Fryderyk Chopin
Zeptáte-li se Poláků, která hudba je jejich srdci nejbližší, naprostá většina odpoví, že Chopinova, neboť se v ní odráží melancholie Mazovska a vůbec polské duše – bez ohledu na to, že Chopin velkou část svého nedlouhého života strávil v zahraničí a po tatínkovi byl Francouz. Dlouho si aspoň popolšťovali jeho příjmení na Szopen.
Fryderyk Franciszek Chopin se narodil roku 1810 ve vsi Żelazowa Wola. Jeho otec byl vychovatelem dětí tamního hraběte Skarbeka. Malý Fryderik pak sice žil ve Varšavě, ale v mazovských vsích poznával lidové písně i tance, které se staly nedílnou součástí jeho tvorby. Už jako chlapec hrál na dobročinných koncertech, a protože skládal i vlastní skladbičky, dotáhl to až na hvězdu šlechtických salonů, kde ho oslavovali jako „malého Mozarta“. V 11 letech hrál před carem Alexandrem I. při otevření varšavského Sejmu.
Na klavír se začal učit v šesti letech u Čecha Vojtěcha Živného, na konzervatoři ho pak učili Józef Elsner a další Čech Josef Javůrek. V roce 1830 se Chopin vydal z Polska do světa. Netušil tehdy, že se do své rodné země už nevrátí. Přes Vídeň, Salcburk a Mnichov zamířil do Paříže, která mu brzy ležela u nohou. Nejprve tam hrál vlastní klavírní skladby, později se už výhradně věnoval komponování. Seznámil se s mnoha slavnými osobnostmi, osudovým se mu stalo setkání s volnomyšlenkářskou, o šest let starší feministickou spisovatelkou George Sandovou. Strávili spolu celkem 11 let, ale tuberkulóza byla silnější a postupně otravovala i jejich vztah. Nemoc ho dovedla i do Mariánských Lázní a Karlových Varů, kde se naposledy setkal s rodiči. Poslední rok života pobýval v Londýně a Edinburghu, v Paříži ještě stačil navštívit churavějícího Adama Mickiewicze. Jeho hudba už tolik netáhla, a aby měl na léky, rozprodával nábytek. Zemřel v Paříži v pouhých 39 letech. Sandová u jeho smrtelného lože nestála, pouze její dcera Solange s manželem Augustem Clésingerem, autorem Chopinova pomníku na hřbitově Père Lachaise. Při zádušní mši v kostele La Madeleine hráli na skladatelovo přání kromě jeho skladeb i Mozartovo Requiem.
Chopin se bál pohřbení zaživa, a proto mu bylo podle jeho přání po smrti vyňato srdce a posláno do Varšavy, kde je uložili do stříbrné schránky a zazdili do pilíře kostela sv. Kříže, kousek od Chopinova někdejšího bydliště. Když se roku 2008 rozhořely spory o to, zda příčinou Chopinovy smrti mohla být vedle tuberkulózy také dědičná cystická fibróza, žádali lékaři neúspěšně vládu, aby umožnila odebrat ze srdce vzorek tkáně.
Chopin zhudebňoval výhradně polské texty, tragický osud Polska byl jeho trvalou inspirací. Nejvíce se polský prvek odráží v jeho slavnostních polonézách a 60 mazurkách vycházejících ze stejnojmenných tanců – šlechtického a lidového, který se později zabydlel i v salonech. Dalšími typickými díly Chopinova génia byla drobná nocturna, preludia, valčíky, balady a ovšem klavírní koncerty a sonáty.
Chopinovo muzeum najdeme ve Varšavě, v rodné Żelazowe Woli a také u nás v Mariánských Lázních. Jeho rodný dům je tichým místem, kde se nedochovalo po Chopinových nic (bydleli tu jen krátký čas), ale tamější park má působivou atmosféru a v létě se tam konají o víkendech koncerty. Varšavské muzeum je multimediální, snaží se zaujmout i mladé návštěvníky. V paláci Ostrogských je shromážděno v pěti podlažích na 7000 památek včetně dvou skladatelových klavírů, na něž vždy ve čtvrtek hrají studenti Chopinovy akademie. Součástí muzea je i nedaleký salon rodiny Chopinových v Czapském paláci vedle univerzity. Chopinovo jméno nese nejen hudební akademie, ale od roku 2001 i varšavské letiště a také asteroid 3784, objevený roku 1986.