Poloostrov Cotentin je nejdrsnější částí Normandie. Návštěvníkům představuje typickou krajinu označovanou jako bocage – mozaiku políček, luk, pastvin se strakatými normandskými krávami, remízků a vřesovišť. Ekonomice malých žulových vesnic dominuje mléko ve všech podobách.
Na poloostrov vyrážíme z Caen, a tak budou první části naší cesty dominovat připomínky bitvy o Normandii. „Ještě než naše město opustíte, zastavte se v muzeu Mémorial de Caen,“ radí nám paní z informačního centra, „je zajímavé tím, že tvoří jakýsi protiklad k početným válečným muzeím podél pobřeží“. Muzeum je opravdu unikátní, nakonec jsme si ho však stejně jako ostatní nechali až na zpáteční cestu. Na chvilku jsme se ale zastavili v Café Gondrée v Bénouville u mostu Pegasus Bridge, trochu netypickém válečném památníku. V noci 5. června 1944 britští výsadkáři, kteří obsadili strategicky důležité mosty na cestě do Caen, zaklepali na dveře malé vesnické hospody a stali se prvními zákazníky Madame Gondrée v právě osvobozeném kousku Francie.
Na dlouhém úseku atlantského pobřeží mezi Ouistrehamem severovýchodně od Caen a Saint-Vaast-la-Hougue na východním pobřeží Cotentinu začala 6. června 1944 bitva o Normandii operací Neptune neboli vyloděním Spojenců, běžně označovaným též jako Den D (D-day). Pláže, kde k vylodění došlo, měly krycí jména Sword-, Juno-, Gold-, Omaha- a Utah-Beach, dnes se souhrnně označují jako Plages du Débarquement – pláže Vylodění. Pobřeží je tu v délce několika desítek kilometrů poseto vojenskými hřbitovy a památníky.
Arromanches-les-Bains, malá vesnice u pláže Gold-Beach, se stala výjimečnou tím, že zde Spojenci vybudovali jeden ze dvou umělých přístavů umožňujících vylodění celkem 400 000 vojáků, půl milionu vozidel a 4 mil. t nejrůznějšího vybavení. Přístav Mulberry A na pláži Omaha zničila již 22. června bouře k nepotřebě, takže přístav v Arromanches Mulberry B, přezdívaný též Port Winston, fungoval až do 1. prosince 1944 jako jediný. Přímo nad jeho pozůstatky v moři u pláže stojí nahoře na útesu kruhové kino Arromanches 360, kde se od roku 2013 promítá na devíti plátnech 19minutový film „100 dnů Normandie“, obsahující jedinečné, dříve nezveřejněné historické záběry, který zavede diváky přímo doprostřed děsivé bitvy o Normandii.
Prvním městem osvobozeným během bitvy o Normandii bylo Bayeux. Navzdory krutým bojům se v něm dochovalo dost historických staveb, po válce pečlivě opravených. Původně románská, ale dnes z větší části gotická katedrála Notre-Dame je jednou z nejstarších v Normandii. Nejproslulejší památkou města je ale 68 m dlouhá a 52 cm vysoká výšivka označovaná tradičně jako „tapisérie z Bayeux“, na níž jsou vyobrazeny scény z dobývání Anglie normandským vévodou Vilémem II. Podle pověsti ji zhotovila královna Matylda, Vilémova manželka, se svými dvorními dámami, a proto se jí také někdy říká „tapisérie královny Matildy“. Dnes víme, že tento jakýsi středověký komiks nechal zhotovit zřejmě Vilémův nevlastní bratr Odo, hrabě z Kentu a biskup z Bayeux. Do jaké míry byl její historický příběh upraven politickými či osobními zájmy, není známo, nicméně tapisérie představuje jedinečný obrazový dokument středověkých zbraní, oděvů a dalších předmětů. Nedochovala se však úplně celá. Chybí jí dvě části přibližně 6 m dlouhé, na kterých by mohla být mj. zobrazena i Vilémova korunovace. Výšivka je vystavena v samostatném muzeu, jednom ze tří muzeí města Bayeux. Dalšími dvěma jsou Pamětní muzeum bitvy o Normandii a Muzeum umění a historie barona Gérarda.
Z malého rybářského přístavu Saint-Vaast-la-Hougue na severovýchodě Cotentinu vyplouvají za přílivu lodě k protilehlému, asi kilometr vzdálenému ostrovu Tatihou. V bitvě u tohoto ostrůvku zničilo v červnu 1692 anglické a nizozemské loďstvo 12 lodí Ludvíka XIV., a proto zde v letech 1694–1699 postavil jeho slavný vojenský inženýr Vauban k posílení obrany dvě věže, jednu v městečku a druhou na ostrově. Obě jsou dnes součástí památky „Vaubanova opevnění“, která čítá 14 lokalit po celé Francii a v roce 2008 byla zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO. Na ostrově Tatihou je kromě toho vyhlášena ornitologická rezervace, návštěvníci si tam dále mohou prohlédnout malé námořní muzeum a starý lazaret.
Mechem porostlé žulové stavby poznamenané větrem a náladami počasí, které na Cotentinu potkáváme, mají v sobě cosi defenzivního. Vesnický kostel se stává snadno donjonem, statek uprostřed květákových polí malým hradem. Normani se od počátků své vlády snažili, aby se jejich země stala silnou pevností proti útočníkům. Není tu snad jediný hrad, zámek nebo opatství, které by nenesly stopy konfliktů s bývalým úhlavním nepřítelem z druhé strany kanálu La Manche.
Cotentin je vskutku krajem hradů, pevností a zámků. Château de Bricquebec, již z dálky rozeznatelný podle své vysoké desetiboké věže ze 14. stol., měl pověst jedné z nejnedobytnějších pevností v Normandii. V novější době byl přebudován na hotel s restaurací, který se pyšní tím, že ho 18. 8. 1857 navštívila britská královna Viktorie. Zajímavý je také hrad v Pirou na západním pobřeží Cotentinu, jeden z nejstarších na poloostrově. Byl postaven ve 12. stol. v normanském slohu, který je specifickou variantou slohu románského a Normané ho po dobytí Anglie přinesli nejen na Britské ostrovy, ale během křižáckých výprav také na Sicílii, do jižní Itálie (Kalábrie) a do Palestiny. Vtipná, 58…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Normandie