Burgundsko
Po poslední územní reformě, která platí od začátku roku 2016, vznikl spojením dvou dříve samostatných regionů nový rozlehlý region Burgundsko-Franche-Comté. Rozprostírá se na ploše téměř 48 000 km2 od Seiny a Burgundského kanálu v sousedství Champagne a Vogéz na severu až po Mâcon a severní okraj slavných vinic Beaujolais na jihu, na západě sahá až k Loiře a na východě k pohoří Jura a švýcarské hranici. V regionu tvořeném osmi departementy, jehož hlavním městem je Dijon, žije něco přes 2,8 mil. obyvatel.
Současné sloučení Burgundska a Franche-Comté do jednoho celku je svým způsobem návratem ke stavu, který existoval před více než tisícem let. K prvnímu rozdělení dávného burgundského království došlo totiž už v roce 843 verdunskou smlouvou, která dělila karlovskou Franskou říši mezi tři syny Ludvíka I. Pobožného. Západní část připadla coby Vévodství burgundské ke Království západních Franků Karla II. Holého, zatímco východní se stala jako Svobodné hrabství (Franche Comté) burgundské součástí jen krátkodobé Středofranské říše Lothara I. Sám Lothar I. na smrtelné posteli svou říši dále rozdělil mezi své syny, takže se v historii objevily pojmy Dolní Burgundsko a Horní Burgundsko, později znovu sjednocené v Arelatském království, jež zasahovalo daleko na jih až do dnešní Provence a jeho hlavním městem bylo Arles. Protože se stalo v 1. pol. 11. stol. součástí Svaté říše římské, byl arelatským králem také Karel IV., a to dokonce králem posledním. V roce 1378 Karel IV. daroval Arelatské království francouzskému korunnímu princi Karlovi, pozdějšímu králi Karlu VI., čímž se stalo součástí Francie.
Vévodství burgundské prošlo velmi složitými vztahy s Francouzským královstvím, aby se definitivně stalo jeho součástí až ke konci 15. stol. Zhruba sto let, která tomuto spojení předcházela, však zažívalo své zlaté období, v němž si burgundští vévodové v ničem nezadali s francouzskými králi a k vévodství, jež mělo větší rozlohu než samotná Francie, patřily třeba i Flandry a část Nizozemska.
Burgundská část regionu je známa svou líbeznou zvlněnou zemědělskou krajinou s vinicemi, lahodným vínem, vynikající kuchyní i mnichy meditujícími za chladnými zdmi klášterů. Kromě slavných opatství se její bohatá kulturní historie prezentuje také v historických centrech měst se spoustou výstavných paláců, stejně jako množstvím zámků a hradů. Franche-Comté, východní hornatá část regionu, patří k nejvíce zalesněným a na vodu bohatým oblastem Francie. V pohoří Jura existuje v blízkosti švýcarských hranic přírodní oblast Haut-Doubs přezdívaná „francouzská Sibiř“, jejímž centrem je obec Mouthe, ležící asi 2 km od pramene řeky Doubs. Důvod přezdívky je nasnadě – velmi chladné zimy s množstvím sněhu. Mouthe v nadmořské výšce 930 m se považuje za nejstudenější obec ve Francii, když tu mrzne téměř polovinu roku (v průměru 176 dní v roce) a místní teplotní rekord z 13. 1. 1968 je -36,7 °C. K velké rozmanitosti krajiny ve Franche-Comté přispívají louky kolem Saôny i dalších řek jako Doubs, Ain či Loue, pohoří Vogézy a Jura, množství středních a malých jezer zejména v departementu Jura, stejně jako náhorní plošina Mille étangs (Tisíce jezer) v departementu Haute-Saône, jíž se přezdívá pro změnu „malé Finsko“. Kulturní a historické bohatství Franche-Comté je soustředěno hlavně ve větších městech – v metropoli Besançon, v Belfortu či Montbéliardu.
Oblast dnešního Burgundska má za sebou dlouhou a bohatou historii, která začíná v jeskyních Arcy-sur-Cure mezi Auxerre a Avallonem, kde bylo nalezeno 160 prehistorických maleb starých asi 28 000 let, ale také třeba kamenné nástroje neandrtálců patřící k industrii moustérienu (160 000 – 40 000 let). Svědectví o paleolitických lovcích podává také slavná lokalita Solutré asi 8 km západně od Mâconu, podle níž dostala jméno mladopaleolitická archeologická kultura solutréen datovaná do období zhruba před 22 – 18 tis. let.
Středem dění bylo Burgundsko v keltských/galských dobách. Bohatství i obchodní vztahy tehdejší Galie ilustruje tzv. hrob kněžny z Vix z doby kolem roku 500 př. n. l. Kolem vesničky Vix, několik kilometrů severně od města Châtillon-sur-Seine na severním konci Burgundska, se rozkládal významný sídlištní komplex z přelomu halštatského a laténského období zahrnující opevněnou osadu a několik pohřebních mohyl. V jedné byl nalezen nikdy nevykradený hrob mladé ženy s množstvím pohřebních darů. Proslulý je zejména 163 cm vysoký a více než 200 kg těžký bronzový volutový krátér (nádoba na mísení vína s vodou), vynikající dílo pozdně archaického řeckého bronzařství.
U vesnice Alise-Sainte-Reine stojí na kopci Mont-Auxois, považovaném za místo, kde se rozkládalo oppidum Alésia, pomník galského vůdce Vercingetorixe. V bitvě u Alésie roku 52 př. n. l. podlehly jím vedené spojené galské kmeny římské armádě Julia Caesara. V posledním velkém střetu galských válek proti sobě stálo na 80 000 Galů soustředěných v oppidu a zhruba poloviční množství Římanů, kteří pevnost oblehli. Pomník uprostřed zalesněných kopců a svěžích zelených pastvin nechal zhotovit v roce 1865 císař Napoleon III. jako připomínku Vercingetorixe coby symbolu galského nacionalismu. Architektonický návrh vytvořil Eugène Viollet-le-Duc, socha vysoká 6,6 m je dílem Aimého Milleta.
Památník ale není zdaleka jedinou připomínkou bitvy a období romanizace Galie, které nastalo po ní. Spolu s ním je dnes součástí „muzeoparku“ Alésia pouhých 100 m vzdálená vykopávková oblast galsko-římského města s pozůstatky fóra s bazilikou, divadla, ale i obytné a řemeslnické čtvrti. Tři kilometry odtud pak vzniklo moderní návštěvnické centrum. Budovu na kruhovém půdorysu s celou řadou symbolických prvků vytvořil známý architekt Bernard Tschumi. Multimediální expozice zasazuje Alésii do kontextu galských válek a seznamuje s místními archeologickými nálezy, ale třeba i s galskými mýty. Z terasy centra se otevírá krásný výhled na okolní krajinu a místa, kde se odehrávala legendární bitva.
Vykopávky Alésie nejsou jedinou připomínkou galsko-římského období v Burgundsku. Za všechny další můžeme vzpomenout třináctitisícové město Autun, které založil císař Augustus jako Augustodunum a jež mělo v římské éře podle různých odhadů možná třicet, ale možná až sto tisíc obyvatel. Z oné doby se dodnes dochovaly dvě městské brány, pozůstatky jednoho z největších divadel v západní části Římské říše s kapacitou 17–20 tisíc diváků a dvě z obvodových zdí chrámu boha Iana.
Od raného středověku bylo Burgundsko jedním z center křesťanství a evropské vzdělanosti. V benediktinském opatství založeném roku 910 v Cluny na jihu Burgundska začaly v 10. stol. významné reformy směřující k upevnění autority církve a papežské moci. O tomto klášteře píšeme v samostatném článku. V roce 1098 bylo jižně od Dijonu založeno opatství Cîteaux, v němž vznikl cisterciácký řád. Jen asi 15 km severozápadně od Alésie stojí někdejší cisterciácké opatství Fontenay z roku 1118. Oběma se podrobně věnujeme v článku o cisterciácích. Ale to zdaleka není vše, intelektuálními a uměleckými centry byly i kláštery ve Vézelay, Paray-le-Monial, Pontigny či La Charité-sur-Loire. K majestátním klášterním stavbám se přidávají mnohé kostely, dodnes dokládající dovednost burgundských stavitelů – od archaické střídmosti kostela sv. Filiberta v Tournusu, hlavní dochované součásti tamního benediktinského opatství, až po bohatou sochařskou výzdobu katedrály v Autunu.
Klášterům a mnichům vděčilo středověké Burgundsko nejen za svůj náboženský a kulturní rozmach a sakrální architekturu, ale také za klučení lesů, zúrodňování půdy a rozvoj vinařství. Klášter v Cluny se stal významným centrem vinařství už v 10. stol. Díky darům zbožných laiků i vévodů vlastnil záhy velké množství těch nejlepších vinic, jež v mnoha případech zůstaly nejlepšími dodnes. Cisterciáci se do dějin vinařství zapsali v okolí proslavených vinařských obcí Chablis, Vougeot, Pommard, Nuits-Saint-Georges a Beaune.
Kolem klášterů začala vznikat města a městečka existující dodnes a představující poklady, které skutečně stojí za poznání. Dijon, dříve sídelní město burgundských vévodů, je dnes hlavním městem celého regionu a sídlem jeho prefekta, i když regionální rada sídlí v Besançonu, tradičním centru oblasti Franche-Comté. Region Burgundsko-Franche-Comté je tak spolu s Normandií ve Francii jediný, kde prefektura a rada sídlí v různých městech. Plné uměleckých památek, ale rovněž zasvěcené vínu a vinařství je Beaune na východě Burgundska. Spousta dalších, často i velmi malých městeček vydechujících kouzelnou středověkou atmosféru vznikla původně jako říční přístavy – od Joigny na severozápadě na řece Yonne po Mâcon na samém jihu na pravém břehu Saôny, od Nevers na pravém břehu Loiry kousek od západní hranice Burgundska po Auxonne u jeho východní hranice opět na Saôně, všechna profitovala z přepravy dřeva, stavebního materiálu nebo vína především do Paříže. V Burgundsku a Franche-Comté je hodně co objevovat.