Lichtenštejnsko

Lichtenštejnsko
Kdysi chudá země, odkud lidé prchali za lepším živobytím do ciziny. Dnes poklidná země s druhou nejvyšší životní úrovní na světě a nejlépe hodnoceným školstvím v Evropě. Země je sice tak malá, že její panovník má dvě třetiny z ní jak na dlani, vyhlédne-li z oken svého sídla, ale rozhodně má být na co hrdá.

Lichtenštejnsko je konstituční monarchií stojící na parlamentních a demokratických základech, se silně rozvinutou přímou demokracií. Ta má vyvažovat sílu politických stran, protože v „poslední instanci“ mohou rozhodovat občané. Čas od času se tu referenda konají, ale ne tak často jako ve Švýcarsku. Hlavně se občané zajímají o práci svých zástupců v 11 obcích, které disponují velkými pravomocemi. Historicky je země rozdělena na Horní zemi (dříve hrabství Vaduz) a Dolní zemi (panství Schellenberg).

Hlavou státu je vládnoucí kníže z rodu Liechtensteinů, od listopadu 1989 je jím Jeho Jasnost Jan Adam II., vládnoucí kníže z Liechtensteinu, vévoda opavský a krnovský, hrabě z Rietbergu. Vláda má pět členů, Zemský sněm 25 poslanců, kteří jsou voleni na čtyři roky. Poté, co poslanci začali zasedat v nové budově kolem velkého kruhového stolu, postěžovali si někteří z nich, že nemohou číst noviny nebo spát jako ve staré sněmovně, s klasickými lavicemi za sebou – i takto jednoduše se dá zvýšit výkonnost politiků …

O hlasy voličů soupeřily tradičně jen dvě strany: Pokroková občanská strana a Vlastenecká strana. V roce 1985 byla založena strana Freie Liste a o osm let později Nezávislí. První dvě strany si ale stále udržují náskok před ostatními. Státní svátek má knížectví jen jeden – 15. srpen. Vznikl v roce 1939, když občané chtěli vyjádřit svou podporu trůnu a nezávislosti země, v předvečer narozenin knížete Františka Josefa II.

Lichtenštejnsko má sice rozlohu jen 160 km² a pouhých 37 000 obyvatel (třetinu tvoří cizinci), ale ti se těší jedné z nejvyšších životních úrovní na světě, která se už od konce 60. let 20. stol. drží v první desítce světového žebříčku.

Od roku 1923 je knížectví spojeno se Švýcarskem celní unií, která mu zajistila výhodné podmínky pro export. O rok později byl v Lichtenštejnsku zaveden jako měna švýcarský frank, a tím byla upevněna hospodářská stabilita země. Lichtenštejnsko je členem OSN (zatímco Švýcaři členství již dvakrát v referendu zamítli), OBSE, Rady Evropy, WTO, GATT a řady dalších mezinárodních organizací.

Knížectví udržuje diplomatické styky s více než 90 státy. Tři desítky zemí mají v Lichtenštejnsku konzulární zastoupení, včetně tak exotických jako Čad, Jižní Korea nebo Filipíny. Vyslanci sídlí většinou v Ženevě, Bernu nebo ve Vídni, ve Vaduzu byste je hledali marně. Česká republika zde plánuje otevřít honorární konzulát. Knížectví má v zahraničí osm velvyslanectví a stálých misí a osm honorárních konzulátů. V ostatních zemích ho mohou zastupovat velvyslanectví a konzuláty Švýcarska.

Výborně organizovaná státní správa a samospráva, nízká daňová zátěž, podpora vzdělání a vědy přispívají k rozvoji hospodářství. V Lichtenštejnsku pracuje asi 36 000 osob, z nichž více než polovina denně dojíždí za prací z Rakouska, Švýcarska a dokonce i Německa, protože místní pracovní síly nestačí pokrýt poptávku. Dalších 30 000 pracovníků zaměstnávají lichtenštejnské firmy v zahraničí (v České republice to je asi 220 zaměstnanců). Více než 40 % HDP tvoří špičkový průmysl, což je nejvíce na světě, a tento podíl rok od roku stoupá.

Přestože má knížectví jednu z nejvyšších životních úrovní na světě, i ono musí šetřit. V minulých desetiletích si vláda a obce vytvořily rezervy, ze kterých by mohly financovat své výdaje déle než rok, aniž by vybraly na daních jediný frank. Však má také země, jako jedna z mála, úvěrový rating AAA. V letech 2009–2014 byl zdejší státní rozpočet vzhledem k světové finanční krizi v mírném deficitu, díky, ale stát ho financoval z úspor. Vláda je však nechtěla „projíst“, proto přiškrtila výdaje a chystá reformu penzijního systému (snížení penzí). Od roku 2015 je rozpočet opět mírně přebytkový.

Knížectví nezapomíná na mezinárodní pomoc a přispívá na ni dvakrát štědřeji, než je průměr členských zemí OECD (0,75 % HDP v roce 2012). Lichtenštejnsko také přispívá do tzv. Norských fondů a fondů EEA a patří mezi největší pomocníky uprchlíkům (měřeno k HDP a na počet obyvatel). Zkrátka a dobře – alpské knížectví není tak malé a nezajímavé, jak by si mnohý myslel.

Lichtenštejnsko