„Démant lidských vědomostí“ či „Zrcadlo humanity“. Tak je po celá desetiletí nazýváno pověstné Deutsches Museum v Mnichově. Názornou, logickou a zábavnou formou přibližuje snad všechny obory lidské činnosti, a proto získalo popularitu nejenom u odborníků na exaktní vědy, ale také u laické veřejnosti, pro kterou je věda a technika vždy tak trochu strohou a nezáživnou disciplínou. Dnes patří muzeum k nejnavštěvovanějším kulturním institucím v Německu.
Když na počátku 20. století přišel německý elektroinženýr Oskar von Müller s nápadem uspořádat stálou výstavu přístrojové techniky, mnozí kolegové ho považovali za pouhého snílka. I přes tehdejší zájem veřejnosti o technicky zaměřené veletrhy nikdo nevěřil, že by mohly exaktní vědy získat stejnou popularitu jako třeba výtvarné umění. Neoblomný Müller získal alespoň příslib Bavorské akademie, že v případě zájmu veřejnosti poskytne své sbírky. Za stejných podmínek mu město nabídlo pozemek na jednom mnichovském ostrově. Ohlas na zamýšlený projekt však byl tak obrovský, že od samého počátku projevovali lidé zájem nejen o prohlídku muzea, ale také nabízeli další exponáty. Provizorním stánkem pro přechování sbírek se proto stalo staré Národní muzeum a s přispěním mnoha soukromých stavebních společností se okamžitě začalo s výstavbou nové hlavní budovy. Záhy byl také ostrov přejmenován na „Muzeální“(Museuminsel). V době hospodářské krize, 1. světové války a následné inflace však lidé většinu připravených a mnohdy ještě funkčních sbírek rozkradli, stejně jako stavební materiál, a tak se vším bylo nutné začít znovu. Svého otevření se tehdy největší muzeum vědy a techniky na světě dočkalo až v roce 1925.
Původní sbírky, zahrnující většinou lokomotivy a tovární stroje, se díky rozvoji vědy a výzkumu a také novým archeologickým objevům rychle rozrůstaly. Dnes je tady na ploše přes 50 000 m2 vystaveno téměř 20 000 exponátů, které nabízejí vše, co kdy dokázal člověk vymyslet a zkonstruovat.
Uspořádání všech sbírek je přehledné a logické. Jednotlivým podlažím je vždy vyhrazena určitá technická vývojová etapa. Navíc svůj symbolický význam má i rozvržení témat od základních klasických průmyslových odvětví v přízemí k nejmodernějším technologiím v nejvyšších částech budovy. Přízemí je tak věnováno starověkým technologiím, jejichž historie začíná před mnoha tisíci lety. Prostřednictvím dokonalých modelů, věrných rekonstrukcí pracovních procesů a množství autentických rekvizit je návštěvník dokonale seznámen například s technologií dobývání přírodních zdrojů – uhlí, drahých kovů, nafty či zemního plynu. Nechybí ani názorné přiblížení toho, jakým způsobem přírodní bohatství vzniká a jak se zpracovávalo v různých historických dobách. Podobným způsobem je ukázáno i budování starořímských cest, horských železničních tunelů a obřích mostů. Vše, co po nich kdy jezdilo – od dostavníků až po automobily a lokomotivy – je možné prolézt a osahat. A stejně tak lze vstoupit i na paluby středověkých karavel, prvních parníků nebo dnešních záchranářských lodí.
V dalším podlaží vstupujeme obrazně řečeno do vyšších sfér přírodních zákonitostí. Modelové demonstrace prvních pokusů přelstít pomocí primitivních nástrojů dosud neznámé síly Země, doplňují do detailů vypracované rekonstrukce pracoven Galilea Galileie a Isaaka Newtona. Zdá se až neuvěřitelné, že v těchto renesančních místnostech, připomínajících spíše zámecké interiéry, byly poprvé stanoveny základní zákony mechaniky, dosud platné pro všechny oblasti každodenního života. K největším atrakcím z oblasti fyziky patří tři prostory s experimentální aparaturou, jakoby vytrženou z oblasti Verneových románů science-fiction: v prvním jsou přiblíženy pokusy Heinricha Hertze s elektromagnetickými vlnami, které vedly k založení bezdrátového telegrafu a rádia. Ve druhém „představuje“ Conrad Röntgen princip stejnojmenného diagnostického vyšetření a třetí je kopií dílny, kde Otto Hahn v roce 1939 dokázal se svým týmem uskutečnit štěpení uranu a thoria pomocí neutronu, což vedlo k praktickému využití atomové energie. K nejpřitažlivějším expozicím patří bezesporu historie letectví. Balony či první primitivní letadla, včetně kopie toho, které poprvé překonalo Atlantik. Do kokpitů dopravních a bojových letounů mohou návštěvníci i zasednout. A protože letectví souvisí nejenom s přírodními zákonitostmi, ale také s vertikálním pohybem, vznáší se tato expozice prostorem muzea i do vyšších pater, kde navazuje na historii vesmírných objevů.
Když potom ve třetím podlaží vystoupíte z modulu kosmické lodi, rázem se ocitnete v působivém prostředí každodenních činností, které člověk vykonává nejen pro obživu, ale i pro zábavu. A tak se tady dílny středověkých hrnčířů, sklářů, pláteníků nebo knihtiskařů prolínají se sofistikovaným prostředím dnešních moderních technologií. Nespornou raritou je Siemensovo nahrávací studio a Kempelenův „mluvící“ přístroj, prapředchůdce magnetofonu, obojí z přelomu 18. a 19. století. Dokonalost kontrastu vývoje technologií vás fascinuje při pohledu na vzdálené vesmírné lodě, když vstupujete do jeskyně v severošpanělské Altamiře, v níž se zachovaly fascinující kresby, vytvořené člověkem někdy před 14 tisíci lety. Pozoruhodné je nejenom jejich provedení, ale také způsob, jakým se podařilo naprosto věrnou repliku přenést ze Španělska sem.
V nejvyšších patrech budovy jsou představeny, opět v historickém kontextu, dosud největší zázraky lidské dovednosti: mikroelektronika, počítače a telekomunikace. Dokonalé vysvětlení jejich principů je doplněno řadou praktických ukázek.
Vyvrcholením celé prohlídky muzea je expozice astronomie, kde je přesně vypracovaná struktura vesmíru a všech s ním spojených zákonitostí. Po 5000 hvězdách, Slunci, Měsíci a planetách lze putovat prostřednictvím reálného obrazu, vytvořeného jedním z posledních typů planetárií, řízených počítačem. A samozřejmě nechybí ani pozorování oblohy ze dvou observatoří na střeše budovy.
Jednou z největších předností tohoto muzea je do důsledku realizovaná možnost skutečného poznání procesů a mechanismů, které nelze získat pouhým prohlížením vystavených sbírek, byť by byly sebeunikátnější. Prakticky od vstupu do první výstavní síně až po planetárium je návštěvník na každém kroku obklopen množstvím nejrůznějších elektronických nebo počítačových průvodců. Jejich program je nastaven na základě obsahu příslušné expozice a po zvolení jí odpovídajícího tématu poskytne detailní vysvětlení, jak, co a proč funguje. Mnohé z předmětů jsou doplněny dioramatickými obrazy anebo populárně vědeckými filmy, často s množstvím unikátních archivních záběrů. Mezi nejoblíbenější doprovodné akce patří přednášky, kurzy a modelové dílny. Přímo v laboratořích, s použitím dobových či současných rekvizit, si lze pod vedením příslušných expertů mnohé z historických pokusů nebo současných postupů vlastnoručně vyzkoušet. A pokud se jedná o složitější procesy, např. výrobu skla, vše je srozumitelně demonstrováno samotnými mistry řemesla.
O tom, že Deutsches Museum je naprosto univerzálním hitem skutečně pro všechny, svědčí následující věta jedné z návštěvnic, dámské krejčové z Olomouce: „Nikdy bych nevěřila tomu, že věda a technika může poskytnout tak kouzelné, vzrušující a zároveň inspirující dobrodružství. Přijela jsem sem pouze kvůli dětem s tím, že to tu prostě přetrpím. Nyní mě mrzí, že nejsem inženýrkou.“