Srí Lanka, mnohými návštěvníky nazývaná rájem na zemi, je malebný ostrov opředený desítkami pověstí a bájí, obklopený a chráněný průzračnými vodami Indického oceánu. Turisté tu obdivují široké zlatavé pláže, pestrobarevné korálové útesy s plejádou vodních živočichů, palmové háje, smaragdová rýžová pole, buddhistické památky. Vyrážejí do tropických pralesů a suchých nížinných stepí, trhají čajové lístky v horách a pochutnávají si na kořeněných rýžových a nudlových kari. Na každém kroku se při tom setkávají s bohatou historií a pohostinnými domorodci.
Ostrov vzdálený jen několik desítek kilometrů od jihovýchodního pobřeží indického subkontinentu je menší než ČR (65 610 km2), ale obývá ho přes 20 milionů lidí. Nejpočetnější etnickou skupinu (74 %) tvoří Sinhalci. Jsou to převážně theravádoví buddhisté hovořící sinhalštinou, jejichž předci přišli z oblasti kolem Bengálského zálivu. Druhou významnou etnickou skupinu představují Tamilové (asi 18 %), z velké části hinduisté hovořící tamilštinou. Dělí se dále na tzv. cejlonské Tamily, potomky obyvatel dávného království Jápané (Jaffna), které vzniklo před 800 lety v severní části ostrova, a indické (horské) Tamily, kteří přesídlili na Srí Lanku až během 19. stol., aby tam pracovali na čajovníkových plantážích. Třetí skupinu obyvatel tvoří muslimové (7 %), tradičně označovaní jako Maurové, potomci arabských obchodníků, kteří se i dnes, věrni odkazu svých předků, věnují často obchodu. Sinhalština a tamilština jsou oficiálními jazyky ostrova, domluvit se lze ale bez větších problémů i anglicky.
Počasí na Srí Lance ovlivňují monzuny. Od května do srpna přináší jihozápadní monzun srážky na jižní a západní pobřeží a do hornatého vnitrozemí. Zimní severovýchodní monzun vane od listopadu do ledna a srážkově ovlivňuje sever a východ ostrova. Slunce svítí většinou každý den i v době monzunů, srážky se dostaví brzy po ránu nebo až v odpoledních hodinách. Průměrné teploty na pobřeží a v nížinách se pohybují kolem 27 °C, s nadmořskou výškou teplota rapidně klesá. Na náhorní plošině v městečku Nuwara Eliya v nadmořské výšce 1890 m je chladno a často mlhavo, maximální teploty jen málokdy vystoupí nad 20 °C.
V minulosti byl ostrov označován mnoha oficiálními i lidovými jmény. Řekové ho ve 4. stol. př. n. l. pojmenovali Taprobane („list měděné barvy“), Portugalci nazvali svou kolonii roku 1505 Ceilao. Holanďané o sto let později tento název převzali a upravili na Ceylan, z čehož u Britů vznikl na přelomu 18. a 19. stol. Ceylon. Ten získal 4. února 1948 na Velké Británii nezávislost a změnil se v samosprávné dominium v rámci britského Společenství národů. V souvislosti s vyhlášením republiky roku 1972 se jeho jméno změnilo na Srí Lanku – Třpytivý ostrov. Ve skutečnosti ale většina Sinhalců používala sanskritský název Lanka odjakživa.
Prvními obyvateli ostrova byli pravděpodobně předci pralesních lidí Veddů, domorodé komunity, která má dnes asi 2500 členů. V roce 543 př. n. l. se na ostrově vylodil pololegendární král Vidžaja, jenž připlul s osmi loděmi ze západního Bengálska. Zhruba o půldruhého století později se hlavním městem stala Anurádhapura, po příchodu buddhismu také důležité náboženské centrum Sinhalců. Brzy však musela Srí Lanka začít čelit útokům vedeným především z tamilských království na jihu Indie. Zajímavostí je, že Srí Lanka byla první asijskou zemí, v níž vládla žena – královna Anula v letech 47–42 př. n. l.
Metropole ostrova se roku 1017 přesunula po zničení Anurádhapury tamilskými Čóly do Polonnaruvy. Ve 12. stol. dosáhl ostrov vrcholu své slávy, což dokládá i velmi rozvinutý zavlažovací systém z té doby. Ani Polonnaruva ale dlouho nevydržela a nakonec podlehla dobyvateli Mághovi z jihoindického státu Kalinga. Sinhalci se přemístili na jih a západ ostrova a do hor. Na severu se vytvořilo samostatné tamilské království Jápané, jehož existenci ukončili Portugalci na přelomu 16. a 17. stol. Sinhalci vládli své části ostrova z Kandy, ale v roce 1815 ovládli Britové i jejich království, a zmocnili se tak celého ostrova. Začali zde nejprve pěstovat kávovník, později založili čajovníkmové a kaučukovníkové plantáže a zavedli pěstování kokosových palem.
Po vyhlášení nezávislosti nedávali sinhalští politici Tamilům mnoho prostoru, což vedlo k zášti, která sílila a nabírala na militantnosti. Po neúspěšném socialistickém experimentu začalo od konce 70. let docházet k liberalizaci ekonomiky, zároveň se ale prohlubovala krize v sinhalsko-tamilských vztazích. V roce 1983 přerostl konflikt mezi sinhalskou buddhistickou většinou a tamilskou hinduistickou menšinou, zastupovanou v té době již organizací Tygři osvobození Tamilského Ílamu, v občanskou válku, jejímž cílem bylo vytvoření nezávislého tamilského státu na severu ostrova. S různou intenzitou a několika příměřími trvala více než 26 let. Ukončila ji několikaměsíční ofenziva srílanské armády proti tamilským separatistům na jaře 2009. Vládní síly dobyly poslední zbytky území na severovýchodě země a zabily vůdce Tygrů osvobození Prabhákarana. Konflikt si vyžádal na 100 000 obětí, další statisíce lidí přišly o majetek a byly nuceny opustit své domovy.
V roce 2004 postihla Srí Lanku další pohroma – devastující tsunami si vyžádalo kolem 35 000 lidských životů a zničilo dvě třetiny pobřeží. Nenadálá katastrofa zalarmovala světové společenství k podání nápomocné ruky a také k vytvoření preventivního varovného systému.
Za osm let od ničivé přírodní katastrofy a tři roky po ukončení sinhalsko-tamilského konfliktu se srílanské vládě podařilo dosáhnout řady úspěchů při normalizaci situace v zemi, včetně jejího severu. Bezpečnost se výrazně zlepšila, země se dostává z poválečné krize a své úsilí soustředí na ekonomickou obnovu. Jednou z priorit je i podpora cestovního ruchu, který přináší potřebné příjmy státu i jednotlivcům. Milovníci tepla a exotiky rádi hledají nové destinace. Srí Lanka je určitě jednou z nich.
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.