Švýcarsko – Život v objetí hor

Švýcarská města

Švýcarsko jako turistickou destinaci si tradičně spojujeme především s horami. V jejich náruči, vlídné a ochranné, někdy trochu rozmarné a občas i tvrdé však žijí své osudy rovněž města se svými stavbami, uměleckými díly či technickými zázraky a jejich obyvatelé se svými tradicemi a dovednostmi. Je těžké najít ve Švýcarsku město, z něhož nejsou vidět hory. A když to nejsou zrovna monumentální alpští velikáni s přísnými skalnatými tvářemi pod bílými čapkami, úspěšně je zastoupí přívětivě zazeleněné kopce třeba takové Jury. Podle statistické ročenky Sdružení švýcarských měst z července 2020 bylo v zemi 162 měst a 9 městských obcí. Nepatrný zlomek z nich vám v tomto čísle představujeme.

Curych – domov švýcarského bankovnictví i pulzující kulturní centrum země, podle různých průzkumů nejbohatší a nejdražší město naší planety, ale zároveň také jedno z měst s nejvyšší kvalitou života na světě. Jak se v takových podmínkách žije?

V roce 2019 oslavil Curych 500. výročí švýcarské reformace, která začala, když Ulrich Zwingli, jmenovaný v roce 1519 pastorem curyšské katedrály Grossmünster, začal šířit nový výklad Bible. Zwingliho reformace přinesla kromě úpravy některých náboženských pravidel (například zrušení půstu, celibátu či obchodu s odpustky) i novou pracovní morálku založenou na disciplíně, pracovitosti a umírněnosti. Jeho myšlenkami o pracovním a společenském životě se začali řídit řemeslníci, obchodníci a později i průmyslníci, kteří položili základy prosperujícímu Curychu a celému Švýcarsku, jak ho známe dnes.

Curych nemá daleko do podoby ideálního města, o kterém snil Ulrich Zwingli před půl tisíciletím. Město nabízí svým občanům vysoké platy i vynikající životní prostředí. V duchu protestantské etiky však priorita práce zůstává stále zásadní. Týdenní pracovní doba činí 41–50 hodin v závislosti na profesi, manažeři pracují často i kolem 60 a více hodin. Dochvilnost, respekt a spolupráce jsou součástí kolektivního úsilí v duchu ustálené tradice. A to vše v průběhu času přineslo mimořádné výsledky. Průměrný plat, který v curyšském regionu dosahuje téměř 6869 švýcarských franků (6044 eur oproti například 1797 eurům ve Francii), je podle statistik nejvyšší na světě. I přes vysoké spotřebitelské ceny a nájemné 60 % nad průměrem v EU to obyvatelům Curychu poskytuje výjimečnou životní úroveň.

Curych nezná nudu
Obrovské Curyšské jezero s kulisou Alp v pozadí poskytuje zdravě relaxující prostředí pro řadu aktivit, od vodních sportů a odpočinku kolem jezera až po vzrušující festivaly. Už od 18. stol. platí Curych také za významné kulturní centrum, které vždy lákalo mnoho intelektuálů a umělců. Ti zde zanechali odkaz sloužící jako živná půda pro umění všeho druhu. Curych nabízí například více než padesát muzeí a uměleckých galerií. Muzeum výtvarného umění (Kunsthaus) se pyšní obrazy Picassa, Chagala či Muncha, stejně jako největší sbírkou Giacomettiho děl na světě. Fanoušci alternativní kultury si přijdou na své v bývalé průmyslové čtvrti Zürich-West, která dnes platí za módní místo, kde kanceláře, divadla a koncertní sály zabraly opuštěné sklady a kde se přepravní kontejnery přeměnily na slavný obchodní dům.

Nemůžete se zmýlit, do kreativní a mladé čtvrti Zürich-West vás bezpečně zavede starý železniční viadukt. Díky nové tramvajové trati se tato čtvrť s dělnickou minulostí za posledních patnáct let převratně změnila. Ve starých průmyslových areálech dostaly prostor nové a inovativní trendy, ať už v oblasti byznysu či zábavy. Právě zde, v „surových“ industriálních budovách, mezi módními butiky a designérskými obchody, pulzuje mladý životní styl. Není divu, že se zde také usídlila se svým hlavním obchodem kultovní značka Freitag. Jeho vzhled napoví, jak to v téhle čtvrti chodí: FREITAG Flagship Store je totiž umístěn ve věži naskládané z 19 přepravních kontejnerů. Říkají mu „bonsajový mrakodrap“ a najdete v něm největší nabídku kabel populární značky vyráběných z recyklovaných plachet nákladních automobilů. Samotný železniční viadukt se proměnil v živou nákupní zónu, když se pod 36 mostními oblouky v minimalistických kubusech usídlily módní butiky, galerie, restaurace i tržnice pro gurmety. Mladé umění se v Zürich-West projevuje na každém rohu: hudební kluby, avantgardní výstavní sály, vynikající divadelní scény. Za zdmi bývalé loděnice Schiffbauhalle například vyrostlo vyhledávané kulturní centrum se třemi divadly, jazzovým klubem i gurmetskou restaurací. Rezervace je nezbytná, a to dlouho dopředu. Než se zdejší yuppies z nových start-upů stačí převléknout z obleků do džín a tenisek, bývalé tovární haly se rychle plní novou curyšskou bohémou na nadcházející party…

Rodiště převratných idejí i tavicí kotel umění
Je užitečné si připomenout, že Curych byl v průběhu 20. stol. útočištěm řady pozoruhodných emigrantů, což ho proslavilo jako centrum umění a literatury. James Joyce žil v Curychu zhruba pět let a zemřel zde v roce 1941 poté, co se sem přestěhoval z okupované Paříže. Jména ulic, náměstí i osob se často vyskytují na stránkách jeho knih v zakódované podobě. Mezi dalšími, poněkud méně poetičtějšími rezidenty Curychu na začátku století najdeme i Vladimira Iljiče Uljanova, alias Lenina, kterému typicky tolerantní Švýcaři poskytli povolení k pobytu.

Procházka starým městem je plná šarmu a překvapení. Nenechte si ujít legendární Cabaret Voltaire v uličce Spiegelgasse 1, kde 5. února 1916 Hugo Ball, Hans Arp a Tristan Tzara založili hnutí dada, kuriózní antiumělecký protest proti 1. sv. válce. Ponořte se do historie kabaretu a neočekávejte, že všemu porozumíte, hnutí bylo podivnou směsicí expresionismu a absurdity. Dnes tato instituce pořádá koncerty i výstavy a na scénu přivádí představení, která reflektují aktuální světové dění, neméně výživná, pokud jde o absurditu. A zatímco dada postavilo klasické umění na hlavu, o pár domů dál ve stejné ulici, v čísle 14, Lenin v luxusu své rezidence spřádal plány, jak otočit na ruby celý svět!

Curych není jen velkým finančním centrem, ale také centrem uměleckým, do jehož pokladnice přispělo mnoho významných umělců posledních století i současnosti. Na uměleckou procházku vás symbolicky zve už hned na hlavním nádraží ohromná socha Lʼange protecteur od Niki de Saint Phalle. Musíte však projít podél řeky Limmat až k jezeru, abyste ve svěží zeleni našli jeden z curyšských klenotů, Pavillon Le Corbusier. Pavilon, dokončený v roce 1967, byl po zasloužené rekonstrukci znovu otevřen počátkem května 2019. Charles-Édouard Jeanneret-Gris, génius moderní architektury známý jako Le Corbusier, navrhl budovu výhradně ze skla a oceli jako své poslední dílo, které už nikdy nespatřil. Snahou architekta bylo vytvořit ideální místo pro výstavy, Gesamtkunstwerk, v němž se umění, architektura a život spojují v novou jednotu. Pavilon je otevřen od května do listopadu a curyšské Muzeum designu (Museum für Gestaltung Zürich), které ho spravuje, zde pořádá výstavy, akce a workshopy, které se zaměřují na různé oblasti rozsáhlého díla slavného architekta, švýcarského rodáka.

Kavárna s intelektuální historií
Curych by nebyl Curychem bez Odeonu! Skutečná instituce mezi kavárnami s historií delší než 100 let získala právem pověst intelektuální mekky, kde různorodá směsice tvůrců spoluvytvářela pozoruhodnou curyšskou minulost. Ať už si sem zajdete na šálek kávy, aperitiv nebo oběd, jedinečná nostalgická atmosféra Odeonu vás zavede do meziválečných časů, kdy se tu setkávali slavní politici, spisovatelé, básníci, malíři a hudebníci. Slavná secesní kavárna s vysokými stropy, velkými okny a růžovým mramorem na stěnách platila od svého otevření 1. 7. 1911 až do 70. let za oblíbené místo schůzek umělců všech žánrů, politiků a intelektuálů. Chodili sem už zmínění Lenin, James Joyce i všichni tři zakladatelé dada, ale také třeba Benito Mussolini v době, kdy byl ještě ohnivým anarchistou, nebo Albert Einstein, když v letech 1912–1919 učil v Curychu na Švýcarském federálním technologickém institutu. Seznam všech slavných, kteří sedávali v Odeonu, by byl dlouhý – Franz Lehár, Richard Strauss, Arturo Toscanini, Picasso, Coco Chanel, Erich Maria Remarque, Friedrich Dürrenmatt, Klaus Mann, Alberto Giacometti a další a další. Doba se změnila, ale tradice zůstává, a i když část unikátního prostoru v minulých letech převzaly sousední obchody, Odeon stále patří mezi oblíbená místa setkávání domácích i turistů. Společně si tu užívají „pěnu“ kvalitního curyšského života s Cüpli, jak zní místní výraz pro jednotlivou sklenku šampaňského – vždyť právě v Odeonu začali jako v prvním curyšském podniku vůbec nabízet šampaňské také rozlévané po sklenkách.

Večeře pod originály  
Pokud jste v Curychu jen na krátkou dobu, třeba na jednu noc, zvolte výhodnou strategii a na večeři si rezervujte stůl v ikonické restauraci Kronenhalle, která vám dopřeje přinejmenším dvojitou porci zážitků během jediného večera. Mísí se tu totiž vyhlášená gastronomie s uměním. Obojí si můžete užít díky původním majitelům, Huldě a Gottliebovi Zumstegovým, kteří restauraci otevřeli v roce 1924, a jejich synovi Gustavovi, velkému sběrateli umění. A tak si třeba Züricher Geschnetzeltes, nudličky z telecího ve smetanové omáčce, podávané s bramborovými rösti, můžete vychutnávat přímo pod vzácnými originály Picassa, Braqua, Chagalla či Miróa. Kronenhalle byla jejich oblíbená adresa, než se vydali ještě na pár skleniček do milovaného Odeonu. Zumstegovi měli mecenášské srdce, a tak umožnili svým oblíbeným autorům platit uměním, což byla praxe, ve které pak pokračovali i další z pravidelných návštěvníků jako například Yves Saint Laurent. Ruku v ruce s retro noblesou starých dobrých časů se tu jídlo servíruje ze stříbrného servírovacího vozíku, a to tolikrát, kolik vám vaše schopnost zažívat telecí na smetaně dovolí. Ale nechte si ještě trochu místa na nejlepší mousse au chocolat ve městě! Vytrávit pak můžete při dlouhé procházce po nábřeží kolem jezera, které na vás čeká skoro na prahu restaurace.

Švýcarská města