Taormina, označovaná za nejmalebnější sicilské město, okouzlí svou polohou s výhledem na Etnu a azurové moře. Rozkládá se vysoko na úbočí hory Monte Tauro a do jejího historického centra vede od pobřeží silnice plná serpentin a také kabinová lanovka.
Francouzsko–německý romantický malíř Otto Geleng, žijící od roku 1863 v Taormině, namaloval řadu pláten zobrazujících kvetoucí mandloně a olivovníky, kam až oko dohlédne, bezbřehé moře na obzoru s měnící se hrou světla od svítání do soumraku nebo pastorální krajinu s řeckým divadlem, v kontrastu s divokou vegetací a majestátní zasněženou Etnou v pozadí. Na prestižních výstavách v Paříži a po celé Evropě jimi ohromoval návštěvníky, kteří jeho námětu zprvu pokládali pouze za výsledek malířovy romantické fantazie. A tak je Geleng pozval, aby se sami přesvědčili.
Brzy nato odstartovala proměna Taorminy z malé vesnice v módní destinaci majetných cestovatelů, zpočátku především z Anglie. Vlak z Londýna přes Paříž přivážel do Taorminy královskou rodinu, Rothschildy, literáty, hudebníky a další celebrity. Stavěly se hotely a penziony, hosté sem nepřijížděli jen na jednu či dvě noci, ale mnozí zde trávili celé zimní měsíce. A Geleng se stal v letech 1872–1882 dokonce místostarostou městečka, což bylo v oné době, vzhledem k tomu, že byl cizinec, velmi neobvyklé.
Historie Taorminy je dlouhá, pestrá a místy i nejistá. Město bylo pravděpodobně založeno ke konci 4. stol. př. n. l. Kartaginci. V průběhu staletí ho pak postupně ovládaly všechny mocnosti, které si Sicílii podrobily. A všechny zde zanechaly své stopy. Tou nejvýraznější je dodnes antické divadlo postavené řeckými kolonisty ve 3. stol. př. n. l. tak, jak bývalo zvykem – využívající přírodní terén, s půlkruhovým hledištěm zčásti vytesaným stupňovitě ve svahu. Nejspodnější řada má poloměr 62 m, nejhořejší 147 m. Bylo to tehdy druhé největší divadlo na Sicílii, hned po Syrakusách. Ze dvou řad sloupů na scéně se dochovalo šest patek a čtyři celé korintské sloupy (znovu vztyčené po roce 1860) s mistrně zdobenými hlavicemi. V cihlové zdi uzavírající scénu chybí asi desetimetrová střední část. Divadlo ale kvůli tomu působí ještě sugestivnějším dojmem, protože se tak otevírá nádherné panorama, v němž ruiny antické stavby doplňuje azurové moře a zasněžená sopka. Římané divadlo na počátku 2. stol. rekonstruovali a zhruba o sto let později upravili na arénu, aby více vyhovovalo gladiátorským zápasům, které měli ve větší oblibě než dramata. Dnes divadlo nabízí místo 5400 divákům a stále je jednou z hlavních atrakcí Taorminy. Koná se zde mj. mezináro…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Sicílie