Když pak nadešla ta chvíle, posadil se s apoštoly za stůl. Tehdy jim řekl: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět. Říkám vám, že už ho neokusím, dokud nedojde naplnění v Božím království.“ Evangelium podle Lukáše 22:14–16
Nemastné neslané, ani ryba, ani rak, ani takový, ani makový, nic moc… Tak by se dalo přeložit libozvučně znějící španělské „ni fu ni fa“. Nemastné neslané však na Tenerife není nic. Ani jídlo, ani jeho obyvatelé. Ty bychom naopak mohli po španělsku nazvat „muy salados“, velmi příjemní, milí, se smyslem pro humor, s jiskrou v oku. Nemastný neslaný je pouze a jedině spolek maškar, který si tuto legrácku dovolil ve svém názvu, ale i jeho členové jsou pravým opakem…
NI FU NI FA, nemastné neslané Read More »
Ostrov Korfu (nebo také Kerkyra) je trošku jako chytrá horákyně. Je řecký, ale přitom typický není. V historii se tu vystřídaly protektoráty různých velmocí a tak se tu mísí vlivy celé Evropy. Řekové ho ale berou stoprocentně za svůj, a tak mu také přisoudili přívlastek „nejzelenější řecký ostrov“…
Evropské stopy na Korfu Read More »
Hornatý sever s věčně zasněženým Dachsteinem, kopcovitý jih s dýňovými poli a termálními prameny, který má místy až lehce středomořský ráz. Křišťálově čisté horské bystřiny, průzračná jezera, vodopády, léčebné prameny, divoké kaňony, zelené pastviny, úrodné pěstěné vinohrady a sady, upravená města a vesničky, památky UNESCO. Majestátní hrady a zámky, selské statky, soutěsky, skanzeny, stovky turistických stezek, tradiční horské chaty i moderní bary. Domov starého koňského plemene lipicánů. Krása a pohostinnost, kam oko dohlédne. Přezdívá se mu Zelené srdce Rakouska, vždyť je to jeho nejzelenější spolková země, v níž lesy pokrývají 61 % území. Štýrsko – 16 401 km2 požitků a zážitků na 365 dní v roce…
Aktivní odpočinek, poznání i rozjímání Read More »
Postupim, jedna z nejkrásnějších rezidenčních metropolí v Evropě, byla kdysi obyčejným posádkovým městem. K barokní nádheře, kterou nám zanechal zejména Bedřich II. Veliký, jenž raději hrával na flétnu, než válčil, přidali své i jiní osvícení vladaři a jejich architekti jako Schinkel, Persius či Lenné. Jedinečný půvab desítek zdejších zámků a menších staveb, originální utváření rozlehlých parků a zahrad, to vše je ohromující podívaná…
Začalo to listem papíru hustě popsaným obyčejnou tužkou. Nahoře skica tří vrcholků označených ciframi 3975, 4106 a 4167, přičemž středem nejvyššího vede jakýsi komín. A pod tím změť neuspořádaných několikaslovních poznámek. A také údaj 11–1.30 v noci, pokoj číslo 42 Kurhaus, 27/28 srpen 1893. G. Z. Iniciály patří Adolfu Guyeru-Zellerovi a nejvyšší číslo hoře Jungfrau, jež spolu s Eigerem a Mönchem tvoří slavnou alpskou trojici. Švýcarský průmyslník, bankéř a pionýr dob alpské železniční horečky jí věnoval poslední roky svého života…
Jungfraubahn – vlak k nebesům Read More »
V parném odpoledni na malém políčku za vesnicí okopávala brambory. Domů na oběd odcházela se srpem zavěšeným přes jedno rameno, na druhém měla motyku. Podšátkem na hlavě ji vlasy vlhly potem. Ale usmívala se…
Peneda – kraj žulových balvanů Read More »
Lucernské jezero se stalo bezprostředním svědkem zrodu švýcarské státnosti. Nějaký čas pak bylo i největší vodní plochou nově vzniklého státního celku, v hranicích dnešního Švýcarska se však se svou rozlohou 114 km2 řadí mezi největšími jezery až na čtvrté místo. Stále však zůstává jezerem „nejšvýcarštějším“, a pokud bychom mermomocí chtěli použít nějaké přirovnání, tak je pro Švýcary tak trochu tím, čím je pro nás Říp…
Lucernské jezero a jeho královna Read More »
Jižní Korea má na politické mapě současného světa zvláštní postavení. Již téměř 64 let je ve válečném stavu se sousední Severní Koreou. Válka byla v roce 1953 přerušena příměřím, ale v březnu 2013 Severní Korea jednostranně vyhlásila, že příměří nadále neuznává. Severní hranici Jižní Koreje tvoří pouze linie příměří, kterou střeží z obou stran silné vojenské jednotky oddělené pouze čtyřkilometrovou neutrální zónou. Navzdory tomu udržuje dnes Jižní Korea diplomatické styky se 190 státy celého světa, patří k ekonomicky nejvyspělejším zemím a dosahuje mimořádných úspěchů i v oblasti kultury…
Ve znamení věčné květiny Read More »
Foro Buonaparte, široký bulvár lemovaný po obou stranách stromy, se měl za Napoleonovy vlády stát součástí nového centra Milána, který imperátor povýšil na italskou metropoli. Půlkruhová třída obepínající podkovu honosných paláců vznikla na místě vnějších hradeb okolo hradu Sforzesco, které dal císař zbořit…
Lidé na motorovém člunu a soustředěně pozorují modrou hladinu oceánu zčeřenou drobnými vlnkami. Občas se těsně pod ní mihne tmavý stín, občas vykoukne hřbetní ploutev. A když je štěstěna obzvlášť nakloněna, vymrští se najednou z vody šedé tělo, zablyští se v slunečních paprscích a elegantním obloučkem se opět do vodní říše vrátí…
Vzhůru za delfíny! Read More »
Santorini, nejjižnější výspa Kyklad a jinak enfant terrible řeckého ostrovního světa, je místem téměř nadpozemské krásy, ale zároveň i místem, které svým způsobem děsí, které je připomínkou i výstrahou. My máme to štěstí, že se jím můžeme kochat a užívat si jej, některá z budoucích generací však o toto potěšení s velkou pravděpodobností přijde. Až se tak stane, až se dřímající sopečné síly v santorinském podzemí opět naplno probudí, pak našim potomkům ve Středomoří pomáhej pánbůh…
Santorini – mezi nebem a peklem Read More »
Štýrsko se s oblibou prezentuje sloganem „Zelené srdce Rakouska“. Statistika dokládá, že jde opravdu o nejzelenější rakouskou spolkovou zemi – lesy zde pokrývají téměř na chlup přesně 10 000 km2 neboli 61 % štýrského území. Procentuálně je to prvenství hodně těsné, protože sousední Korutany zaostávají v lesnatosti jen o necelé procento, mají však oproti Štýrsku mnohem menší celkovou rozlohu. Štýrsko se ale nezelená jenom díky lesům. Rozlehlé plochy tu odedávna pokrývají pastviny, sady a vinice, a tak se zelená barva zákonitě stala i jedním ze zemských symbolů. Stálé místo na zemské vlajce i znaku má vyhrazeno již skoro osm století…
Zelené srdce Rakouska Read More »
Svět je určitě báječné místo k žití. Jenže ne vždy a všude. Země, které se stávají pro místní obyvatele peklem a turisté se jim v pudu sebezáchovy vyhýbají, se v průběhu času střídají. S notnou dávkou cynismu by se dalo říci, že stačí počkat možná deset, někdy dvacet nebo třicet let, aby se z pekla stal opět ráj (ale také z ráje peklo, protože jakási pomyslná rovnováha musí být, zdá se, naplněna). K bezpečným oblastem, kde turistům nehrozí žádné výjimečné nebezpečí a které jsou navíc atraktivní svými památkami i přírodními krásami, patří aktuálně také pevninská jihovýchodní Asie…
Dvakrát do jihovýchodní Asie Read More »
V Novém lese, kousek od Kuksu na svahu Labského údolí, leží nejunikátnější přírodní park, jaký si vůbec lze představit. Z vůle hraběte Šporka a dovednosti Matyáše Brauna se tady spojilo sochařské umění s přírodou v jedinečný celek, který nemá obdoby…
Je Sychrov, růžovošedý rozlehlý zámek usazený v malebné krajině severovýchodních Čech, krásnější na jaře, když v jeho zahradě rozkvétají voňavé rododendrony, v létě, kdy se nad jeho střechami prohánějí buclaté bílé mraky, na podzim, kdy ho obklopí žluť a červeň dubů a lip, nebo v zimě, kdy je zasypán sněhobílým popraškem? Těžko říci. Sychrov, monumentální sídlo Rohanů na pomezí Podještědí a Českého ráje, se ukazuje návštěvníkům v celé své kráse v jakoukoli roční, a dokonce i denní dobu…
Romantický Sychrov Read More »
Vybrat to nejkrásnější z Českého ráje je obtížný úkol. Romantická údolí a rozsáhlá skalní města se tu střídají s rozkvetlými loukami a roubenými staveními. Vedle toho se tyčí středověké hrady a jako skvosty se v zalesněné krajině blýskají romantické zámky. Ze skalních vyhlídek a četných rozhleden je možné tuto fantastickou scenerii pozorovat z ptačího pohledu…
Od Alp a Bodamského jezera k Baltskému a Severnímu moři, od Polska, Česka a Rakouska po Francii a Benelux, to je Německo – území o velikosti více než 357 000 km2 a na něm 38 památek zapsaných v seznamu Světového dědictví UNESCO…
Dědictví přírody a lidstva Read More »
Málokterá obec zná přesné datum svého založení. Nové Město nad Metují to ví na hodinu a den přesně. Základní kámen položil nový majitel panství Jan Černčický 10. srpna 1509 ve dvě hodiny odpoledne. Tak zní farní zápis. Tento českobratrský šlechtic měl se svým novým poddanským městem velké plány, ale neblahé události následných patnácti let jako by se proti němu spikly. Zpočátku se vše dařilo – městečko rostlo rychle, i když spíše živelně než plánovitě. Převážně dřevěné domy se shlukly hlavně kolem panské tvrze postavené na samém konci opukového ostrohu, vysoko nad zaklesnutým meandrem říčky Metuje…
Krásné už pět století Read More »
Že by mohl být ohromný kolos ze zrezivělých trubek něčím romantický? Je to možná s podivem, ale když na siluety bývalých železáren zasvítí světlo měsíce nebo různobarevné umělé osvětlení a vy zrovna stojíte v davu stejně naladěných lidí a užíváte si kvalitní světové hudby, můžete to s přehledem nazývat romantikou…
Vítkovická industriální romantika Read More »
