Jeden evropský cestovatel na počátku 16. století charakterizoval Skoty takto: „Většinou vedou války proti nepřátelům zvenčí, a když není vnější nepřítel, bojují mezi sebou“. Zemi vždy rozdělovaly náboženské rozbroje a nejednotná vnitřní politika jen odrážela nepotlačitelný duch skotského individualizmu. Přítomnost mocného jižního souseda, Anglie, se také nedala přehlédnout, a tak má skotská minulost větší vliv na přítomnost než kdekoli jinde…
Urputná nezávislost Číst více »
Když se řekne ‘Skot’, člověku se automaticky vybaví šetrnost. Dokonce český expresivní výraz ‘škot’ je rovněž odvozený od jména příslušníků tohoto národa. A nejen u nás. Do povědomí téměř všech Evropanů vešel právě tento údajný povahový rys téměř jako synonymum Skota. Neplatí to však obecně, stejně jako pověstná česká „holubičí povaha“. Sami Skotové však připouštějí, že jsou na peníze opatrní a dokonce se sami baví takzvanými skotskými vtipy, jako například o Skotovi, který otevřel peněženku a vyletěl mu z ní mol. Lidsky však působí srdečně, s humorným sklonem k sebepodceňování…
K atmosféře Skotska patří rozhodně hrady. Ty nejstarší, raně feudální, pocházející z 11. a 12. století, byly pouze dřevěnými tvrzemi a mnoho se z nich nezachovalo. Pozdější už byly masivní, kamenné, a sloužily nejen k obývání, ale hlavně k obraně. Romantika hradu na malém ostrůvku uprostřed tichého jezera měla velice pragmatický základ…
Pro vegetariány je pobyt ve Skotsku poněkud komplikovanou záležitostí – skotská kuchyně se totiž tradičně spoléhá na maso. Farmáři pracující celý den venku vždy dávali přednost výživným masitým jídlům z domácích zdrojů. Lesy a vřesoviště poskytovaly dostatek zvěřiny – zajíců, křepelek a bažantů – ať již ulovených na vlastním pozemku či upytlačených na cizím. Stále zelené pastviny uživily tisícehlavá stáda hovězího dobytka a dokonce i ve výše položených horských oblastech se dodnes chová horský skot, který má charakteristickou dlouhou, zlatavou srst a široké rohy jako řidítka bicyklu…
Původ whisky, jakožto alkoholického nápoje destilovaného z ječného sladu, je ukryt hluboko v tisíciletých temnotách. Jisté však je, že je úzce spjat s kulturou a tradicemi Keltů. Vždyť samotný název ‘whisky’ vychází ze starého keltského výrazu uisge beatha, což znamená ‘voda života’. Tento čirý destilát starým Keltům skutečně na pohled připomínal čistou pramenitou vodu, zdroj života. Svou typickou zlatavou barvu totiž získává dnešní whisky až v průběhu dlouhého zrání v dřevěných sudech, a to tenkrát staří Keltové ještě neznali…
Zrození pravé whisky Číst více »
Nad planinou se žene vítr prosycený mořskou solí. Jeho poryvy naráží do obřích kamenných bloků, které ční nehnutě k oblačnému nebi rozestavěny dokola v obrovském kruhu. Zapadající slunce neúprosně prodlužuje stíny a barví oblaka do oranžova. Uprostřed megalitického prstence je cítit zvláštní napětí. Zatímco slunce pomalu odešlo rozdávat své teplo za horizont, na hladině nedalekého jezera se začínají zrcadlit první hvězdy severní oblohy. Kamenný kruh je zdánlivě nezúčastněným tajemným pozorovatelem…
Temné počátky civilizace Číst více »
Divoký půvab nejvyšších skotských hor, Skotské vysočiny, uchvátí snad každého, kdo se v tento nehostinný kraj vydá a nenechá se odradit ani neustálými rozmary počasí, ani vytrvalými nálety protivných midges – miniaturního, leč krvelačně bodavého hmyzu. Širokými ledovcovými údolími tu meandrují bystré říčky a v temných hladinách hlubokých jezer se zrcadlí bílá oblaka. Táhlé svahy kopců mřížkují nízké kamenné zídky, které vymezují šachovnice pastvin pro huňaté ovce…
Vzpomínka na kaledonský les Číst více »
Malebné městečko Culross (čti kúros) leží na severním břehu zátoky Forth asi třicet kilometrů od Edinburhu. Statut královského burghu – tedy obce s vlastní samosprávou, obdařenou rozsáhlými ekonomickými privilegii– vlastní již od roku 1588. Místo dnes dýchá poklidnou venkovskou atmosférou a jen stěží lze uvěřit, že v šestnáctém a sedmnáctém století patřil Culross k nerušnějším skotským přístavům. Historie jeho osídlení však sahá ještě hlouběji do skotských dějin a je spojeno s legendou o skotském světci sv. Mungovi, patronu města Glasgow…
Královský burgh Culross Číst více »
V západní Katalánii, ve městě Figueras, které leží přibližně stejně daleko od Středozemního moře jako od francouzských hranic vzdálených asi 15 kilometrů, stojí už od středověku mohutná kamenná věž Gorgot. Nyní je propojena se sousedními domy a nad celým objektem se klene obrovitá skleněná kupole. Pod ní je proslulé Dalího muzeum, které on sám nazval duchovním centrem Evropy. Kdekoho napadne, že sám sebe označovat za střed kulturního kontinentu je přinejmenším nevhodné a nemístné. Ale co je u Dalího „místné“ a společensky přijatelné…
Velký mág Salvádor Dalí Číst více »
V létě jsou ulice Granady rozpálené sluncem, ale v zahradách nad městem, na temeni vrchu as-Sabik, je příjemně. Horský vánek a tekoucí voda tam ochlazují letní žár a vzduch je prosycený vůněmi myrty, citrusů, růží a rozmarýny. V zelené záplavě stromů a keřů, na nerovném svažitém terénu, jsou rozptýleny jednotlivé orientální stavby, z nichž každá připomíná dekoraci k Šeherezádě. Po celá staletí vzhlíželi obyvatelé Granady s úctou a obdivem k sultánovu paláci, z něhož byly vidět především hradební zdi a cihlové zdivo čtvercových věží a nejvyšších pavilonů. Pro převažující červenou barvu cihel se rezidenci odedávna říkalo al-Hamrá, Červená…
Španělsko je parlamentní monarchií a jeho oficiální název zní Španělské království. V současné době sedí na trůně vládnoucí královský pár – král Don Juan Carlos a královna Do?a Sofia. Historie jejich rodu sahá do 15. století, až k zakladatelům novověké vládnoucí dynastie a osvoboditelům země od Arabů, ke Katolickým králům, jimiž byli Ferdinand Aragonský a Isabela Kastilská. Jejich potomkem je i Jeho Veličenstvo král Juan Carlos, který se narodil v lednu roku 1938, v Římě. Tam tehdy jeho královští rodiče žili v exilu, když byla v roce 1931 vyhlášena Španělská republika.
Když roku 722 postupovalo arabské vojsko údolím Covadongy v severošpanělské horském masivu Picos de Europa (vrcholky Evropy), bylo zaskočeno útokem španělských povstalců, vedených legendárním Pelayem, kteří na ně ze skal shazovali balvany. Tato bitva, jak se později ukázalo, byla rozhodující pro další osud Pyrenejského poloostrova. Stala se totiž symbolickým začátkem reconquisty, boje za osvobození Španělska od arabské nadvlády. Tento nesnadný zápas trval dalších sedm set let, a teprve potom byli Arabové z celého území definitivně vyhnáni…
Na jihu Španělska, v Andalusii, asi 60 kilometrů východně od Granady, se zvedají už z dálky nápadné, vysoké a erozí zbrázděné kopce téměř bez vegetace. Zelené jsou prý jen na jaře. Na první pohled vypadají jako kulisa zmenšeného modelu amerického Gran Canyonu. Na úpatí strmých svahů se rozkládá historické dvacetitisícové město Guadix, které bylo založeno římským císařem Augustem jako vojenský tábor Julia G. Acci…
Moderní jeskynní lidé z Guadixu Číst více »
Ve Španělsku se jim říká olivares. Jsou to rozsáhlé lesy vysazené lidskýma rukama, listnaté háje na pečlivě obdělávaných polích. Z letadla vypadají jako předlouhé, rovné řady puntíků na červenohnědém půdním podkladu. A cestou autem nebo vlakem z Madridu směrem na jih neuvidíte nic než samé olivové sady. Jen občas jsou jejich lány narušeny pustými a holými kopci, kde se neudrží ani skromný olivovník…
Ve Španělsku osmnáctého století žil král Karel III., a ten se v duchu tehdejší módy rozhodl vybudovat v hlavním městě Madridu široký bulvár, kde by se jeho poddaní mohli ve volném čase setkávat obklopeni krásnou přírodou i architekturou. Tak na dřívější periferii známé jako Prado de San Jeronimo neboli Louka svatého Jeronýma, vznikla zóna mnoha parků s fontánami a paláců s letními pavilony nazvaná El Salon del Prado, později El Paseo del Prado. Tato „královská louka“ byla určena pro nedělní procházky madridské smetánky. Ctihodní občané posedávali na lavičkách v parcích, korzovali kolem sousoší s fontánou krásné La Cibeles posazené v elegantním kočáře a obdivovali se sochám Apolóna a Neptuna od tehdejšího oblíbeného architekta Ventury Rodriqueze…
Velká muzea Madridu Číst více »
Španělsko je zemí svátků a slavností. Po pádu Frankovy diktatury po roce 1975 se Španělsko začalo vyvíjet v moderní uspěchaný stát, ale tradiční svěcení svátků neupadlo. Naopak, svátky začínají stále více nabývat na významu. Stávají se výrazem španělské identity a vlastenectví, výrazem, národní a lokální hrdosti, deklarací příslušnosti k určitému konkrétnímu místu, ať je jím celé Španělsko, některá z autonomií nebo nejzapadlejší vesnička kdesi v horách. Některé svátky svými kořeny sahají hluboko do předkřesťanských dob, jiné se vztahují k jednotlivým ročním obdobím nebo nejrůznějším pracím na poli, v lese nebo na moři…
Fiesta znamená svátek Číst více »
Córdoba nepatří k těm pyšným městům, která jsou nemocná svojí minulostí, v nichž je nedýchatelno a nedá se v nich žít. Córdoba si prostě uchovává nestrojený půvab. Ona sama je vytvořena z věčnosti a hmotného snu. Jsou tu místa, která jako by skrytě obsahovala nedotčenou integritu Vesmíru… (Antonio Mu?oz Molina)
Córdoba – Mešita nebo katedrála? Číst více »
„Španělskou zemi já mám rád, o Španělsku si zpívám… Nikdy jsem v Granadě nebyl, ba ani ne v Seville, rozpomenu se stěží, kde tahle města leží, vím však že to tam krásné je…“ zpívali V+W v Osvobozeném divadle v časech, kdy výlet do „Španěl“ byl prožitkem hodným i pera Karla Čapka. Čas se však ani ve Španělsku navždy nezastavil a nakonec vtáhl do vřavy evropského dění i společnost dřímající za Pyrenejemi. Moderní doba vystavila zemi každoroční záplavě 50 milionů turistů, v mnohém ji proměnila a snad i poevropštila, nicméně zůstalo zachováno vše podstatné, co dělá Španělsko půvabně jiným, osobitým a zajímavým…
Španělsko vzdálené i blízké Číst více »
V básních Federika Garicíi Lorky se objevují zmínky o rodinném domě na venkově blízko Granady. Dům rodiny Lorkových stojí v Granadě doposud a je v něm malé soukromé muzeum. Dům koupil v roce 1925 Federikův otec jako letní sídlo pro svou rodinu…
Flamenco je hned po býčích zápasech nejtypičtějším projevem španělské lidové kultury. Obchody se suvenýry i starožitnostmi nabízejí po celém Španělsku množství vějířů, kastanět, pestrých šálů a šatů s volány a noční podniky zvou na zaručeně autentická flamenco show. Nejprve pouze andaluská specialita se díky své podmanivé kráse rozšířila po celé zemi a nakonec přesáhla i hranice Španělska. Mnozí lidoví zpěváci, kytaristé i tanečníci se změnili v mistry mezinárodního věhlasu a předvádějí své umění na světových koncertních scénách. Přesto se flamenco nikde na světě masově poslouchá, dokonce ani ve Španělsku ne, protože je projevem velice intimním…
