Na schodech se s uctivostí a pokorou objevil sluha, který požádal o povolení, zda může ustlat moji postel. Byl indického původu, a protože právě začínal největší hinduistický svátek na ostrově Mauritius a v širokém dalekém okolí – Mahá Šivarátri – tedy velká Šivova noc, zeptal jsem se ho, zda také, jako všichni praví hinduisté, podnikne pěší pouť ke kráteru, v němž je posvátné jezero nazvané Ganga Talao známé více jako Grand Bassin…
V mnohačetném pantheonu hinduistických božstev je představitelkou učenosti, věd, moudrosti a umění překrásná bílá bohyně Sarasvatí. Je zobrazována s labutí, lotosovým květem, tradičním hudebním nástrojem vínou, knihou a kalamářem s perem. Právě k ní se ubírají modlitby malých i velkých školáků před četnými prověrkami vědomostí, které jsou těžkým břemenem pro většinu indických dětí…
Školy a školáci Indie Číst více »
Některá města mají svá tajemství, která do nich uložily především historické události. Stopy příběhů dávno minulých pak vybízejí k výpravám za dobrodružstvím poznání. Historická města protínají turisticky osvědčené trasy, na nichž se průvodci pokoušejí zprostředkovat takovou podobu města, která co nejvíce odpovídá očekáváním vzbuzeným různými bedekry, pohlednicemi a populárními dějinami umění. Města s pamětí však lze procházet i jinak, na vlastní pěst, a hledat v nich podobou, která není běžně nabízena. Flanderské Antverpy patří k oněm městům s obrovskou náloží paměti a s mnoha tajemstvími…
Antverpská tančící zebra Číst více »
Začátkem 20. století nouzově přistálo na jednom z indonéských ostrovů letadlo. Jeho pilot tam nejprve objevil podivné stopy, a potom uviděl i obrovské, dosud nevídané ještěry. Šťastně se mu podařilo z ostrova vzlétnout, ale jeho vyprávění o obrovských, drakům podobných ještěrech na ostrově Komodo, nikdo doma nevěřil. Podezírali ho ze ztráty zdravého rozumu. Za pravdu mu dala až vojenská expedice vypravená na ostrov v roce 1910…
Ostrov komodského draka Číst více »
V údolí pod rozeklaným hřebenem pohoří Swartberg, nedaleko jihoafrického městečka Prince Albert, hospodaří Heimie se svou matkou Adri na pštrosí farmě. Tento sympatický pilot se díky svému povolání zdržuje doma jen 12 dní v měsíci. Žije tady v bílém domě zastíněném vzrostlými blahovičníky, v místech, kde se narodil, vyrůstal, a kde se stará o své opeřené svěřence…
Z pštrosí farmy 12000 km do práce Číst více »
Agathu Christie zná téměř každý jako slavnou spisovatelku detektivek, jako „první dámu zločinu“. Málokdo už ví, že proslulá autorka byla 46 let nejen manželkou, ale i spolupracovnicí archeologa Maxe Mallowana. S ním prožila značnou část života na Blízkém východě, v prostředí nepříliš pohodlných táborů, poblíž vykopávek sumerských a asyrských měst. I když většinu svého „archeologického“ života strávila v Sýrii a v Iráku, k napsání několika děl ji inspirovaly návštěvy Egypta…
Neznámá Agatha Christie Číst více »
Obdivovatelé antických památek, kteří každoročně zaplavují Řím, často netuší, že pouhých 30 kilometrů na severovýchod, poblíž italského města Tivoli, stojí skvost římského stavitelství – Villa Adriana. Rozsáhlé zříceniny někdejšího letního sídla císaře Hadriána (76—138 n. l.) zabírají 77 ha a dodnes uchvacují svým dokonalým spojením architektury s okolní přírodou…
Villa Adriana – antický skvost nedaleko Říma Číst více »
Celosvětovou krizi letecké dopravy po teroristických útocích na Spojené státy 11. září 2001 neunesla ani belgická společnost Sabena, jedna z nejstarších v Evropě. Na konci roku zbankrotovala a Belgie se ocitla bez národního dopravce. Stala se jím belgická…
Mozaika zajímavostí Číst více »
V nevelké osadě u města Ratnapura, na úpatí nejvyšších srílanckých hor, jsme se zastavili hlavně proto, že jsme chtěli následující noc vystoupit na nedalekou poutní Adamovu horu. Večeřeli jsme v místní restauraci, kde se rýže vyjídá z talířůi prsty a stolovníci si s čistotou kolem sebe příliš starostí nedělají. Mezi stoly se však pohybovala nádherná Sinhálka a na krku měla ještě nádhernější zeleno-červený krystal v barvě svého sárí…
Světová pokladnice drahokamů Číst více »
Nehnutě, oděn v oranžovohnědé roucho, stál na pláži a zadumaně, s jemným úsměvem na rtech hleděl do dálky. Jako by sestoupil rovnou z nebe, kolem něho nebylo jediné stopy po jeho bosých nohou. Co chvíli mu je zalévala zpěněná voda, jež na zpáteční cestě do nitra oceánu přerovnala zrníčka písku do vyhlazené, stříbřitě se lesknoucí plochy. Když si všiml, že ho fotografuji, mnich sepjal ruce a laskavě řekl: „Ajubowan“…
Mnohobarevná Srí Lanka Číst více »
Když byl Adam vyhnán z ráje a bloudil světem, dostal se prý na ostrov Serendib, starými Řeky zvaný Taprobane a přezdívaný Královna ostrovů nebo Zahrada Indie. Domorodci byl nazývaný Singhala, kolonizátory Cejlon a novodobě se mu říká Srí Lanka. Zkrátka, když prý Adam přešel z jihovýchodního pobřeží Indie na Lví ostrov, který má podobu fíku, měl náhle dojem že se dostal opět do ráje, tak krásná a utěšená byla okolní příroda – plná bujných rostlin, květů, plodů a zvířat…
„Salamanka k sobě vábí prudkou mocí všechny, kdo poznali příjemný život v jejích zdech.“ Tak se vyjádřil již před mnoha sty lety Quijotův předchůdce, licenciát Sklíčko, snad nejslavnější povídkový hrdina Miguela de Cervantese (1547—1616). Španělskému městu Salamanka se v průběhu jeho historie dostalo i několika dalších přívlastků: „Matka španělské vzdělanosti“ – pro starou univerzitu, kterou zde založil leonský král Alfons IX. již v roce 1218 a „Malý Řím“ – pro její umělecké a architektonické bohatství…
Salamanka – symbióza ducha a těla Číst více »
Když v úterý 4. března roku 1890 princ z Walesu, pozdější britský král Edward VII., slavnostně otevíral most přes skotskou zátoku Firth of Forth, panovala taková vichřice, že mohl jen stříbrným klíčem utáhnout poslední matku a říci, či spíše zakřičet: „Dámy a pánové, prohlašuji Forth Bridge za otevřený…“
Forth Bridge je prostě most Číst více »
Skotská sukně, kilt, je základní součástí skotského národního kroje a po staletí byla i znakem klanové příslušnosti. Svérázný klanový systém, jehož počátky sahají ve Skotsku až do 6. století, se vyvinul zejména v oblasti Skotské vysočiny a do jisté míry může být srovnáván se starobylou rodovou společností. Také zdejší obyvatelé příslušeli k velkým skupinám, vedeným autokratickými náčelníky a všichni členové klanu měli společné předky i stejné příjmení (Ve starém galském jazyce slovo clann znamená potomstvo.)
Přestože je populace Skotska relativně málo početná (dnes asi 5 miliónů), vydala tato země pozoruhodný počet netradičně přemýšlejících lidí, kteří obohatili lidstvo svými vynálezy, objevnými myšlenkami i uměleckou tvorbou. Možná že se u tohoto inteligentního národa uplatňuje samostatné uvažování a vynalézavost jako důsledek drsných životních podmínek minulosti, kdy byly tyto schopnosti základní podmínkou přežití. A dodnes jsou nápaditost a individualita vlastnosti, kterých si každý Skot velmi váží…
Podél severozápadního pobřeží Skotska se táhne řetěz atraktivních ostrovů Vnitřních Hebrid. Jsou mezi nimi ostrovy velké a obydlené jako je Skye a Mull, ale i ostrůvky malé, ba i pouhá skaliska, k nimž patří i rozervaný ostrůvek Staffa, který je bezpochyby jedním z nejpozoruhodnějších přírodních útvarů Skotska. A také nejnavštěvovanějším. Nejen současnými turisty, ale i mnoha umělci a významnými osobnostmi minulých staletí. Staffa je geologickou vzpomínkou na jedno z nejdramatičtějších období Evropy, je opředena lidovými bájemi o obrech, je stálou inspirací umělců i otevřenou učebnicí přírodovědců…
Dramatický ostrov Staffa Číst více »
Skotská krajina je na první pohled starobylá, vrchovinná až hornatá, s několika protáhlými údolími. Jako by přes ni běžely terénní vlny jedna za druhou – dlouhé horské hřbety a s nimi rovnoběžná údolí. Mořské pobřeží je velmi členité, s mnoha zálivy fjordového typu, a v nedalekém moři leží stovky ostrovů, které jsou jen zaplavenými vrcholky hor, kdysi souvisejících se skotským územím. Charakter krajiny dokresluje nedostatek lesů a přemíra rašelinišť porostlých vřesem, holé, strmé svahy plné kamenité suti, mezi níž roste nízká tráva. Na chudých půdách se uživí většinou jen pastviny pro ovce…
Starobylá skotská krajina Číst více »
Skotská metropole je jedním z nejstarších trvale osídlených míst v severní Evropě. Podle archeologických nálezů se na jižním břehu zátoky Firth of Forth usadili první lidé již tisíc let před Kristem. Dnes má Edinburgh, jehož jméno ve skotské gaelštině zní Dun Eideann, jen něco málo přes 450 tisíc obyvatel a jeho rozloha činí 260 km?. Původ jména Edinburgh je tak trochu zahalen závojem zapomění. Možná, že je zkomolením názvu Edwin`s Burgh, připomínající krále Edwina, který v 9. století rozšířil království Northumbrie až k zátoce Firth of Forth…
Edinburgh – Athény severu Číst více »
Snad v každé společnosti spolu muži soutěží a měří svou sílu, aby mezi sebou našli toho nejzdatnějšího a nejschopnějšího, který se pak stane náčelníkem nebo získá jinak privilegované postavení ve skupině. Podobně kdysi náčelníci skotských klanů hledali nejlepší bojovníky do své armády či osobní družiny. Uspořádali vždy velké soutěžní klání, kde všichni zájemci mohli změřit své síly a vydobýt si tak co nejlepší vojenský post. A protože v boji šlo tenkrát především o sílu, soupeřilo se v silových disciplínách. Vrhaly se balvany do dálky i do výšky, házela se dokonce polena a klády, přetahovalo se na provaze. Jako náčiní se použilo to, co bylo po ruce. Právě taková klání se časem stala tradicí a položila základ velkým hrám skotské Vysočiny – Highland Games. Dnešním slovníkem bychom řekli, že se stala určitým festivalem horácké kultury a sportu…
Westray, Stronsay, Hoy, Ronaldsay, Shapinsay… Tajemná zem kdesi na severu. Pevninu jakoby tu nějaký mýtický démon rozerval ve svém živelném záchvatu na kusy, jež pak zuřivě rozházel po moři. Nekonečný oceán si však nic takového nechce nechat líbit a vytrvale a neúnavně s ostrovy bojuje. Obrušuje a ohlodává jejich skaliska, podemílá jejich břehy a odnáší si jejich zem do svých hlubin…
