Zimy na pobřeží Biskajského zálivu bývají obvykle deštivé a mírné. Sníh napadne jen občas. V zimě roku 1709 ale mrzlo tak, že ztuhl i oceán. Krutý mráz sužoval celou oblast několik týdnů. V okolí Nantes vymrzly vinice a nezbylo, než je znovu osázet. Vinaři zvolili původně burgundskou odrůdu Melon de Bourgogne, odolnou proti nízkým teplotám. Přejmenovaná na Muscadet tak zahájila svou nenápadnou cestu ke slávě…
Pokud byste se chtěli vydat okolím Loiry ve stopách nejuctívanější francouzské hrdinky Jany z Arku neboli Panny Orleánské, musíte zapojit do hry především velkou dávku představivosti. Na počátku 15. století, kdy se její příběh odehrál, ještě mnohé stavby, které dnes patří k nejnavštěvovanějším, nestály nebo vypadaly zcela jinak…
Po stopách Panny Orleánské Read More »
Ještě dříve než bylo okolí Loiry poseto honosnými panskými sídly, vznikala na jejích březích významná centra duchovní. Klášter svatého Martina v Tours se stal centrem vzdělanosti již v 8. století, dnes však z něho ve městě zbylo jen několik zdí. Podobně skončil klášter sv. Aubina v Angers. Stranou od ruchu velkých měst se však uchovalo několik architektonicky i historicky pozoruhodných celků…
Loira zbožných mnichů Read More »
Město Angers, ležící na řece Maine těsně před jejím soutokem s Loirou, má starobylé dějiny sahající až do galořímských dob, ale pozdější rozvoj všechny stopy antického osídlení dokonale zakryl. Historické centrum na strmém návrší dnes láká především pozdně gotickými hrázděnými domy s ozdobně vyřezávanými trámy a ruchem úzkých uliček plných obchůdků a kavárniček…
Poklad z dob Stoleté války Read More »
Pramení ve Francouzském středohoří a spěchá k severu, aby se na jižním okraji Pařížské pánve mohutným obloukem stočila k západu a po pouti delší než tisíc kilometrů se zasnoubila s Atlantikem. Loira, nejdelší francouzská řeka, jako by k sobě přitahovala dramatické události. Nikdy se nenechala spoutat, dodnes si zdánlivě líně plyne mezi břehy, které na jejím středním a dolním toku lemují pahorky pokryté sady a vinicemi, výstavná panská sídla, významná města i starobylé kláštery…
Řeka, kolem níž šly dějiny Read More »
Již ve středověku se na Loiře s oblibou zdržovaly korunované hlavy – připomeňme si jen anglické panovníky z rodu Plantagenetů, pobývající často na Chinonu či v Angers. Skutečnou rezidenční oblastí se však Loira stala v 15. a 16. století. Defilé panovníků zahájil Karel VII., který se sem sice uchýlil víceméně z nutnosti, ale ani po vítězství nad Angličany sídla na Loiře nezanedbával…
Královské rezidence Read More »
První rakouská horská železnice přes Semmering, otevřená roku 1854, byla natolik významnou stavbou, že dala název (nebo alespoň přezdívku) i jiným, později budovaným horským železnicím v monarchii. Známe proto vitorazský Kleiner Semmering, dva různé Krušnohorské Semmeringy a název Pražský Semmering se vžil i pro trať ze Smíchova přes Hlubočepy do Jinonic. Dnes se však vydejme na cestu Slezským Semmeringem, tvořícím součást horské tratě z Hanušovic do Glucholaz (ležících v Polsku) a dále do Krnova…
Přes Ramzovou na Slezský Semmering Read More »
Mezi francouzskými královskými zámky má Chambord poněkud zvláštní postavení, a to především pro svůj bizardní vzhled, obrážejí střet dvou historických epoch a dvou zcela odlišných slohových období architektury…
Slovní spojení „francouzská zahrada“ není jen pouhým konstatováním zeměpisné polohy rozkvetlého pozemku, ale výraz, který dávno vešel do učebnic. Při jeho vyslovení si okamžitě představíte úhledný, pravidelně a neobyčejně pečlivě sestříhaný parter, kde má snad každý lísteček své přesné místo. Vybavíte si vůni levandule a drahých parfémů a téměř uslyšíte šustění hedvábných šatů a chichotání rozmařilých šlechtičen, pro které žádný přepych není dostatečný. Tak to přece znáte z historických filmů a románů…
Renesanční zahrady na Loiře Read More »
Známým pochodem na Řím v roce 1922 se nezměnila jen politická situace v Itálii na více než 20 let, ale i architektura nového hlavního města prvního fašistického státu v Evropě. Není samozřejmě nutné zdůrazňovat, že každá diktatura má svůj způsob umělecké reprezentace, která je zpětně nejdříve opovrhovaná a teprve až po letech se stane předmětem zájmu. Nejcharakterističtějším znakem všech fašistických staveb je monumentální sloh, který kolísá mezi stylizovaným klasicismem a jasně formulovaným racionalizmem…
Fašistická architektura Read More »
Po dlažebních kostkách na Fabriciově mostě šustí kola bicyklů. Nakloním se přes kamenné zábradlí. Proud špinavé vody Tiberu se hlasitě tříští o kamenité břehy. Nebýt ale ticha nedělního rána, slyšel bych jen auta z rušné nábřežní ulice…
Trastevere neboli Zátibeří Read More »
Pamatujete, jak ve filmu „Prázdniny v Římě“ Gregory Peck coby americký novinář provází italskou metropolí mladičkou cizí princeznu Audrey Hepburnovou a jak v jednom podloubí předstírá, že mu kamenná obluda užírá ruku? Nevěřili byste, kolik lidí si chce ještě dnes – po víc než půl století – ověřit, co je na těch „Ústech pravdy“ vlastně pravdy. Poslušně se řadí do fronty, aby se se slavnou hlavou vyfotografovali, a většině je nejspíš úplně jedno, čí hlava to vlastně je…
Podívaná, kterou nabízí Řím v sobotu večer, může být pro turistu ze severnějších oblastí poněkud překvapující: před většinou restaurací v centru stojí dlouhé fronty a ještě hluboko po půlnoci je možné se na římských silnicích setkat s dopravními zácpami. Na Campo dei fiori, kde byl kdysi upálen Giordano Bruno, postávají houfy mladých lidí, klábosí a popíjejí z kelímků pivo. Kdo přijel do Říma za antickou kulturou, Koloseem, Sv. Petrem a Berninim, sotva slyšel o „kultu zábavy“, jenž řídí život především mladých (ale nejenom) Římanů…
Všechny tradiční cesty vedou do Říma, věčného města antického a barokního umění. Možná proto panuje představa, že se město od té doby změnilo jen minimálně. Opak sice není pravdou, ale přeci jen je jeho dnešní vzhled výsledkem několika stavebních vln, které dorazily až do samotného středu města a proměnily jeho tvář…
Po stopách moderní architektury Read More »
U světců se vždy slaví jejich narozeniny pro nebe, tedy den jejich smrti. To však v případě Panny Marie působí jisté obtíže. Protože Panna Marie nebyla účastna prvotního hříchu, nemohla vlastně zemřít. Smrt je trestem za hřích, a kdo je zcela bez hříchu, neumírá. A tak se největší svátek spojený s Pannou Marií nazývá Slavnost nanebevzetí. Je to jedna z nestarších církevních slavností a zřejmě i nejstarší mariánský svátek vůbec. Slaví se již od 4. století, a to vždy 15. srpna…
Největší římský svátek Read More »
Nejslavnější římské schodiště bylo pojmenováno podle Španělského náměstí, odkud se po úbočí pahorku Pincio zvedá ke kostelu Nejsvětější trojice. Stoupající vlnitý terén nahrál pozdnímu římskému baroku, které nápaditým propojením rovných úseků, křivek, teras a balustrád vytvořilo jedinečný architektonický celek, jenž se stal jednou z dominant Říma…
Když v roce 1300 vyhlásil papež Bonifác VIII. poprvé v dějinách „Milostivé léto“, vydaly se do Říma desetitisíce poutníků z celé Evropy. Byla to příležitost získat odpustky udílené pouze k této příležitosti, ale také možnost navštívit tzv. „Prahy apoštolské“ – místa spojená s působením apoštolů nejpřednějších: Petra a Pavla. – Místa, kde žili, a především místa, kde zemřeli a kde jsou uchovávány jejich ostatky. Tyto relikvie patřily mezi nejvzácnější drahocennosti a nad hroby, kde byla uchovávána těla světců, se budovaly co možná největší a nejhonosnější chrámy…
Starověké stavby ve městě nad Tiberou nacházíme doslova na každém kroku. Oblast pod Kapitolem ovládají takřka úplně, ale i ve středověké zástavbě okolních čtvrtí je stále co objevovat: tu sloupy na oslavu panovníků či pozůstatky dávných chrámů, tu zbytky dávných lázní, někde dokonce prorůstající činžovním domem…
Zrození Říma je sice opředeno legendami, jeho datum však Římané znají na den přesně. Natali di Roma se prostě slaví 21. dubna, a to od roku 753 př. n. l. Je to tradice navýsost úctyhodná, ale archeologické vykopávky dokládají, že město založili už před téměř třemi tisíci let Etruskové. Historik Livius píše o rychle pokračující římské zástavbě od 10. stol. př. n. l. Hranice města urbs Roma vymezovaly především čtyři pahorky: Palatin, Kapitol, Quirinal a Esquilin. Postupně se město rozšiřovalo k vrchům Aventin, Celius a Viminal. To zde ještě vládli etruští králové. Pak ale Římané svého sedmého krále Tarquinia Superba roku 509 př. n. l. vyhnali a vyhlásili republiku…
Věčné město, Caput mundi, Mamma Roma Read More »
Ani to největší vedro nebývá v Římě nesnesitelné. Zásluhu na tom má bezpočet fontán, kašen a kašniček, jejichž vodotrysky neustále osvěžují horký vzduch. Snad v žádném jiném městě jich nemají tolik a tak krásných. Ty velké jsou uměleckými díly, ty malé usnadní život. Teče z nich totiž pitná voda, a to tak marnotratně, že spořivý duch by uvítal kohoutek. Je však velice příjemné kdykoli si moci umýt ruce anebo čerstvě nakoupené ovoce…
