„Vrátili jsme se odtamtud před dvěma týdny. Projeli jsme kus pobřeží a po těch dvaceti letech jsme to tam nepoznávali. Jen to moře a jemňoučký píseček zůstaly stejné. A dejte si pozor ve směnárnách, na ulici peníze nevyměňujte. Do Primorska jsme se také podívali, tam snad jezdí Češi nejvíc," podal nám taxikář cestou na letiště výklad, za nějž by se nemusel stydět žádný průvodce…
Před mnoha miliony let, v průběhu mladších třetihor a části čtvrtohor, došlo na území dnešního Turecka k mohutné vulkanické činnosti. Při ní se vytvořil dlouhý řetězec sopek, který protíná celou zemi od západu k východu. Největší a nepochybně i nejznámější je biblická hora Ararat. V posledních letech však začínají turisté objevovat krásu i dalších vyhaslých vulkánů…
Zatopený kráter Meke Číst více »
Kdo vlastně objevil poslední světadíl – Antarktidu? Otázka, kolem které se vedly četné spory a dohady. Kandidátů bylo několik: kapitán James Cook, poručík Edward Bransfield, skipper Nathaniel Palmer. V poslední době se však většina historiků, zkoumajících tento problém, shoduje v tom, že čest objevu náleží expedici, v jejímž čele stál čtyřicetiletý kapitán Fadděj Bellingshausen, rodák z estonského ostrova Saaremaa…
Zpráva o prvním spatření posledního světadílu Číst více »
Pozoruhodné město, výstižně přezdívané České Atény, se rozkládá na úpatí Hořického chlumu, jenž tvoří přirozený předěl mezi Polabím a podhůřím Krkonoš. O jeho slávu se nejen v minulosti, ale i v současné době nejvíce zasloužili sochaři a zruční mistři kamenického řemesla, po staletí využívající kvalitní pískovec z hořických lomů…
Hořice v Podkrkonoší – České Atény Číst více »
Na jihovýchodním okraji řeckého egejského prostoru, na spojnici mezi Rhodem a Krétou leží jižní část souostroví Dodekanés („dvanáctiostroví“), jemuž dominuje ostrov Karpathos. Dnes patří mezi „turistické“ ostrovy, neboť v letní sezoně má přímé charterové spojení se západní i střední Evropou…
Pařížská muzea, románské kláštery Burgundska, megalitické památky Bretaně, zámky na Loiře… To vše je bezpochyby Francie. Po několika dnech, zvláště když se cestuje s dětmi, se může stát navštěvování památek přeci jen trochu vyčerpávající. Co takhle trochu zábavy, u které se navíc něco dozvíte, a dokonce budete cestovat v čase…
Futuroscope – výprava do budoucnosti Číst více »
Takto Šibenik občas nazývají Chorvaté. Připomínají si tím darovací listinu krále Petra Krešimira z roku 1066, v níž je město ponejprv zmiňováno. Na adriatické pobřeží relativně pozdní datum, uvážíme-li, že jiná místa osídlili už Římané, či dokonce ještě dávno před nimi Illyrové. Pro psýchu Dalmatinců je ovšem velice důležité, že tuto perlu střední Dalmácie stvořili od základu teprve slovanští Chorvaté. Antické památky tu proto nenajdete – o to více je však těch středověkých…
Šibenik – Krešimirovo město Číst více »
Hulman posvátný (Semnopithecus entelus) je spolu s makakem rhesus (Macaca mulatta) nejběžnějším a nejpočetnějším zástupcem primátů v celé Indii. Žije téměř všude – od lesů himalájského Kumáúnu v nadmořských výškách okolo 3500 metrů, přes vyprahlé pustiny Rádžasthánu až po opadavé tropické lesy na jihu Indie…
Armáda opičího boha Číst více »
Split, druhé největší chorvatské město, je stále častěji navštěvován českými turisty, pro které je pobyt na Jadranu ve srovnání se západoevropskými přímořskými letovisky cenově přijatelný a snáze dosažitelný. A to i díky přímému charterovému vlaku Českých drah – Jadran expressu, který v hlavní sezoně umožňuje jednou týdně pohodlné, přímé cestování z České republiky do Chorvatska a zpět…
Jadran expressem do Splitu Číst více »
Longtail boats neboli „dlouhoocasé čluny“ jsou typickým dopravním prostředkem na thajském pobřeží a thajských řekách. Jedná se o jednoduché dřevěné rybářské čluny, k nimž byl připojen automobilový motor s dlouhou hřídelí, která otáčí dvoulistou plechovou lodní vrtulí. Snadno se ovládají a díky mělkému ponoru mohou přistávat na plážích a v oblasti mangrovníkových bažin…
Na první pohled působí Palácio Nacional de Queluz velmi nenápadně. Převážně nízké jednopatrové budovy jsou seskupeny na půdorysu jakési protažené nesouměrné podkovy, na jejíž kratší rameno navazují další stavby. Dojem jednolitosti dodává celému komplexu vybledlá růžová omítka, oživená jen jednoduchým bílým ostěním oken a dveří. Kdo by řekl, že se za omšelou fasádou skrývá nejkrásnější rokokový zámek v zemi, často nazývaný portugalské Versailles…
Palácio Nacional de Queluz Číst více »
Druhé největší město v Belgii neobyčejně proslavil malíř Petrus Paulus Rubens, velký barokní umělec, jenž ve svých plátnech mistrně spojil tradiční nizozemskou malbu s benátskou školou. V Antverpách prožil přes třicet let života a vytvořil zde řadu jedinečných děl. Mnohá z nich dodnes zdobí malířův dům, antverpské kostely i obydlí jeho tehdejších přátel…
Antverpy P. P. Rubense Číst více »
Řvoucí dav, namačkaný jako sardinky v půlkruhovité mušli náměstí, ostré slunce a ostré stíny, bubny a trubky, praporečníci v těžkých renesančních kostýmech, řičení koní zjitřených nedočkavostí… Tříšť dojmů, z nichž vyrůstá zvláštní euforie davového šílenství, řízeného přísnými, ač značně svéráznými pravidly. To je sienské Palio delle Contrade, poslední pozůstatek rituálních zápasů staré Evropy…
Svátek „šílených“ jezdců v Sieně Číst více »
Leží na jihovýchodě Španělska v provincii Almería. Jde o nejmladší přírodní park ve Španělsku, vyhlášený 23. 12. 1987. Celým jménem se nazývá Přírodní park Cabo de Gata – Níjar (Parque Natural de Cabo de Gata – Níjar) a pod jeho ochranou je 38 000 ha souše a 12 000 ha pobřežního pásma…
Cabo de Gata: nejsušší místo v Evropě Číst více »
„Jaký obdiv nastal, když zaskvěla se zlatavá jeho barva a sněhobílá pěna se nad ní vznášela, jak zajásali pijáci, když seznali, jakou říznou, znamenitou chutí, při pivě dosud nepoznanou, honosí se tento domácí výrobek." Tak kronikář zaznamenal zrod slavného plzeňského piva Pilsner Urquell, k němuž došlo 5. října roku 1842…
Pils, pilsen, pilsener Číst více »
Jídlo je v Řecku, stejně jako mnohde jinde ve Středomoří společenskou událostí. Tvoří pozadí prakticky všech společenských setkání, ať již se odehrávají v oblíbené taverně, nebo doma v rodinném kruhu. Dnešní řecká kuchyně se vyznačuje jednoduchostí, ale zároveň i velkou pestrostí, což je dáno polohou Řecka – u Středozemního moře, na hranici Evropy a Blízkého východu…
Řecko si tradičně spojujeme s mořem a antickými památkami. Z hor si většinou vzpomeneme jen na Olymp, informace o tom, že v Řecku mají také jezera, nás upřímně překvapí a na doporučení navštívit i severní část země hledíme se značnou nedůvěrou. Je to škoda – sami a dobrovolně se ochuzujeme o jednu z nejzajímavějších řeckých tváří…
Kastoria – utajená perla Číst více »
Jónské ostrovy u západního pobřeží Řecka byly připojené k řeckému státu teprve v roce 1864. Díky své minulosti jsou dodnes tak trochu „jiným Řeckem“. Platí to i pro nejsevernější z nich, Korfu neboli Krkýru, který je velký ani ne 600 km2, avšak natolik krásný a rozmanitý, že si zaslouží při plánování řecké cesty přinejmenším poctivou zastávku, pokud se už rovnou nestane hlavním cílem výpravy…
Zátoka Kalamitsi na jihovýchodě poloostrova Sithonie v Chalkidiki je obklopena vysokými skalami, které na okrajích sestupují do moře. Jejich srázné svahy objímají širokou náručí pláž s bílým pískem a v pozdním odpoledni na ni vrhají ostré stíny. Večery jsou tady teplé a tak tiché, že je slyšet až do pokoje šplouchání vln a skřípání písku pod nohama těch, jimž se ještě nechce spát…
Kalamitsi – kde bohové ještě přebývají Číst více »
Ostrov Ios, jenž leží na půli cesty mezi ostrovy Santorini a Naxos, byl na sklonku minulého století považován za jakýsi enfant terrible kykladské oblasti a někdy i celého Řecka. Během letních měsíců zde totiž rok co rok probíhal prakticky nepřetržitý flám, který si přijížděli užít mladí lidé z celého světa. Alkohol tady tekl proudem, přespávalo se volně na plážích a ty potom vypadaly natolik žalostně, že běžní turisté a rekreanti se začali Iosu vyhýbat velkým obloukem…
Ios – enfant terrible Číst více »
