Je to představení, které vás provede Čínou, zastaví se ve starověkém Egyptě a nechá zazpívat i Tinu Turner. V hledišti mu aplaudují rodiče se svými dětmi. Jenomže Simon kabaret v Phuketu není tak úplně běžným kabaratem. Všechny ty půvabné dívky, které po celou dobu baví obecenstvo, totiž nejsou dívkami…
Křik gibbonů z rehabilitačního centra v Phuketu se nese na kilometrovou dálku, jako by všem příchozím oznamoval, komu toto teritorium patří. Jde však o omyl, tyto opice již nejsou pány ani na Phuketu, ani v jiných koutech Thajska. Rehabilitační centrum se pokouší tuto situaci změnit…
V roce 1908 se obyvatelům Bangkoku naskytla neobyčejná podívaná. Výjimečnost sochy, která vyrostla v centru metropole, nespočívala v tom, že se jednalo o podobu panovníka Ramy V. ztvárněnou francouzským sochařem. Ojedinělost celé události dodal fakt, že thajský král v té době měl před sebou ještě dva roky života a právě slavil svůj čtyřicátý rok na trůnu. Socha byla zaplacena z veřejné sbírky…
Do Isanu, severovýchodní části Thajska, míří jenom malá část návštěvníků země. Tento region tvořený 18 provinciemi patří k nejchudším v celé zemi. Právě tady, v příhraničních oblastech sousedících s Laosem a Kambodžou, jsou však rozesety pozůstatky mocné khmerské kultury. Část z nich je viditelná pouze oku zkušeného odborníka, mezi téměř dvěma stovkami chrámů jsou ale i ty, které vyvolávají ozvěnu kambodžského Angkoru…
„Ochutnejte a uvidíte, že koupíte … anebo ochutnejte jen tak,“ vemlouvá se usměvavý prodavač nerozhodnému mladému páru, před nímž leží nakrájené kousky chleba a olivy na sto způsobů: zelené, hnědé, světlé, tmavé, různě kořeněné či ozdobené papričkou. Vedle nich se lesknou olivové oleje ze Španělska, Řecka a severní Afriky…
Francouzský král Ludvík IX., necelých 30 let po smrti prohlášený za svatého, se do dějin Francie zapsal především sjednocením země. Mečem i obratnou sňatkovou politikou vzájemně spoutal do té doby rozvaděné mocné šlechtické rody a dal zemi pevný správní systém. Do dějin Evropy zasáhl aktivní účastí na dvou křížových výpravách, v roce 1248 a 1270…
Když se zámek Versailles stal hlavním sídlem francouzských vládců, nechal Ludvík XIV. postavit na druhé straně rozsáhlého náměstí Place d´Armes budovy, kde by mohl ustájit svých 600 koní. Jules Hardouin-Mansart, který byl dvorním architektem již při stavbě vlastního zámku, pojal královský záměr vskutku velkoryse…
„O vaší zemi mluvíme každý den,” řekl mi markýz Henri-Francois de Breteuil na uvítanou. Myslel tím výklad o jednom z nejkrásnějších kusů nábytku na zámku, který pochází z Českého Těšína. „Ten stůl má větší cenu než celý zámek i se mnou,” dodal s úsměvem…
France miniature není jediným místem na světě, kde můžete obdivovat dokonalé modely měst, chrámů a paláců, a kde si můžete připadat jako Gulliver mezi Liliputány. Výjimečná je ale tím, že představuje jakýsi přechod mezi mapou a skutečností. Jestliže svou cestu začnete na jihovýchodě, brzy se dostanete k nejvyšší francouzské hoře Mont Blanc, odkud se vám otevře pohled na ostatní regiony…
Ernest Hemingway kdysi řekl, že kdo nežil alespoň rok v Paříži, nemůže říci, že žil. Adolf Hoffmeister zase napsal, že žít a bydlet v Paříži znamená, že do Paříže člověk přijede a zamiluje si ji ihned, a až později nachází mnohé nedostatky…
Asi 15 km severozápadně od Paříže bývalo kdysi malé návrší s větrnými mlýny, gotickou vískou a páchnoucími močály kolem. Dnes tu stojí impozantní zámek s pohádkovým parkem, prvotřídní zahradou a prosperujícím městem. Způsobila to vášeň Ludvíka XIV. obklopovat se krásnými věcmi a jeho touha po absolutní moci. „Stát, to jsem já,“ říkával…
Počet pařížských muzeí překračuje stovku a zahrnuje pestrou paletu od největšího střediska umění na světě – Louvru – až po nepatrnou světničku hudebního skladatele Erika Satie, od zpřístupněných podzemních stok až po expozice v prvním patře Eiffelovy věže…
Kouzelná, frivolní, svůdná, za mlhy nad řekou dokonce tajuplná – tyto i jiné příměry jsme zvyklí slýchat ve spojení s Paříží. Ač neleží v samém středu Francie, jejím centrem je po všech stránkách – politicky, administrativně, dopravně i kulturně. Po staletí byla dokonce kulturní metropolí celé Evropy. Nejprve udávala tón v architektuře a módě, nějaký čas i ve vědě, a nakonec zcela jednoznačně v umění…
Chrám Matky Boží v Paříži… Kdo by neznal proslulou katedrálu, koho by nedojímal tragický příběh znetvořeného zvoníka Quasimoda a krásné Esmeraldy, ať už se s ním seznámil v knize či v některém z řady filmových zpracování. Romantismus objevil lásku k minulosti a obdiv k historickým památkám a Victor Hugo ve svém díle tyto pocity a představy detailně zachytil. Jeho příběh je fiktivní, popis chrámu odpovídá více nadneseným představám o dávné minulosti než skutečné realitě. Jaká tedy byla a je skutečná podoba pařížské katedrály…
Život a tvorba umělců úzce souvisely se životem Paříže samé, a ten se překotně měnil. Vkrátku se zdvojnásobil počet obyvatel (z milionu v roce 1850 na dva miliony o 20 let později), stará páchnoucí zástavba v centru ustoupila širokým, hvězdicově orientovaným bulvárům, lemovaným výstavnými domy-paláci a oživeným bezpočtem kaváren, lákajících k posezení i umělecké tvorbě…
700 schodů vede do prvního patra Eiffelovy věže, symbolu světové výstavy Expo 1889 a později celé Paříže. Výtah ovšem za vhodných povětrnostních podmínek jezdí až do třetího patra. Původní rozhledna, která tolik popudila světáka Guy de Maupassanta i architekta pařížské Opery Charlese Garniera (o většině veřejnosti ani nemluvě), byla vysoká 300 m…
Victor Marie Hugo (1802-1885) se narodil v Besanćonu a už jako patnáctiletý dostal od Francouzské akademie vyznamenání za své verše. Ve dvaceti byl vydávaným básníkem, později spoluzakládal literární časopisy i hnutí romantismu. Psal také divadelní hry, do nichž oproti běžnému úzu vnášel nepřikrášlenou realitu. Jeho veršované drama „Cromwell“ však spatřilo světlo světa až dlouho po autorově smrti: teprve roku 1956 mělo slavnou premiéru na čestném dvoře Louvru…
Dnes tu jsou jen dva, Moulin Rouge a Moulin de la Galette. Na Montmartru jich však stávalo daleko více. Montmartre býval tehdy venkovem, zcela stranou pařížského dění. Po jeho cestách hnali pastevci krávy a děti si hrály mezi vinicemi a na zarostlých loukách. Vítr se opíral do lopat starých mlýnů, v nichž se mlelo obilí, lisovalo víno a drtilo kdeco. O svátcích sem přijížděli Pařížané s piknikovými košíky a trávili tu líná odpoledne…
Pařížské čtvrtě jsou jako malá města živená svou vlastní historií a žijící svým vlastním životem. Od ostatních „měst“ je neoddělují lány lesů a polí, nýbrž ulice, parky a vody Seiny. Jedny jsou tiché, důstojné a staromódní, jiné rychlé, hlučné a moderní. Stojí za to poznat všechny, ale nakonec si člověk najde to své „město“, ten svůj kousek Paříže…
Jméno nejznámějšího pařížského paláce, v podstatě zámku, umějí většinou správně vyslovit i ti, kteří se s francouzštinou jinak nikdy nepotkali. Mají na tom zásluhu do češtiny dabované velkofilmy s historickou tematikou, ať už jde o slavné Tři mušketýry, tajuplného Muže se železnou maskou anebo třeba svůdnou Angeliku…
