Průměrně vzdělaný Čech si s Lotrinskem spojí nejspíš uhlí, možná Pannu orleánskou a bitvu u Verdunu. Někomu se možná vybaví ještě jméno Štěpána Lotrinského, milovaného manžela císařovny Marie Terezie, s níž měl 16 dětí – mimo jiné i nešťastnou Marii Antoinettu…
Kdo si myslí, že bude řeč o šicích potřebách, je na omylu. Tyto špendlíky jsou kulaté, žluté až načervenalé a váží kolem 15 gramů. Mirabelles jsou symbolem Lotrinska. Nikde na světě nenajdete takovou hustotu jejich keřů jako právě zde…
Příroda nadělila Lotrinsku dostatek pískovce, písku, vody i dřeva, a navíc výhodná poloha při obchodní cestě dostatečně motivovala zručné Lotrince k řemeslné výrobě…
Správnější by byl asi název Cesta šampaňského, protože nakonec jde o jedno víno, rozlišené nikoli podle míst, kde se urodilo, ale spíše podle sklepa, kde bylo smíseno a kde vyzrálo…
Půvab burgundské krajiny zvyšují nádherné a architektonicky pozoruhodné zámky. Spolu s životem svých obyvatel představují významnou část dějin a kulturního dědictví celé Francie…
Troyes, překrásné město s duší a více než dvoutisíciletou historií, je nejen kronikou architektury, studnicí uměleckých památek a unikátní galerií skleněných vitráží, ale také veselým místem plným mladých lidí s trochu nevázaným životem. Jak jinak, když i k jeho rozmachu přispělo víno, jako ostatně všude v kraji Champagne-Ardenne…
Čtvrtmilionová alsaská metropole patří odedávna k nejvýznamnějším evropským městům. Vděčí za to své výhodné poloze na křižovatce obchodních cest při ústí Illu do Rýna, kterou samozřejmě uměli ocenit už Římané, když tu založil pevnost Argentoratum…
Tento cíp jako by k Francii patřil odedávna: dodává jí rovnováhu oproti vzdálené Bretani – bez něj by se Francie asymetricky nakláněla k západnímu Atlantiku. Takto připomíná dobráckého ducha v hábitu, nakročeného od Alp k Pyrenejím, s rukama rozpřaženýma jak na západ, tak na východ. Díky své poloze i schopnosti nasávat cizí vlivy je právě severovýchodní Francie už od raného středověku pojítkem mezi střední a západní Evropou, stejně jako mezi jejím severem a jihem – z každé oblasti si berouc, co je jí ku prospěchu…
Francouzi nazývají tento středohorský, 200 km dlouhý hřeben Vosges (čti Vóž), české jméno vychází z německého označení Wogesen. Jako doklad pohnuté minulosti stojí na 150 návrších zbytky dávných hradů. Pobořeny byly už ve středověku a dnes dodávají zdejší krajině punc romantičnosti. Vyskytují se prakticky v celých Vogézách, až ke státní hranici s Německem…
Kopcovité hraniční pomezí na severu Lotrinska je poseto železnými kopulemi střílen, pod nimiž se skrývají rozlehlé podzemní betonové prostory. Maginotova linie, obranný pevnostní val vybudovaný mezi dvěma světovými válkami, měl chránit Francii před německou rozpínavostí…
I když se to obecně moc neví, platí Alsasko za vysoce uznávanou vinařskou oblast. Specializuje se především na bílá vína a obstarává pětinu jejich celostátní produkce. Na rozdíl od ostatních francouzských vín, pojmenovaných obvykle podle vinic (případně zámků jim přináležejícím), se alsaská vína rozlišují po středoevropsku – podle odrůd… Další informace o Francii naleznet zde: http://www.sopka.cz
Alsaská kuchyně vychází z jihoněmecké, a i ve vlasti gurmánů je vysoce ceněna; už král Slunce si ji pochvaloval. Za staletí se těžká německá jídla zjemnila francouzskými přísadami, takže vznikla neopakovatelná směsice chutí pro nejmlsnější jazýčky…
Pohoří Jura by mohlo sloužit jako učebnice pro poznávání zákonitostí stavby, vývoje a pohybu zemské kůry. Nikoli náhodou dalo jméno i geologickému údobí, proslavenému výskytem veleještěrů i prvních ptáků a savců. Pohoří totiž vzniklo vyvrásněním vápencových a slínových usazenin ze dna druhohorního moře a je nesmírně bohaté na zkameněliny tehdejších živočichů…
Meandr řeky Doubs vytvořil poloostrov, který od možnosti stát se ostrovem dělí jen úzká šíje skály. Na jejím temeni ční sto metrů nad městem jako pomník nehybného trvání a síly pevnost. Citadela. Jiné jméno nemá…
Francouzská síť vodních cest, ať již umělých kanálů či splavných řek, patří k nejdelším v Evropě. V dobách největší slávy dosahovala délky přibližně 13 000 km…
Přes cestu kolébavě přecházejí kachny. Míří k potoku, který se mezi loukami klikatí širokým údolím obklopeným lesy. Svěží zeleň přechází v jasně modrou oblohu s bílými chuchvalci. Klidné odloučené idylické místo, jako stvořené k rozjímání a hledání míru duše. Dnes, stejně jako před devíti stoletími…
Když jsem vyjížděl od jezera de St. Point (U Svatého místa) směrem na Montbéliard, měl jsem přesný itinerář. Jak jinak – cesta vedla do říše přesnosti a domyšleného detailu, automobilky se lvem ve znaku. Mým cílem bylo muzeum dobrodružství jménem Peugeot…
Cote d´Or vypadá jako nedbale odhozený zelený svetr. Pravidelné řady révových keřů, táhnoucí se mírně zvlněnou krajinou kamsi do nekonečna, šikmo či kolmo přetínají jiné pruhy. Ze sňatku révy a zlatavě červené půdy se tady rodí hrozny, jež vytvářejí největší bohatství už tak plodného kraje…
Název „metropole“ pro norský Bergen – město s necelým čtvrt milionem obyvatel zastrčené v monumentálních přírodních scenériích fjordů – nezasvěcené možná překvapí…
Podivně zní spojení „naštěstí nebyly peníze“. A přece – v případě Třebíče to nelze nazvat jinak: díky tomu, že nemělo město volné finance na demolici, nechalo stát starou židovskou čtvrť. V takto kompletní, urbanisticky nejzachovalejší podobě dnes už jedinou v Evropě…
