2006

Arezzo a Piero della Francesca

Je vlastně tak trochu záhadou, proč Arezzo ležící na hlavní spojnici mezi Florencií a Římem většinou není zařazováno do základního itineráře běžného návštěvníka Toskánska. Údolí Valdichiana mezi Arezzem a Sienou patří snad vůbec k nejkrásnějším místům v Itálii. Silnice se zde vinou kopcovitou krajinou, mezi dubovými háji a obilnými poli se v pravidelných intervalech objevují malebná městečka, osamělé kláštery a etruské nekropole…

Umění v toskánských parcích a zahradách

V Toskánsku zřejmě nikoho nepřekvapí, že i dnes se zde objevují místa, na jejichž vzniku a podobě se podílejí prvotřídní soudobí umělci. Množství těchto projektů potvrzuje, že Itálie je stále zemí živého umění. V Toskánsku lze navštívit několik přírodních „muzeí“ vzniklých mimo hlavní centra v prostředí, které spojuje dílo přírody a dílo člověka v jeden harmonický celek. Sice netradičně, ale zato velmi příjemně (hlavně v parných letních dnech) je zde možné obdivovat práce světových umělců, jako jsou například Robert Morris, Richard Serra, Niki de Saint Phalle či Daniel Spoerri…

Agroturistika a jídlo

Máloco změnilo v Itálii od poloviny 60. let, a hlavně během posledních 15 roků, zažité turistické zvyklosti tak, jako rozvoj agroturistiky. V současnosti velmi módní a rozšířený způsob trávení dovolené tu spočívá především v možnosti odpočinku v nádherných kamenných usedlostech v klidném prostředí a je hlavně spojený s konzumací bioproduktů. Nabídka tohoto typu ubytování se v posledních letech rychle rozšiřuje. Doba, kdy Němci a Angličané kupovali v Toskánsku levné usedlosti, je dávno pryč, dnes už se zde žádné domy za přijatelnou cenu nenajdou. Některé oblasti, jako třeba okolí maremmské vesnice Alberese, se proměnily v síť luxusně vybavených usedlostí…

Podzim v zemi Etrusků

Krajina připomíná zvlněné moře, na hřbetech oblých pahorků se tyčí k nebi staré cypřiše jako temně zelené vykřičníky a mezi nimi probělávají kamenné zdi statků, které připomínají hrady, kralující ze svých kopců údolím ponořeným do modravé mlhy. Po viničních stráních jako by stékala rudá krev a listí oliv se chvěje mihotavým stříbrem. Je to země z pohádek a snů…

Třpytivý klenot v Toskánském souostroví

Věčně zelená Elba svým tvarem trochu připomíná rybu. Třetí největší italský ostrov tvoří spolu s šesti dalšími ostrůvky národní park Toskánské souostroví. Leží pouhých 11 km od pobřeží a má mimořádné příznivé klima, takže koupání a slunění v dubnu či listopadu zde není ničím výjimečným. Ostrov proslulý v minulosti především nuceným pobytem Napoleona Bonaparta tak získal v posledních desetiletích nový věhlas…

Gotický sen

Navzdory bohatému uměleckému dědictví je Siena zapsána do všeobecného povědomí spíše díky jedné z nejznámějších historických slavností na světě. Tradiční krojovaný dostih na neosedlaných koních Palio se odehrává již od 17. století každý rok dvakrát, 2. července a 16. srpna, na hlavním náměstí Piazza del Campo…

Hlavní město renesance

Jen málo evropských měst vyzařuje ducha doby tolik jako Florencie, která se zapsala do kulturních dějin jako srdce evropské renesance. V současnosti se však někomu může zdát, že se stala zajatcem svého vlastního mýtu. Dodnes díky turistickému ruchu žije ze zásadního kulturního impulsu, který začal v 15. století město měnit a znamenal definitivní konec dlouhého středověku…

Kulturní srdce Itálie

I v bohatém italském kulturním obzoru představuje Toskánsko zcela výjimečný kraj, který už několik staletí láká k návštěvě turisty z celého světa. Toskánsko je kolébkou evropského umění a také jedním z nejbohatších italských krajů s nejvyšší životní úrovní. Záviděníhodně příhodné klima tu umožňuje skoro celý rok, alespoň v menších městech, žít více „venku“ a jezdit na kole. Možná, že i tyto aktivity jsou důvodem, proč zde vypadají lidé veseleji než jinde. Koneckonců už Karlu Čapkovi při návštěvě popsané v Italských listech připadalo všechno v Toskánsku „milé, utěšené, vděkuplné, půvabné, rozkošné, spanilé, krásné a líbezné…“

Motoráčkem na počátek našich dějin

Kladensko je jednou z českých oblastí, kde se v 19. století v nebývalém rozsahu rozvíjel průmysl. Těžba uhlí, výroba železa a oceli, strojírenská výroba či cukrovarnictví se postupně staly pro tato místa charakteristickými. Ruku v ruce s těmito činnostmi pronikaly do okolí Kladna rychle i ocelové pásy kolejnic, a prakticky každým údolím se rozléhal s ničím nezaměnitelný zvuk jedoucích vlaků. Z Kralup nad Vltavou do Kladna jezdí vlaky již od roku 1855, ze Středokluk do Podlešína od roku 1873 a kupříkladu ze Zvoleněvsi do Vinařic se první vlaky rozjely o dalších třináct let později…

Maremma – půvaby ďábelské země

„Ať je prokleta Maremma a každý, kdo ji má rád,“ zpívá se ve staré lidové písni. Ten „bohem zapomenutý“ kraj na jihu Toskánska, ve směru na Řím, býval divočinou plnou neprůchodných, zrádných močálů, zamořených zhoubnou malárií. Dnes z Maremmy zůstaly jen nepatrné zbytky, chráněné jako přírodní rezervace. Kdo sem vstoupí, má dojem, že už není v Evropě, ale v jakési exotické krajině Indie, Afriky či Jižní Ameriky…

Město sta kostelů

V Itálii je více měst, jejichž mohutné cihlové opevnění s neporušenými branami a baštami se dochovalo v původní podobě. Jen málokde se však zachovalo tak, že je možné objet ho na kole, které si lze vypůjčit kdekoliv ve městě. Projížďka po hradebním náspu v Lukce, o něco málo delší než čtyři kilometry, nabízí mnoho krásných vyhlídek na historické jádro města. Přesto naši turisté Lukku příliš nenavštěvují…

Víno Jerez

Jerez de la Frontera: město stinných náměstíček, hospůdek s místními specialitami a nezbytným vínem, širokých ulic se šmolkově modrým nádechem, který jim na jaře propůjčují aleje rozkvetlých jacarand, kolébka flamenca a sídlo Královské andaluské školy jezdeckého umění, kde trénují koně i pro potřeby královské etikety. Leží sice ve vnitrozemí španělské Andalusie, ale blízkost moře tu přesto cítíte…

Goya

Francisco José de Goya y Lucientes byl v podstatě dítětem Štěstěny, alespoň po stránce umělecké kariéry. Jeho dílo ve všech souvislostech nejlépe docení hlavně divák dobře znalý historie a reálií Španělska. I přes tematickou věrnost své rodné zemi, jejím tradicím a zvykům se však Goyovo dílo stalo nadčasovým, takže i dnes o něm s obdivem mluví milovníci umění z celého světa…

Madridské arény

Podívaná na zápas člověka s býkem vzrušuje Španěly od dávného středověku dodnes. A byť se stále častěji setkává zvláště za hranicemi Pyrenejského poloostrova nejen s nepochopením, ale vysloveným odporem, rozhodně v dohledné době nehrozí, že by Španělé o svou tradiční zábavu přišli. V novějších dobách ji doplnila na špici oblíbenosti další kratochvíle, tentokrát celosvětově rozšířená – kopaná…

Hurá do tržnice!

Marnost nad marnost – ať si kritici současného konzumního způsobu života pláčou či bijí na poplach, i tradiční Španělsko podlehlo svodům komerce a jeho obyvatelé tráví stále více volného času v supermarketech a obchodních domech. I tady mají barevné reklamy velkou moc, a tak dámy a pánové z města i venkova lačně nakupují značkovou módu, kosmetiku, domácí potřeby a další zboží, aby prostě byli „in“. Přesto ještě existuje pár věcí, které si obvykle Španěl nekoupí nikde jinde než na tradičním tržišti…

Plíce Madridu

V neděli odpoledne potkáte v ulicích španělské metropole převážně zahraniční turisty. Za místními musíte do parku Retiro, nejrozlehlejší a nejnavštěvovanější zelené oázy ve městě. Po slavnostním obědě se tady schází půlka Madridu. Ti starší se v slavnostním oblečení důstojně procházejí, posedávají na lavičkách a vyhlížejí známé. Rodiče s dětmi míří k houpačkám a stánkům s občerstvením a mladí Madriďané se po cestách prohánějí na kolečkových bruslích. Nechybějí tu zahradní restaurace a kavárny, ani obchůdky se suvenýry a nejrůznějšími tretkami…

Z Costa del Sol do vnitrozemí

Torremolinos, Benalmádena, Fuengirola, Marbella, Estepona… Kdysi to byly poklidné rybářské vesničky, které však už dávno zmizely v nenávratnu. Doplatily na turistický boom v 60. a 70. letech minulého století, který sice chudému kraji velmi pomohl, ale změnil zdejší pobřeží k nepoznání. Costa del Sol je dnes jedno téměř souvislé letovisko, dlouhé nějakých sto čtyřicet kilometrů, které se táhne od Málagy až po Gibraltar. Je tu vše, po čem rozmařilý turista prahne – slunečné počasí, upravené pláže, bary, restaurace, diskotéky a další zábavní podniky, golfová hřiště i nepřeberné možnosti provozování nejrůznějších dalších sportů…

Údolí Boí

Údolí Boí v katalánské části Pyrenejí nabízí nepřebernou hojnost způsobů, jak strávit aktivní dovolenou. Milovníci historie se mohou seznámit s množstvím velmi dobře zachovalých románských kostelíků. Kdo se rád toulá po horách, může podnikat túry v nádherné přírodě národního parku Aigüestortes. Kdo upřednostňuje zimní dovolenou, najde tu dobře vybavená střediska pro běžecké i sjezdové lyžování. A ten, kdo se rád oddává lenošení, může prožít týden uprostřed zelených hor v malých, ale dobře vybavených termálních lázních Caldes de Boí, které jsou zároveň místem, odkud se podnikají výstupy na okolní velikány…