2006

Chcete-li porozumět Španělsku, měli byste jeho poznávání začít tam, kde se zrodilo – v asturských horách. Tady navěky odpočívá bojovník Pelayo, který se ve střetech s Maury na Pyrenejském poloostrově vyznamenal mnohem dříve než slavný Cid. Stal se téměř mytickou postavou, vzorem, k němuž se v dobách malomyslnosti obraceli španělští mužové pera, aby povzbudili skleslého ducha národa, a jehož opěvovali romantičtí básníci, jako například José de Espronceda…

panělé tráví svůj volný čas jen málokdy doma v ústraní. Největší pohoda bývá s rodinou nebo přáteli na ulici. A tak se veselými a hlasitě debatujícími lidmi plní pěší zóny, obchody, restaurace a kavárny, ale také muzea. Velmi populární a téměř vždy zaplněná návštěvníky bývají tzv. domácí muzea neboli casas-museo. Jsou to někdejší šlechtická sídla nebo domy, kde žily známé osobnosti…

Nevím, jak tahle malá osada v údolí Tiché Orlice získala svoje jméno, a netuším, na kom zde bylo bezpráví vlastně pácháno. Osada se kdysi jmenovala Bezpráv a byla střídavě součástí obcí Rviště a Dobrá Voda, které dnes nesou společný název Orlické Podhůří. Záhy po roce 1989 se Bezpráví díky svému názvu nakrátko stalo němým svědkem neúspěšného pokusu o založení recesistického skanzenu komunismu, spočívajícího v pouhém nahromadění různých artefaktů z nedávno minulých dob – zarámovaných portrétů stranických představitelů a jejich bust, rudých praporů, pěticípých hvězd a jiných symbolů odcházející éry. Dnes po něm nenajdete ani stopy, ale vlaky kolem jezdí stále dál, už 161 let…