2026

U samotných počátků římské historické tradice v Latiu nestály pouze Tarquinie. Spolu s nimi to byla i další stará města na samém jihu Etrurie, například Cerveteri, proslulé hrobkou Regolini-Galassi, jedním z nejvýznamnějších nálezů v historii archeologie. Město se původně nazývalo Kaiserie, ale též Cisra nebo (latinsky) Caere, Řekové je nazývali Agylla. Alespoň tak je uvádí Vergilius, když připomíná „pravěkou

Ostia Už v dobách největšího rozkvětu etruských měst se o slovo stále naléhavěji hlásila osada na březích Tibery, jíž bylo souzeno nejen ovládnout Etrusky a další své sousedy, ale vytvořit mocnou říši – hovoříme samozřejmě o Římu a jeho impériu. Neměli bychom však zapomínat, že geografickým středem antického světa nebyla pevnina, ale Středozemní moře. Starověký Řím

Římské silnice Známé rčení o všech cestách vedoucích do Říma lze také obrátit: z Říma až na konec světa. A Latium bylo dopravním uzlem, z něhož ony cesty vycházely. Římané dobře věděli, jak důležité jsou komunikace pro správu země, pro její ekonomický život a v neposlední řadě i pro přesuny vojsk. Dálkové silnice, mosty a další dopravní

První kláštery Montecassino, Subiaco, Fossanova – tři jména jak z legend světců nebo z pohádek, první z nich zároveň připomínka jedné z významných událostí moderní historie. Dějiny oplývají příběhy slavných poustevníků, už dávno před příchodem křesťanství, a osamělé jedince živořící tiše stranou lidského společenství známe i dnes. „Možná se snášel líp se zvířaty než s lidmi,“ komentoval nezdvořile jeden

Civita Castellana Sám Johann Wolfgang von Goethe, kníže básníků, při svých cestách po Itálii obdivoval městečko korunující skalnatý pahorek nad silnicí Via Flaminia, zhruba 50 km severně od Říma. Je to jedno z měst, jež bychom mohli zařadit mezi lokality s etruskou minulostí, ale můžeme o něm hovořit i v kontextu středověkého umění. Popravdě řečeno, z etruského období

Více než šedesátitisícové Viterbo nedaleko od hranic s Toskánskem nepatří k nejvyhledávanějším cílům turistického ruchu, ale ve středověku bývalo centrem papežské moci a na celá léta přejímalo roli samotného Říma, zatímco jemu bližší městečko San Gandolfo dnes papežům slouží hlavně k jejich letním pobytům. Také počátky Viterba jsou spojeny s Etrusky, ale už v roce 310 př. n. l.

V článku o benediktinských klášterech v Laziu jsme se zmínili o opatství Fossanova v horách severovýchodně od Terraciny, které se do dějin zapsalo jako jeden z významných článků v pronikání gotické architektury do srdce Itálie. Už někdy na počátku 9. stol. opatství založili benediktini, zřejmě na zbytcích římské vily z 1. stol. př. n. l., a zasvětili je Spasiteli a sv.

Villa Farnese Zhruba 10 km jihovýchodně od Viterba, v kopcích, jež nezapřou svůj vulkanický původ, leží jezero Vico a u něj městečko Caprarola, spjaté s jedním mimořádným dílem manýrismu, letním sídlem mocné rodiny Farnese. Samo jezero je zatopený kráter vyhaslé sopky a obec, jež má dnes kolem 8000 obyvatel, nikdy nebyla středem pozornosti. I samo její jméno,

Jméno letní rezidence císaře Hadriána se stalo synonymem pro místa bezstarostného veselí a příjemných chvil stranou každodenních starostí a dodnes žije v názvech zábavních parků po celém světě –  Tivoli. Přesněji vzato jde o jméno městečka ležícího necelých 30 km východně od Říma, odedávna se těšícího přízni římských boháčů, kteří je už na začátku prvního tisíciletí

Italské Anzio se nám většinou vybaví v souvislosti s vyloděním Spojenců v lednu 1944 a možná i jako oblíbené letovisko u Tyrhénského moře. Ale kdo ví, že zdejší písčité pláže měli v oblibě už staří Římané, kteří si zde stavěli luxusní vily, a že se zde narodili císařové Nero a Caligula? Z původní osady na nízkém skalnatém mysu,