České Švýcarsko
Jeskyně víl, Vinný sklep, Sokolí hnízdo, Trpasličí jeskyně, Myší díra, Pastýřská stěna. Stačí letmý pohled do mapy a z místních názvů je zřejmé, že hledáte-li romantiku, jste tu správně. Vítejte v Českém Švýcarsku, říši skalních měst, soutěsek, hlubokých údolí a stolových hor. Říši, kterou kdysi dávno prý obývali loupežníci, víly a trpaslíci – a kdo ví, možná obývají i nadále.
Pověstí o trpaslících, kteří dobývají drahokamy v nitru země, se v tomto regionu vypráví celá řada. Ať už v jejich existenci věříme nebo ne, určitě je v Českém Švýcarsku minimálně jedno místo, kde se s nimi lze potkat – Trpasličí jeskyně. V roce 1833 vytesal sochař Ernest Wahr do skal uprostřed lesů nedaleko Jetřichovic sedm trpaslíků i se Sněhurkou. Najít je všechny dá někdy zabrat, ale jejich hledání může být zábava pro celou rodinu. Jsou sice barevní a nedaleko od sebe, přesto se vám zjeví ve chvíli, kdy to vůbec nečekáte. A rozhodně to není jediný důvod, proč se do Českého Švýcarska vydat.
Skály, skalky, skaliska
Čtvrtý národní park v ČR byl vyhlášen 1. 1. 2000 pod názvem České Švýcarsko. Oceněna byla jedinečná kombinace přírodních krás, především skalních útvarů, s historicky cennými místy v oblasti Labských pískovců. Na národní park České Švýcarsko přímo navazuje na německé straně národní park Saské Švýcarsko, a dohromady tak tvoří území unikátních krás známé jako Českosaské Švýcarsko. Výrazným krajinným prvkem v této oblasti je hluboce zařezaný kaňon řeky Labe, největší pískovcový kaňon v Evropě. Poddajný pískovec, který dominuje zdejší krajině, je tu po tisíciletí tvarován větrem, vodou, sluncem i mrazem. Erozí pak vznikají bizarní skalní útvary plné puklin a průlin. Malebnost skalních měst v kombinaci se zelení okolních lesů, které pokrývají 97 % území parku, působí jako umělecké dílo matky přírody. Nebyly to ale jen erozní síly, které vymodelovaly zdejší krajinu. V třetihorách byla v tomto regionu silně patrná vulkanická činnost, jež dala vzniknout horám s kuželovitým tvarem jako Růžovský vrch nebo Mlýny.
Jedinečné pohledy na zamlžená údolí a barevnou pestrost mechů a lišejníků umožňuje jev zvaný klimatická inverze. Nacházíme se sice v místě s nízkou nadmořskou výškou (Hřensko je nejníže položenou obcí v ČR), zdejší podnebí i květena však připomínají spíše horské oblasti. Na dně roklí se hromadí velké množství studeného vzduchu, z chladných údolí stoupají mlhy a naopak vrcholky skal se zahřívají. Díky příhodnému klimatu zde rostou různé druhy mechů a lišejníků – jemně se plazí po skalách, porůstají padlé stromy i pařezy a vytvářejí měkké lesní koberce.
Dnes vedou národním parkem četné turistické stezky spojující unikátní přírodní scenerie s historickými památkami, které přitáhnou až tři čtvrtě milionu návštěvníků ročně. Tradice turistiky tu však sahá až do poslední čtvrtiny 18. stol., kdy toto území objevili krajináři z drážďanské umělecké akademie Adrian Zingg a Anton Graff. Malíři pocházeli ze Švýcarska a zdejší krajina jim prý velmi připomínala domovinu – odtud plyne romantický název České Švýcarsko. O rozmachu turistiky v této oblasti můžeme mluvit především v souvislosti s rodem Kinských, majiteli českokamenického panství, a také s rodem Clary-Aldringenů, kteří vlastnili děčínské panství (mnoho míst a skalních útvarů, například Edmundova soutěska nebo Rudolfův kámen, dostalo svá jména právě podle příslušníků tohoto rodu). O zpřístupnění turistických tras pro veřejnost se dále postaral především Horský spolek pro České Švýcarsko, který vznikl už v roce 1878 v Děčíně jako nejstarší spolek tohoto druhu na území naší republiky.
Turistická lákadla
Symbolem parku a snad i vůbec nejkrásnějším skalním útvarem je Pravčická brána – s rozpětím 26,5 m a výškou 16 m největší pískovcová skalní brána v Evropě. Pro veřejnost ji zpřístupnili v 80. letech 19. stol. Clary-Aldringenové. Její mohutnost a úctyhodné rozpětí můžete pozorovat z okolních vyhlídek, lze také dojít přímo pod skalní oblouk a obdivovat jej se zakloněnou hlavou. Hned vedle, jakoby vrostlý do skal, stojí oblíbený výletní zámeček Sokolí hnízdo, postavený v roce 1881 jako místo, kde Clary-Aldringenové ubytovávali své významné hosty. Dnes je v přízemí stylová restaurace, navíc vyzdobená původními malbami, v prvním patře si můžete prohlédnout muzeum národního parku.
Známá je i menší sestřička Pravčické brány, Malá Pravčická brána, která dosahuje výšky 2,3 m a šířky 3,3 m, šíře oblouku je zhruba 1,5 m. K dalším vzácným skalním útvarům, kvůli kterým stojí za to do Českého Švýcarska zavítat, patří například pískovcový převis Jeskyně českých bratří, skalní průrva se schodištěm Úzké schody nebo jeskyně Vinný sklep. A dále stovky nepojmenovaných skalních stěn a věží, plošin, převisů, říms či bludišť.
Pokud patříte k lidem, kteří na svět nejraději hledí z výšky a s dostatečným nadhledem, rozhodně byste neměli vynechat Mariinu vyhlídku. Dřevěný altán nechal na skalisku severně od Jetřichovic postavit v roce 1856 Ferdinand Bonaventura z rodu Kinských. Budka, ke které je třeba vystoupat po 240 schodech, původně sloužila jako pozorovatelna protipožárním hlídkám. V průběhu času byla několikrát zničena požárem, vždy však byla rychle obnov…
Další články z vydání o Romantickém Česku najdete zde