Přelidněnost v nížinných oblastech Vietnamu vede nutně k nedostatku prostoru. Ve velkých městech jako Hanoj či Ho Či Minovo Město se za každý metr čtverečný pozemku platí horentní sumy. Úzké domy jsou na sebe nalepené a je v nich těsno. Šířka ulic pomalu nestačí pojmout místní provoz. Chybí místo na klidná náměstí, na větší počet parků, na sportovní aktivity… A tak není divu, že Vietnamci žijí část svých životů před domy, na chodnících…
Chodníková kultura Read More »
Zatímco v Hanoji dodnes existují ulice specializované na některý druh zboží nebo pokrmů, okolí hlavního města a také přilehlé provincie se mohou pochlubit desítkami vesnic, pro něž je typický jeden určitý druh činnosti. Tak lze například najít obce, v nichž většina obyvatel pěstuje longany, kumkvaty nebo novoroční broskvoňky, které vykvetou přesně v období, kdy Vietnamci oslavují Tet – lunární Nový rok. V jiných vesnicích se zase místní zabývají už po řadu pokolení určitým řemeslem…
Konflikty, které probíhaly na území Vietnamu od konce druhé světové války, poznamenaly krajinu a obyvatele na více než půl století. Země byla přeorána bombardováním, lesy spáleny nebo otráveny a města se měnila kvůli překotné výstavbě i válečné destrukci. Přesto se do současnosti ve vietnamské krajině nezachovalo mnoho objektů, které by tyto intenzivní události připomínaly…
Svědkové vietnamských válek Read More »
Řeka bez zřetelného začátku i konce. Dosud není jasné, kde přesně pramení – kdesi na Tibetské náhorní plošině, ve výšce kolem pěti tisíc metrů, kde hned zpočátku přibírá další prameny. Její vody pak tečou asi čtyři a půl tisíce kilometrů, než se opět rozdělí do mnoha ramen, aby se rozpustily v Jihočínském moři. Málokterý tok živí tolik lidí. Na Mekongu, největší řece jihovýchodní Asie, závisí životy desítek milionů lidí. Jeho delta je nejúrodnější oblastí celého Vietnamu…
Dnes již není lehké si představit, že malé městečko Hoi An bylo kdysi nejdůležitějším přístavem na celém vietnamském pobřeží. Od 17. století se ústí řeky Thu Bon, která městem protéká, postupně zanášelo, Hoi An se stal nepřístupným pro lodi s hlubším ponorem a vzdálil se moři hned o několik kilometrů. Zůstal sice zapomenut, ale díky tomu i zachráněn ve své původní kráse…
Hoi An – půvabná vzpomínka na slavné doby Read More »
Čamové jsou dnes se svými zhruba 150 000 příslušníky až na třináctém místě mezi národnostními menšinami Vietnamu. Byli to však právě oni, kteří ovládali po více než tisíciletí podstatnou část dnešního území země – celý střední a také kus jižního Vietnamu, bez delty Mekongu. Spravovali říši, která zdatně dokázala konkurovat i sousednímu Angkoru v dobách jeho největší expanze. Z bývalé slávy obou velmocí zbylo nakonec vlastně jen kamenné dědictví v podobě chrámů a soch. To čamské navíc působí svými skromnými měřítky vedle khmerského možná až nenápadně. I v něm však lze nalézt skutečné skvosty…
Třebaže se může severní Vietnam pochlubit mnoha pozoruhodnými přírodními lokalitami, žádná z nich se svou slávou nevyrovná zátoce Halong. A to i přesto, že natrefit zde na pěkné počasí vyžaduje notnou dávku štěstí. Pakliže se však obloha vyjasní, otevřou se výhledy vpravdě nevšední krásy…
S Hanojí se to má podobně jako s Pekingem. I ona je politickým centrem země, ale počtem obyvatel i dynamičností svého rozvoje zaostává za skutečnou metropolí země, Saigonem – Ho Či Minovým Městem, stejně jako Peking za Šanghají. Chcete-li však poznat pravý nefalšovaný Vietnam i s jeho duší, nutno jej hledat právě v Hanoji…
Město s přehlušenou duší Read More »
Když se v polovině 16. století usadil severovietnamský knížecí rod Nguyenů v oblasti dnešního města Hue, nikdo jistě netušil, že se nové rodové sídlo stane o čtyři století později nejznámější pamětihodností celé země…
Císařské město Hue Read More »
Ještě nedávno stál Vietnam, země na druhém konci eurasijské pevniny, mimo zájem českých cestovatelů a turistů. Pro mnohé bylo jeho jméno spojeno jen s válečnou minulostí a tak zvaně komunistickou přítomností, které se mísily s obrázkem tisíců Vietnamců, kteří se usadili v ČR. Jako by těchto pár zřetelných rysů dokázalo samo o sobě shrnout Vietnam do nepřitažlivé definice, v níž už nezbylo místa pro něco lákavého, za čím by se vyplatilo cestovat. Dnes již mnozí chápou, že vydat se do Vietnamu znamená pochopit, jak daleko byly právě takové představy od pravdy – stejně daleko, jak je od nás vzdálený samotný Vietnam…
Země na konci jihovýchodní Asie Read More »
Podíl na úspěchu britské flotily v slavné bitvě u Trafalgaru v roce 1805 si připsalo i sicilské víno marsala, jež na příkaz admirála Nelsona pár let před tím nahradilo na lodích královského loďstva tradiční rum. Pečeť vítězného nápoje označovaného jako „Marsala Victory Wine“ ještě zvýšila jeho popularitu v Británii. A kdo nepil marsalu, jako by nectil britskou korunu…
Téměř neomezené zdroje čerstvého ovoce a zeleniny, hojnost ryb a plodů moře daly sicilské kuchyni chutný a zdravý základ. Když k tomu přidáme lahodnou směsici sladkých, kyselých a pikantních ingrediencí, kterými ji obohatili Arabové, máme před sebou pokrmy, na něž se jen těžko zapomíná…
Zastavili jsme na malém náměstíčku, jež téměř celé chladil stín přilehlých domů. Na kamenných lavičkách posedávali muži v penzijním věku, pro něž jsme byli vítaným zpestřením jejich dopoledního nicnedělání. Sledovali každý náš pohyb, a tak jsme rychle zabočili, zmizeli jim z očí a po kamenné dlažbě stoupali uličkou na vrchol nejvýše položeného městečka Madonie…
Horská městečka Madonie Read More »
Kolem roku 1000 př. n. l. ovládli obchod ve Středomoří Féničané. Jejich lodě poháněné vesly i větrem, opírajícím se do čtvercové plachty, se vydávaly na dlouhé plavby. Zastavovaly také ve městě Motya, kde mimo jiné nakládaly sůl, kterou rozvážely do celého Středomoří…
Jen základy a zbytky stěn zůstaly z římské vily stojící asi pět kilometrů od dnešního města Piazza Armerina na jihovýchodě Sicílie. Přesto nikdo nepochybuje o tom, že šlo o jedinečné architektonické i umělecké dílo. Svědčí o tom mnohobarevné podlahové mozaiky, jež tvoří nejvelkolepější soubor římských mozaik na celém světě. Nabízejí unikátní pohled do každodenního života Římanů v době, kdy se jejich říše už pomalu začala vytrácet z dějin…
Ve dne úchvatná scenerie antických zřícenin nad panoramatem města při mořském zálivu se zamyšleně dýmající Etnou v pozadí, v noci představení Aischylových či Eurípidových dramat pod hvězdnou oblohou… jako před dvěma tisíci let. I to je Sicílie…
Teatro Greco v Taormině Read More »
Tyrhénské moře se na severozápadě Sicílie zakusuje hluboko do ostrova širokým Castellammarským zálivem . Zatímco na jeho východní straně propojuje pobřežní silnice řadu turistických městeček, na západě, směrem k mysu San Vito lo Capo, je osídlení mnohem řidší. Zato je zdejší pobřeží jediným přímořským územím na Sicílii s takřka nedotčenou přírodou…
Přírodní park Zingaro Read More »
Nešťastné Archimédovo zvolání „Neruš, člověče, mé kruhy!“ ve chvíli, kdy ho při obléhání Syrákús římský legionář vyrušil v práci na důležitých výpočtech, při nichž si pomáhal geometrickými obrazci nakreslenými v písku, stálo učence život. Voják ho za jeho opovážlivost probodl mečem. I když o smrti věhlasného syrakuského rodáka existuje více verzí, nic to nemění na skutečnosti, že dny slávy Syrákús byly po dobytí Římem sečteny…
Na severozápadě Sicílie zasahuje srpovitým výběžkem do moře město Trapani. Ve zdejším přístavu se v roce 1282 vylodil Petr Aragonský a nechal se prohlásit králem. Španělé vytlačili z ostrova nenáviděné Anjouovce a na dlouhou dobu se ujali vlády. Připomínkou jejich přítomnosti jsou zdejší krásné barokní stavby i každoroční velikonoční procesí, jež do města přitahuje tisíce návštěvníků…
Velikonoční misteri Read More »
Navzdory pověsti divokých a barbarských dobyvatelů vepsali normanští vládci Sicílie do dějin ostrova jednu z nejslavnějších kapitol. Osvícený první normanský král na sicilském trůně Roger II. vybudoval výkonnou státní správu, do níž zapojil i úředníky předchozí muslimské moci. Podporoval také vzdělanost a umění. Z Palerma se stalo jedno z nejkrásnějších měst tehdejší Evropy…
Katedrála v Monreale Read More »
