Jméno autora: Země světa

Od hotelu v osadě Healy vyrážíme brzo ráno. Je to nezbytné, protože tam, kam směřujeme, je nejlepší jet právě takto časně. Před týdnem jsme měli štěstí, když se nám podařilo zarezervovat úplně první autobus dnešního dne a musíme ještě stihnout potvrdit svoje místa v předepsané době před odjezdem. Stará poučka ze safari říká, že co člověk nespatří do deseti hodin ráno, to už neuvidí. V rozlehlé divočině národního parku Denali to platí dvojnásob…

Tipovací soutěž vymyšlená z nudy se maličké aljašské osadě postarala o nesmrtelnost…

Po útoku na Pearl Harbor si Američané i Kanaďané uvědomili zranitelnost Aljašky. Existoval sice už projekt silnice, která by Aljašku spojila s „dolními 48“ přes území Kanady, ale v době míru se nebral, zvláště z kanadské strany, až příliš vážně. Druhá světová válka vše podstatně urychlila a ve chvíli, kdy se japonské jednotky vylodily na dvou aleutských ostrovech, začalo být jasné, že se hraje o rychlost…

Když byla na konci 60. let 20. stol. objevena ropa na zamrzlých svazích severního pobřeží Aljašky, žádná obdoba „zlaté horečky“ se nespustila. Těžba v extrémních podmínkách by byla nerentabilní, při ceně tři dolary za barel by se nevyplatila. Všechno začalo až ropnou krizí v roce 1973. Spojené státy si uvědomily, jak vysoce jsou závislé na zemích společenství OPEC, a začaly se ohlížet po vlastních zdrojích. Problém byl, že ropa se nacházela u pobřeží Severního ledového oceánu a těžaři ji potřebovali dostat do nějakého nezamrzajícího přístavu na jižním pobřeží. Tak se zrodil projekt, který přilákal tisíce lidí, stejně jako v dobách zlaté horečky. Města jako Fairbanks či Valdez začala prudce růst a ve zdejších barech jen málokdy zazněla věta, která by neobsahovala slovo „pipeline“ – ropovod…

Údolí Matanuska-Susitna leží asi půl hodiny jízdy od největšího aljašského města Anchorage a patří do jeho metropolitní oblasti. Jde o jedinou významnější zemědělskou oblast na Aljašce. Ve městě Palmer probíhá každoročně Alaska State Fair – veletrh, kde se místní pěstitelé chlubí svými výpěstky. Může to znít překvapivě, ale rozměry zdejší zeleniny patří k rekordním i v rámci celých Spojených států a občas i světa. Není tu nouze o hlávky zelí vážící několik desítek kilogramů či dýně, jejichž váha se počítá v metrácích. Město Palmer má ale ještě jednu zajímavost. Je zde farma, kde lze spatřit zvířata, u kterých nechybělo mnoho, aby navždy zmizela z povrchu naší planety…

Slovní spojení „zlatá horečka na Aljašce“ zná snad každý, ale jen málokdo, včetně čtenářů Jacka Londona, si uvědomí, že naleziště, která ji vyvolala, se nenacházela jen na území 49. státu USA, ale hlavně východně od 141. poledníku tvořícího hranici mezi USA a Kanadou. Řeka Klondike, potoky Bonanza a Eldorádo i další známé lokality ležely na území kanadského teritoria Yukon…

Losos se v posledních letech stal i v naší konzervativní kuchyni vysloveně módní záležitostí. Výrazy jako „omega-3 nenasycené mastné kyseliny“ se stávají zaklínadlem, aniž by se často braly v úvahu rozdíly v jejich obsahu mezi různými druhy lososů a mezi rybami z faremních chovů a z volné přírody. Mnozí odborníci doporučují dávat přednost těm druhým, ale třeba takový atlantský losos obecný se z volného moře na evropské trhy prakticky nedodává. Většina lososů z přírody, jež se objevují na českých pultech, pochází z Pacifiku a nese různá exoticky znějící jména, která zákazníky často matou. A tak se chvilku věnujme tomu, co každý indiánský kluk z Aljašky zná lépe než malou násobilku…

Saně se psím spřežením jsou součástí historie i tradice Aljašky. V Arktidě je tento způsob dopravy starý až 9000 let. Během té doby se vyšlechtilo několik psích plemen, která jsou dokonale přizpůsobena k práci v extrémních podmínkách dalekého Severu. Největší rozmach psích spřežení znamenalo období zlaté horečky a následné osídlování Aljašky. V době, kdy povodí Yukonu sevřel mráz a yukonská paroplavba se odebrala na zimní odpočinek, byly jediným spojením odlehlých osad s civilizací saně, tým zdatných psů a zkušený musher…