Jméno autora:Země světa

Oblast Alta Locride je mimořádně zajímavá jak mnohotvárnou krajinou, tak pohnutou historií. Její území se stupňovitě svažuje od žulových vrcholů (Monte Pecoraro, 1423 m) přes jednotlivé vápencové hřebeny Monte Stella až do přímořských nížin, na nichž leží dvě přístavní města – Monasterace Marina a Roccella Jonica. Na horských svazích najdeme několik malebných kamenných měst, jako jsou Camini, Riace či Caulonia. K nejvýznamnějším ale patří ta nejvýše položená – Pazzano, Bivongi a duchovní centrum celé oblasti Stilo…

Stojím na Alarichově mostě a rozhlížím se. Přímo přede mnou leží soutok řek Busento a Crati, za ním se po úbočí pahorku San Pancrazio šplhá vzhůru k ruinám štaufského hradu staré město, nejkrásnější centro storico v celé Kalábrii. Menší a trochu mladší čtvrti vlevo, na pravém břehu řeky Crati, dominuje kostel sv. Františka z Paoly, u něhož začíná malebné nábřeží s košíkářskými krámky, šikmo vpravo za mnou se rozkládá nová část města. Taková je Cosenza, hlavní město stejnojmenné největší a nejlidnatější kalábrijské provincie…

Pohostinní a přátelští k cizincům, žárliví na svůj bohatý italský sever a hrdí lokálpatrioti. Kdybychom měli hovořit o řebříčku hodnot, které zdejší obyvatelé vyznávají, pak stojí na prvním místě jednoznačně rodina. Na druhém asi katolická církev a pak oddanost rodnému kraji – městu, vesnici, údolí s několika městečky na kopcích, kde po staletí žijí generace starousedlíků, kteří se mezi sebou žení a vdávají, uzavírají obchodní svazky a udržují obyčeje, zvyky a morální zásady zděděné po předcích…

Když přijde v Kalábrii řeč na jídlo, všichni ožijí. Kalábrijci jídlo milují, dovedou o něm hodiny mluvit a ještě déle vydrží u prostřeného stolu sedět. Jsou pyšní na své domácí speciality a o každé z nich tvrdí, že je nejlepší v celé Kalábrii, ne-li rovnou v celé Itálii. Skoro v každém městečku také najdete restaurace nebo alespoň stánky s ochutnávkou domácích výrobků a zemědělských produktů. Většinou jsou dobré nebo alespoň chuťově zajímavé a mnohé mohou posloužit jako praktický suvenýr…

Máte rádi průzračnou mořskou vodu a romantické pobřeží, kde se malé písčité pláže střídají se skalisky vybíhajícími do moře a vytvářejícími u břehu četné tůňky kypící životem? Procházíte se po plážovém lenošení rádi za večerního chládku malebnými uličkami malých měst, kde se s chutí necháte zlákat desítkami druhů zmrzlin nebo útulným barem? Chcete si odpočinout a zároveň se podívat na zajímavá místa, dozvědět se něco nového, poznat něco neobvyklého? Pak se vydejte na západním pobřeží provincie Cosenza…

Hlavní město stejnojmenné kalábrijské provincie leží na severozápadním svahu horského masivu Mont Poro, ve výšce 470 metrů nad nedalekým Tyrhénským mořem, v jehož chráněné zátoce má i svůj přístav Vibo Marinu…

Vpluli jsme do proklaté úžiny zoufale naříkajíce.
Tu číhala Skyllé a tam zase Charybdys hrozná,
jež hltala slané vodní spousty, až dno bylo vidět sinalé.
Zatímco stáli jsme ztrnulí předtuchou smrti,
Skyllé se natáhla ze skály a vylovila z lodi šest mužů…
Homér, Odysseia

Jediný přeživší sloup krotónský, občas na vrcholku ozdobený neodbytnou strakou, která si zřejmě také chce užít skvostného rozhledu, shlíží do modravých vln Jónského moře. Tady, na mysu známém spíše pod latinským pojmenováním Capo Colonna než pod původním řeckým jménem Lakinion Akron, stál až do 16. století nebývale kompletní dórský chrám Héry Lacinie, strážkyně přírody, ochránkyně mořeplavby, domácích zvířat a ženství ve všech jeho aspektech, obklopený pozůstatky antických domů…

Když řekneme, že Kalábrie kdysi bývala Itálií – anebo naopak, že Itálie bývala Kalábrií – , bude to leckomu znít nesmyslně, ale v podstatě o žádný nesmysl nejde. Pojmenování špice italské holínky totiž před mnoha staletími prošlo proměnami, o kterých se u nás běžně nepíše, a tak se moc neví, že současný název státu původně označoval jenom jeho nejjižnější pevninskou část. A podobně „utajené“ jsou mimo odbornou veřejnost i osudy Kalábrie na dlouhé pouti staletími…

Je to jen malý nenápadný mys v Tyrhénském moři. Nejzápadnější skalní výběžek širokého poloostrova, připomínajícího ozdobnou přezku na nártu dámské boty, kterou obrysy jižní Itálie až sugestivně připomínají. Pobřežní linie tohoto „nártového“ poloostrova vychází ze dvou zálivů – Golfo di S. Eufemia na severu a Golfo di Gioia na jihu – a spěje mnoha skalnatými zátokami ke svému nejzápadnějšímu mysu Capo Vaticano, který dal jméno celému poloostrovu…

… anebo kalábrijské Švýcarsko – tak se přezdívá zalesněnému horstvu La Sila, které vyplňuje větší část vnitrozemí mezi městy Cosenza, Catanzaro, Crotone a Rossano. Proti prvnímu přirovnání nelze absolutně nic namítnout, k tomu druhému si ovšem našinec neodpustí poznámku, že na mnoha místech Sily si připadá spíš jako doma než ve Švýcarsku – jako někde na Šumavě anebo na Vysočině…

Skalní masiv Rocca na východním předhůří horského hřbetu Aspromonte je sice vysoký pouhých 500 metrů, ale svou vyzývavou osamělostí přitahoval příslušníky všech kultur, národů i věků, kteří tudy prošli. Jeho magická přitažlivost s městem Gerace na vrcholu působí patrně i dnes, protože při pohledu z pobřežní jónské silnice neodoláte…

Ráno je nebe nad Sibari jako vymetené a v průzračném ovzduší se na severozápadním obzoru ostře rýsuje temně modrý protáhlý horský hřbet. Nápadný dvojvrchol, jenž z něj vystupuje, patří hoře Monte Sellaro (1439 m n. m.) a ta by měla být první zastávkou naší dnešní cesty, vedoucí z jónského na tyrhénské pobřeží napříč severní Kalábrií…

Kalábrijská města rozsazená po kopcích s výhledem na moře se zdají být na první pohled velice podobná, stejně jako jejich společná dlouhá historie. A přece každé z nich překvapí něčím novým. Rossano například svým venkovem, který nabízí netušeně krásnou letní dovolenou…

Kalábrie má vinařskou tradici, kterou jí mohou ostatní italské kraje závidět, jenomže co se týká vyprodukovaného množství vína a jeho postavení na trhu, je tomu přesně naopak. A už hodně dlouho, neboť zdejší vinařství zaostalo za ostatním světem podobně jako zaostal celý region. Kdybychom použili sportovní terminologii, pak se Kalábrie ocitla v postavení slavného klubu, jenž se už léta pohybuje v dolních patrech ligové tabulky. Což ovšem ani v nejmenším neznamená, že by si tady příznivci lahodného nápoje nemohli přijít na své…

Dnes nevelké přístavní město na svažitém pobřeží zálivu svaté Eufémie bylo ve středověku nevýznamnou rybářskou vesnicí přikrčenou pod mohutnou aragonskou pevností. Širokou pláž s hrubým tmavým pískem odděluje od města jen nevysoký klif – téměř kolmá skalní stěna, jakoby odříznutá bouřlivým příbojem…