Jméno autora: Země světa

Jihofrancouzské pobřeží patří od starověku k nejpříjemnějším a ekonomicky nejpříhodnějším místům k bydlení. Ale trvale také trpí dvěma neduhy – nedostatkem vody a špatným spojením do vnitrozemí. Nedostatek vody řešili už Římané akvadukty, které patřily k nejnákladnějším stavbám starověku, spojujícím v sobě technickou zdatnost a estetické cítění své doby. Totéž bychom mohli říci o současných dálničních mostech, které řeší nejpalčivější problém současnosti, dopravu. Viaduc de Millau se stal dosud největší francouzskou stavbou 21. století…

Značnou část římského dědictví na území dnešní Francie zničily nájezdy barbarů, dochované stavby a další památky přesto svědčí o tom, že někdejší Galie pod římskými prokonzuly prosperovala. V Provence, kterou legionáři obsadili již ve 2. stol. př. n. l., dodnes slouží kulturním účelům amfiteátry v Arles a Nîmes. Toto město se chlubí také římskou bránou Porte Auguste a chrámem Maison Carrée. Další významnou římskou památkou v Nîmes je Castellum, vodní nádrž, z níž vedlo potrubí do městských lázní i soukromých domů…

Od úzkého mola se jde nejprve kousek po pobřeží a pak vzhůru po cestě z nepravidelných kamenů ohlazených tak, že kloužou skoro jako led. Po obou stranách divoké roští a nahoře na útesu nevlídné pevnostní hradby. Kulisy jako stvořené pro romantický či tragický příběh – za jedním takovým sem přijíždějí stovky turistů denně…

Málokdo se může pochlubit tím, že ke svým narozeninám dostane muzeum. Malíři Marcu Chagallovi se to podařilo. Na kopci Cimiez v Nice bylo otevřeno 7. července 1973, kdy slavil osmašedesátiny…

Provensálské trhy nejsou specialitou jen přesně geograficky vymezené oblast Provence. Pyšní se jím i mnohá města na Azurovém pobřeží, jako třeba Nice nebo Cannes. V Antibes j dlouhá hala provensálské tržnice umístěna dokonce přímo před městskou radnicí…

Pro většinu z nás je jméno Provence spojeno s poetickou představou středomořské krajiny zalité jižním sluncem a prosycené vůní levandule, stejně jako s připomínkou umělců, kteří právě s ní spojili podstatnou část svého díla. A jak už to bývá, mnohdy již ani netušíme, že právě jejich přičiněním dnes Provence vnímáme podobně jako oni, ba co více, i sama místa a jejich atmosféru, jež kdysi zpodobili, vidíme jakoby jejich očima…

Herci ve smokinzích a herečky v dlouhých róbách vystupují z limuzín a po rudém koberci kráčejí po schodech vzhůru. Blesky desítek fotoaparátů se slévají v oslnivou zář filmového úspěchu. Každoročně v květnu tyto záběry obletí svět a milovníci filmu zatouží poznat jihofrancouzské Cannes. Až na místě pak zjistí, že slavný filmový svatostánek je nejspíš nejošklivější budovou ve městě…

Ta tradiční písnička opravdu zlidověla i daleko za hranicemi Francie. „Sur le pont d´Avignon / l´on y danse, l´on y danse…“ Na mostě v Avignonu, lidé tam tančí – možná právě tahle kolovrátková melodie byla pro mnohé prvním setkáním s jedním z nejvýznamnějších a nejkrásnějších provensálských měst…

Camargue, to je přírodní fenomén. Camargue, to je 140 000 hektarů bažin, kanálů, ostrovů, lagun, rákosových polí, zasolených marší, vlhkých luk a lužních lesů. Camargue, to je rozevřená delta řeky Rhôny, která zasahuje jak hluboko do Středozemního moře, tak i do vnitrozemí, až k městu Arles…

Třebaže jihofrancouzské vnitrozemí nabízí úchvatné přírodní scenérie a historickou krásu kamenných měst, přece jen nejvíc turistů a rekreantů směřuje na pláže, které jako prstenec obepínají teplé a laskavé moře. Zdejší pláže jsou většinou tak široké, že na nich i v plné sezóně člověk najde kousek soukromí. Ale jejich charakter se mění místo od místa. Jsou pokryté pískem nebo oblázky, některé jsou mondénní, jiné rodinné, další opuštěné či jako stvořené pro rybáře nebo jen tak pro potulky…

Večerní vánek rozčísne nekonečné porosty rákosu a jeho šustivá píseň se spojí se šploucháním mořského příboje. Odlesk zapadajícího slunce pohladí načervenalým světlem bílou hřívu divokých koní, až se zdá, jako by hořela. Přichází chvíle, kdy se rodí legenda o nespoutaném vládci koní, bílém hřebci, který vyvedl své stádo z hořících hor. Země se chvěla pod kopyty prchajících koní, jen zrádné bažiny při ústí Rhôny se měkce prohnuly a stáhly do svých hlubin mnohé z těch, co unikli plamenům…

Tyto řádky o Marseille píšu v 7. patře nedávno otevřeného hotelu Ibis na břehu Černého moře, v rumunském přístavu Constanta. Shodou okolností mám obdobný výhled na soumrak nad mořem jako nedávno v Marseille, i tady jsou lodě, rybářské bárky a rušný námořní přístav, ale obrovský rozdíl je – v barvě všeho ve večerním slunci! V Marseille a okolí je vlivem několika přírodních faktorů tak úžasně zvláštní světlo, kdysi také tolik opěvované impresionisty, že je těžko naleznete kdekoli jinde…

„Montpellier je dobré místo na víno, fondue a řadu dalších specialit, ale ústřice bych si tu nikdy nedal,“ říká můj francouzský přítel a znalec místní kuchyně. Proto vyrážíme do jedné z jeho oblíbených hospůdek u moře…

Ačkoliv přímořská letoviska a prosluněné pláže poskytují mnohá potěšení, nejsilnější zážitky, zejména pro milovníky přírody, čekají v Provensálských Alpách, které se zvedají nad Azurovým pobřežím jako mohutná hradba…

Polovina mostu v Avignonu, obrazy Cézanna, Moneta, Chagalla a modrá pole rozkvetlé levandule – to jsou hlavní lákadla cestovních kanceláří do Provence. Je to prosluněný kraj, kde se daří vínu i teplomilným aromatickým bylinkám a koření. Provence poznáte i poslepu – má svou charakteristickou vůni, které se žádná jiná nepodobá…

Byla by to určitě zajímavá otázka do různých kvízů: „Která je největší francouzská obec?“ Potřebujete nápovědu? Žádný problém – má svou královnu, je proslulá krásou svých žen, milují ji umělci, hostí nejstarší fotografický festival na světě, oplývá památkami od antiky po baroko a pozor – není to Paříž, ta je sedmkrát menší. Správná odpověď: ARLES…