Jméno autora: Země světa

Juan je kapitán rybářské lodě. Cesta z venezuelského ostrova Margarita na Curaçao trvá bárce, které velí, dva a půl dne. Protože ale ryby nebraly, zůstali rybáři na moři dvacet dní. Dalších deset pak budou čekat v zátoce Waaigat, než obchodníci prodají ryby, které přivezli: tuňáky, barakudy, mečouny, dorado, carite, tofia, pargoo – do mrazáku v podpalubí se jich vejdou tři tuny. Malé rybky v bednách, velcí tuňáci naskládaní jeden nad druhým na regálech…

„Nikdo nebude námořníkem, kdo má dostatek důvtipu, aby se dostal do vězení. Protože žít na lodi je jako žít ve vězení, s velkou pravděpodobností, že se utopíte. Člověk ve vězení má také více prostoru, lepší stravu a obvykle i lepší společnost…“

Kuchyně Malých Antil je tavicí kotel receptů mnoha národů a generací. Projevují se tu vlivy desítek kultur, jejichž speciality se rozmělnily časem a dostupnými surovinami, a které byly zároveň obohaceny o domácí plodiny i vzájemnou inspiraci…

Představa tropického ráje zaplněného pestrobarevnými květy podivuhodných tvarů, přeletujícími ptáky a bělostnými plážemi u průzračného moře plného exotických ryb je lákavá, zvláště pro suchozemce z pošmourné Evropy. Karibské ostrovy ji naplňují vrchovatě, i když při bližším prozkoumání nemusí být nutně všechno tak jednoduché…

Když hurikány a špatné počasí 90. let významně snížily návštěvnost ostrova Svatý Martin, bylo zřejmé, že je zapotřebí propagace. Předáci ostrova tehdy přišli s nápadem vytvořit známku, která by Svatý Martin vhodně reprezentovala, a rozeslat ji do všech světových stran. Jako hlavní námět byly postupně zamítnuty podbízivé obrázky romantických pláží, motiv lidového opojného nápoje guavaberry i symboly spoluexistující francouzské a nizozemské kultury. Na známkách se nakonec ocitla nenápadná keramická figurka psa. Její výjimečnost spočívá v tom, že je to dosud nejstarší kousek předkolumbovské keramiky nalezený na Antilách, jehož stáří se odhaduje na 2500 let…

Karibské ostrovy táhnoucí se velkým obloukem na jihovýchod od severoamerického pobřeží až do blízkosti jihoamerické Venezuely jsou velice nesourodé střípky souše, rozptýlené po východním okraji Karibského moře, které tak symbolicky vymezují vůči Atlantskému oceánu…

Karibská oblast je mnohem pestřejší a složitější než její zažitá představa tropického ráje. Historický, kulturní a politický vliv karibských ostrovů přitom značně přesahuje jejich velikost. I když byl tento kousek světa od svého objevení Evropany střídavě ceněn a opomíjen, skutečnost, že Spojené státy tu zasahovaly více než v kterékoliv jiné oblasti, jasně vypovídá o jeho významu…

V tropech celého světa existují ostrovy s azurovými lagunami, křišťálově čistou vodou a plážemi se sametově bílým pískem, nad nimiž se sklánějí nahnuté kmeny kokosových palem. Nezaměnitelnou jedinečnost dodávají každému z nich až lidé, jejich život a zvyky. Abychom porozuměli mentalitě obyvatel Guadeloupu, musíme se podívat trochu dál do historie…

Holubí ostrov vlastně vůbec ostrovem není. Od roku 1971 je totiž opět spojen s „pevninou“ ostrova Svatá Lucie. Podél spojnice vyrostly prosperující luxusní hotely, zatímco samotný Holubí ostrov je národním parkem, místem historického a kulturního významu číslo jedna. V jeho areálu se konají pravidelné oslavy Dne země, vánoční veselice a jazzový festival, v půvabném altánku obklopeném ruinami historických vojenských objektů si každý rok řeknou své „ano“ desítky párů z celého světa…

Pro Čechy není Kuba zemí neznámou. Mnoho našich občanů tam prožilo v 60. až 80. letech příjemnou dovolenou a hodně odborníků na ostrově dlouhodobě pracovalo. Kuba se však v posledním desetiletí dost změnila. Přijala a pak zase odvrhla americký dolar jako platidlo, přijímá mezinárodní turisty i kapitál a do jejích měst se nenápadně vrací „plíživý kapitalismus“…

Rovinatá krajina zdobená jen křovinatým a kaktusovým porostem, který se zuby nehty drží v kamenitém terénu. Na horizontu nízké stromy křečovitě sehnuté k zemi v úctě před věčnými severovýchodními větry. Obrázky ani trochu blízké představě Karibiku, zároveň však typické pro ostrov Aruba, kde nízké srážky (450 mm ročně) a sluneční žár drží vegetaci velmi zkrátka…

„Podívejte, slečinko, já jsem čtyřicet let ženatý, mám osm dětí a všechny jsou venku z hnízda. Tak jako vy. Za chvíli jdu do důchodu, a to si konečně začnu užívat večírky. I když dneska už to není jako dřív. Dřív po mně ženský jely jako blázni, a kolikrát se kvůli mně i zbily. Uměl jsem je při tanci pěkně rozžhavit. Ale dneska se musí s rozumem, dneska si člověk musí dávat pozor na všelijaký ty choroby…“

V přístavu se prý dějí podivné věci. Roku 1953 tu v sídle jednoho námořního důstojníka otevřeli muzeum, ale chmurná historie Anglického přístavu jako by se nechtěla nechat uzavřít do muzea. Lidé přísahají, že zahlédli neskutečné bytosti, které procházely mezi jídelnou a výplatní kanceláří, jachtaři se dušují, že v místech, kde dříve stála márnice, slyšeli podivné kroky, a jiní zase zaslechli tklivé písně neviditelných veslařů…

„Toto je nejkrásnější země, jakou kdy lidské oko spatřilo,“ napsal Kryštof Kolumbus královně Isabele Kastilské, když v roce 1492 objevil v Karibiku ostrov, který pojmenoval Hispaniola. Ostrov ležící mezi Kubou a Portorikem omývá ze severu Atlantský oceán, z jihu Karibské moře. Na ostrově se dnes nacházejí dva státy – v západní části Haiti, zhruba dvě třetiny rozlohy ostrova na východní straně zaujímá Dominikánská republika, země, v níž si mnozí turisté stále častěji realizují svůj sen o atraktivní exotické dovolené…