Jméno autora: Země světa

V posledních 20–30 letech velice vzrostl zájem hudbymilovné veřejnosti o tzv. etnickou hudbu. Označuje se tak tradiční lidová hudba určitého národa či etnické skupiny, případně hudba z příslušné tradice vycházející. Velmi žádaná je hudba keltská…

Na rozdíl od Velké Británie, kde již po řadu let v pohostinstvích a domácnostech kralují hamburgery, kebaby či indická karí, vyváří se na Smaragdovém ostrově stále podle starých dobrých receptů plných hutných polévek, bramborových specialit, vařeného masa a moučníků, jejichž nápaditá jednoduchost a výtečná chuť může leckoho překvapit a zároveň inspirovat…

Rychlý vzestup ekonomiky mění irské hlavní město téměř před očima, přibývá moderních budov, aut, pracovních příležitostí a také stresu. Ale stačí přímo na centrálním náměstí nastoupit do autobusu směřujícího na sever do nedaleké čtvrti Glasnevin. Národní botanická zahrada je příjemnou oázou klidu, kde okamžitě zapomenete na rachot velkoměsta…

Přibližně v polovině západního pobřeží Irska se vlny Atlantiku tříští o členitý výběžek země, oplývající nevšední a drsnou přírodní krásou. Přestože s výjimkou několika větších či menších ostrůvků tvoří Connemara, jak se tato oblast v hrabství Galway nazývá, součást pevninského Irska, je od něj na severu i na jihu oddělena několika vzájemně propojenými jezery…

Irsko je ostrov a jinak než přes vodu se tam nedostanete – tedy buď letadlem nebo postaru lodí. Ale i po přistání můžete pokračovat v objevování Irska po vodě na najatém člunu po vnitrozemských vodních cestách. Nepotřebujete žádný průkaz. Při převzetí člunu dostanete krátké školení a za pár hodin se můžete vydat na tu nejbáječnější dovolenou…

Když v roce 1759 začal tehdy čtyřiatřicetiletý Arthur Guinness vařit v pivovaru u dublinské Svatojakubské brány pivo, jistě netušil, že se jednoho dne tento černý mok stane jedním z hlavních symbolů Irska. Černé pivo se smetanově bílou čepicí si však nezískalo srdce Irů ze dne na den. Jeho výroba byla zdokonalována postupně a velkou zásluhu na jeho věhlasu mělo i množství reklamních kampaní…

Důvodů, proč se vypravit do Irska, je hned několik. Keltské památky a kultura, historie, zajímavé stavby, hospody s nezapomenutelnou atmosférou a vyhlášeným pivem, palírny výborné whiskey. Ale jedním z dobrých důvodů pro návštěvu Irska může být také příroda. Irsko skýtá mnoho přírodních zajímavostí a potěší nejen profesionální přírodovědce, ale i všechny milovníky přírody, kteří hledají hlavně relaxaci a klid…

Hlavní město současné Irské republiky se může pochlubit kořeny sahajícími nazpět téměř dvě tisíciletí. Funkci nejvýznamnějšího irského sídla, kterou si s částečnou výjimkou severního cípu ostrova udržel dodnes, převzal Dublin někdy v raném středověku od mýty opředené Tary, jejíž pozůstatky jsou stále ještě k vidění přibližně 50 km od dnešní irské metropole…

Najít Irsko i na velmi staré mapě Evropy není nijak obtížné. Jisté rozpaky nám však může při pohledu na takovou starou mapu způsobit latinský název vepsaný nad ostrovem – Hibernia. Římané, od nichž toto jméno pochází, jako by nám zde nabízeli vysvětlení, proč zastavili svou expanzi na britských březích a do „zimní země“ na druhé straně Irského moře už nepokračovali. Skutečný původ jména je zřejmě třeba hledat ještě hlouběji v historii, pravděpodobně ve starokeltském Iveriu, z něhož vznikly názvy jako Erin, Éire, Irsko. Navzdory své dlouhé historii hrálo Irsko v evropských dějinách často roli jakési opomíjené periferie. Tím spíše jsou moderní irské dějiny příběhem triumfální cesty na výsluní…

Glendalough neboli Údolí dvou jezer je pro dnešní cestovatele místem odpočinku a klidného usebrání v obklopení majestátní přírodní krásy. Nad jedním ze zdejších jezer, ohraničených vrcholky Wicklowských hor,se nachází jeskyně, která zásadní měrou ovlivnila osudy celého údolí. V 6. století se zde totiž usadil k poustevnickému životu sv. Kevin, který je v pomyslném žebříčku oblíbenosti irských svatých mužů druhý, hned za sv. Patrikem. Kevinův příklad brzy inspiroval mnohé následovníky, a světec se tak z poustevníka nakonec stal zakladatelem kláštera…

Město Galway je nejen hlavním městem stejnojmenného hrabství, ale také centrem historické provincie Connacht zahrnující západ a středozápad irského ostrova. Pro pořádek vyjmenujme ještě ostatní tři irské provincie: jsou jimi Ulster na severu (dnes tvořen převážně územím Severního Irska), Leinster na východě a Munster na jihu země. Irský název města zní Gaillimh a vztahuje se k řece Corrib, při jejímž ústí do Galwayské zátoky bylo město vybudováno. Slovo Gaillimh znamená „kamenitý“…

Ulster, jak zní historický název někdejší irské provincie, nabízí turistům velké množství historických i přírodních zajímavostí. Staré dějiny připomínají megalitické kameny a hrobky, rané křesťanství zastupují věže, kamenné kříže a kaple. Ze středověku pocházejí zříceniny klášterů a mohutné hrady. Největší přírodní zajímavostí je Giant´s Causeway neboli Obrův chodník, jenž se stal cílem naší cesty…

Na jihozápadě Irska leží hrabství Kerry, kterému patří hned několik irských „nej“. Tvoří ho především dva poloostrovy – Iveragh a Dingle. Zatímco Iveragh nabízí jednu z nejnavštěvovanějších a turisticky nejvděčnějších přírodních atrakcí v celé zemi, tzv. Ring of Kerry, na poloostrově Dingle zas leží nejzápadnější výběžek ostrova…

Svatý Patrik patří vedle tradiční hudby, zelené barvy, piva či keltské harfy mezi nejoblíbenější irské symboly. O neutuchající oblibě tohoto světce, který se stal patronem celého národa, ostatně dodnes svědčí mohutné oslavy jeho svátku. Ten připadá na 17. března a bývá spojován s bujarým veselím a nenucenou manifestací národního uvědomění. Koho si však Irové a s nimi dnes už téměř celý svět tímto svátkem vlastně připomínají?

Nádhernou krajinu jižně od Dublinu tvoří rozlehlé pohoří Wicklow. Pusté a neobydlené vrcholy, jimž dominuje Great Sugar Loaf, pokrývají lesy a rašeliniště, jež je zbarvují do červenohněda. Na tomto typicky irském pozadí skvěle vynikají svěže zelené zahrady Powerscourt, rozkládající se v blízkosti městečka Enniskerry…

Pro návštěvníky irského hlavního města představuje dublinská univerzita Trinity College (TCD), která se nachází přímo v srdci rušného centra, vítanou oázu klidu a zeleně. Založila ji roku 1592 Alžběta I. na popud protestantů obávajících se přílišného vlivu papeže na studenty, kteří byli nuceni odjíždět za vyšším vzděláním do Itálie, Francie a Španělska…

Když se Oliver Cromwell se svými vojáky dostal až do severozápadní části hrabství Clare, jeden z jeho generálů prý popsal krajinu, na kterou zde narazili, slovy: „Není tu dost vody na to, aby se v ní člověk utopil, strom, na kterém by mohl být oběšen, ani dost půdy, aby mohl být pohřben.“ Jeho slova se v souvislosti s Burrenem, jak se tato oblast nazývá, citují dodnes, přestože z dnešního pohledu nám tyto „nevýhody“ nepřijdou až tak podstatné. Navíc Burren není zdaleka jen jakousi kamenitou pouští, jak by se z tohoto historického bonmotu mohlo zdát. Co si tedy vlastně máme představit, řekne-li se Burren…