Portugalské hlavní město leží na pravém břehu mohutného nálevkovitého ústí řeky Tejo. Po Aténách je to druhá nejjižnější evropská metropole a zároveň také nejzápadnější hlavní město evropské pevniny. Podle jedné legendy město založil při svém bloudění Středomořím řecký rek Odysseus…
Byla by to skála padající strmě do moře jako každá jiná, kdyby se ovšem nenacházela na 9o 29‘ 56“ západní zeměpisné délky. Díky této poloze je Cabo da Roca, 144 m vysoký výběžek pohoří Serra da Sintra, nejzápadnějším místem celé eurasijské pevniny. Leží západněji než Velká Británie i větší část Irska. Dál na západ se rozkládá už jen oceán…
Cabo da Roca – kde země končí a moře začíná Číst více »
„Kolébka portugalského národa“, město Guimarães ,získalo své čestné označení díky tomu, že si je za své sídlo zvolil první vládce samostatného hrabství Portucalia Jindřich (Henrique) Burgundský, otec pozdějšího prvního portugalského krále Afonsa Henriquese, který se navíc narodil roku 1109 (či 1110), právě na zdejším hradě…
Guimarães – kolébka národa Číst více »
Coimbra, občas označovaná jako portugalský Oxford, leží na hlavním železničním tahu spojujícím obě největší portugalská města. Když jsem do ní před 19 lety přijížděl poprvé, bylo to právě vlakem z Lisabonu. Dodnes si vzpomínám, jak jsem tehdy nevěřícně hleděl do jízdního řádu, který tvrdil, že expres dojede do Coimbry za rovné dvě hodiny. Nutno přiznat, že dojel na minutu přesně…
Coimbra – město studentů Číst více »
Řece Douro chybí odtud, z malebné soutěsky v žulovém masivu, ještě asi pět kilometrů k Atlantskému oceánu. U příhodného brodu na kupecké cestě založili na levém břehu Keltové osadu, kterou ještě před začátkem našeho letopočtu Římané pojmenovali Cale. Místo označované společně s nedalekým pravobřežním přístavem jako Portus Cale dalo ve středověku vzniknout názvu hrabství Portucalia a posléze i jménu celého Portugalského království. Označení „přístav“ pak už v podobě Porto zůstalo městu napořád…
Kraj Minho na severu Portugalska leží poněkud stranou turistického ruchu, zato představuje nejtradičnější a nejhistoričtější Portugalsko. Právě tady se ve 12. století zrodilo původní království Portucale…
Minho – dovolená na zámku Číst více »
Sopečný ostrov v Atlantickém oceánu, ležící 600 kilometrů od břehů Afriky a 880 od evropské pevniny, objevil v roce 1419 portugalský mořeplavec Joao Zarco. Pojmenoval ho Madeira, což portugalsky znamená dřevo, strom. Stromů, zeleně a kytek je tu totiž obrovské množství. Madeira je jedna velká, stále kvetoucí a vonící zahrada…
Zahrada v Atlantiku Číst více »
Montpellier, významné jihofrancouzské město, si po staletích věrné služby vědě po právu vysloužilo přívlastek univerzitní. Právě sem směřují mnozí francouzští i zahraniční studenti stejně jako jejich vysokoškolští učitelé a další vědečtí pracovníci. Už v raném středověku, kdy městem vedla jedna z významných poutních cest, zde byl pro potřeby poutníků zřízen špitál. Ten se stal v roce 1220 podnětem k založení jedné z nejstarších lékařských fakult ve Francii…
Milovníci tajemna, horoskopů a věšteb při zaslechnutí jeho jména zpozorní – Nostradamus je jedním z nejslavnějších astrologů v dějinách. Ve svých proroctvích, která nazval Centurie, předpověděl prý prakticky všechno – smrt svých současníků, francouzských králů Jindřicha II. a Františka II., vzestup a pád Napoleona, druhou světovou válku, vývoj politické situace v Rusku a snad i teroristický útok na New York. A samozřejmě také soudný den, který má nastat v roce 3797…
Nostradamus – prorok z Provence Číst více »
Jihofrancouzské pobřeží patří od starověku k nejpříjemnějším a ekonomicky nejpříhodnějším místům k bydlení. Ale trvale také trpí dvěma neduhy – nedostatkem vody a špatným spojením do vnitrozemí. Nedostatek vody řešili už Římané akvadukty, které patřily k nejnákladnějším stavbám starověku, spojujícím v sobě technickou zdatnost a estetické cítění své doby. Totéž bychom mohli říci o současných dálničních mostech, které řeší nejpalčivější problém současnosti, dopravu. Viaduc de Millau se stal dosud největší francouzskou stavbou 21. století…
Viaduc de Millau – most mostů Číst více »
Značnou část římského dědictví na území dnešní Francie zničily nájezdy barbarů, dochované stavby a další památky přesto svědčí o tom, že někdejší Galie pod římskými prokonzuly prosperovala. V Provence, kterou legionáři obsadili již ve 2. stol. př. n. l., dodnes slouží kulturním účelům amfiteátry v Arles a Nîmes. Toto město se chlubí také římskou bránou Porte Auguste a chrámem Maison Carrée. Další významnou římskou památkou v Nîmes je Castellum, vodní nádrž, z níž vedlo potrubí do městských lázní i soukromých domů…
Od úzkého mola se jde nejprve kousek po pobřeží a pak vzhůru po cestě z nepravidelných kamenů ohlazených tak, že kloužou skoro jako led. Po obou stranách divoké roští a nahoře na útesu nevlídné pevnostní hradby. Kulisy jako stvořené pro romantický či tragický příběh – za jedním takovým sem přijíždějí stovky turistů denně…
Muž se železnou maskou Číst více »
Málokdo se může pochlubit tím, že ke svým narozeninám dostane muzeum. Malíři Marcu Chagallovi se to podařilo. Na kopci Cimiez v Nice bylo otevřeno 7. července 1973, kdy slavil osmašedesátiny…
Provensálské trhy nejsou specialitou jen přesně geograficky vymezené oblast Provence. Pyšní se jím i mnohá města na Azurovém pobřeží, jako třeba Nice nebo Cannes. V Antibes j dlouhá hala provensálské tržnice umístěna dokonce přímo před městskou radnicí…
Na provensálském trhu Číst více »
Pro většinu z nás je jméno Provence spojeno s poetickou představou středomořské krajiny zalité jižním sluncem a prosycené vůní levandule, stejně jako s připomínkou umělců, kteří právě s ní spojili podstatnou část svého díla. A jak už to bývá, mnohdy již ani netušíme, že právě jejich přičiněním dnes Provence vnímáme podobně jako oni, ba co více, i sama místa a jejich atmosféru, jež kdysi zpodobili, vidíme jakoby jejich očima…
Provence – země malířů Číst více »
Herci ve smokinzích a herečky v dlouhých róbách vystupují z limuzín a po rudém koberci kráčejí po schodech vzhůru. Blesky desítek fotoaparátů se slévají v oslnivou zář filmového úspěchu. Každoročně v květnu tyto záběry obletí svět a milovníci filmu zatouží poznat jihofrancouzské Cannes. Až na místě pak zjistí, že slavný filmový svatostánek je nejspíš nejošklivější budovou ve městě…
Cannes mezi festivaly Číst více »
Ta tradiční písnička opravdu zlidověla i daleko za hranicemi Francie. „Sur le pont d´Avignon / l´on y danse, l´on y danse…“ Na mostě v Avignonu, lidé tam tančí – možná právě tahle kolovrátková melodie byla pro mnohé prvním setkáním s jedním z nejvýznamnějších a nejkrásnějších provensálských měst…
Camargue, to je přírodní fenomén. Camargue, to je 140 000 hektarů bažin, kanálů, ostrovů, lagun, rákosových polí, zasolených marší, vlhkých luk a lužních lesů. Camargue, to je rozevřená delta řeky Rhôny, která zasahuje jak hluboko do Středozemního moře, tak i do vnitrozemí, až k městu Arles…
Camargue – mezi mořem a zemí Číst více »
Třebaže jihofrancouzské vnitrozemí nabízí úchvatné přírodní scenérie a historickou krásu kamenných měst, přece jen nejvíc turistů a rekreantů směřuje na pláže, které jako prstenec obepínají teplé a laskavé moře. Zdejší pláže jsou většinou tak široké, že na nich i v plné sezóně člověk najde kousek soukromí. Ale jejich charakter se mění místo od místa. Jsou pokryté pískem nebo oblázky, některé jsou mondénní, jiné rodinné, další opuštěné či jako stvořené pro rybáře nebo jen tak pro potulky…
Není pláž jako pláž Číst více »
Večerní vánek rozčísne nekonečné porosty rákosu a jeho šustivá píseň se spojí se šploucháním mořského příboje. Odlesk zapadajícího slunce pohladí načervenalým světlem bílou hřívu divokých koní, až se zdá, jako by hořela. Přichází chvíle, kdy se rodí legenda o nespoutaném vládci koní, bílém hřebci, který vyvedl své stádo z hořících hor. Země se chvěla pod kopyty prchajících koní, jen zrádné bažiny při ústí Rhôny se měkce prohnuly a stáhly do svých hlubin mnohé z těch, co unikli plamenům…
