Jméno autora: Země světa

Jižně od řeky Ardèche leží obec La Bastide-de-Virac, hrstka nenápadných kamenných domů semknutých kolem pahorku, mezi nimiž ale nelze přehlédnout podsaditou stavbu opevněnou dvojicí válcovitých věží. Tento hrad, ač na to dnes nevypadá, kdysi ovládal přístup k nedalekému skalnímu mostu Pont d´Arc, jenž představoval jednu z mála možností, jak se dostat do kraje za řekou…

Někdy před 20 miliony let, při procesu formování alpského prostoru, se v místech dnešní jižní části departementu Ardèche začal z oceánu vynořovat blok druhohorních vápencových hornin, jejichž povrch byl ihned atakován vlivy podnebí, hlavně tekoucí vodou. Ta v propustných vápencích hloubila rozlehlé podzemní prostory, ze kterých se postupnou destrukcí stropů vyvíjela říční údolí. Takhle nějak byl zhruba před pěti miliony let založen i kaňon řeky Ardèche, jehož další prohlubování umožnil setrvávající tektonický výzdvih oblasti. Dnes se počítá k nejkrásnějším kaňonům kontinentu…

Nejhezčí pohled na Lyon se otevírá od baziliky Notre-Dame na pahorku Fourvière. Dole pod námi na pravém břehu Saôny leží středověká čtvrť s úzkými uličkami a katedrálou sv. Jana, vlevo se vypíná druhý pahorek Croix-Rousse, pod ním začíná Presqu´île, pás země sevřený mezi stále se k sobě přibližující toky Saôny a Rhôny, a vzadu za Rhônou nejmodernější část města s nepřehlédnutelně vztyčeným prstem mrakodrapu, jemuž místní podle jeho tvaru neřeknou jinak než le Crayon, Tužka…

Už skoro týden prší, předpověď na další dny je nevalná, a tak si jdu lehnout s tím, že zítřek, jediný den, který mám vyhrazen pro rande s nejvyšší horou Alp, nejspíš nebude stát za nic. Náladu mi kazí i vedro v přetopeném hotelovém pokoji, když se ale po čtvrté ráno konečně donutím vstát a otevřít dokořán dveře na balkon, veškeré chmury jsou ty tam. Alpy se zase jednou vysmívají meteorologům – nad Chamonix svítá a z vymeteného nebe září ledová čepice Mont Blanku olizovaná prvními slunečními paprsky…

Pokud vám při cestě oblastí mezi Rhônou a Alpami nestačí evropská příroda a její obyvatelé, můžete si cestovatelské zážitky snadno zpestřit. Z řady různých zvířecích parků, safari či akvárií, jež kraj nabízí, vybočují dvě zařízení, která potěší nejen rodiny s dětmi, ale i vážnější zájemce o zvířata a jejich chov v péči člověka…

Tento dům oplývá velikostí, krásou a nádherným mobiliářem, o nichž Vám jednou budu důkladně vyprávět…

Dávat do spojitosti noblesní horské středisko s flašinety a orchestriony se může zdát zvláštní, jenže v případě Les Gets na tom nic divného není. Tím, že tu stojí muzeum mechanických hudebních nástrojů, se obec hlásí k minulosti, hlavně k období 19. a počátku  20. století, kdy chudí hornosavojští horalé houfně odcházeli do okolních zemí, aby si tam vydělávali na živobytí jako flašinetáři. Proto se také flašinetům kdysi říkalo Savojská muzika…

Nízké kamenné domy, často s vnějším schodištěm do prvního patra, náměstí se stromem svobody, několik uliček vydlážděných nepravidelnými kameny a se žlábkem na odtok vody uprostřed, kruh mohutných hradeb – málokde je iluze středověku tak dokonalá jako v Pérouges…

Na vinařské mapě Francie reprezentují region Rhôna-Alpy tři hlavní vinařské oblasti – Savojsko, údolí Rhôny a Beaujolais, jejichž produkce se navzájem dost odlišuje. Z hlediska obliby v ní najdeme vedle svérázného fenoménu Beaujolais Nouveau i několik dalších vín vysoce hodnocených na celosvětovém trhu a rovněž řadu vín, která asi nikdy nebudou široce známá, ale už dávno pevně zakotvila v povědomí znalců. V regionu nadto existuje také spousta menších vinařství produkujících vína, jež nemají žádné vysoké ambice, nicméně ctitelům lahodných moků mohou leckdy připravit radostný zážitek z nečekaného objevu…

Některá velká alpská jezera nám připadají nejpůvabnější, díváme-li se na ně z výšky, a k takovým určitě patří i Lac d´Annecy. Aby se o tom člověk ujistil, úplně stačí, když jezeru věnuje letmý pohled ze silničky kličkující v kopcích vysoko nad východním břehem. Přitom ho možná napadne, že když v Alpách rozdávali krásu, Annecy si pro ni buď došlo víckrát, anebo mělo protekci…

Masiv Chartreuse vyplňuje prostor ohraničený výrazným ohybem řeky Isère a myšlenou spojnicí měst Chambéry a Voiron, což není zrovna rozlehlý kus země: od severu k jihu měří asi 40 km a „na šířku“ ještě méně. Přesto je samostatnou horopisnou jednotkou, jedním ze stavebních kamenů složité alpské mozaiky. Jako příkrov – představme si obrovský blok hornin vytržený z místa svého vzniku a přesunutý na vzdálenost desítek kilometrů – dokládá obrovské vzepětí sil, které se při vrásnění Alp uvolnily…

Stejně jako v Nyonsu, i v nedalekém Buis-les-Baronnies se hlásí o slovo Provence, tady snad o to hlasitěji, že s okolím městečka má těsný vizuální kontakt nejvyšší provensálská hora Mont Ventoux (1909 m). Výhledům z jeho ulic ovšem vévodí jiný vrchol, nápadná vápencová troska Le Rocher Saint-Julien (767 m), ne nepodobná vyklenutému hřbetu pravěkého stegosaura. Díky ní se o Buis ví i v horolezeckých kruzích…

Na jedné straně život trávený studiem, modlitbami a rozjímáním, většinu času mlčky a osaměle, dokonce bez pouhého kontaktu očima s jiným člověkem. Na druhé straně jiskrný žlutý či zelený likér, vynikající digestiv, který však stále častěji proniká i do oblíbených míchaných nápojů, jež dokáží pořádně rozsvítit dlouhou sobotní noc. Protiklady? Opačné světy? Ale kdež! Ianusovské dvě tváře a společný jmenovatel – Chartreuse…