Vznešené hory a jejich mocný duch jsou v lidové mytologii navěky spjati. Krakonoš jako personifikace Krkonoš také zosobňuje proměnlivý vztah lidí k těmto horám. Jeho vlastnosti a schopnosti ztvárněné fantazií horalů do pohádek, mýtů, průpovídek a přenesené do mnoha konkrétních míst, označovaných jako Krakonošova zahrádka nebo Krakonošova vyhlídka, vyjadřují míru lidského respektu k horskému masivu uprostřed Evropy…
Naše nejvyšší hory Číst více »
Řekne-li se Jeseníky, lidé si obvykle vybaví hory Hrubého Jeseníku, plus mínus nějaké okolí, to ale jen vágně, zpravidla podle vlastní zkušenosti z lázeňského, turistického či lyžařského pobytu. Některé knižní turistické průvodce pak toto zažité pojmenování chápou šířeji a z velké části je ztotožňují s Jesenickou oblastí ve smyslu náplně názvu taxonomické jednotky geomorfologického členění republiky. Jsou tu ale i ochranáři s názvem Chráněná krajinná oblast Jeseníky, která zabírá hlavně Hrubý Jeseník. A pod pojmem Jesenicko se dnes nejčastěji rozumí region zhruba shodný s bývalým okresem Jeseník. Aby to však nebylo jednoznačné, ten se ještě dále dělí na čtyři mikroregiony: Javornicko, Žulovsko, Zlatohorsko a – uhádli jste, Jesenicko…
V údolí Schnalstal (Val Senales) je krásně. Hmyz bzučí nad rozkvetlými loukami, sytá zeleň lesů zve k vycházce v příjemném stínu, na konci údolí se tyčí šedá masa hlavního alpského hřebene prokvetlá zářivě bílými sněžnými poli. Stejně krásně zde bylo určitě i v roce 3350 př. n. l. (a nebo možná o 250 let později, přesněji ten čas určit nejde), kdy tudy procházel na své poslední cestě Ötzi, muž z ledu…
Sviť, měsíčku, polehoučku / skrz ten hustý mrak,
jakpak se ti Brixen líbí? – / Neškareď se tak!
Karel Havlíček Borovský: Tyrolské elegie
Krkonoše jsou nejvyšším středoevropským pohořím mezi Alpami na jihu a Skandami na severu. Zároveň jsou i nejvyšší horskou skupinou v pásmu starobylých Hercynid, které v prvohorách vytvořily základ střední Evropy. Svými čtyřmi nejvyššími vrcholy dokonce přesahují limit středohor, v Evropě vymezený výškou 1500 metrů nad mořem. Vrchol Sněžky (1602 m) má průměrnou roční teplotu +0,2 °C a zdejší přírodní podmínky jsou blízké klimatickým poměrům u polárního kruhu…
Krakonošovy Krkonoše Číst více »
Pokud jste někdy v létě chodili po rozkvetlých vápencových Alpách nebo třeba po Malé Fatře, mohou vám pak Krkonoše připadat méně barevné, snad i smutnější a na horskou květenu skoupější. Do jisté míry je to pravda, neboť krkonošská žula, svory a fylity nejsou horninami na živiny právě nejštědřejšími a také v rozlehlých smrkových lesích nebo porostech kleče nachází skromný domov jen omezené množství rostlinných druhů. Botanici však na přírodu Krkonoš stejně nedají dopustit – vědí totiž, kam za jejími největšími poklady jít…
Kvítí nejen z Krakonošovy zahrádky Číst více »
Krkonošská příroda se díky své jedinečnosti stala předmětem zájmu přírodovědců již v poslední třetině 19. století. Cesta od prvních ochranářských iniciativ k vyhlášení národního parku však byla dlouhá a plná překážek. Několik desetiletí trvající snahy řady významných osobností vyvrcholily v květnu 1963 vyhlášením Krkonošského národního parku (KRNAP). V letošním roce si tedy připomínáme 45. výročí jeho existence…
Krkonošský národní park Číst více »
Poznávání Krkonoš je pro některé milovníky hor celoživotní vášní. I desetkrát prošlápnuté chodníčky nabízejí v jiné roční době a za jiného počasí nové výhledy a barvy. V létě horkem sálající Dívčí kameny na nás zjara dýchají vlhkým chladem tajícího sněhu a všudypřítomná silueta Sněžky někdy pluje jako přízračná hora nad mraky a jindy je svými svahy pevně zaklesnutá do Obřího dolu. A každá ze zdejších hor, každé údolí a každá jáma či skalní tor mají svůj životní příběh, který se vepsal do jejich tváře…
Jan Nepomuk František hrabě Harrach (1828–1909), někdejší majitel rozsáhlých statků v severních Čechách, na Hradecku, v Dolním Rakousku a Uhrách, patří k nejvýznamnějším představitelům nejen šlechtického rodu Harrachů, ale také naší aristokracie druhé poloviny 19. století. Zasloužil se o rozvoj našeho politického, hospodářského i kulturního života….
Jan Nepomuk František hrabě Harrach Číst více »
Národní sebevědomí Skotů se značně zvýšilo zejména poté, co začal fungovat nový skotský parlament v roce 1999. Projevuje se častým výskytem a zdůrazňováním všech atributů, které Skotsko charakterizují, ať už je to vlajka, bodlák nebo kilt…
Jak se rodí evropský veletok? Docela nenápadně – pramen Labe se ukrývá v malé prohlubni na náhorní plošině, pokryté tmavými ostrovy kosodřeviny. Labská studánka se na stejnojmenné louce doslova ztrácí a není mnoho výše položených míst, odkud by na ni bylo vidět. Od prvních podzimních vánic až dlouho do jara ji navíc přikrývá bytelná sněhová poklice. Přesto je pramen Labe západním Krkonoším stejným symbolem, jakým je Sněžka na východě. V minulosti byl předmětem sousedských sporů majitelů panství a poutním místem, dnes především vábí mohutné zástupy turistů…
Ačkoliv zapsání do Guinnessovy knihy by si Maribor zasloužil především pro výjimečnou nabídku sportovních a turistických aktivit či skryté vinařské poklady, na seznamu světových rekordů je z mnohem prozaičtějšího důvodu…
Maribor – město v Guinnessově knize rekordů Číst více »
Když v hlubokých lesích v předhůří Julských Alp na konci 15. století náhodně objevili ložisko rtuti, jistě nikdo netušil, že její zásoby vystačí na dalších 500 let. Horníci za tu dobu dobyli z podzemí téměř 150 000 tun rtuti, což představuje zhruba 13 % celkové světové produkce. Po španělském Almadenu, kde se dodnes těží, se tak slovinská Idrija zařadila na druhé místo ve světě…
Idrija – město rtuti Číst více »
Mohutná Černá hora a městečko na jejím úpatí jsou spojeny mnoha pouty. To nejpevnější představuje společný geologický základ starohorních ortorul a jimi procházející zlomy, oživené v době, kdy se Krkonoše zvedaly. Tyto společné zlomové linie ovlivnily jak souvislý strmý jižní svah Černé hory, tak i vznik podhorského Janského údolí s jeho potokem a léčivými teplými prameny, které po zlomech vystupují. Černá hora je turistickým a lyžařským zázemím lázeňského města, které se zase díky ní stalo i významným lyžařským střediskem. Viditelným poutem jsou pak lanovky a lyžařské vleky, které spojují vrchol a úbočí Černé hory s okrajem Janských Lázní…
Janské Lázně a Černá hora Číst více »
Na brigádě dostali rozkaz držet linie děj se co děj. Zeptal jsem se ho na průlom a on řekl, že na brigádě slyšel, že Rakušáci prolomili frontu dvacátého sedmého armádního sboru směrem na Caporetto. Po celý den zuřila na severu veliká bitva…
I když o jezera a řeky ve Švédsku věru není nouze, Stockholm vám učaruje svou úžasnou symbiózou architektury a vody, která mu dala přídomek „Benátky severu“. I když jeho stavby ty benátské nepřipomínají, atmosféra je přesto trochu podobná. Je tu neseversky živo a pouliční kavárny kypí životem…
Stockholm – město na ostrovech Číst více »
Když se rodina Athollů před více než sedmi staletími usadila v Strath Garry, v kraji Pertshire, bylo to divoké a nebezpečné místo. Mělo ale velký strategický význam. Kdokoliv držel Blair Atholl, ovládal přístup do pohoří Grampians a cestu na sever do Inverness. I dnes se tato výjimečná poloha vyplácí. Leží na turistických cestách, a tak přitahuje návštěvníky…
Rýchory leží na jihovýchodním okraji Krkonoš jako osamělý horský hřbet, jako poslední krkonošská rozsocha, oddělená od zbytku pohoří úvalovitým údolím Lisečinského potoka a Úpou, do níž se potok v Horním Maršově vlévá…
Rýchory – jiné Krkonoše Číst více »
Dřevěná síň na zbytcích kamenných zdí a vedle ní zdáli nepřehlédnutelná čtyřboká kamenná věž – taková je současná podoba hrádku Aichelburg, za jehož stavbou se skrývá podivuhodná minulost…
Lesní hrádek Aichelburg Číst více »
Asi nikdy již spolehlivě nezjistíme, kdo do Krkonoš přivezl první lyže. Ponejprv se sem dostaly zřejmě spíše jako kuriozita, jež nenašla širší praktické využití. Koncem 19. století však „ski“začaly pronikat do širšího povědomí a stoupal o ně zájem jako o sportovní náčiní stejně jako o praktický prostředek pro překonávání zasněžených plání či pro vstup do zavátých lesů…
Z dějin krkonošského lyžování Číst více »
