Nesmírné bohatství indického subkontinentu odnepaměti lákalo arabské obchodníky i nájezdníky. Od počátku 11. století hindská království jejich vytrvalému tlaku odolávala. Když se ale v roce 1192 podařilo Mohammedovi z Ghúru u Taráínu alianci hindských panovníků porazit, islámu se otevřely dveře do Indie…
„… ani v tisíci knihách nelze vylíčit všechny půvaby této nádherné země, která je plná přerozmanitých vůní i pachů, vyprahlá a zaprášená po tři čtvrtiny roku a splachovaná přívaly vod ve zbylé čtvrtině, bohatá nesmírnými poklady skrytými v hlubinách hor, pouští i úrodných nížin a chudá bídou svých nesčetných obyvatel, veliká svou slavnou minulostí a malá rozvojem pozemských statků, moudrá ve svých vědách a pošetilá ve svých pověrách…“
Jméno vynálezce a průkopníka elektrotechniky Františka Křižíka je nerozlučně spjato nejen s rodnou Plánicí, kde se před 158 lety narodil, ale především s početnými českými městy, ve kterých koncem 19. a začátkem 20. století zanechal své stopy v podobě elektráren, elektrického osvětlení a stabilních i pohyblivých strojů poháněných elektrickým proudem, mezi nimiž nechyběly ani pražské tramvaje…
Nejosobitějším rysem indické společnosti je bezpochyby její prastarý a navzdory oficiálnímu zákazu přetrvávající kastovní systém, který rozděluje veškeré hinduistické obyvatelstvo do tzv. kast s labyrintem subkast. Pro nás Evropany jsou kasty pojmem nerozlučně spjatým s Indií, opředeným mýty a příběhy nešťastných lásek dvou mladých lidí z rozdílných kast. Pokud by se nás někdo zeptal, co to vlastně kastovní systém je, nebylo by to vůbec jednoduché…
Jedním z nejdůležitějších klášterů Ladakhu je Spituk. Patří buddhistické škole Gelugpa a jeho představeným je nejvyšší učitel Ladaku, kušog Bakula Rinpočhe (poslední kušog Bakula zemřel na podzim 2003, Ladakh nyní čeká – podobně jako je tomu u tibetských dalajlamů – na narození jeho znovuzrozence, tulku)…
Potkáváme je prakticky po celém světě. V Anglii, Kanadě, Spojených státech, východní Africe i Arabských Emirátech. Ve většině světových metropolí zastávají funkce taxikářů, mechaniků, úředníků či obchodníků. Muže poznáme snadno podle velkého turbanu a plnovousu…
„Bude to znít směšně, ale znáš to, když vy holky máte ráno vlasy neposlušné a ne a ne je učesat ke své spokojenosti? Pak máte zkažený celý den. Stejně tak my mužští Sikhové máme špatný den, když nás zlobí náš turban,“ žertuje Surindér Singh při vyprávění o svém každodenním rituálu, před odchodem do práce…
Prijanka Chopra, Yukta Mookhey, Diana Hayden, Aishwarga Rai nebo Lara Duta. Tjsou jména indických dívek, které se umístily v soutěžích krásy na nejvyšších příčkách. Jsou tedy hezké. Ale jsou i vzdělané? Mohou chodit do zaměstnání? Kdy se vdávají a kolik mají dětí? A jak vlastně žijí v zemi, kde 15 let úspěšně stála včele vlády právě žena…
Jedinečná krajina Českého Středohoří s typickými kopci sopečného původu, rozetnutá ve dví hlubokým údolím Labe, vždy lákala malíře, romantické básníky i turisty; byla ale poměrně obtížně dostupná. Situace se začala rychle měnit v druhé polovině devatenáctého století. Nejprve byly vybudovány hlavní železniční tratě podél obou břehů Labe, z nich později odbočky do samé blízkosti hor, strmě se zvedajících nad řekou i daleko od ní. Tak vznikly nejkrásnější severočeské lokálky, směle konkurující podobným tratím v horských oblastech Krušných a Jizerských hor, Krkonoš nebo Šumavy. Místo hlubokých jehličnatých lesů, typických pro vyšší nadmořské polohy, však většinou vedou zcela odlišnou krajinou s ovocnými sady a porosty suchomilného rostlinstva…
Ve vysokých horách severní Indie začíná další parný letní den. Avšak dnes – druhého dne šestého lunárního měsíce tibetského kalendáře – vyjede jinak vcelku monotónní život zdejších horalů ze zajetých kolejí. V nedalekém klášteře totiž začíná největší náboženská slavnost roku…
Kalábrijská středověká městečka stěsnaná jako orlí hnízda na vrcholcích příkrých kopců, přímo vyzývají k tomu, aby se při toulání jejich křivolakými uličkami rozletěly návštěvníkovy myšlenky do všech stran. Fantazie tu téměř nemá hranic, každé zákoutí vyvolává představy barvitých výjevů, které se tu v minulosti odehrávaly. Městečka jsou mlčenlivými svědky historických událostí, připomínkami lidských osudů, snah, triumfů i neúspěchů…
Stojím na Alarichově mostě a rozhlížím se. Přímo přede mnou leží soutok řek Busento a Crati, za ním se po úbočí pahorku San Pancrazio šplhá vzhůru k ruinám štaufského hradu staré město, nejkrásnější centro storico v celé Kalábrii. Menší a trochu mladší čtvrti vlevo, na pravém břehu řeky Crati, dominuje kostel sv. Františka z Paoly, u něhož začíná malebné nábřeží s košíkářskými krámky, šikmo vpravo za mnou se rozkládá nová část města. Taková je Cosenza, hlavní město stejnojmenné největší a nejlidnatější kalábrijské provincie…
Oblast Alta Locride je mimořádně zajímavá jak mnohotvárnou krajinou, tak pohnutou historií. Její území se stupňovitě svažuje od žulových vrcholů (Monte Pecoraro, 1423 m) přes jednotlivé vápencové hřebeny Monte Stella až do přímořských nížin, na nichž leží dvě přístavní města – Monasterace Marina a Roccella Jonica. Na horských svazích najdeme několik malebných kamenných měst, jako jsou Camini, Riace či Caulonia. K nejvýznamnějším ale patří ta nejvýše položená – Pazzano, Bivongi a duchovní centrum celé oblasti Stilo…
Pohostinní a přátelští k cizincům, žárliví na svůj bohatý italský sever a hrdí lokálpatrioti. Kdybychom měli hovořit o řebříčku hodnot, které zdejší obyvatelé vyznávají, pak stojí na prvním místě jednoznačně rodina. Na druhém asi katolická církev a pak oddanost rodnému kraji – městu, vesnici, údolí s několika městečky na kopcích, kde po staletí žijí generace starousedlíků, kteří se mezi sebou žení a vdávají, uzavírají obchodní svazky a udržují obyčeje, zvyky a morální zásady zděděné po předcích…
Když přijde v Kalábrii řeč na jídlo, všichni ožijí. Kalábrijci jídlo milují, dovedou o něm hodiny mluvit a ještě déle vydrží u prostřeného stolu sedět. Jsou pyšní na své domácí speciality a o každé z nich tvrdí, že je nejlepší v celé Kalábrii, ne-li rovnou v celé Itálii. Skoro v každém městečku také najdete restaurace nebo alespoň stánky s ochutnávkou domácích výrobků a zemědělských produktů. Většinou jsou dobré nebo alespoň chuťově zajímavé a mnohé mohou posloužit jako praktický suvenýr…
Máte rádi průzračnou mořskou vodu a romantické pobřeží, kde se malé písčité pláže střídají se skalisky vybíhajícími do moře a vytvářejícími u břehu četné tůňky kypící životem? Procházíte se po plážovém lenošení rádi za večerního chládku malebnými uličkami malých měst, kde se s chutí necháte zlákat desítkami druhů zmrzlin nebo útulným barem? Chcete si odpočinout a zároveň se podívat na zajímavá místa, dozvědět se něco nového, poznat něco neobvyklého? Pak se vydejte na západním pobřeží provincie Cosenza…
Hlavní město stejnojmenné kalábrijské provincie leží na severozápadním svahu horského masivu Mont Poro, ve výšce 470 metrů nad nedalekým Tyrhénským mořem, v jehož chráněné zátoce má i svůj přístav Vibo Marinu…
Vpluli jsme do proklaté úžiny zoufale naříkajíce.
Tu číhala Skyllé a tam zase Charybdys hrozná,
jež hltala slané vodní spousty, až dno bylo vidět sinalé.
Zatímco stáli jsme ztrnulí předtuchou smrti,
Skyllé se natáhla ze skály a vylovila z lodi šest mužů…
Homér, Odysseia
Jediný přeživší sloup krotónský, občas na vrcholku ozdobený neodbytnou strakou, která si zřejmě také chce užít skvostného rozhledu, shlíží do modravých vln Jónského moře. Tady, na mysu známém spíše pod latinským pojmenováním Capo Colonna než pod původním řeckým jménem Lakinion Akron, stál až do 16. století nebývale kompletní dórský chrám Héry Lacinie, strážkyně přírody, ochránkyně mořeplavby, domácích zvířat a ženství ve všech jeho aspektech, obklopený pozůstatky antických domů…
Když řekneme, že Kalábrie kdysi bývala Itálií – anebo naopak, že Itálie bývala Kalábrií – , bude to leckomu znít nesmyslně, ale v podstatě o žádný nesmysl nejde. Pojmenování špice italské holínky totiž před mnoha staletími prošlo proměnami, o kterých se u nás běžně nepíše, a tak se moc neví, že současný název státu původně označoval jenom jeho nejjižnější pevninskou část. A podobně „utajené“ jsou mimo odbornou veřejnost i osudy Kalábrie na dlouhé pouti staletími…
