Londýn 2

I pro Londýn platí okřídlené úsloví: „Již staří Římané…“ O tehdejším Londiniu se zmiňuje i Tacitus ve svých Letopisech a datuje jeho vznik do roku 43. Za tři desetiletí tedy metropole nad Temží oslaví dvoutisícileté jubileum. Během té dlouhé doby se však leccos změnilo. Ale ačkoli již Británie nevládne nad vlnami a impérium, nad kterým slunce nezapadá, je dávno zapomenuto, patří Londýn stále k předním světovým metropolím. A v mnoha ohledech je výjimečný. I dnes je jedním z center finančního světa, avšak naštěstí rovněž pro mnohé středobodem kulturním…

„Jedna věc se musí Luftwaffe nechat. Když nám rozbombardovali domy, nenahradili je ničím horším než sutinami. To jsme si pak udělali sami,“ řekl údajně na adresu extravagantních architektů britský korunní princ Charles. Navzdory jeho kritickému postoji k moderní výstavbě se Londýn originálním nápadům nebrání. Objevují se i v samotném centru města a zdá se, že k jeho prospěchu…

Tower of London, starobylý hrad a pevnost, do roku 1810 sídlo královské mincovny, ale také vězení, patří neodmyslitelně k historii ostrovního království. V metropoli nad Temží, na jejímž severním břehu stojí, je jednou z mála připomínek Viléma Dobyvatele, prvního anglického krále. Patří-li Tower mezi vůbec nestarší dochované památky, je most po něm pojmenovaný naopak jedním z nejmladších přemostění vodního toku. Přes svůj vzhled je příkladem umu viktoriánských stavitelů …

Od svatojakubského parku se v lehkém poklusu blíží dvanáctičlenný jízdní oddíl. V sedlech černých koní sedí muži v modrých kabátcích, jimž se na hlavách v dopoledním slunci třpytí přilby s červenými chocholy. Zastaví na Horse Guards Parade a vzduchem třesknou povely velitele. K vyznačenému prostoru se sbíhají turisté s fotoaparáty…

I když se v souvislosti s Britským muzeem většině návštěvníků jako „hlavní trhák“ sbírek vybaví především slavné „Elginovy mramory“ z aténské Akropole, nejedná se o muzeum zaměřené pouze na antické umění. Nehledě na to, že sama tato věhlasná instituce je podstatně starší než události z roku 1806, kdy bedny s „Elgin Marbles“ přistály u londýnského mola, a odstartovaly tak nekonečný, mediálně vděčný řetěz sporů mezi Aténami a Londýnem…

Na nádvoří Královské observatoře se tvoří dlouhá fronta návštěvníků. Na řadě je pohledná Japonka. Stoupne si na místo, kde je kovovým páskem v dlažbě vyznačen nultý poledník, jednou nohou na východní a druhou na západní polokouli. Přítel udělá fotku a role si vymění. I když se podle nejnovějších měření nachází nultý poledník asi 112 m dál na východ, na popularitě kovového pásku zapuštěného do dlažby to nic nemění. Greenwich ale zdaleka není jen nultý poledník…

Čtvrť Chiswick, kterou najdeme na západě Londýna v městské části Hounslow, prý dostala své jméno podle toho, že v místních farmách kdysi dělali sýr (anglicky cheese). Po výrobě sýrů bychom tu dnes těžko hledali nějakou stopu, můžeme ale obdivovat nádherný anglický park, který obklopuje jedinečnou ukázku neopalladiánské architektury v Anglii – Chiswick House…

Ve statistikách návštěvnosti patří Tate Gallery odedávna k nejvýznamnějším sbírkám v Londýně, ale už deset let sídlí ve dvou vzájemně dosti vzdálených budovách. Druhá z nich, ta novější, představuje zároveň jedno z nejvýraznějších děl současné britské architektury – na mysli máme samozřejmě galerii věnovanou modernímu umění, populární Tate Modern…

Stanice Southfield na trase metra District nenechává nikoho na pochybách, že je wimbledonskému tenisovému svatostánku nejblíž. Vystupujeme na zeleně natřené nástupiště s bílými „lajnami“ a kolem nás se na velkých plakátech červenají jahody. Jsme ve Wimbledonu, ve světě velkého tenisu a tisíců jeho náruživých fanoušků…

Jedinečný průhled prochází průsekem mezi stromy lesa Sidmouth v richmondském parku a dál východním směrem nad řekou Temží, nad náměstím Sloane Square a budovou ministerstva obrany na Whitehallu až k jedné z ikon britské metropole. Patří k několika londýnským výhledům chráněným zákonem, které jsou zaneseny do územního plánu a nesmí je narušit žádné výškové budovy. V 90. letech minulého století proto například museli projektanti přestavovaného nádraží Liverpool Street Station snížit některé stavby…

Proslulý anglický básník, kritik a zejména encyklopedista Samuel Johnson (1709–1784), známý svým výrokem, že „kdo je unaven Londýnem, musí být unaven i životem“, kdysi doporučil svým posluchačům, aby Wapping prozkoumali, neboť tak poznají životní způsoby, které si téměř nikdo nedovede představit. V těch dobách byla tato čtvrť na severním břehu Temže plná námořníků, různých nádeníků a v neposlední řadě také prostitutek. V současnosti tu bydlí především soudci, právníci, daňoví poradci, finančníci…

Londýn je městem, kde se dobře nakupuje. Na proslulé Oxford Street na vás čekají obchodní paláce s nejexkluzivnějším a nejdražším zbožím, obchůdky s levnými výrobky, ale i prapodivné krámky s nejrůznějšími napodobeninami. V Londýně ale najdete také osm desítek tržnic, kde objevíte úplně všechno, nač si vzpomenete. Včetně věcí, které nikdo nikdy neupotřebí a jež ani trhovci nejspíš nikdy neprodají. Na londýnských trzích ale nemusíte nakupovat, stačí se jen dívat a vstřebávat jejich jedinečnou atmosféru..

Noční londýnské turné začněte v Covent Garden, kam v podvečer přicházejí pouliční umělci. Kytarista sedí na skládací stoličce, vedle které mu hraje doprovod magnetofon, a zpívá světové evergreeny. Taneční dvojice předvádí svůdné tango, o kus dál vystupuje kouzelník a nejvíce diváků má kolem sebe eskamotér, který na vysokém kole zdánlivě jen tak tak drží rovnováhu, přitom však žongluje s běžící ruční motorovou pilou a nožem. Připravte se na to, že vás některý z herců vtáhne do svého představení, i na to, že se třeba v tu chvíli stanete obětí jeho vtipného kousku, a tím i terčem smíchu diváků…

Učené společnosti k Británii a Londýnu tak nějak tradičně patří. A nemusí to být jen ta nejslavnější, letos třistapadesátiletá Královská společnost, často označovaná za „důstojného rodiče“ všech dalších. Mezi její „děti“ patří i Londýnská zoologická společnost, která dnes provozuje hned dvě zoologické zahrady a podílí se na ochranářských programech ve více než třiceti zemích po celém světě…

Nespoután chodím v ulicích

u Temže, již svět spoutat dal,

cejch mají všichni v tvářích svých,

cejch slabosti, cejch – žal.

(William Blake: Londýn – ze sbírky Písničky zkušenosti)