Jizerské hory

Zkuste si v hranicích Prahy představit patnáct rozložitých horských velikánů vyrůstajících do tisícové nadmořské výšky, kolem nich pár desítek vrcholů jen o málo nižších, k tomu tři přehradní nádrže velké dohromady jako Máchovo jezero a přihoďte jedno stotisícové a jedno padesátitisícové město. Že se vám to nějak nezdá? A přece je to tak – kdybychom přemístili naše nejsevernější pohoří do hranic Stověžaté, vešlo by se tam i s Libercem a Jabloncem nad Nisou…

Jizerské hory jsou naším nejsevernějším pohořím, o které se však dělíme s Polskem. Tomu patří na východě přibližně třetina jejich celkové rozlohy, naše západní část zabírá něco málo přes 400 km2. Státní hranici tvoří hlavně řeka Jizera, jež níže na svém toku odděluje horstvo od Krkonoš a Krkonošského podhůří. Dalšími sousedícími horopisnými celky jsou pak na severu Frýdlantská pahorkatina a na jihozápadě Žitavská pánev…

Pojmenování Jizerských hor je odvozeno od řeky Jizery, jejíž jméno s největší pravděpodobností pochází od Keltů a ke Slovanům se dostalo prostřednictvím germánského živlu. Podle jazykovědců v něm lze vystopovat keltské označení pro bystře proudící vodu, takže pokud se vám jméno Jizera zdá podobné jménům jiných evropských řek, třeba německého Isaru nebo francouzské Isère, není to podobnost čistě náhodná. Také kolem nich žili kdysi Keltové…

Odlehlá, zapadlá v táhlých vlnách hlubokých lesů, a přesto hojně navštěvovaná; malebná, široko daleko populární, a přesto pořád lehce zasmušilá. Je nejvýše položenou osadou Jizerských hor, bývá nazývána jejich korunou, a tak vlastně nemohla dostat lepší jméno. Ano, následující řádky budou o Jizerce…

Jizerské hory nejsou pohořím, které by nabízelo daleké rozhledy na každém kroku, jak bývá obvyklé v horách vyšších a méně zalesněných. Toho si byli členové Německého horského spolku dobře vědomi, a proto se rozhodli své hory trochu „vylepšit“. Na přelomu 19. a 20. století, v dobách velkého rozmachu turistiky, vystavěli na hřebenech hned několik rozhleden a nic lepšího snad ani udělat nemohli. Rozhledny se ihned staly vyhledávanou atrakcí a svou přitažlivost neztratily dodnes…

V obcích Jizerských hor i v obou zdejších velkých městech můžeme vidět řadu stavebně-technických památek, které souvisejí s textilní a sklářskou minulostí kraje, se železniční dopravou, linií prvorepublikového pohraničního opevnění anebo s vodohospodářstvím. A právě ty posledně jmenované zaslouží zvláštní pozornost, protože v míře větší než velké zasáhly do vzhledu horské krajiny a navíc přes svůj pokročilý věk dál znamenitě slouží svému účelu…

Milé, zelené údolí. Je široce otevřené k západu, vymodelované nenápadným potůčkem, který končí svou krátkou podhorskou cestu v říčce Smědé. Po jeho březích se táhne vesnice Libverda. Na jejím západním okraji, kde se údolí zužuje a potok těžce proniká do skalního podkladu, vyvěrá puklinový pramen. Voda, dlouho vězněná ve skalním podloží, zvolna prostupuje drobnými žulovými puklinkami, rozpouští okolní horniny a obohacuje se minerály. Libverdská minerálka je hořečnato-vápenato-uhličitá se zvýšeným obsahem kyseliny křemičité…

Železnici spojující Tanvald přes Kořenov s Harrachovem se dosud běžně říká Kořenovská zubačka, což má ale plné opodstatnění jen po několik dnů v roce, kdy na trať vyjíždějí zvláštní vlaky s ozubnicovou lokomotivou. Mimo tyto tzv. nostalgické jízdy, které pořádá Železniční společnost Tanvald, už je provoz na naší nejstrmější železniční trati skoro čtvrt století čistě adhezní…

Jablonci nad Nisou se často přezdívá Brána Jizerských hor. Bránami se obvykle prochází nebo projíždí, v případě Jablonce by však byl hřích nezastavit a nepodniknout za jeho pamětihodnostmi alespoň krátkou procházku…

Paris zaujal vznešenou pozici blazeovaného krále a lhostejný ke cvakajícím fotoaparátům i mobilům si přemýšlí o svých věcech. Rozverná Surya Bára se nejdřív válí na zádech, všechny čtyři tlapy vzhůru k nebi, a pak si hraje s klackem, zatímco Artemis se decentně prochází kolem svého výběhu…

Botanická zahrada v Liberci je unikát – nejen proto, že jde o nejstarší zařízení svého druhu u nás, ale hlavně tím, co a jak předvádí svým návštěvníkům…

Více než stotisícový Liberec je třetím největším městem v Čechách a pátým v Česku. Leží v členitém terénu Liberecké kotliny, s Jizerskými horami na jedné a Ještědsko-kozákovským hřbetem na druhé straně. Do jeho katastru patří i samotný Ještěd…

O Ještědu, hlavně o zdejším slavném vysílači a jeho duchovním otci Karlu Hubáčkovi, už bylo napsáno kde co, kupodivu se však moc nepíše o hotelu, který má v útrobách objektu od počátku své místo. Dovolím si mu teď udělat trochu reklamu a hned předesílám, že na tom nejsem nijak hmotně zainteresován; prostě si jen myslím, že jeho neotřelý interiér si větší publicitu zaslouží. A třeba i vaši návštěvu. S tou byste ale neměli otálet, protože není vyloučeno, že celý vysílač bude dlouhodobě uzavřen kvůli nutné generální rekonstrukci…

Terra felix, Šťastná země, říkalo se frýdlantskému panství, když všude kolem zuřila třicetiletá válka. Tady ne. Naopak, panství vévody Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna, generalissima císařských vojsk, jen vzkvétalo. Valdštejnova armáda byla vystrojována odtud, soukeníci a pláteníci nestačili vyrábět. A tak není divu, že i hrad a zámek ve Frýdlantu se hlásí k vévodskému odkazu, byť tu sám Valdštejn téměř nepřebýval…

Turisté si nacházejí cestu do Jizerských hor ve všech ročních obdobích. V létě je lákají především mohutné kamenné, cihlové i železné rozhledny a vyhlídkové věže. Skvělé podmínky tu jsou také pro cykloturistiku. Rovinatou náhorní planinu v centru hor křižuje množství zpevněných cest, kde nejezdí žádná auta – co víc si cyklista může přát? V zimě tento příhodný terén využívají milovníci bílé stopy. Dlouhá běžkařská sezona začíná v některých letech už v listopadu a končí v dubnu…

U Plechového pánaboha, U Dobráka, Kastlíkový strom a Oslí buk … ne, nejedná se o restaurace, ani o pojmenování surealistických obrazů. I takovéto poetické názvy náležejí pomníčkům, které jsou jednou z největších zvláštností Jizerských hor…

Nenápadné, sotva třítisícové městečko Hejnice, ležící na říčce Smědé v údolí mezi severními svahy Jizerských hor a Frýdlantskou pahorkatinou, patří k nejvýznamnějším poutním místům u nás. V minulosti bývalo dokonce přirovnáváno k Mariazell, nejslavnějšímu poutnímu místu v Rakousku…