Vídeň

Vídeň. Konzervativní i avantgardní, elegantní i multikulturní, nostalgická i bouřlivá. Vždy o krok napřed. Rodiště či působiště vynikajících umělců, vědeckých kapacit, filozofů i ekonomů. Z někdejší osady u lesního potoka se přes centrum vlivné a rozlehlé podunajské říše stala sídlem organizací OSN a jedním z nejlepších míst k životu.

Když se řekne Vídeň, většině lidí se zřejmě okamžitě vybaví zámek Schönbrunn, císařská rezidence Hofburg, katedrála sv. Štěpána, kultovní kavárny s respektovaným vrchním, sachr se šlehačkovou čepičkou, pěvecký chlapecký sbor Sängerknaben, Vídeňští filharmonici, král valčíků Johann Strauss, vynálezce šicího stroje Josef Madersperger či muzeum pohřebnictví coby výraz ojedinělého vztahu Vídeňanů k smrti. Nebo také vídeňské Schmäh, specifické manýry a nonšalantní chování pamatující na všechny tituly, i jiskřivý melodický dialekt poněkud rozvláčnější němčiny s výrazy, kterým porozumíte jen s rakousko-německým slovníkem. Plejáda významných osobností a událostí lemuje slavné dějiny metropole plné energie, sebevědomí a inovací, města se záviděníhodnou péčí o kulturní dědictví, města, které vyhledávají investoři, studenti, umělci i přistěhovalci. Návštěva Vídně plné protikladů, mnoha stavebních stylů, kde to ještě více než za monarchie hučí jako v mnohonárodnostním úlu, je návštěvou dvou světů, imperiálního i soudobého, který již má jednu ruku na tepu budoucnosti.

Hlavní město Rakouské republiky, v němž žije jeden a tři čtvrtě milionu obyvatel, leží na Dunaji, na východním úbočí Vídeňského lesa, a má za sebou dlouhou a pohnutou historii, která se začala psát v mladší době kamenné. Na počátku jejího pojmenování stálo keltské označení Vedunia neboli „lesní potok“, používané pro říčku Wien. Římané postavili v místech dnešního centra vojenský tábor a východně od něj civilní město Vindobona („bílá země“ nebo „bílý statek“). Vybudovali první síť cest, dodnes patrnou v průběhu mnohých ulic 1. obvodu. Význam Vídně začal velmi rychle růst především po vítězství východofranského krále Oty I. Velikého nad Maďary (955) a následném vzniku babenberského markrabství rakouského (976). Město bylo obehnáno hradbami, dostalo právo skladovací, kvetl obchod i vztahy s Benátkami. Po vymření Babenberků v roce 1246 získal Rakousko i Vídeň český král „železný a zlatý“, Přemysl Otakar II., který doufal v říšskou korunu. Kurfiřti však v roce 1273 zvolili římským císařem do té doby téměř neznámého Rudolfa I. Habsburského. Otakar, který Rudolfovu volbu neuznal a ani k ní nebyl přizván, učinil fatální rozhodnutí a šel do válečného tažení. V bitvě na Moravském poli v roce 1278 však našel smrt, která otevřela cestu k více než šestisetleté hegemonii Habsburků.

Za éry Habsburků se začala rozvíjet také vzdělanost. Roku 1365 byla založena univerzita, nejstarší v německém jazykovém prostoru a třetí nejstarší severně od Alp. V letech 1438–1439 se Vídeň stala poprvé sídelním městem svaté říše římské a v roce 1469 povýšila na sídlo biskupa. Další rozmach přibrzdily morové epidemie i dvojí obléhání města Turky v letech 1529 a 1683. Po jejich porážce se rozmohlo vaření i pití kávy a kult kaváren. První údajně otevřel Armén Johannes Diodato v roce 1685. Zatímco v roce 1700 měla Vídeň čtyři měšťanské kavárny, v roce 1819 jich bylo už 150 a o sto let později dokonce 1200. Architektonický boom nastal především za vlády Karla VI. a jeho dcery a následnice Marie Terezie, která mj. iniciovala vznik nového trestního zákoníku, zrušila mučení, zmírnila rolnické nevolnictví a robotu, zrušila daňovou svobodu šlechty a kléru a založila lidové školství.

Z Vídně se definitivně stala metropole evropského formátu, kde v 2. pol. 18. stol. žilo na 200 000 lidí. Postupně se vytvořila měšťanská společnost, jako kulturní metropoli Evropy proslavili Vídeň hudební velikáni, např. Ch. W. Gluck, J. Haydn a W. A. Mozart. Už jako hlavní město Rakouského císařství byla Vídeň v letech 1814–1815 dějištěm kongresu, který řešil poválečné uspořádání kontinentu po napoleonských válkách. Bouřlivý rozvoj přinesla 2. pol. 19. a počátek 20. stol., kdy vznikla Ringstraße a předměstí se propojila s centrem. Před 1. světovou válkou, která zpečetila osud rakousko-uherské monarchie, přesáhl počet obyvatel dva miliony a Vídeň byla čtvrtým největším městem na světě.

Se smrtí Františka Josefa I. v listopadu 1916 se přiblížil i definitivní konec padesátimilionové říše 12 národů. S jejím rozpadem a vyhlášením republiky 12. listopadu 1918 se změnilo postavení Vídně, která se stala jednou z rakouských spolkových zemí. Opustila ji většina Čechů a Slováků, kterých tam žilo na čtvrt milionu. Další odliv obyvatel, tentokrát židovského původu, nastal koncem 30. let, kdy z Vídně odešlo či spíše prchlo 140 000 Židů a dalších 60 000 bylo zavražděno. Druhý vídeňský obvod Leopoldstadt, kde žili, tak ztratil svůj typický kolorit. Do historie se zapsalo také frenetické vítání lineckého rodáka Adolfa Hitlera v roce 1938, kdy bylo Rakousko anšlusem připojeno k Německu. Za 2. světové války bylo město z 20 % zničeno, po roce 1945 ho dalších 10 let spravovaly čtyři vítězné mocnosti. Pak nastoupila Vídeň cestu hospodářského zázraku a díky neutralitě celé země se stala sídlem řady mezinárodních organizací i domovem pro desetitisíce azylantů zejména ze zemí bývalé Jugoslávie a Turecka. Díky nim by mohla kolem roku 2030 dosáhnout opět dvou milionů obyvatel.

Ve Vídni zapomeňte na diety a počítání kalorií. Ve městě existují podle chuti, stavu peněženky i času, který tomu hodláte věnovat, nepřeberné možnosti, jak se kulinárně rozmazlovat a užívat si, ať už klasicky, exoticky či bio. Můžete si dopřát dopolední svačinku na vidličku, pověstné obložené a kůrky zbavené chlebíčkové obdélníčky, klobásu na stojáka, lehký oběd v Beislu, typickém vídeňském lokálu, čerstvě praženou kávu a domácí zákusek ve stylové kavárně nebo si večer posedět v Heuriger, vinném šenku. Návštěvu muzikálu, operního představení nebo kabaretu můžete korunovat koktejlem v moderním baru s výhledem na městské panorama. Pokud máte hlad i po půlnoci, určitě najdete několik restaurací s teplou kuchyní.

Termín „vídeňská“ kuchyně je ale tak trochu mýtus, domovem zdejších specialit je totiž celá bývalá monarchie, jak ostatně často napovídají samotné názvy. Guláš i palačinky mají maďarské kořeny, Kolatsche, Powidl a Buchtel si přeložíme i bez znalosti němčiny, občas se dokonce diskutuje o severoitalském původu samotného vídeňského řízku (Wiener Schnitzel) – samozřejmě pouze z telecího. Typickým pokrmem, který prý pravidelně obědval František Josef I., je Tafelspitz – chutné vařené hovězí s bramborem a omáčkou z křenu a jablek.

Vídeňané umí oslavovat, žít, bavit se, ale také remcat stejně jako Češi. Ostatně těch je ve Vídni hodně, ať už jde o potomky dávných přistěhovalců nebo imigranty novodobé. Vystihuje to jeden vousatý vtip: Víte, co se stane, když se sejdou tři Vídeňáci? Nic, protože každý třetí je Čech.

K Vídni, která myslí také na bezbariérové vstupy a další servis pro návštěvníky zrakově, sluchově či pohybově handicapované, patří rovněž trhy všeho druhu, od květinových přes „mlsné“ až po bleší, biolokály, orientální lázně či čtvrtě plné kreativity jako např. „trendy“ ulice v 7. obvodu. Zóna kolem ulic Burggasse, Neubaugasse či náměstí St.-Ulrichs-Platz nabízí nejenom butiky s různým zbožím od módy přes designové nůžky až po knihy, ale i třeba první zmrzlinárnu pro vegany.

Neodmyslitelnou součástí města jsou i fiakry, kterých v letech 1860–1900 po městě klapalo přes tisíc. Dodnes patří většina vozků k originálním vídeňským figurám. Zřejmě nejznámějším byl Josef Bratfisch, osobní kočí korunního prince Rudolfa, jediného syna Františka Josefa I. a Sisi, který vezl princovu milenku Marii Vetserovou v lednu 1889 na zámek Mayerling, kde zanedlouho život obou milenců tragicky skončil.

Existence více než stovky muzeí by někoho mohla svádět k domněnce, že ve Vídni je to jako v muzeu. V jistém smyslu slova tomu tak je, protože historické unikáty jsou na každém kroku. To ale neznamená, že by město bylo jakýmsi skanzenem, kde stačí čas od času utřít prach na exponátech. S tím by se ani samotní Vídeňané stěží spokojili, ostatně tady i historii umí atraktivně přiblížit současné generaci. Nebojte se ani odbočit z hlavních turistických tras vyznačených v průvodcích do vedlejších uliček či vzdálenějších čtvrtí někdejší metropole rakousko-uherského mocnářství a samozřejmě k Dunaji či na cyklostezky. Tam najdete další důvody toho, proč se Vídeň opakovaně umisťuje na první příčce v hodnocení kvality života. Mezinárodní poradenská firma Mercer, která posuzovala mnoho kritérií od politické, sociální a ekonomické situace přes zdravotní péči, možnosti vzdělání, infrastrukturu až po nabídky pro volný čas a znečištění ovzduší ocenila Vídeň již popáté za sebou jako nejlepší město pro život na světě. Vídeň 21. století je totiž mnohem více, než jen fascinující památky, nezaměnitelná atmosféra kaváren a kulturní nabídka, kterou vůbec nelze vstřebat. Vídeň, to je životní styl a pocit.

Vídeň