Jméno autora: Země světa

Vydat se od pramene Innu po stejnojmenné cyklostezce z průsmyku Malojapass (1815 m n. m.) přes světoznámý Sv. Mořic a pozvolně klesajícím údolím napříč Engadinem je fascinujícím a zároveň nejpříjemnějším způsobem, jak poznat tento kraj ze sedla kola. Cykloturisté okouzlení úchvatnými výhledy na okolní alpské hřebeny projíždějí bez větší námahy údolím lemovaným rozeklanou skupinou Bernina (4049 m n.m.) a Engadinskými Alpami s malebnými kamennými obcemi Rétorománů ve stylu selské renesance…

Svatý Mořic má vrozeného průkopnického ducha, a to nejen jako první středisko zimních sportů a cestovního ruchu, ale současně i první místo ve Švýcarsku, kde bylo zavedeno elektrické osvětlení. Dnešní největší mořický „highlight“, White Turf, má tradici dlouhou už od roku 1906. Kromě toho, že jde o společenskou atrakci, je to opravdový závod nejvyšší prestiže. Když se poddáte čistému sportovnímu zážitku, zažijete ohromující podívanou za zvuku burácejících kopyt tříštících ledovou plochu v tak neuvěřitelné rychlosti, že můžete pro lepší soustředění klidně zadržet dech, než doběhne váš favorit…

Pár kilometrů nad Churem se dravý tok Předního Rýna prodírá jednou z nejpozoruhodnějších alpských soutěsek, kterou si vytvořil před tisíci lety v materiálu z obřího skalního sesuvu. Jen o kousek dál, zato však o více než dva kilometry výše, čeká návštěvníky oblasti Flims-Laax jiná pozoruhodnost – Tektonická aréna Sardona…

Ve Svatém Mořici se můžete svézt na vlně třpytivých emocí a kultivovaných tradic v prostředí, kterým se proplétá zajímavá kulturní rozmanitost zaobalená do úhledného retro vzhledu pravé švýcarské „gemütlichkeit“…

Pokud člověk nedobývá v potu tváře své živobytí, nýbrž jezdí do Alp za sportem nebo léčebným klimatem, je Graubünden hotovým rájem na zemi. To zjistili mimo jiné i mnozí literáti…

Od ledovců k palmám aneb jedna z nejpůsobivějších cest napříč Alpami – těmito slovy představuje železniční společnost Rhétská dráha (Rhätische Bahn) svůj světoznámý vyhlídkový vlak Bernina Express, který však podle současných měřítek žádným expresem není, když k projetí stopadesátikilometrové trasy potřebuje dlouhé čtyři hodiny. Švýcaři ale dříve považovali za expres každý vlak jedoucí na delší vzdálenost a dnes toto označení udržují jednak z úcty k tradici a samozřejmě i kvůli marketingu. Úplně stejně je tomu i v případě neméně populárního Ledovcového (Glacier) expresu, s nímž má Bernina Express společnou část své trasy…

Čím vzdálenější, tím srdci dražší – tak nějak bychom mohli vyjádřit známou zkušenost, že čím obtížněji se lze dobrat k nějakému zážitku, tím silnějším prožitkem býváme nakonec odměněni. Pro návštěvu benediktinského kláštera ve Val Müstair to platí beze zbytku…

Silvretta Arena Samnaun / Ischgl – velehorské středisko superlativů s bezkonkurenční atmosférou a sněhovou jistotou od listopadu do května nabízí dokonalé lyžování mezi švýcarskou obcí Samnaun a rakouským Ischglem. Okuste na vlastní kůži exkluzivitu i snobství této snad nejlepší lyžařské oblasti, která využívá francouzské zkušenosti spolu s rakouskou a švýcarskou tradicí a precizností! Dříve tu jezdili na lyžích jen pašeráci, dnes se zde lyžuje na nejrozmanitějších sjezdovkách i v nekonečných volných terénech…

Lanovka právě dorazila k dolní stanici a my udiveně hledíme na její jméno: Prince of Wales. Co ten tady v údolí Prättigau? Pán, u něhož bydlíme, se pase na našem údivu a hrdě vysvětluje: „Ano, princ Charles k nám do Klosters jezdí na lyže prakticky každý rok, dobrých třicet let. Bydlívá nejčastěji v hotelu Walserhof, ale někdy taky u přátel v soukromí. Dokonce i u našich sousedů byl jednou na návštěvě. A kdysi, to byl ještě docela mladý, přijel se skupinou lyžařů a způsobili tu lavinu! Ale jinak se vždycky choval on i jeho synové naprosto skromně a neokázale. Člověk je potkával jak na sjezdovce, tak v horské chatě – žádní bodyguardi, žádná show. Asi je hlídají, ale tak nějak skrytě. Lady Diana tu už po rozchodu nikdy nebyla, ale Kate s Williamem se právě tady oficiálně představili jako pár…“

To stoupání se zdálo být nekonečné: za každým zdánlivě posledním terénním hrbem se neotevřel pohled na nic jiného než na stezku klikatící se dál sutí strmě vzhůru. Člověka jsme nepotkali už hezkých pár hodin, zato kozorožců bylo na vzdálenost pár desítek metrů k vidění více než dost. Konečně sedlo! Výhled na třítisícovky východního Švýcarska nebere konce…

Chur je zvláštní, rozporuplně vnímané město – místo s nejstarším souvislým osídlením a zároveň nejstarší město ve Švýcarsku, jehož věhlas však pokulhává daleko za Curychem, Bernem nebo Lucernem, o Ženevě nebo Luganu nemluvě. Je hlavním městem kantonu, ale leží na samotném jeho okraji, jako Cuira se hlásí k rétorománským tradicím, ale mluví se tam německy, honosí se nejstarším biskupstvím ve střední Evropě, avšak jeho dějiny jsou historií hrdého měšťanstva bojujícího proti církevním autoritám…

Proč? Inu, především leží v srdci Alp a řeky odtud odvádějí své vody do tří moří. Dokonce i jeho tvar se čtyřmi výběžky k jihu trošku připomíná celé Švýcarsko. Patří k zakládajícím členům Švýcarské konfederace – slovo Bund (svaz, spolek) má přímo v názvu a spolkové je tu opravdu všechno, od hor až po nudle. Mluví se tu třemi z oficiálních čtyř jazyků a metropole Chur je s pětitisíciletou historií nejstarším městem celé země…