Z čistě geologického pohledu a s určitým zjednodušením se dá říci, že hora Říp je v rámci všech projevů třetihorního vulkanismu v Českém masivu okrajovou záležitostí, a to jak rozsahem, tak i polohou. Pro žhavé síly podzemí to byl vlastně zbloudilý „výstřel“ mimo hlavní směr jejich náporu, který však z hlediska estetického obohacení české krajiny znamenal trefu nad obyčej povedenou…
Říp, typicky česká hora Číst více »
Kalvárie, rulový ostroh na pravém břehu Labe, je se svými třemi kříži na vrcholu nepřehlédnutelná a nezaměnitelná. Pohled na ni třeba od žernoseckého přístaviště je malebný, ale daleko úchvatnější je pohled z ní do okolí, které zahrnuje nejen kus Českého středohoří s několika známými vrcholy, ale i pořádnou porci Dolnooharské tabule…
Jestliže o naší republice tvrdíme, že je zemí rozhleden, pak na krajské úrovni můžeme to samé říkat o Ústeckém kraji. Vyhlídkových staveb tu momentálně napočítáme o něco víc než čtyři desítky a na tomto počtu mají téměř poloviční podíl rozhledny v Českém středohoří. Pojďme teď některé z nich v krátkosti obejít, přičemž následující odstavce berte hlavně jako inspiraci k případným výletům za poutavými výhledy…
Kdybychom chtěli pouze romanticky vyprávět, mohli bychom sklenout široký oblouk táhnoucí se od závojem pověstí zahaleného západoslovanského kmene, těžké boje s ještě nezřetelnějšími Lučany svádějícího, až k básníku bez tváře, leč s dílem nesmrtelným, Karlu Hynku Máchovi. Kdybychom namísto dlouhých zkazek měli k dispozici dvě slova, mohla by znít „Zahrada Čech“, ať už chápána jako epiteton ornans okolního kraje, název zdejšího výstaviště či přímo jméno největší zahradnické výstavy v naší zemi. A mělo-li by být vyřčeno slovo jediné, je tu: Litoměřice…
Město, které stojí za to navštívit Číst více »
Asi jste to už někdy zažili – jdete po naučné stezce nebo procházíte nějakým památkovým objektem, a přitom zjišťujete, že byste se ještě rádi znova podívali do textu, který jste před chvílí četli na informační tabuli, nebo že by se vám i docela hodilo, mít celý ten text s sebou a moci do něj průběžně nahlížet. Vracet se kvůli tomu nebudete, prožitek z výletu či prohlídky vám to ale někdy může i trochu pokazit. Do podobných situací byste se však brzy vůbec nemuseli dostat, protože do služeb turistiky vstoupily tzv. mobilní dvourozměrné kódy…
Podobně modelovanou krajinu, jakou je České středohoří, hned tak jinde nenajdeme. Fantaskní a přitom líbeznou až dětsky hravou, po staletí pečlivě kultivovanou, která však – řečeno slovy malíře Emila Filly – v sobě současně nese i „drama vzpínání se k nebesům a mluví o vzdoru proti všemu, co tlačí dolů a ponižuje.“ Tato krajina si také u nás jako první vysloužila přezdívku Český ráj, ale zároveň nikdy nepřestala připomínat kataklyzma, které ji přivedlo na svět…
O horách, jež Prostřední slovou Číst více »
Přelidněnost v nížinných oblastech Vietnamu vede nutně k nedostatku prostoru. Ve velkých městech jako Hanoj či Ho Či Minovo Město se za každý metr čtverečný pozemku platí horentní sumy. Úzké domy jsou na sebe nalepené a je v nich těsno. Šířka ulic pomalu nestačí pojmout místní provoz. Chybí místo na klidná náměstí, na větší počet parků, na sportovní aktivity… A tak není divu, že Vietnamci žijí část svých životů před domy, na chodnících…
Chodníková kultura Číst více »
Zatímco v Hanoji dodnes existují ulice specializované na některý druh zboží nebo pokrmů, okolí hlavního města a také přilehlé provincie se mohou pochlubit desítkami vesnic, pro něž je typický jeden určitý druh činnosti. Tak lze například najít obce, v nichž většina obyvatel pěstuje longany, kumkvaty nebo novoroční broskvoňky, které vykvetou přesně v období, kdy Vietnamci oslavují Tet – lunární Nový rok. V jiných vesnicích se zase místní zabývají už po řadu pokolení určitým řemeslem…
Konflikty, které probíhaly na území Vietnamu od konce druhé světové války, poznamenaly krajinu a obyvatele na více než půl století. Země byla přeorána bombardováním, lesy spáleny nebo otráveny a města se měnila kvůli překotné výstavbě i válečné destrukci. Přesto se do současnosti ve vietnamské krajině nezachovalo mnoho objektů, které by tyto intenzivní události připomínaly…
Svědkové vietnamských válek Číst více »
Řeka bez zřetelného začátku i konce. Dosud není jasné, kde přesně pramení – kdesi na Tibetské náhorní plošině, ve výšce kolem pěti tisíc metrů, kde hned zpočátku přibírá další prameny. Její vody pak tečou asi čtyři a půl tisíce kilometrů, než se opět rozdělí do mnoha ramen, aby se rozpustily v Jihočínském moři. Málokterý tok živí tolik lidí. Na Mekongu, největší řece jihovýchodní Asie, závisí životy desítek milionů lidí. Jeho delta je nejúrodnější oblastí celého Vietnamu…
Dnes již není lehké si představit, že malé městečko Hoi An bylo kdysi nejdůležitějším přístavem na celém vietnamském pobřeží. Od 17. století se ústí řeky Thu Bon, která městem protéká, postupně zanášelo, Hoi An se stal nepřístupným pro lodi s hlubším ponorem a vzdálil se moři hned o několik kilometrů. Zůstal sice zapomenut, ale díky tomu i zachráněn ve své původní kráse…
Hoi An – půvabná vzpomínka na slavné doby Číst více »
Čamové jsou dnes se svými zhruba 150 000 příslušníky až na třináctém místě mezi národnostními menšinami Vietnamu. Byli to však právě oni, kteří ovládali po více než tisíciletí podstatnou část dnešního území země – celý střední a také kus jižního Vietnamu, bez delty Mekongu. Spravovali říši, která zdatně dokázala konkurovat i sousednímu Angkoru v dobách jeho největší expanze. Z bývalé slávy obou velmocí zbylo nakonec vlastně jen kamenné dědictví v podobě chrámů a soch. To čamské navíc působí svými skromnými měřítky vedle khmerského možná až nenápadně. I v něm však lze nalézt skutečné skvosty…
Třebaže se může severní Vietnam pochlubit mnoha pozoruhodnými přírodními lokalitami, žádná z nich se svou slávou nevyrovná zátoce Halong. A to i přesto, že natrefit zde na pěkné počasí vyžaduje notnou dávku štěstí. Pakliže se však obloha vyjasní, otevřou se výhledy vpravdě nevšední krásy…
S Hanojí se to má podobně jako s Pekingem. I ona je politickým centrem země, ale počtem obyvatel i dynamičností svého rozvoje zaostává za skutečnou metropolí země, Saigonem – Ho Či Minovým Městem, stejně jako Peking za Šanghají. Chcete-li však poznat pravý nefalšovaný Vietnam i s jeho duší, nutno jej hledat právě v Hanoji…
Město s přehlušenou duší Číst více »
Když se v polovině 16. století usadil severovietnamský knížecí rod Nguyenů v oblasti dnešního města Hue, nikdo jistě netušil, že se nové rodové sídlo stane o čtyři století později nejznámější pamětihodností celé země…
Císařské město Hue Číst více »
Ještě nedávno stál Vietnam, země na druhém konci eurasijské pevniny, mimo zájem českých cestovatelů a turistů. Pro mnohé bylo jeho jméno spojeno jen s válečnou minulostí a tak zvaně komunistickou přítomností, které se mísily s obrázkem tisíců Vietnamců, kteří se usadili v ČR. Jako by těchto pár zřetelných rysů dokázalo samo o sobě shrnout Vietnam do nepřitažlivé definice, v níž už nezbylo místa pro něco lákavého, za čím by se vyplatilo cestovat. Dnes již mnozí chápou, že vydat se do Vietnamu znamená pochopit, jak daleko byly právě takové představy od pravdy – stejně daleko, jak je od nás vzdálený samotný Vietnam…
Země na konci jihovýchodní Asie Číst více »
Podíl na úspěchu britské flotily v slavné bitvě u Trafalgaru v roce 1805 si připsalo i sicilské víno marsala, jež na příkaz admirála Nelsona pár let před tím nahradilo na lodích královského loďstva tradiční rum. Pečeť vítězného nápoje označovaného jako „Marsala Victory Wine“ ještě zvýšila jeho popularitu v Británii. A kdo nepil marsalu, jako by nectil britskou korunu…
Téměř neomezené zdroje čerstvého ovoce a zeleniny, hojnost ryb a plodů moře daly sicilské kuchyni chutný a zdravý základ. Když k tomu přidáme lahodnou směsici sladkých, kyselých a pikantních ingrediencí, kterými ji obohatili Arabové, máme před sebou pokrmy, na něž se jen těžko zapomíná…
Zastavili jsme na malém náměstíčku, jež téměř celé chladil stín přilehlých domů. Na kamenných lavičkách posedávali muži v penzijním věku, pro něž jsme byli vítaným zpestřením jejich dopoledního nicnedělání. Sledovali každý náš pohyb, a tak jsme rychle zabočili, zmizeli jim z očí a po kamenné dlažbě stoupali uličkou na vrchol nejvýše položeného městečka Madonie…
Horská městečka Madonie Číst více »
Kolem roku 1000 př. n. l. ovládli obchod ve Středomoří Féničané. Jejich lodě poháněné vesly i větrem, opírajícím se do čtvercové plachty, se vydávaly na dlouhé plavby. Zastavovaly také ve městě Motya, kde mimo jiné nakládaly sůl, kterou rozvážely do celého Středomoří…
