Méně znalí turisté se tu prý na ulicích občas ptají, kde že je ta vyhlášená pevnost? Přece tady, všude kolem vás, jste v ní, zní odpověď. Celé město je tou pevností. Nevěříte? Zajeďte si do Josefova. V seznamu obcí ho najdete pod Jaroměří, jejíž součástí je od roku 1948…
Na nejvyšším návrší v Chlumci nad Cidlinou stojí zámek, který se nedá přehlédnout nejen kvůli své poloze, ale také vzhledu. Jedna z nejzajímavějších barokních staveb u nás dostala jméno Karlova Koruna…
Máte rádi vlaky? Okouzluje vás stará technika, ze které dýchá atmosféra časů dávno minulých? Pokud ano, pak je místem pro vás jako stvořeným železniční muzeum Výtopna Jaroměř…
Výtopna Jaroměř – místo, kde pára žije Číst více »
Když lékař, novinář a spisovatel Otakar Jedlička označil v roce 1878 poprvé údolí, v té době známé jako Ratibořické, údolím Babiččiným, aby ve vlasteneckém zápalu připomněl jeho svázanost s nejslavnějším dílem Boženy Němcové, těžko mohl tušit, že se nové jméno ujme natolik, až se stane posléze názvem oficiálním. Podrobná znalost Babičky ale pro návštěvu jejího údolí nutná není…
Jméno vesnice Žireč, dnešní součásti Dvora Králové nad Labem, už opakovaně zaznělo v článcích o Kuksu. Tady sídlili jezuité, s nimiž byl dlouhá léta ve sporech jejich soused, hrabě František Antonín Špork. Dnes je právě někdejší jezuitský areál zajímavým turistickým cílem, kterým lze doplnit třeba zrovna návštěvu Kuksu. A i na toho Šporka tu dojde…
Do Žirče nejen za bicykly Číst více »
Kuks a Braun. Místo a jeho umělec. Tohle spojení napadne snad každého. Málokdo však ví, že hrabě Špork přivedl do Kuksu ještě jednoho umělce ve svém oboru stejně výjimečného jako Matyáš Bernard Braun v sochařství. Jmenoval se Michael Heinrich Rentz a byl Šporkovým dvorním rytcem…
Rytec Michael Heinrich Rentz – mistr téměř neznámý Číst více »
„Ubývá míst, kam chodívala pro vodu, voda si na to vzpomíná, voda má… voda má rozpuštěné vlasy…“ Melodie písně od moravského Hradišťanu mi zní v mysli pokaždé při vzpomínkách na Pantanal. Královna vod rozpustila své bohaté zvlněné vlasy ozdobené tisíci květinami na pořádný kus světa, na území, jehož rozlohu udávají různé prameny v rozmezí od 140 do více než 200 tisíc km2 a jež se rozkládá asi ze dvou třetin v brazilském státě Mato Grosso do Sul, z jedné třetiny pak ve státě Mato Grosso a v sousedních zemích Bolívii a Paraguayi…
Pantanal – království vod Číst více »
Zásadní otázkou týkající se karnevalu je, zda si cestu do Brazílie naplánovat právě v jeho době, nebo se raději tomuto šílenství vyhnout. Odpověď je jasná, karneval v Brazílii alespoň jednou zažít musíte, i když třeba patříte ke klidnějším povahám nebo zrovna hudbu, tanec či davové akce příliš nemilujete…
Karneval až na prvním místě Číst více »
„Ubohá Niagara!“ zvolala prý kdysi první dáma Spojených států Eleanor Rooseveltová, když viděla fascinující Cataratas do Iguaçu. Asi jeden z nejkratších a nejúdernějších popisů, kterého se kdy největšímu systému vodopádů na světě, ležících na řece Iguaçu na hranicích Brazílie a Argentiny, dostalo. Povznášející i hrůzostrašné, plné bílé i temné vody… Nad vodopády bdí společně anděl i ďábel…
Estrada Real neboli Královská cesta patří k nejvýznamnějším historickým
klenotům Brazílie. Toto symbolické označení ve skutečnosti zahrnuje
několik cest, které již od dob dobývání Brazílie spojovaly přímořské oblasti
Rio de Janeira s hornatým a na nerostné suroviny bohatým vnitrozemím
dnešního státu, dříve kapitanátu, Minas Gerais. Tyto cesty procházejí
srdcem jedné z nejstarších a Evropany nejdéle osídlených oblastí Brazílie
a nabízejí pohled na barokní skvosty koloniální architektury
uprostřed krajiny obdařené neuvěřitelnými sceneriemi.
Hanička, něžné ženské jméno… Ale také jméno jedné z nejznámějších dělostřeleckých tvrzí s šesti bojovými objekty, patřící do systému opevnění budovaného od 30. let minulého století v našich pohraničních horách jako součást obranného valu proti rozpínavosti nacistického Německa…
