Klášter Plasy Cisterciácký klášter v Plasech je znám především díky budově konventu, kterou navrhl Jan Blažej Santini-Aichel a již dobový svědek Mauritius Vogt, plaský řeholník, hudebník, historik a kartograf, v kronice Tilia plassensis popisuje jako „dílo úchvatné, jemuž rovného v řádu cisterciáků není“. Už jen samotný konvent zdá se být dobrým důvodem k návštěvě Plas, ale návštěvníci tu toho […]
Plasy – bez vody se budova zřítí Číst více »
Myslíte, že stavba vytvořená podle více než 300 let starých plánů, se může stát stavbou, ba dokonce novostavbou roku? Mariánská Týnice, konkrétně východní ambit proboštství, takovou stavbou skutečně je! Osada Mariánský Týnec, která je dnes součástí města Kralovice, není zrovna pupek světa. Četnost spojů veřejné dopravy tomu odpovídá, a tak pokud nejedete autem, budete nejspíš
Mariánská Týnice – (novo)stavba roku Číst více »
Albánie je malou evropskou zemí v západní části Balkánského poloostrova. Parlamentní demokracie v čele s prezidentem a premiérem usiluje v současnosti o vstup do Evropské unie, členem NATO již je. Rozloha Albánie i počet jejích obyvatel jsou oproti Česku zhruba třetinové. Dominantním etnikem jsou Albánci, národnostní menšiny tvoří Řekové, Arumuni, Romové, Srbové, Černohorci a Makedonci. Slovníkové seznámení s Albánií však
Albánské hory převyšují svými nejvyššími vrcholy naši Sněžku o kilometr a zabírají většinu země. Průměrná nadmořská výška Albánie je 700 m (oproti našim 430 m). Dostat se nad hranici tisíce metrů je ale v přímořské Albánii mnohdy úplně jiný zážitek než ve vnitrozemském Česku. Na jihu narážejí vlny Jónského moře na úpatí dvoutisícových vrcholů Keraunského
Hory nejen pohraniční Číst více »
Na rozdíl od většiny jiných hlavních měst nemá Tirana dlouhou a slavnou historii. Prameny se o ní až do 17. stol. zmiňují jako o vesnici, teprve okolo roku 1614 získává alespoň rámcově podobu většího sídla – rozrůstá se o trhové náměstí a náboženské budovy. Během národního obrození Tirana nehrála žádnou významnější roli a až do
Tirana, matka měst? Číst více »
Drač Bájná Atlantida se hledá po celém světě. Se svou trochou do mlýna přispěchali i někteří albánští nadšenci, kteří tvrdí, že leží v albánských výsostných vodách. Úsměvné? Určitě. Nepodložené? Ne tak docela. Oblast Albánie je seismicky velmi aktivní, naposledy se tektonické desky pohnuly v roce 2019 a pobořily přístavní město Drač (albánsky Durrës), ve kterém zahynulo 52 lidí.
Drač – jadranská Atlantida Číst více »
Skadar Označení „perla“ se obvykle metaforicky používá pro konkrétní místo obzvláštní krásy a významu. V případě Albánie se nedá vybrat jen jedno; čestný titul si zaslouží celý sever země pro svou jedinečnou bohatost a rozmanitost. Chcete se kochat přírodou? Čekají vás Albánské Alpy. Schází vám městský ruch a kultura? Své brány vám rád otevře Skadar (Shkodra).
Skadar a Albánské Alpy Číst více »
Vlora V albánském komunistickém velkofilmu Ballë për ballë (Čelem proti sobě) o komunistické sovětsko-albánské roztržce pochodují po vlorském nábřeží námořníci a zpívají o lásce k tomuto významnému jihoalbánskému přístavu. Lokace ve filmu nebyla zvolena náhodně, krom ekonomického významu jde o jeden z uzlových bodů moderních albánských dějin. Je až s podivem, že vedle maďarského povstání a invaze do „kontrarevolučního“
Svět zná albánské pobřeží Jónského moře pod poetickým názvem Albánská riviéra a horské pásmo, na jehož úpatí se rozkládá, jako Keraunské hory. Sami Albánci používají tato jména taky, ale domácí názvy jsou tak prosté, že víc už to ani nejde – Riviéra je pro ně jednoduše Pobřeží (Bregu), Keraunské pohoří Mořské pásmo (Vargu detar). Nenechme
Východní Albánie je od zbytku země oddělena vysokými horskými pásmy a těch několik málo silnic, které ji spojují s pobřežním západem, je ve špatném stavu; paradoxně je snazší dostat se sem z Řecka nebo severomakedonského Ochridu. Východní Albánii bychom však pro její unikátní přírodu i kulturní potenciál rozhodně neměli vynechat a přetrpění rozbitých silnic se nám bohatě
Východní Albánie – země jezer a malé Paříže Číst více »
Vjosa Dlouhé, únavné a mnohdy vášnivé spory v albánském parlamentu i veřejném prostoru vyústily po letech podepisování petic a snah o ochranu řeky Vjosy ve vyhlášení Národního parku divoké řeky Vjosy (Parku Kombëtar i Lumit të Egër Vjosa) v březnu 2023. Takřka neregulovaná řeka v původním korytě je evropským unikátem. Kaňony, meandry, ostrovy, náplavy a delta bez blízkosti
Vjosa, poslední divoká řeka Evropy Číst více »
Albánci Pohostinnost, čest, odvaha. To je svatá trojice vlastností, které charakterizují Albánce. Zpočátku mohou být trochu nedůvěřiví a někdy si mohou češtinu splést se srbštinou, ale jakmile zjistí, že nemáme žádné politické zájmy, nýbrž přijíždíme jako turisté, rádi nás pohostí ve svých domovech. Odmítnutí jejich pozvání jednoduše neberou v úvahu. České úsloví „host do domu, Bůh
„U nás najdete všechno od traktoru až po Concorde“, chlubí se na reklamách Muzeum auta a techniky v Sinsheimu poblíž Heidelbergu. Myšlenka na jeho založení se zrodila koncem roku 1980 v hlavách technikymilovných lidí, kteří si pro svoje potěšení restaurovali staré dopravní prostředky a chtěli svou mravenčí práci zpřístupnit širšímu publiku. Původní plocha 5000 m2
Auto & Technik Museum Sinsheim Číst více »
Nejameričtější město Německa, přezdívané podle své řeky Mainhattan, proslulo v poválečném období především svými mrakodrapy. Staly se srdcem německého bankovnictví a daly zničenému městu novou tvář. V posledních letech sklízejí jednu architektonickou cenu za druhou, a tak už je berou na milost i dřívější odpůrci. Frankfurt však není jen městem mrakodrapů a veletrhů, nejfrekventovanějšího letiště
Muzejní nábřeží ve Frankfurtu nad Mohanem Číst více »
Příslušnost ke křesťanským církvím se v Německu sice stále ještě udává a je nepravděpodobné, že by dítě katolických rodičů ve škole navštěvovalo výuku evangelickou a obráceně, nicméně předmět náboženství už na základní škole většinou povinný není a na střední si žáci mohou místo něho zvolit etiku. Počet bezvěrců totiž roste a většina těch, kteří se
Procesí Božího těla Číst více »
Nejvyšší kostelní věž křesťanského světa měří 161,56 m a nezdobí žádnou slavnou francouzskou katedrálu, nýbrž mohutný farní kostel v Ulmu, městě na Dunaji. V jihozápadním Německu a k němu přilehlých oblastech, které kdysi osídlil germánský kmen Allemanů, se centrálním kostelům odedávna říká Münster – počeštěně minstr. Je tomu tak ve Štrasburku, Freiburgu, v Basileji i
Slovinsko Dějiny nebývají vždy spravedlivé, ale důležité je, co z nich ta která země vyvodí. A Slovinci, kteří neměli celá staletí vlastní stát, si přes značnou porobu za Habsburků i Benátčanů dokázali od obou dávných mocností vzít to nejlepší: architekturu, kulturu, gastronomii a industriální základy. Historická svázanost se střední Evropou je ušetřila osudu ostatních balkánských zemí: Nezažili
Slovinsko – dějiny střední Evropy Číst více »
Bohinjske jezero Bohinjské údolí s největším přírodním jezerem ve Slovinsku uchvacuje překrásnými sceneriemi i koloritem stále ještě do jisté míry tradičního způsobu života. Bohinj je oblastí s prastarým osídlením a mimořádným kulturním a přírodním významem pro slovinský národ. Láká také stále více turistů, kteří sem míří za krásnou přírodou a vysokohorskou turistikou. Asi 20 km
Svůj severní srpeček poloostrova, který my známe spíše pod názvem Istrie, Slovinci nazývají Slovenska Istra. Zahrnuje nejen pobřeží Jaderského moře, ale i bezprostřední zázemí v jižní části pohoří Kras, které rozhodně také stojí za návštěvu. Pouhých 46 km pobřeží se dá snadno projet i na kole. Je součástí cyklostezky Parenzana, která vede po trase někdejší stejnojmenné
Překrásným údolím západních Julských Alp se vine řeka Soča s vodou zelenomodrou tak, až se ani nechce věřit, že může reálně existovat. Dnešní oblast chráněné vysokohorské přírody a adrenalinových dobrodružství však skrývá i stinné stopy historie. Krása údolí kdysi zmítaného boji první světové války v nás dnes vzbuzuje obdiv k přírodě i úctu k míru. Krása
Smaragdová Soča s pohnutou minulostí Číst více »
