Jméno autora: Země světa

Osmisettisícová Valencie je po Madridu a Barceloně třetím největším městem ve Španělsku. V minulosti byla dlouho chápána především jako průmyslové centrum, což se ale v posledních třiceti letech výrazně změnilo. Valencie opravila a nově zpřístupnila řadu svých památek, vybudovala přes 160 km cyklostezek křižujících město všemi směry, ale také třeba novou čtyřkilometrovou plážovou promenádu lemovanou palmami, k více […]

Původní koryto řeky Turia je dnes plné palem, dětí a nadšených sportovců. Tento zelený pás protínající Valencii jako páteř spojuje přístav s parkem cabecera a Bioparkem. Klenou se nad ním mosty spojující staré město s novým, které je možné obdivovat shora i zdola, protože dnes stojí na souši. Valencijské mosty jsou jakousi historicko-stavební mapou města. Nejstarší

Zahrada Turia Oba konce valencijské Zahrady Turia (Jardi del Túria), onoho devítikilometrového pásu zeleně v někdejším korytě této řeky, patří zvířatům a v obou případech platí, že jejich návštěva stojí za to. Výjimečnější z obou zařízení je na východní straně, logicky co nejblíže k moři – Oceanográfico („oceanárium“), největší veřejné akvárium v Evropě, používá i tak více než

Gandía, město ležící 65 km na jih od Valencie, má krásné pláže, které tradičně využívají k letním dovoleným Španělé, hlavně ti z Madridu a okolí, i když se k nim v posledních letech přidávají stále hojněji i zahraniční turisté. Historická část města, vzdálená asi 5 km od moře, je od konce 15. stol. neoddělitelně spjata s rodem Borjů. Některé historické

Třicetitisícová Játiva (valencijsky Xàtiva) patří historicky k předním protagonistům Valencijského společenství, neboť až do počátku 18. stol. byla po Valencii druhým městem regionu, a to jak svým politickým významem, tak počtem obyvatel. V určitém období měla dokonce šanci stanout v jeho čele, ale hlavně shodou politických okolností jí to nebylo dopřáno. Dnes počtem obyvatel nijak nevyniká, krčí se

Las Fallas Jako v celém Španělsku, i ve valencijském regionu se pracovní kalendář všech místních odvíjí podle hlavních svátků. V tu dobu se města i vesnice pracovně zklidní, ale rozbouří se ohlušujícím zvukem petard, bubnů, píšťal a veselím, silně povzbuzeným vínem. Valencijský region se pyšní řadou svátků, které mají i mezinárodní renomé, ale kromě toho také mnoha

Voraři V městečku Cofrentes ležícím hluboko ve vnitrozemí valencijské provincie, na soutoku řek Cabriel a Júcar, se koná jedna z nejzajímavějších slavností v celém regionu. A především díky ní povědomí o obci se sotva tisícovkou stálých obyvatel postupně vzrůstá. Je poslední dubnová sobota dopoledne a my zvolna stoupáme od parkoviště úzkými uličkami vzhůru k hradu. Naším cílem je

Jednotlivé úseky španělského pobřeží se nazývají podle svých charakteristických znaků. V případě Bílého pobřeží, Costa Blanca, může být jméno dáno kontrastem bílých písečných pláží a bělostných vesnic s modrým Středozemním mořem. Podle jiné teorie ale název v roce 1957 vymyslela společnost British Airways jako turistický slogan na podporu leteckého spojení mezi Londýnem a touto jižní částí

Každá mince má dvě strany, a tak i provincie Alicante má dvě tváře. Tou první, velmi přitažlivou, je pobřeží Costa Blanca. Tou druhou, méně známou, skrývající krásu uvnitř, je alicantské vnitrozemí.   Provincie Alicante je jednou z nejhornatějších provincií Španělska. Její dominantou je pohoří Sierra de Aitana, jehož nejvyšší vrchol dosahuje výšky 1557 m n.

Mohli bychom najít desítky důvodů, proč při cestě do Valencijského společenství navštívit také jeho nejsevernější provincii Castellón. Jejím hlavním pokladem je pobřeží Pomerančovníkového květu, Costa del Azahar, s osmi desítkami překrásných pláží v celkové délce 120 km. A pomeranče, zdejší hlavní zemědělská plodina, vás budou provázet při všech vašich cestách podél moře. Provincie Castellón už

Morella Castellónské vnitrozemí je hornaté, nabízí krásnou, mnohdy ještě nedotčenou přírodu, stará města s bohatou historií, vesnice ležící na strmých úbočích, husté borové lesy, horské soutěsky a průsmyky, přírodní léčivé prameny i škálu barev a vůní rozmarýnu, tymiánu, olivovníků či mandloní. Horské oblasti byly osídleny lidmi již v době neolitu. Důkazem toho jsou desítky míst se zachovalými skalními