Pravčická brána „Vidím … divokou část skal, Pravčickou bránu, kde jsme stáli pod kamenným obloukem, který nad našimi hlavami vytvořil mocný duch přírody.“ Tato slova si zapsal dánský pohádkář Hans Christian Andersen již v roce 1831, kdy navštívil pískovcovou krajinu na česko-saském pomezí. Malebný skalní oblouk zasazený do romantické krajiny však přitahoval pozornost už před návštěvou […]
Soutěsky Kamenice Vyplouváme. Nárazy bidla o bort, než loď dostane potřebnou rychlost, a vzdalující se zvuk vody šumící přes jez. A pak ten podivný klid. Když lodník a průvodce v jedné osobě promluví, kolmé skály vytvářejí prazvláštní ozvěnu. Vše je najednou tiché a intimní. Lidé nemluví, poslouchají výklad a možná cítí i respekt. Ke skalám a
Soutěsky Kamenice – tiché a divoké Číst více »
Dolský mlýn Už z něj moc nezbylo. Je to vlastně jen ruina skrytá v hlubinách pohraničního hvozdu u říčky Kamenice. Přesto tu v hlavní turistické sezoně bývá docela rušno, neboť Dolský mlýn je důležitou křižovatkou turistických tras. Kdo si chce místo vychutnat, měl by sem přijít mimo sezonu. Stačí si pak sednout na zbytky pískovcových zdí, přivřít
Dolský mlýn – mlýn jako z pohádky Číst více »
Nejstarší naučná stezka Máme jich v naší republice více než dva tisíce. Zná je každý, kdo občas zavítá do přírody. V mapách jsou značeny zelenou barvou a v reálu osazeny tabulemi s mnoha zajímavými informacemi. Jejich délka může být pár set metrů nebo i desítek kilometrů. Spojují dohromady pohyb v přírodě i nenásilné poučení příslušníků všech generací. Téměř každý
Po nejstarší naučné stezce Číst více »
Podzemní továrna Rabštejn Soutěsky a údolí řeky Kamenice jsou vyhlášenou lokalitou Českého Švýcarska. Lidé jimi procházejí či proplouvají při svých výletech a těší se z krás přírody. U obce Jánská, nedaleko České Kamenice, však v údolí řeky najdeme místo, které cestovatelskou idylku nepřipomíná ani vzdáleně. Kdysi dávno to bylo sídlo přádelny, kterou zde v letech 1858–1860 vybudoval českokamenický
Továrna v pískovci Číst více »
Léto v Austrálii má dvě podoby: mohutné deště na severu a dlouhotrvající sucha na jihu a jihozápadě. Letní monzunové deště zasahují celou severní Austrálii a vrcholí v lednu. Po celé tři až čtyři měsíce nemine den, aby nepršelo. Deště a časté bouřky doprovází vítr vanoucí od východu. Koryta řek v krátké době přetékají, z náhorní
http://www.zemesveta.cz/archiv/rocnik-2002/priroda-australie-5-2002 Číst více »
Více než milionová metropole Tbilisi je městem mnoha tváří, architektonických slohů a kultur. Kromě betonových sídlišť na periferii či pozůstatků brutalismu tu přímo v centru naleznete moderní nápadité budovy, ale také secesní stavby nebo tradiční cihlové domy s okrasnými dřevěnými balkony. Nedaleko od perských lázní a mešity stojí synagoga a také řada pravoslavných kostelů. Nad údolím řeky
Starobylé Tbilisi v novém hávu Číst více »
Při letmém pohledu na velké, životem pulzující město, jakým je Tbilisi, není asi lepší metody, než podchycení prvního, impresionisticky lehkého a svěžího zážitku, jaký nám skýtá předchozí článek. I v případě gruzínské metropole ale stojí za to, podívat se hlouběji do její historie a přiblížit si některé památky, jež nám tu zanechala. Několikrát se v tomto čísle
Tbilisi – staletí pod ochranou pevnosti Číst více »
Svanetie, odlehlá horská oblast na jižním úpatí Velkého Kavkazu, je od ostatních částí Gruzie tak trochu odříznutá, protože tam vede jediná přístupová silnice. Přesto je mezi turisty stále populárnější. Typické jsou pro ni středověké obranné věže i sněhem pokryté pohraniční štíty, jimž dominuje nejvyšší gruzínská hora Šchara (5201 m n. m.). Svanetie se tradičně dělí
Svanetie – kraj, kde se zastavil čas Číst více »
Gruzínská architektura Jako drahokamy rozhozené v nížinách a zasazené do strmých horských svahů Kavkazu – tak se jeví desítky stavebních komplexů i docela malých staveb spojených s tradicí gruzínské národní identity a představujících dnes jednu z největších turistických atrakcí země, hned vedle přírodních krás. Geograficky vzato leží Gruzie v Asii, ale srdcem je v Evropě, dalo by
Skvosty gruzínské architektury Číst více »
Las Vegas či Dubaj Černého moře – taková srovnání můžete zaslechnout ve spojení s vyhlášeným letoviskem Batumi, jež v letních měsících doslova praská ve švech. Hlavní město Adžárie je dnes nejdůležitějším gruzínským přístavem a jeho neuvěřitelně rozmanitá krása vynikne především za večerního osvětlení. Nasvícené je tu téměř vše – secesní domy, moderní budovy, věže, sochy,
Hluboká zátoka v Černém moři – Batumi Číst více »
Hrdina Lermontovovy poemy Novic, gruzínsky „Mcyri“, vězněný ve zdech jakéhosi kláštera, by „ráj i věčnost“ vyměnil za pár chvil „uprostřed krutých temných skal, kde dětství v hrách jsem provejskal“. Příběh mladíka zmírajícího touhou po svobodě patří k nejslavnějším dílům literárního romantismu. Příběh je to zčásti pravdivý a onen klášter jsme už letmo zmínili v jednom z předchozích
Džvari a Mccheta – dva symboly touhy po svobodě Číst více »
Jako „Gruzínská vojenská cesta“ se od její rekonstrukce v 19. stol. označuje přibližně dvousetkilometrová silniční komunikace mezi Tbilisi a ruským Vladikavkazem. Historicky jde o jednu z hlavních tras z Ruska do Gruzie známou již od starověku, po dlouhá staletí jedinou cestu překonávající Velký Kavkaz. Využívaly ji proto kupecké karavany i četné armády. Své putování touto krajinou
Gruzínská vojenská cesta Číst více »
Kutaisi, metropole bájné Kolchidy, kam se Iásónovi argonauti vypravili za zlatým rounem, patří k nestarším nepřetržitě obydleným městům v Gruzii. Podle helénistického básníka Apollónia Rhodského, který jejich výpravě věnoval čtyřdílný epos Argonautika, právě zde sídlil král Aiétés, od něhož měli rouno získat. Dnešní Kutaisi je životem kypící moderní město s více než 130 000 obyvateli, třetí největší v Gruzii. Archeologické výzkumy
Kutaisi, Gelati a dinosauři Číst více »
Při železniční trati směřující z Tbilisi na severozápad se asi 10 km před Gori vypíná nad řekou Kura podivná proděravělá skála. Je to skalní město Uplisciche, „Boží pevnost“ a jedna z největších turistických atrakcí v zemi. Bizarní seskupení skal s průrvami a průlezy zřejmě odedávna vyzývalo k využití pro úkryty a lidská obydlí. Přítomnost člověka zde byla prokázána už v době
Boží pevnost Uplisciche Číst více »
Gruzínská kuchyně Kavkazské národy jsou proslulé svou pohostinností a ani Gruzínci nezůstávají pozadu. Uctít hosta jídlem a vínem či vinnou pálenkou čača je základní slušnost a samozřejmost – stejně jako to, že je Země kulatá. I velmi chudí lidé dokážou vyčarovat nemožné a ze skromných zásob vás královsky pohostit. Legendární gruzínská supra je víc než
Gruzínské víno – Saperavi, Odžaleši, Rkaciteli, Kisi, Chichvi, Cicka. Zní to jako domorodé zaříkávadlo, ale jde o názvy původních gruzínských odrůd. Těch najdeme v Gruzii více než 500, některé přitom rostou jen v jedné jediné vesnici. Gruzie a Gruzínci jsou vínem prosáklí. Není slavnosti bez vína, není setkání bez vína – a proto pěstují všichni.
Asi sedmnáctitisícové Achalciche je administrativním centrem jihogruzínského regionu Samcche-Džavachetie. Jméno města znamená „nový hrad“ či „nová pevnost“. A vskutku, nomen omen, nová pevnost tu je i dnes, byť město existuje už přinejmenším od 12. stol. Ba co víc, původní pevnost tu stála dávno před městem, dokonce již v 9. stol., a jmenovala se hrdě Lomsia, „lev“.
Vardzia Jeden z článků v tomto čísle přiblížil čtenářům skalní město Uplisciche severozápadně od Tbilisi. Nejde však zdaleka o jedinou gruzínskou památku tohoto typu. Na samém jihu země, pár kilometrů od turecké hranice, se na levém břehu řeky Mtkvari (Kura) vypíná podsaditá hora Erušeti. Po jejím úbočí se táhne asi půl kilometru dlouhý pás jeskyní, jež jsou
Jeskynní klášter Vardzia Číst více »
Na samém severovýchodním konci Gruzie, u hranic s Ruskem, konkrétně Čečenskem a Dagestánem, leží na severních svazích Velkého Kavkazu malá historická oblast Tušetie, kam byla první silnice postavena teprve na počátku 80. let minulého století. Většina jejího území je chráněna coby národní park (834,5 z 896 km2), vyhlášený v roce 2003. V místních vesničkách vzniklo po vyhlášení národního parku
