Od samého počátku křesťanství se velké úctě těšilo vše, co bylo nějak spjato s novou vírou a jejími nositeli, tedy i hmotné památky jako relikvie nebo umělecká díla vytvořená v rámci křesťanského kultu. Je však s podivem, že skutečné muzeum, odborně a systematicky vedená sbírka, se právě v centru katolické víry dočkalo svého založení až v 18. stol…
Křesťanské muzeum (Museo Cristiano) Číst více »
Většina tradičních emirátských pokrmů má velmi výraznou a specifickou chuť. Hlavními ingrediencemi jsou ryby, rýže a maso (jehněčí a kuřecí) v kombinaci se směsí koření (zázvor, šafrán, skořice, růžová voda, kardamom, sušený citron). Příchod hosta do domu je událostí spojenou s přípravou jídla na jeho počest. Jídlo hraje důležitou roli během oslav, jako jsou svatby a svátky, kdy je symbolicky předkládáno jako výraz kulturní integrity a rodinné pohostinnosti…
Pokud přiletíte na mezinárodní letiště v Dubaji (Dubai International Airport DXB), terminály 1 i 3 jsou napojeny na metro. Metro v Dubaji jezdí bez strojvůdců, je rychlé, pohodlné, čisté a poměrně levné. Ve vagonech je pod pokutou zakázáno pít, jíst i žvýkat. Dva vagony jsou vyhrazeny pouze ženám a dětem, v jednom vagonu je zlatá třída, kam se platí vyšší jízdné.
Jak se neztratit v Dubaji Číst více »
Turisty obdivovaný Vatikán, to nejsou jen vznešené papežské paláce a muzea prostoupená vážností historie a slavných uměleckých sbírek, ale též docela praktické, v životě běžné záležitosti, jež se zde ale snoubí s houževnatými tradicemi…
Mezi minulostí a dneškem Číst více »
Dubaj nabízí spoustu lákadel. Na své si zde přijdou nejen turisté, kteří touží po odpočinku u moře, ale i dobrodružnější povahy, vyznavači adrenalinu a extrémních sportů, romantici, kteří vždy snili o tom, jak stráví noc v poušti, milovníci muzeí či nakupování stejně jako dobrého jídla. Emiráty jsou ideální destinací pro rodiny s dětmi, jež si tu mohou vybrat z velkého množství tematických parků, aquaparků i dalších atrakcí, a rovněž skvělou volbou pro svatební cestu a líbánky v luxusním rezortu…
Ještě v 50. letech 20. stol. tvořili většinu zdejší populace nomádi, kteří žili ve stanech a migrovali se stády vebloudů, ovcí a koz na sezonní pastviny a ke zdrojům vody. Některé kmeny žily ve venkovských lokalitách, jiné v horských oázách. V pobřežních oblastech byl hlavním zdrojem obživy rybolov. Rapidní transformace po objevení ropy v 60. letech přiměla mnoho obyvatel usadit se v městských lokalitách. Ve velmi krátké době se země rozvinula nejen ekonomicky a environmentálně, ale též kulturně a umělecky.
V zajetí umění a designu Číst více »
Emirátské hodnoty a zvyky, pověstná pohostinnost i styl oblékání se postupně adaptují a modernizují. Přesto zůstávají tradiční prvky a motivy hluboce zakořeněny napříč veškerou hmotnou i nehmotnou kulturou – přebírají je designéři, módní návrháři, architekti, malíři, spisovatelé i hudebníci. Navzdory rapidní transformaci ekonomiky a rychlým společenským změnám lidé na svoji minulost a její kulturní dědictví nezapomněli.
V náruči tradic a modernity Číst více »
Stačí nasát teplý vzduch prosycený solí, zaposlouchat se do křiku racků a nechat se unášet v čase. Při troše fantazie se tu zas tak moc nezměnilo, hluk na barvitých tržištích ve čtvrti Bur Dubaj (Bur Dubai) na západní straně Creeku utiší až čas modlitby, oběda nebo odpolední siesty. Dříve se tu nabízely perly, dnes textil, tradiční oděvy a šátky, indické ubrusy, dřevěné dekorace, taburetky a samozřejmě suvenýry z Číny.
Jestliže Burdž Chalífu a vizionářské projekty na Sheikh Zayed Road můžeme označit za jakýsi mozek Dubaje, jejím srdcem a nesmrtelnou duší pak je nepochybně záliv Dubai Creek (Chúr Dubai). Creek byl odjakživa přirozeně chráněným rušným přístavem na obchodní stezce mezi Mezopotámií a povodím Indu. Zasahoval 5 km do pevniny a již od 16. stol. byl důležitým obchodním centrem.
Creek – srdce Dubaje Číst více »
Vydejme se na putování po hlavním hřebeni jesenických hor. Celá naše trasa bude mít více než 40 kilometrů, takže nejste-li trénovaní v horském maratonu, rozhodně ji během jednoho dne neujdete. Dá se ale různě zkracovat nebo jít na etapy. Naše cesta povede většinou po červeně značené turistické trase, tedy hlavní hřebenovce, u Jelení studánky ji ale opustí. Budeme se pohybovat těmi nejcennějšími ekosystémy v I. a II. zóně Chráněné krajinné oblasti Jeseníky a projdeme si tři naučné stezky…
Po hřebeni Hrubého Jeseníku Číst více »
Zrodila se na půl cestě mezi Evropou a Amerikou v dobách, kdy byl věk dinosaurů dávnou minulostí a kontinenty dostávaly svůj současný tvar. Formovaly ji mocné živly jako oheň, led a okolní oceán. Díky poloze nedaleko polárního kruhu a neutuchající sopečné aktivitě nebyla v žádném případě zemí zaslíbenou. Přesto ji před jedenácti stoletími osídlili lidé, kteří byli stejně drsní jako ona sama. Přežívali z toho mála, co divoký kraj a okolní vody poskytovaly, vzdorovali živlům a občas válčili o omezené zdroje. Za nekonečných severských nocí spřádali dlouhé a ponuré ságy, které jim pomáhaly překonat překážky a přežít. A také nezapomenout a uchovat dávné příběhy do dnešních dob.
Island – Mladá země starých příběhů Číst více »
Není to nijak velký lán světa. Takový klínek vsazený mezi Dyjsko-svratecký úval na západě a Kyjovskou pahorkatinu s Dolnomoravským úvalem na východě. Kousek jižní Moravy mezi Mikulovem a Břeclaví. Ale těch krás a požitků! Pálava a Zapálaví…
edním z nejoblíbenějších výletnických cílů jsou rozhledny, jež se u nás zejména v posledních dvaceti letech těší velké pozornosti. Nepochybně k tomu nemalou měrou přispěl seriál České televize Rozhlédni se, člověče, který se v premiéře vysílal na sklonku 90. let; poté vznikla řada knih i webů o rozhlednách. V posledních době se po celém Česku stavějí nové a nové rozhledny, z nichž se některé umísťují na prvních místech architektonických soutěží. Ani v regionu, jemuž se věnujeme v tomto čísle, tomu není jinak: většina rozhleden, o nichž budete číst, vznikla po roce 2000, ale najdeme tu i pozoruhodné starší stavby…
Aby nedošlo k nedorozumění: V tomto článku nebudeme koštovat, nýbrž se dopustíme turistického výkonu. Přechod Pálavy – to zní dobře, ne…
Přestože je Králický Sněžník naším třetím nejvyšším pohořím, bývá často opomíjen a řada Čechů o něm má trošku zkreslené představy. Často například ani netušíme, že jde o samostatný horský masiv nebo že celá jeho polovina leží v Polsku, takže je podstatně rozlehlejší, než se nám zdá. Přitom si ale naši pozornost zasluhuje, protože na jeho vrcholech najdeme divokou přírodu a tolik potřebný klid…
„Třeba na sever,“ zpívá v jedné písni z devadesátých let kultovní jesenická skupina Priessnitz a my se vydáme z Jeseníku právě tam, na sever. Budeme putovat krajem zatopených lomů, ostrovních hor a bludných balvanů…
Osobitost a jedinečnost metropole spočívá v kontrastu sofistikovaného životního stylu a islámských kulturních kořenů. Tolerance a pohostinnost zrcadlí hluboce zakořeněnou beduínskou tradici. Jako by se všechno největší, nejbohatší a nejlepší na planetě rodilo právě a jen v Dubaji: technologické zázraky, architektura z jiných světů, fantastické atrakce, exkluzivní rezorty, parky a zahrady se záplavou svěží zeleně, luxusní zařízení a služby nejvyšší úrovně, nejlepší sportoviště, obchodní domy z říše snů, prvotřídní gurmánské zážitky…
Tak trochu ve stínu slavnějších lázní v Jeseníku a v Karlově Studánce zůstávají ty lipovské, spojené se jménem svého zakladatele Johanna Schrotha, jenž byl osobností podobně zajímavou jako jeho známější konkurent Vinzenz Priessnitz. Obec Lipová-lázně, choulící se na úpatí nejvyšší části Rychlebských hor, je také výborným výchozím bodem pro řadu výletů…
Členitá stavba přitahuje už zvenčí pozornost stále novými detaily – věžičky, fiály, kružby, arkýře, sochy, erby, cimbuří, chrliče, portály. Pokud se podaří odtrhnout oči a pohlédnout na opačnou stranu, uchvátí zrak geometrická preciznost rozkvetlých záhonů francouzské zahrady. A když se potom uvnitř začnou nést prostorem modrého tanečního sálu tóny kytary, podlehne návštěvník snadno iluzi, že se ocitnul v pohádce. Omyl – na zámku v Lednici takhle může vypadat i realita…
Lednice – esence romantismu Číst více »
Už jen vstup na čestné nádvoří je majestátní. Střeží ho hned dvě sochy bájného reka Hérakla, v jednom případě doprovázeného trojhlavým psem Kerberem a v druhém oděného do kůže nezranitelného lva nemejského. Není divu – zámek ve Valticích byl od roku 1560 až do připojení Rakouska k nacistickému Německu v březnu 1938 hlavním rodovým sídlem Liechtensteinů…
Valtice – rezidence vpravdě knížecí Číst více »
