Krkonoše

Vznešené hory a jejich mocný duch jsou v lidové mytologii navěky spjati. Krakonoš jako personifikace Krkonoš také zosobňuje proměnlivý vztah lidí k těmto horám. Jeho vlastnosti a schopnosti ztvárněné fantazií horalů do pohádek, mýtů, průpovídek a přenesené do mnoha konkrétních míst, označovaných jako Krakonošova zahrádka nebo Krakonošova vyhlídka, vyjadřují míru lidského respektu k horskému masivu uprostřed Evropy…

Krkonoše jsou nejvyšším středoevropským pohořím mezi Alpami na jihu a Skandami na severu. Zároveň jsou i nejvyšší horskou skupinou v pásmu starobylých Hercynid, které v prvohorách vytvořily základ střední Evropy. Svými čtyřmi nejvyššími vrcholy dokonce přesahují limit středohor, v Evropě vymezený výškou 1500 metrů nad mořem. Vrchol Sněžky (1602 m) má průměrnou roční teplotu +0,2 °C a zdejší přírodní podmínky jsou blízké klimatickým poměrům u polárního kruhu…

Pokud jste někdy v létě chodili po rozkvetlých vápencových Alpách nebo třeba po Malé Fatře, mohou vám pak Krkonoše připadat méně barevné, snad i smutnější a na horskou květenu skoupější. Do jisté míry je to pravda, neboť krkonošská žula, svory a fylity nejsou horninami na živiny právě nejštědřejšími a také v rozlehlých smrkových lesích nebo porostech kleče nachází skromný domov jen omezené množství rostlinných druhů. Botanici však na přírodu Krkonoš stejně nedají dopustit – vědí totiž, kam za jejími největšími poklady jít…

Krkonošská příroda se díky své jedinečnosti stala předmětem zájmu přírodovědců již v poslední třetině 19. století. Cesta od prvních ochranářských iniciativ k vyhlášení národního parku však byla dlouhá a plná překážek. Několik desetiletí trvající snahy řady významných osobností vyvrcholily v květnu 1963 vyhlášením Krkonošského národního parku (KRNAP). V letošním roce si tedy připomínáme 45. výročí jeho existence…

Poznávání Krkonoš je pro některé milovníky hor celoživotní vášní. I desetkrát prošlápnuté chodníčky nabízejí v jiné roční době a za jiného počasí nové výhledy a barvy. V létě horkem sálající Dívčí kameny na nás zjara dýchají vlhkým chladem tajícího sněhu a všudypřítomná silueta Sněžky někdy pluje jako přízračná hora nad mraky a jindy je svými svahy pevně zaklesnutá do Obřího dolu. A každá ze zdejších hor, každé údolí a každá jáma či skalní tor mají svůj životní příběh, který se vepsal do jejich tváře…

Jan Nepomuk František hrabě Harrach (1828–1909), někdejší majitel rozsáhlých statků v severních Čechách, na Hradecku, v Dolním Rakousku a Uhrách, patří k nejvýznamnějším představitelům nejen šlechtického rodu Harrachů, ale také naší aristokracie druhé poloviny 19. století. Zasloužil se o rozvoj našeho politického, hospodářského i kulturního života….

Jak se rodí evropský veletok? Docela nenápadně – pramen Labe se ukrývá v malé prohlubni na náhorní plošině, pokryté tmavými ostrovy kosodřeviny. Labská studánka se na stejnojmenné louce doslova ztrácí a není mnoho výše položených míst, odkud by na ni bylo vidět. Od prvních podzimních vánic až dlouho do jara ji navíc přikrývá bytelná sněhová poklice. Přesto je pramen Labe západním Krkonoším stejným symbolem, jakým je Sněžka na východě. V minulosti byl předmětem sousedských sporů majitelů panství a poutním místem, dnes především vábí mohutné zástupy turistů…

Mohutná Černá hora a městečko na jejím úpatí jsou spojeny mnoha pouty. To nejpevnější představuje společný geologický základ starohorních ortorul a jimi procházející zlomy, oživené v době, kdy se Krkonoše zvedaly. Tyto společné zlomové linie ovlivnily jak souvislý strmý jižní svah Černé hory, tak i vznik podhorského Janského údolí s jeho potokem a léčivými teplými prameny, které po zlomech vystupují. Černá hora je turistickým a lyžařským zázemím lázeňského města, které se zase díky ní stalo i významným lyžařským střediskem. Viditelným poutem jsou pak lanovky a lyžařské vleky, které spojují vrchol a úbočí Černé hory s okrajem Janských Lázní…

Rýchory leží na jihovýchodním okraji Krkonoš jako osamělý horský hřbet, jako poslední krkonošská rozsocha, oddělená od zbytku pohoří úvalovitým údolím Lisečinského potoka a Úpou, do níž se potok v Horním Maršově vlévá…

Dřevěná síň na zbytcích kamenných zdí a vedle ní zdáli nepřehlédnutelná čtyřboká kamenná věž – taková je současná podoba hrádku Aichelburg, za jehož stavbou se skrývá podivuhodná minulost…

Asi nikdy již spolehlivě nezjistíme, kdo do Krkonoš přivezl první lyže. Ponejprv se sem dostaly zřejmě spíše jako kuriozita, jež nenašla širší praktické využití. Koncem 19. století však „ski“začaly pronikat do širšího povědomí a stoupal o ně zájem jako o sportovní náčiní stejně jako o praktický prostředek pro překonávání zasněžených plání či pro vstup do zavátých lesů…

Někdy kolem roku 1560 vznikla poblíž krkonošské osady Rokytnice malá sklářská huť. Soběstačná byla, dokud se nevyčerpaly zásoby dřeva v okolních lesích, potřebné k pálení dřevěného uhlí v milířích a k výrobě potaše. Pak bylo nutno sklárnu přestěhovat a postavit novou vysoko v horách, uprostřed tehdy téměř neprostupných lesů na panství Aloise Tomáše Rajmunda, hraběte z Harrachu. Osadě, která vznikla kolem sklárny, se začalo říkat Nový les – Neuwald. Lidová výslovnost ale tento název brzo přichýlila k Neuwelt – Nový Svět…

Raisův román Zapadlí vlastenci patří k nejznámějším dílům českého realismu, jeho dějiště, Paseky nad Jizerou, k nejrázovitějším krkonošským obcím a horský preceptor, houslař a muzikant Věnceslav Metelka, jehož zápisky daly románu vzniknout, k nejpozoruhodnějším postavám našeho národního obrození…

Jakmile na horách roztaje sníh a Krakonošovo království se představí ve své letní kráse, pak je ta nejlepší chvíle vyrazit do Krkonoš na kole a obdivovat rozkvetlé horské louky, tmavě zelené kleče a tajemná rašeliniště z cyklistického sedla…

Starobylá cesta za zázračnou vodou se snoubí s moderním uměním, a výstup k legendární studánce tak dostává nový rozměr…

V roce 1792 vycházejí první české noviny, formuje se první skupina českých národních buditelů a v Praze se chystá na svou krkonošskou cestu jeden z nejnadanějších umělců své doby, malíř a rytec Antonín Balzer (1771–1807)…

Každý kus země má svou dominantu. Stejně, jako je pro obyvatele východního podhůří Krkonoš takovým majákem Sněžka, v západní části tohoto pohoří je obdobným symbolem Kotel…

Krkonoše jsou naší nejvýznamnější lavinovou oblastí. Na vzniku lavin se podílí několik faktorů – především charakter terénu, tedy sklon a expozice svahů a jejich vegetační kryt, dále množství a charakter sněhových srážek, které na daných svazích vytvářejí sněhovou pokrývku. Její vlastnosti jsou ovlivněny větrem, teplotou vzduchu a slunečním zářením. Přestože jsou popsány sesuvy lavin i na zalesněných svazích, drtivá většina vzniká v pásmu nad horní hranicí lesa, na svazích pokrytých jen nízkou vegetací…

Horákem můžeme nazvat pouze toho, kdo v Krkonoších žije trvale. Proto odhlédněme od lovců a sběračů, kteří na svých výpravách tu a tam zavítali do našeho nejvyššího pohoří, o čemž svědčí nepočetné archeologické nálezy především z okolí stezky vedoucí do Novosvětského sedla u Harrachova. Počátky trvalého osídlení musíme hledat až ve vrcholném středověku…

Krása našeho nejvyššího pohoří spočívá v harmonii dramatické horské krajiny a výrazných stop staleté těžké práce horalů. Bez typické lidové architektury si Krkonoše snad neumíme, nebo raději ani nechceme, představit. Stavení zdejších horalů vykazují na jedné straně strohou praktičnost ve své dispozici a na druhé až překvapující pestrost a veselost ve své výzdobě…