Marksburg a ty další
Já nevím, proč stesk ve mně zraje / a smutek probouzí;
proč dávno umlklá báje / v duši mi pláče a zní.
Chlad podvečerní už vane / a tiše plyne Rýn;
jen temeno hory plane, / na údolí pad stín.
Nahoře krásná panna / sklání svou líbeznou tvář;
hledí jak očarována, / ve vlasech sluneční zář.
Hřebenem zlatým je laská, / píseň si prozpěvuje
a nápěv, mocný jak láska, / ozvěna opětuje.
Však plavce v lodičce malé / se zmocní divoký žal,
vzhůru jen dívá se stále, / nedbá již vírů a skal.
Já myslím, že skončí ta trýzeň, / až ve vlnách najde svůj ráj;
a tím je vinna tvá píseň, / spanilá Lorelei.
(překlad Jindřich Flusser)
Marksburg a ty další Read More »