Krušné hory

Zvedají se na severozápadě Čech jako impozantní, přes 200 kilometrů dlouhá pohraniční hradba s věžemi nejvyšších vrcholů a s cimbuřími nad hradebním příkopem podkrušnohorských pánví. Jsou naším nejdokonalejším kerným pohořím s prudkým zlomovým svahem obráceným do Čech a s rozlehlou parovinou na vrcholové části. Jejich štědrost rudních žil a uhelných slojí byla splacena špatnou mincí – devastací podhorské krajiny a zničením horských pralesů. Nastal čas pokorné nápravy chyb a ochrany posledních zbytků původních rostlinných a živočišných společenstev a jejich postupného návratu do celých hor.

Krušné hory byly tak těžce poškozeny těžbou a průmyslovými imisemi, že v nich ani nemohl být vyhlášen národní park. Je zde však několik desítek maloplošných území, kde si příroda své pozice uhájila, a tato místa jsou dnes chráněna jako přírodní památky a rezervace. Kromě toho byly ve vrcholových částech vyhlášeny tři přírodní parky, jejichž cílem je zachovat stávající krajinný charakter, kdysi příznačný pro celou horskou oblast. Všechna tato chráněná území jsou velkou nadějí pro budoucnost, jsou biofondem, z něhož by měla vzejít obroda celého pohoří. V současné době jsou celé Krušné hory značně vylidněné, a tak má příroda příležitost projevit na opuštěných místech svou životadárnou sílu.

Jihozápadní polovině Krušných hor vévodí několik vrcholů, z nichž nejvyšší je Klínovec, 1244 metrů, jemuž sekundují Božídarský Špičák, 1115 m, a Blatenský vrch, 1042 m. Zdvihající se krušnohorská kra také vynesla až do devítisetmetrových výšek původně nízkou parovinu, která dnes spočívá jako plošina na horském hřbetě. Na krystalickém skalním podkladu jejích sníženin vznikla v chladných čtvrtohorách rašeliniště, močály a prameniště krátkých horských řek. Tento mokrý svět na hřbetě hor dnes patří k nejméně poškozeným přírodním ekosystémům, hojným například v přebuzském přírodním parku, kde leží v úvalových údolích potoků nebo přímo na rozvodích. Jejich dominantní dřevinou bývá rašelinná kleč a smrk ztepilý. Ve společnosti rašelinných rostlin se daří kyhance, brusnici, červenými korálky se chlubí klikva a vše dohromady spojují, prorůstají a nesou rašeliníky, základní složka vrchovištní vegetace.

Jedno z nejcennějších krušnohorských rašelinišť, Velké jeřábí jezero, leží v sedle pod Jeřábím vrchem, asi 4 km severozápadně od Přebouze, a volně přechází do Německa. Pod ochranou obou států se tady v poklidu rozmnožuje malá populace tetřeva hlušce a několik dalších ohrožených ptačích druhů.

V nejvyšší části Přebouzské hornatiny, ve výškách přes 900 metrů, je další přírodní rezervace – Velký Močál. Je to ploché, podmáčené rozvodnicové území, v jehož nejnižší excentricky položené části odpočívá mlčenlivý Velký močál. Jeho okolí navštěvují jeleni, přelétají sem tetřevi od Jeřábího jezera, podmáčené louky si oblíbily bekasíny otavní, a na suchých bultech dokonce občas zahnízdí naše nejmenší kachna, čírka obecná.

V západnějším přírodním parku Leopoldovy Hamry leží pár menších mokřadů, jako například mělký rybníček Studenec u Oloví, kde je hustý porost ďáblíka bahenního, jemuž dělá společnost urostlý kosatec žlutý. V blízkosti obce Oloví, v malém horském sedle, je i další nevelká mokřina zvaná V rašelinách, která je kolébkou horského potoka Zadní Liboc.

Božídarská rašeliniště s rozlohou přes 9 km² patří v Krušných horách k největším. Leží severně od silnice z Jáchymova na Boží Dar a můžeme k nim odbočit po značené cestě.

Tato přírodní rezervace je na rozdíl od mnoha jiných veřejnosti přístupná a vedou přes ni turistické, cyklistické a lyžařské trasy včetně tříkilometrové naučné stezky, která nás provede po jejích nejzajímavějších místech, od vřesovišť přes rašelinné louky až k mokrému bezlesí s různými mechy a rašeliníky, mezi nimiž otvírají své hnědé oči rašelinná jezírka. V této téměř tundrové krajině roste mnoho vzácných rostlin a žije tu i dost chráněných živočichů.

Přes severní území rezervace navíc vede část už opět opraveného Blatenského příkopu, jehož celková délka je asi 20 km. Toto stavební dílo z roku 1549 bylo vybudováno jako přivaděč vody pro cínové doly v Horní Blatné a dnes je chráněno jako technická památka.

K nejzajímavějším skalním útvarům západního pohoří patří nápadný skalní hřbet mezi osadou Kámen a státní hranicí zvaný Vysoký kámen. Bývá hojně navštěvovaný, protože k němu vede příjezdová cesta. Tento silně rozpukaný, asi 400 metrů dlouhý hřbet z drobového kvarcitu je vůči zvětrávání značně odolný, a proto vystupuje v kopcovité krajině jako kamenný val. Z jeho hřebenu se zvedá několik pitoreskních skalních věží, až 20 metrů vysokých. Nejvyhledávanější je 773 metrů vysoká Vyhlídková věž, z níž je krásný rozhled. Ve zdejších rozpukaných skalách s mnoha škvírami a průrvami občas zahnízdí výr velký, pod svahem se scházejí tetřívci a někdy se tu zastaví i plachý čáp černý.

Zcela na opačné straně Krušných hor leží nedávno vyhlášený přírodní park Východní Krušné hory, který na východě sousedí s CHKO Labské pískovce. Celá tato plochá vrcholová část pohoří byla v minulosti dost hustě osídlená a zdejší náhorní plošiny sloužily většinou jako pastviny a místy na nich byla i malá políčka. Dobytek už se tady nepase, a tak se na pastviny a podmáčené louky vracejí vzácné druhy horské květeny včetně kosatce sibiřského, lilie cibulkonosné a orchideje prstnatce májového. Tyto krásné vysoké rostliny rychle mizející z naší přírody můžeme také obdivovat na louce u Adolfova na Černé, což je rozsáhlé, plošinné území s malebnou mozaikou vřesovišť, rašelinných luk, opuštěných pastvin a malých tůněk, které jsou pramennými mísami Černého potoka, Schwarzbachu. Přes jižní část Černé louky vede cesta z Adolfova do Fojtovic, a tak mají i cyklisté a motoristé možnost projít se po této krásné horské louce a zažít na ní onen zvláštní pocit severské exotiky.

Strmé svahy Krušných hor brázdí řada bystrých potoků často s hlubokými, romantickými údolími a vystupuje na nich i mnoho osamocených vrchů a skalisek, z nichž jsou neopakovatelné vyhlídky na okolní kraj. Mnohá z těchto míst jsou chráněna a bývají i častým cílem turistů a výletníků, zvlášť když leží v blízkosti podhorských měst.

Například v okolí Oseka je známé křemencové skalní město Salesiova výšina, v jejíchž rozpukaných skalách můžeme při troše trpělivosti najít zkameněliny třetihorních mlžů. Pěkné turistické zážitky nabízí i Vlčí důl, asi 2 km severozápadně od Oseka, jehož svahy nad horským potokem porůstá starý bukový les, hráškově zelený na jaře a celý zlatý na podzim. A pouhý jeden kilometr západně od ruiny oseckého hradu vystupuje ze svahu nápadně vrstevnatý a pokroucený skalní útvar Vrása – zjevný důkaz toho, že Krušné hory byly v době svého prvohorního zrodu vyvrásněny z usazenin starohorního až prvohorního moře.

Na Mostecku patří k oblíbeným výletním cílům rozlehlá hladina Flájské přehrady. Cestou k ní se můžeme zastavit u přírodní rezervace Černý rybník, ve skutečnosti přirozeného rašelinného jezírka, jednoho z mála v této části Krušných hor.

Z Chomutova se zase v minulosti podnikaly oblíbené výlety od Kamencového jezera na Hradiště. Skalní útvar z bílého křemence se nejprve těžil jako mimořádně tvrdý kámen na mlýnská kola a zbytek skály se stal později vyhledávanou vyhlídkou. Skalisko je však zajímavé i pro přírodovědce, protože jeho prokřemenělé písky se v třetihorách usadily v podkrušnohorské pánvi. Později byla jejich severní část odříznuta mohutným krušnohorským zlomem a jako součást zvedané zemské kry vynesena až do výšky 594 metrů.

Jiný skalní útvar zvaný Kokrháč se zvedá nad Prunéřovským potokem. Načervenalá rula rozpadlá na skalní padrť je sice dost obtížně přístupná, ale odměnou je krásný výhled.

Také v okolí Klášterce nad Ohří je několik zajímavých míst. Například dvě blízké přírodní památky – Ciboušov a Doupňák – jsou historickými nalezišti ametystů a jaspisů, jimiž byly za Karla IV. vyzdobeny dvě nejvzácnější kaple království: Na Karlštejně a na Pražském hradě. Dodnes můžeme na vrcholu Holubího vrchu najít mezi hromadami kamení úlomky krásně probarvených jaspisů.

Ze všech krásných míst Krušných hor je však nejnavštěvovanější jejich král, nejvyšší vrchol Klínovec. Je to nejvýše vynesená, vzpříčená zemská kra budovaná svorem. Smrkové lesy na svazích Klínovce stejně jako budovy na jeho vrcholu působí sice zanedbaně, a výletní restaurace stojící těsně pod vrcholem v roce 2005 dokonce vyhořela, ale přesto sem v létě i v zimě přicházejí turisté a lyžaři. Ač zanedbaný a zchátralý, král Klínovec zůstává králem, který trpělivě čeká na novou korunu vrcholových staveb a nový lesní plášť z domácích dřevin. Až král se dočká úcty a důstojnosti, dočkají se jí i celé Krušné hory.

Krušné hory