Španělsko památky UNESCO
Španělsko je po evropské části Ruska, Ukrajině a Francii čtvrtou největší evropskou zemí. Zaujímá rozlohu téměř 506 000 km2 a žije v něm skoro 47 milionů obyvatel. Správně se dělí do 17 autonomních společenství, z nichž 15 leží na Pyrenejském poloostrově a další dvě tvoří Kanárské ostrovy v Atlantském oceánu a Baleárské ostrovy ve Středozemním moři, a dvou autonomních měst (Ceuta a Melilla na severu Afriky). Obyvatelé Španělska se obecně nazývají Španělé, ale v zemi žijí i příslušníci dalších národnosti se svébytnými jazyky, jako Katalánci, Baskové či Galicijci. Ti také povětšinou španělštině neřeknou jinak než kastilština, aby dali najevo, že jde pouze o jeden z více jazyků, jimiž se ve Španělsku mluví.
Španělsko je prostě obrovské a především rozmanité. Rozmanité krajinou, kulturou, kulinárními specialitami… Překvapí snad někoho, že španělská středomořská strava byla spolu s italskou, marockou, řeckou, portugalskou, kyperskou a chorvatskou v roce 2013 zapsána na seznam Nehmotného kulturního dědictví UNESCO? Strava tak odlišná od té, s kterou se setkáte třeba na Mesetě, náhorní plošině vyplňující střed Pyrenejského poloostrova, kde před mořskými plody dávají přednost fazolím, králičímu masu, zvěřině či hustým polévkám.
Ve Španělsku se zkrátka liší nejen jedno autonomní společenství od druhého, ale i provincie od provincie, ba ani jednotlivá města se nepodobají jedno druhému. Španělsko jako celek se pak v mnohém liší i od ostatních zemí Evropy. Kdysi se dokonce tradovalo, že Afrika začíná za Pyrenejemi. A něco na tom je. Kde jinde v Evropě najdete tak silný a téměř na každém kroku viditelný arabský vliv, který sem dorazil právě ze severu Afriky? Kde jinde v Evropě se minarety mešit proměnily ve věže křesťanských kostelů, aniž přestaly vypovídat o svém původu? Kde jinde v Evropě můžete vejít do křesťanského svatostánku obloukem ve tvaru podkovy, tak typickým pro muslimskou architekturu? Není náhodou, že se některé z těchto mudéjarských staveb staly součástí Světového dědictví.
A proto nepřekvapí, že Španělsko patří k státům s největším počtem památek UNESCO na světě. V seznamu Světového dědictví jich má aktuálně 48 – 43 kulturních, čtyři přírodní a jednu smíšenou. Jako zatím poslední byla v březnu 2019 zapsána památka Risco Caído y las Montañas Sagradas (Padlá skála a Posvátné hory), kulturní krajina na ostrově Gran Canaria. Když tehdy španělský ministr kultury blahopřál všem obyvatelům Kanárských ostrovů, uvedl výstižně, že zatímco počtem zapsaných památek je Španělsko třetí na světě, různorodostí svých zápisů stojí na místě prvním.
Vskutku, více zapsaných památek Světového dědictví, shodně po 55, mají pouze Itálie a Čína. A to kromě tohoto seznamu existuje ještě také seznam Nehmotného kulturního dědictví lidstva, v němž je Španělsko zastoupeno patnáctkrát. Některé z těchto zápisů, které obecně nejsou tak známé jako Světové dědictví, jsou opravdu kuriózní. Například v roce 2009 se zápisu dočkalo silbo gomero, dorozumívací hvízdání obyvatel kanárského ostrova La Gomera. Pro obyvatele hornatého ostrova s hlubokými údolími byl hvízdavý jazyk nesoucí se do daleka nejsnadnějším způsobem komunikace. Živý je dodnes, a aby se zachoval i v dalších generacích, byl od roku 1999 zaveden na ostrově jako povinný školní předmět. Katalánské castells, lidské věže, byly zapsány v roce 2010. Jak tehdy záviděla sousední Valencie! Ale o šest let později se dočkala i ona, když byly zapsány její fallas, svérázné oslavy svátku sv. Josefa. Zatím jako poslední španělské nehmotné dědictví byly v roce 2018 zapsány bubnové ceremonie tamboradas, kolektivní bubnování tisíců bubnů, které je součástí oslav Svatého týdne.
Takové množství hmotných i nehmotných památek samozřejmě nelze představit v jednom čísle časopisu. Rozhodli jsme se proto, že připravíme čísla dvě – první právě držíte v rukou, druhé vyjde za několik měsíců. Ani to nám však neumožní postihnout zdaleka vše. Proto si připomeňme některé památky, které jsme vám přiblížili už v našich minulých číslech z různých částí Španělska a k nimž se nyní již nebudeme z prostorových důvodů vracet. Cestám do Santiaga de Compostela je věnováno celé číslo 3/2019, kde najdete i samostatné články o dvou dalších památkách, starém městě v Santiagu a katedrále v Burgosu. S mnohými díly Antoniho Gaudího jste se mohli seznámit v číslech Barcelona (ZS 2/2013) a Provincie Barcelona (ZS 4/2017). V prvním z nich se dočtete i o památce Palau de la Musica Catalana a Hospital de Sant Pau, v druhém zase o lidských věžích. Klášter Escorial, univerzita a historická část města Alcalá de Henares i kulturní krajina Aranjuez našly své místo v čísle Madrid (ZS 9/2010). O katedrále a dalších památkách v Seville jsme psali v čísle Andalusie (ZS 6/2012), o Toledu, památkách Ovieda a Asturského království, stejně jako o katalánských románských kostelech v údolí Vall de Boí v čísle Španělsko 2 (ZS 12/2006). Městu San Cristóbal de La Laguna a národnímu parku Teide jsme se věnovali v čísle Tenerife (ZS 9/2015), s kulturní krajinou Serra de Tramuntana se můžete setkat hned dvakrát, v číslech Mallorca (ZS 6/2011) a Nejkrásnější turistické železnice Evropy (ZS 2/2019).
A co na vás čeká nyní? V tomto čísle vám představujeme památky v Granadě, mudéjarskou architekturu v Aragonii, královský klášter Santa María de Guadalupe, renesanční perly Úbedu a Baezu, jedinečnou Méridu, palmový sad v Elche, slavné prehistorické malby v Altamiře a dalších jeskyních severního Španělska, unikátní gondolový Biskajský most, španělskou část přeshraniční památky Pyreneje – Mont Perdu a z nehmotného dědictví jeden ze symbolů Španělska, flamenco. V druhé části se můžete těšit na Salamanku, Córdobu, Cuenku, Cáceres, Ávilu, klášter Poblet, římské opevnění v Lugu, Herkulovu věž, valencijskou burzu či krajinu Las Médulas, nehmotné dědictví bude zastoupeno slavností patií v Córdobě a svatojosefskými oslavami fallas ve Valencii.
Seznamy UNESCO však nezahrnují jeden podstatný faktor, kterým jsou lidé. Škoda, protože Španělsko, to jsou především jeho lidé. Přes všechny historické, často tragické dějinné události, přes všechny hospodářské obtíže po krizi z roku 2008, kdy se Španělsko dostalo vysoko v žebříčku nezaměstnanosti, vyzařuje z Kastilců, Katalánců, Galicijců i Basků jakási nedefinovatelná pozitivní energie, která se přenáší i na všechny ostatní, kdo Španělsko navštíví. Španělé se umějí radovat, umějí si užívat života, i když je jim zrovna ouvej. Nenechají vás ve štychu. Nevíte-li, kudy se vydat k některé památce, zanechají rozhovoru s přítelem a než by vám cestu sáhodlouze vysvětlovali, raději vás tam rovnou odvedou. Uvidí-li vás bezradně koukat do mapy, hned nabídnou svoji pomoc. Jsou ochotni zajet si i mnoho kilometrů, aby vás odvezli do hotelu, když zabloudíte v horách a sotva pletete nohama, jako se to stalo nám, když jsme se ztratili v galicijském pohoří Sierra de Queixa.
A protože lidé na seznamu památek UNESCO být nemohou, berte setkání s nimi jako přidanou hodnotu. Zmíníte-li se, že jste z Česka, jste jejich. Snad všichni už byli v Praze a považují ji za jedno z nejkrásnějších měst na světě. Nuže, vydejme se teď na oplátku my poznávat jejich krásy.
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.