V širokém údolí mezi pohořím Smrčiny a oblastí romantických pískovcových skal zvanou Franské Švýcarsko leží největší město Horních Franků, čtyřiasedmdesátitisícový Bayreuth. Rozkládá se po obou březích Červeného Mohanu, jižní ze dvou zdrojnic hlavní franské řeky…
Město dvou skvělých oper Číst více »
Pokud k hotelu Formentor dorazíte pozemní cestou, asi vás nijak neohromí. Jednoduchá podlouhlá budova bílé barvy ve stínu borového lesa by podle svého zevnějšku mohla klidně sloužit podnikové rekreaci. Jen co projdete mohutnými dřevěnými dveřmi, můžete zase nabýt dojmu, že jste někomu vstoupili přes prostornou předsíň rovnou do otevřeného salonu, za jehož velkými okny se nechá tušit krásná zahrada. Žádný impozantní vestibul s vysokým stropem, aby vám připomněl, že se nacházíte v jednom z nejslavnějších, a dodnes i nejdražších, hotelů Mallorky. Pár stolků a křesílek. Jako doma…
Formentor – hotel na konci světa Číst více »
Legenda praví, že kdysi dávno jeden pastýř jménem Lluc objevil u skály na břehu potůčku černou sošku Panny Marie a odnesl ji do nejbližší modlitebny Sant Pere d´Escora. Hned druhý den ráno se k ní vypravili lidé z okolí. Madona však zmizela. Našli ji znovu tam, kde byla objevena. Když se podivná věc zopakovala i potřetí, všichni
Patronka ostrova v klášteře Lluc Číst více »
Když se francouzská spisovatelka George Sandová a její přítel, polský hudební skladatel a klavírista Fryderyk Chopin, objevili roku 1838 v poklidné Valldemosse, vzbudili nejprve zvědavost a úžas, které brzy vyústily v pohoršení. Žena v kalhotách pokuřující doutníky konzervativní venkovany pobuřovala, nemluvě o tom, že už se vůbec nedokázali smířit s tím, že dvojice bydlí společně, aniž je sezdána.
Obrovské území Číny patří zoogeograficky ke dvěma oblastem – palearktické a indomalajské. Obě mají velmi členitý reliéf, což dále přispívá k mimořádné druhové pestrosti čínské fauny. Některá čínská zvířata zná celý svět, i když mu třeba trvalo dlouho, než uvěřil, že vůbec existují…
„Kdo poprvé dívá se na zábavu Číňanů, záležející v pouštění draků, zajisté musí se podiviti obratnosti, důvtipu a větroplavecké znalosti, jakouž Číňané jeví při řízení těchto hříček. Podobá se, jakoby Číňan konal mnohem vážnější studia v dělání povětrných draků, než v jiných věcech, a nikoliv bez velkého úspěchu…“
Světle žlutý písek, modré moře, zelené palmy. Obří balvany ohlazené působením živlů, poházené po pláži i ve vodě. Kdyby kousíček odtud nevyrůstal les bílých věžáků města San-ja, byla by iluze tropického ráje na ostrově Chaj-nan prakticky dokonalá…
Chaj-nan – čínská Havaj Číst více »
Zadumané kopečky porostlé smíšenými lesy, potůčky a horské louky, mlhavá rána a růžové západy slunce, to jsou Západní hory, oblast, která odedávna přitahovala učence, filozofy a literáty, úředníky civilní i vojenské, mnichy a poustevníky. Nedaleko hlavního města, a přece v rozjímavém klidu přírody, stranou ruchu a pokušení vznikaly tu buddhistické kláštery, z nichž ten nejstarší, nesoucí jméno Dračího rybníka a stromu če, patří k tomu nejzajímavějšímu, co může Peking nabídnout…
Serra de Tramuntana, pohoří hlubokých úzkých údolí, strmých svahů a špičatých či rozeklaných vrcholků, se táhne podél severozápadního pobřeží ostrova. Je doslova protkáno značenými turistickými stezkami. Nádhernými přírodními sceneriemi se však mohou kochat i ti, kteří pěší turistice zrovna neholdují. Hlavní tramuntanská silnice MA-10 procházející podélně horským masivem totiž spojuje většinu zdejších půvabných městeček a vesnic. Kroutí se jako had, chvíli klesá, aby se opět mohla začít šplhat do kopce. Výhledy jsou úchvatné…
Když se najednou před námi rozevřelo sóllerské údolí, ve vlaku se rozhostilo ticho. Všichni jsme se vrhli k oknům, aby nám nic neuniklo z oné neuvěřitelné palety barev, kterou namíchala zdejší příroda. Oranžová zcela jasně převládala. Sladké šťavnaté pomeranče se v této oblasti pěstují po staletí. Železnice spojující Sóller s Palmou de Mallorca vznikla právě kvůli nim. Stalo se
Na kolejích mezi pomeranči Číst více »
Tohle mallorské přání „Dobrou chuť“ nebudete k tomu, abyste si na ostrově pochutnali, vlastně vůbec potřebovat. Chutná tady úplně všechno…
Bon profit – mallorská kuchyně Číst více »
Mallorca odjakživa lákala a přitahovala – piráty pro své chráněné zátoky, dobyvatele z nejrůznějších koutů Středozemí pro strategickou polohu, slavné osobnosti pro svoji odlehlost, přívětivé klima a romantiku. Ale také sama Mallorca dala světu dvě významné osobnosti…
„Proč prý se Skoti tak málo žení? Protože nosí sukně a dudy mají vlastní.“ Tak tohle opravdu dudákům z Mallorky nehrozí. Sukně totiž jejich tradiční kroj netvoří. Naopak, chodí úplně jinak vyšňoření a jejich oblečení odráží hned několik cizokrajných vlivů. Široký černý klobouk připomíná bretaňského dudáka a nařasené, v podkolení podkasané kalhoty, jakési pumpky, zase arabský vliv…
Pytel, který bručí Číst více »
Mallorca je zemí prastarých jeskyní, které jak kamenné cévy protkávají její skryté, tiché útroby. Těžko si představit údiv a strach prvního člověka, který se vyšplhal až k tmavému chřtánu jeskyní Artà a tam se svou ohnivou loučí projasnil hranici tmy a světla, která oddělovala jeho prosluněný svět od neznámého podsvětí…
Mallorca se proslavila svými perlami – nejen v doslovném, ale i v přeneseném smyslu. Kromě kuliček sestavovaných do náhrdelníků najdeme na ostrově i jedinečné muzeum a pozoruhodná dílka lidového umění…
Do půvabných přístavů jako Andratx, Cala d´Or, Puerto Cristo či do samotné Palmy každý den připlouvají lodě a loďky všech typů, od jednoduchých plachetnic po honosné jachty ropných magnátů. Ty zvláště luxusní, s cizími vlaječkami, možná místní pozorují i s trochou závisti. Na druhou stranu dobře vědí, že všichni tihle lidé touží navštívit právě jejich ostrov, ostrov, kde oni mají to štěstí žít…
Být či nebýt Mallorčanem Číst více »
Snad každý Čech zná Drážďany a má na saskou metropoli své vzpomínky. Často jsou zahaleny oparem několika desetiletí. Platí ještě vůbec? A opravdu tohle město na Labi známe tak dobře, jak si myslíme?
Jdou, knížata, jdou Číst více »
V podvečerním slunci září světlý pískovec kostela Panny Marie neboli Frauenkirche jako zlatý maják nad již temnou hladinou dlažby. Vyhlídkové kočáry se rozjíždějí do stájí. Na náměstí Neumarkt zvolna končí další den pod hrdými pohledy dvou reformátorů – Martin Luther reformoval církev, král Fridrich August II. zase saské království. Jen proud lidí toužících si prohlédnout interiér chrámu neslábne, jednou stranou tam, druhou ven, jinak by to nešlo. Frauenkirche totiž není jen kostel, ale také symbol. Symbol usmíření…
Jako fénix z popela Číst více »
Nad levým nábřežím Labe probíhá asi v půlkilometrové délce mezi mosty Augustusbrücke a Carolabrücke terasa, jež bývala součástí drážďanského opevnění. Když pomalu ztrácela svůj vojenský význam, získal ji v roce 1739 všemocný ministerský předseda kurfiřta Fridricha Augusta II., hrabě Heinrich von Brühl. Nechal ji zastavět několika soukromými budovami a zkrášlit několika zahradami, jimž se souhrnně říkalo „Brühlovy skvosty“. Zásadním způsobem se tak změnilo severní panorama starého města. Krásu této promenády vychvaloval počátkem 19. století i Johann Wolfgang von Goethe, který ji neváhal označit za „balkon Evropy“. Termín se ujal a stal se téměř neodmyslitelným doplňkem oficiálního jména „Brühlova terasa“…
Sled okázalých historizujících budov na východním konci Brühlovy terasy uzavírá Albertinum; v sousedství sebevědomé Kunstakademie, Akademie výtvarných umění s mohutnými sloupy a skleněnou kupolí přezdívanou lis na citrony, působí poněkud skromně – a přece je domovem druhé nejvýznamnější umělecké sbírky v Sasku…
