Bon profit – mallorská kuchyně
Tohle mallorské přání „Dobrou chuť“ nebudete k tomu, abyste si na ostrově pochutnali, vlastně vůbec potřebovat. Chutná tady úplně všechno…
Bon profit – mallorská kuchyně Číst více »
Dva slavní rodáci
Mallorca odjakživa lákala a přitahovala – piráty pro své chráněné zátoky, dobyvatele z nejrůznějších koutů Středozemí pro strategickou polohu, slavné osobnosti pro svoji odlehlost, přívětivé klima a romantiku. Ale také sama Mallorca dala světu dvě významné osobnosti…
Pytel, který bručí
„Proč prý se Skoti tak málo žení? Protože nosí sukně a dudy mají vlastní.“ Tak tohle opravdu dudákům z Mallorky nehrozí. Sukně totiž jejich tradiční kroj netvoří. Naopak, chodí úplně jinak vyšňoření a jejich oblečení odráží hned několik cizokrajných vlivů. Široký černý klobouk připomíná bretaňského dudáka a nařasené, v podkolení podkasané kalhoty, jakési pumpky, zase arabský vliv…
Pytel, který bručí Číst více »
Jeskyně Artà
Mallorca je zemí prastarých jeskyní, které jak kamenné cévy protkávají její skryté, tiché útroby. Těžko si představit údiv a strach prvního člověka, který se vyšplhal až k tmavému chřtánu jeskyní Artà a tam se svou ohnivou loučí projasnil hranici tmy a světla, která oddělovala jeho prosluněný svět od neznámého podsvětí…
Perly bez perleti
Mallorca se proslavila svými perlami – nejen v doslovném, ale i v přeneseném smyslu. Kromě kuliček sestavovaných do náhrdelníků najdeme na ostrově i jedinečné muzeum a pozoruhodná dílka lidového umění…
Být či nebýt Mallorčanem
Do půvabných přístavů jako Andratx, Cala d´Or, Puerto Cristo či do samotné Palmy každý den připlouvají lodě a loďky všech typů, od jednoduchých plachetnic po honosné jachty ropných magnátů. Ty zvláště luxusní, s cizími vlaječkami, možná místní pozorují i s trochou závisti. Na druhou stranu dobře vědí, že všichni tihle lidé touží navštívit právě jejich ostrov, ostrov, kde oni mají to štěstí žít…
Být či nebýt Mallorčanem Číst více »
Jdou, knížata, jdou
Snad každý Čech zná Drážďany a má na saskou metropoli své vzpomínky. Často jsou zahaleny oparem několika desetiletí. Platí ještě vůbec? A opravdu tohle město na Labi známe tak dobře, jak si myslíme?
Jdou, knížata, jdou Číst více »
Jako fénix z popela
V podvečerním slunci září světlý pískovec kostela Panny Marie neboli Frauenkirche jako zlatý maják nad již temnou hladinou dlažby. Vyhlídkové kočáry se rozjíždějí do stájí. Na náměstí Neumarkt zvolna končí další den pod hrdými pohledy dvou reformátorů – Martin Luther reformoval církev, král Fridrich August II. zase saské království. Jen proud lidí toužících si prohlédnout interiér chrámu neslábne, jednou stranou tam, druhou ven, jinak by to nešlo. Frauenkirche totiž není jen kostel, ale také symbol. Symbol usmíření…
Jako fénix z popela Číst více »
Balkon Evropy
Nad levým nábřežím Labe probíhá asi v půlkilometrové délce mezi mosty Augustusbrücke a Carolabrücke terasa, jež bývala součástí drážďanského opevnění. Když pomalu ztrácela svůj vojenský význam, získal ji v roce 1739 všemocný ministerský předseda kurfiřta Fridricha Augusta II., hrabě Heinrich von Brühl. Nechal ji zastavět několika soukromými budovami a zkrášlit několika zahradami, jimž se souhrnně říkalo „Brühlovy skvosty“. Zásadním způsobem se tak změnilo severní panorama starého města. Krásu této promenády vychvaloval počátkem 19. století i Johann Wolfgang von Goethe, který ji neváhal označit za „balkon Evropy“. Termín se ujal a stal se téměř neodmyslitelným doplňkem oficiálního jména „Brühlova terasa“…
Albertinum
Sled okázalých historizujících budov na východním konci Brühlovy terasy uzavírá Albertinum; v sousedství sebevědomé Kunstakademie, Akademie výtvarných umění s mohutnými sloupy a skleněnou kupolí přezdívanou lis na citrony, působí poněkud skromně – a přece je domovem druhé nejvýznamnější umělecké sbírky v Sasku…
To nejcennější z Itálie
Itálie je jednou z kulturních kolébek lidstva. A nebyli to jen přísloveční staří Římané, kteří se postarali o výlučnost této části Evropy. Architekty, malíře a sochaře z Apeninského poloostrova najdeme mezi čelnými představiteli prakticky všech hlavních uměleckých stylů, jež zrodila evropská kultura, ba co víc, mnohé styly právě v Itálii vznikly. Když připočítáme ještě básníky, hudebníky a další tvůrce, jejichž díla nestojí na náměstích a nevisí v galeriích, což ale nesnižuje jejich hodnotu ani význam, výsledkem je kulturní síla vpravdě unikátní…
To nejcennější z Itálie Číst více »
Květ Středomoří
Někteří lidé tvrdí, že ostrovy ve Středozemním moři si jsou vzájemně podobné. Stejné klima, obdobná krajina, na pohled téměř shodná turistická střediska, vesničky v horách, výlety lodí… Tenhle pohled, který mají především plážoví turisté, je hodně zjednodušený. Každý středomořský ostrov je samozřejmě jedinečný a v různé míře se odchyluje od pomyslného „průměru“. Snad vůbec nejdál se od něj nachází Sardinie, přezdívaná Květ, Smaragd nebo také Karibik Středomoří…
Madrid – město a kraj
Prakticky uprostřed Pyrenejského poloostrova leží Madrid – hlavní město Španělska a zároveň centrum stejnojmenné autonomní oblasti, jedné ze sedmnácti, do nichž se země dělí. Historicky jde o část Nové Kastilie, od níž bylo toto území během formování moderního systému španělských autonomií odděleno do samostatné oblasti, především kvůli značnému nepoměru v osídlení…
Madrid – město a kraj Číst více »
Florencie na Labi
Množství architektonicky cenných staveb i uměleckých pokladů v četných sbírkách inspirovalo básníka a filozofa Johanna Gottfrieda von Herder, aby v jednom ze svých pozdních děl přirovnal v roce 1802 Drážďany k metropoli Toskánska. Označení saského hlavního města jako „Florencie na Labi“ či „Florencie severu“ je dodnes výtečnou obchodní značkou, která ho propaguje na turistickém trhu…
Le Midi – tam dole
Když jsem kdysi poprvé trávil prázdniny u svých francouzských příbuzných v Paříži a začalo se mluvit o Le Midi, jako by všichni najednou zjihli a začali vychvalovat onen podbřišek Francie, ten bájný, vysněný a zaslíbený konec francouzského jihu, ohýbající se jako půlměsíc kolem severozápadního okraje Středozemního moře…
Le Midi – tam dole Číst více »
Metropole nad Temží na počátku třetího tisíciletí
I pro Londýn platí okřídlené úsloví: „Již staří Římané…“ O tehdejším Londiniu se zmiňuje i Tacitus ve svých Letopisech a datuje jeho vznik do roku 43. Za tři desetiletí tedy metropole nad Temží oslaví dvoutisícileté jubileum. Během té dlouhé doby se však leccos změnilo. Ale ačkoli již Británie nevládne nad vlnami a impérium, nad kterým slunce nezapadá, je dávno zapomenuto, patří Londýn stále k předním světovým metropolím. A v mnoha ohledech je výjimečný. I dnes je jedním z center finančního světa, avšak naštěstí rovněž pro mnohé středobodem kulturním…
Metropole nad Temží na počátku třetího tisíciletí Číst více »
Verona – město věčných milenců
Stejně je to zvláštní – Verona existuje nepřetržitě více než dva tisíce let, je nabita památkami antickými i středověkými, už po osmaosmdesáté nabízí letos operní festival v jedinečných kulisách římské arény, její historické jádro leží v neopakovatelné poloze, sevřené ze tří stran řekou Adige, ale navzdory všem těmto skutečnostem jí přinesl největší slávu příběh smyšlený, jehož reálné jádro navždy zmizelo v temnotách zašlých věků. Nejslavnější milenecká dvojice, jakou lidstvo zná, Romeo, syn Montekův, a Julie, dcera Kapuletova, drží stále nad městem romantický závoj, o němž si jen největší skeptik troufne říci, že je protkán tlustou zlatou nití komerce…
Verona – město věčných milenců Číst více »
Ve znamení žul
Sardinie a Korsika, ostrovy, které spolu ještě v nedávné geologické době souvisely, jsou troskami dlouhého horského pásma, které se po variském vyvrásnění obloukovitě táhlo od francouzské Provence přes Středomořskou pánev až na Iberský poloostrov. Součástí a zároveň pozůstatkem tohoto prvohorního horstva jsou kromě Sardinie a Korsiky ještě malé ostrovy Baleáry. Většina bývalého pohoří však poklesla a leží teď na dně Tyrhénského moře. Oba ostrovy se také od třetihor zvolna sunou k jihovýchodu a ještě se přitom otáčejí ve směru hodinových ručiček – důkaz toho, že se Středozemní moře stále víc uzavírá a zmenšuje…
Z nuly do všech stran
Turistickou procházku Madridem můžeme samozřejmě začít kdekoli. Jedno místo se ale jako výchozí bod přímo nabízí – Origen de las carreteras radiales, nultý kilometr šesti hlavních silnic paprsčitě se rozbíhajících z Madridu po celém Španělsku, který vyznačuje zvláštní dlaždice v chodníku na náměstí Sluneční brány, Puerta del Sol…
Z nuly do všech stran Číst více »
Obrazárna starých mistrů
V 60. až 80. letech minulého století byla drážďanská obrazárna pro naše milovníky výtvarného umění nejsnáze dostupnou zahraniční galerií světové úrovně. Její popularita dokonce vedla v mnoha myslích k nepřesnému spojení „obrazárna = Zwinger“. Sbírka se jmenuje Obrazárna starých mistrů a umístěna je pouze v Semperově křídle dostavěném k Zwingeru až v polovině 19. století. Na jejím významu to ale nic nemění…
Obrazárna starých mistrů Číst více »