Gruzínská architektura Jako drahokamy rozhozené v nížinách a zasazené do strmých horských svahů Kavkazu – tak se jeví desítky stavebních komplexů i docela malých staveb spojených s tradicí gruzínské národní identity a představujících dnes jednu z největších turistických atrakcí země, hned vedle přírodních krás. Geograficky vzato leží Gruzie v Asii, ale srdcem je v Evropě, dalo by […]
Skvosty gruzínské architektury Read More »
Las Vegas či Dubaj Černého moře – taková srovnání můžete zaslechnout ve spojení s vyhlášeným letoviskem Batumi, jež v letních měsících doslova praská ve švech. Hlavní město Adžárie je dnes nejdůležitějším gruzínským přístavem a jeho neuvěřitelně rozmanitá krása vynikne především za večerního osvětlení. Nasvícené je tu téměř vše – secesní domy, moderní budovy, věže, sochy,
Hluboká zátoka v Černém moři – Batumi Read More »
Hrdina Lermontovovy poemy Novic, gruzínsky „Mcyri“, vězněný ve zdech jakéhosi kláštera, by „ráj i věčnost“ vyměnil za pár chvil „uprostřed krutých temných skal, kde dětství v hrách jsem provejskal“. Příběh mladíka zmírajícího touhou po svobodě patří k nejslavnějším dílům literárního romantismu. Příběh je to zčásti pravdivý a onen klášter jsme už letmo zmínili v jednom z předchozích
Džvari a Mccheta – dva symboly touhy po svobodě Read More »
Jako „Gruzínská vojenská cesta“ se od její rekonstrukce v 19. stol. označuje přibližně dvousetkilometrová silniční komunikace mezi Tbilisi a ruským Vladikavkazem. Historicky jde o jednu z hlavních tras z Ruska do Gruzie známou již od starověku, po dlouhá staletí jedinou cestu překonávající Velký Kavkaz. Využívaly ji proto kupecké karavany i četné armády. Své putování touto krajinou
Gruzínská vojenská cesta Read More »
Kutaisi, metropole bájné Kolchidy, kam se Iásónovi argonauti vypravili za zlatým rounem, patří k nestarším nepřetržitě obydleným městům v Gruzii. Podle helénistického básníka Apollónia Rhodského, který jejich výpravě věnoval čtyřdílný epos Argonautika, právě zde sídlil král Aiétés, od něhož měli rouno získat. Dnešní Kutaisi je životem kypící moderní město s více než 130 000 obyvateli, třetí největší v Gruzii. Archeologické výzkumy
Kutaisi, Gelati a dinosauři Read More »
Při železniční trati směřující z Tbilisi na severozápad se asi 10 km před Gori vypíná nad řekou Kura podivná proděravělá skála. Je to skalní město Uplisciche, „Boží pevnost“ a jedna z největších turistických atrakcí v zemi. Bizarní seskupení skal s průrvami a průlezy zřejmě odedávna vyzývalo k využití pro úkryty a lidská obydlí. Přítomnost člověka zde byla prokázána už v době
Boží pevnost Uplisciche Read More »
Gruzínská kuchyně Kavkazské národy jsou proslulé svou pohostinností a ani Gruzínci nezůstávají pozadu. Uctít hosta jídlem a vínem či vinnou pálenkou čača je základní slušnost a samozřejmost – stejně jako to, že je Země kulatá. I velmi chudí lidé dokážou vyčarovat nemožné a ze skromných zásob vás královsky pohostit. Legendární gruzínská supra je víc než
Gruzínské víno – Saperavi, Odžaleši, Rkaciteli, Kisi, Chichvi, Cicka. Zní to jako domorodé zaříkávadlo, ale jde o názvy původních gruzínských odrůd. Těch najdeme v Gruzii více než 500, některé přitom rostou jen v jedné jediné vesnici. Gruzie a Gruzínci jsou vínem prosáklí. Není slavnosti bez vína, není setkání bez vína – a proto pěstují všichni.
Asi sedmnáctitisícové Achalciche je administrativním centrem jihogruzínského regionu Samcche-Džavachetie. Jméno města znamená „nový hrad“ či „nová pevnost“. A vskutku, nomen omen, nová pevnost tu je i dnes, byť město existuje už přinejmenším od 12. stol. Ba co víc, původní pevnost tu stála dávno před městem, dokonce již v 9. stol., a jmenovala se hrdě Lomsia, „lev“.
Vardzia Jeden z článků v tomto čísle přiblížil čtenářům skalní město Uplisciche severozápadně od Tbilisi. Nejde však zdaleka o jedinou gruzínskou památku tohoto typu. Na samém jihu země, pár kilometrů od turecké hranice, se na levém břehu řeky Mtkvari (Kura) vypíná podsaditá hora Erušeti. Po jejím úbočí se táhne asi půl kilometru dlouhý pás jeskyní, jež jsou
Jeskynní klášter Vardzia Read More »
Na samém severovýchodním konci Gruzie, u hranic s Ruskem, konkrétně Čečenskem a Dagestánem, leží na severních svazích Velkého Kavkazu malá historická oblast Tušetie, kam byla první silnice postavena teprve na počátku 80. let minulého století. Většina jejího území je chráněna coby národní park (834,5 z 896 km2), vyhlášený v roce 2003. V místních vesničkách vzniklo po vyhlášení národního parku
Uprostřed zelených kopců Malého Kavkazu leží v malebném úzkém údolí řeky Mtkvari (Kura), na okraji národního parku Bordžomi-Charagauli, město Bordžomi. Jeho význam začal stoupat až po připojení Gruzie k Rusku. Během 19. stol. se zásadním způsobem rozvinulo zdejší lázeňství i produkce minerální vody nesoucí stejný název jako město. Mezi hosty se objevují zasloužilí bojovníci z ruské invaze na
Bordžomi – Lázeňské město se slavnou minerálkou Read More »
Rhétská dráha Zdánlivě to není mnoho. Když ale těch 384 km úzkokolejných tratí představuje na mnoha místech technické zázraky a spojuje jedinečná místa nevšední krásy, pak i taková délka železnic stačí jako zdroj spousty nezapomenutelných zážitků. Vítejte ve světě Rhétské dráhy! Kde, kdy, kdo? Odpovědi na jednoduché, ale o to zásadnější otázky nám výborně poslouží
Bernina Express je pýchou Rhétské dráhy, Glacier Express světoznámou ikonou celého Švýcarska, za níž se do Alp slétají každoročně desítky tisíc dychtivých výletníků ze všech koutů planety. A pozor: Na kolejích největšího švýcarského kantonu Graubünden nabízejí svezení i jiné, neméně zajímavé vláčky. Ledovcovému expresu se nezadržitelně blíží století na švýcarských kolejích, legendární vyhlídkový vlak poprvé
Bernina Express – Kouzlo červeného vlaku Read More »
Těžko odolat – když existuje sedmisetstránkový román odehrávající se ve městě, o němž pojednává tento článek, jeho hrdina přijíždí na začátku do onoho města vlakem, to znamená Rhétskou dráhou, a spisovatel stvořivší onen román a obdařený Nobelovou cenou za literaturu byl ještě navrch osm let československým státním občanem, tedy s vědomím všech těchto souvislostí nelze jinak než
Davos – město pod Čarovnou horou Read More »
Okolí Davosu – to jsou majestátní hory a půvabná boční údolí nabízejí spoustu příležitostí k aktivní dovolené, ať už k pěším výšlapům, cykloturistice, ba i vodním sportům v létě, nebo k nejrůznějším zimním radovánkám na sněhu. Davos s téměř 11 000 obyvateli se táhne více než 20 km dlouhým údolím říčky Landwasser od Davoského jezera na severovýchodě
Jedinečné přírodní výtvory v nebývalé koncentraci, obklopené typickou alpskou vegetací – tak by se v největší stručnosti dalo popsat to, co nabízí Il Giardino dei Ghiacciai di Cavaglia neboli Ledovcová zahrada v Cavaglii. Na vrcholu poslední doby ledové asi před 25 000 lety sahal ledovec stékající z Piz Palü (3900 m n. m.) až k Milánu, vzdálenému odtud vzdušnou čarou 100
Cavaglia – Ledovcová zahrada Read More »
Engadin Na jižním konci náměstí Plaz ve Scuolu stojí na první pohled výjimečný, honosný dům, v průčelí nejen se sgrafity, ale i s dvoupatrovými arkádami. Však mu také místní říkají „chà gronda“, doslova „velký dům“. A to ještě pohled na průčelí zdaleka nevypovídá o jeho skutečné rozlehlosti, která možná i trochu zaskočí každého, kdo vstoupí dovnitř, aby
Muzeum Dolního Engadinu Read More »
Poschiavo Je to, jako když náhle vstoupíte kouzelnými dveřmi do jiného světa. V Graubündenu se pořád pohybujete v německy a rétorománsky mluvícím horském prostředí. Když stoupáte po berninské dráze k stejnojmennému průsmyku a nejvýše položené stanici Rhétských drah Ospizio Bernina (2253 m n. m.), ten dojem se ještě umocní. Dostanete se nad horní hranici lesa, všude jen skály
Poschiavo – město a údolí Read More »
Scuol Na tratích Rhétské dráhy jsou pouze dvě stanice, z nichž nevedou koleje nikam dál. Jednou z nich je Scuol, hlavní centrum Dolního Engadinu. Jménem Engadin se označuje údolí řeky Inn na území Švýcarska. Je dlouhé více než 80 km a patří k nejvýše položeným osídleným údolím v Alpách. Rozděluje se na dvě části – jihozápadní Horní Engadin, širší
Scuol – v srdci Dolního Engadinu Read More »
