Vicenza Řekneme-li Vicenza, vybaví se nám okamžitě Andrea Palladio, velký architekt období pozdní renesance, který městu vtiskl jeho dodnes zřetelný půvab. V článku o Padově jsme připomněli uličnickou básničku, která nenechala na pokoji nejen „velké doktory“ v Padově, ale ani „velké pány Benátčany“ a „bláznivé Veroňany“. Nejhůře v ní však dopadli obyvatelé Vicenzy, označení v ní jako „magna gati“. […]
Palladiova Vicenza Read More »
Renesanční vily Benátska „To je dobře, že tu budeš na Prvního máje, pojedeme na oslavu k přátelům,“ zněla reakce mého známého, když jsem mu řekl o chystané cestě do Itálie. Popravdě řečeno, byl jsem na rozpacích. „A bude to v jedné z těch renesančních vil, cos chtěl vidět,“ pokračoval svůdný hlas ve sluchátku. V tu chvíli mne rozpaky přešly a
Pozdně renesanční vily v Benátsku Read More »
Dolomity Když bychom porovnali atraktivitu jednotlivých regionů Itálie z hlediska cestovního ruchu, ukáže se nám nabídka Benátska jako jedna z nejkomplexnějších. Je tomu tak proto, že vedle přitažlivosti Benátek a řady dalších historicky významných měst jsou její velkou devizou i půvaby mnoha značně rozmanitých krajinných typů. Zní to možná překvapivě, ale mimo Benátska se území
Dolomity – na temeni Benátska Read More »
Castelli degli Scaligeri Hrady spjaté s mocným rodem „pánů ze Scaly“ (přesněji „ze žebříku“, což však zní méně vznešeně) nebývají předmětem souhrnného pojednání, ale už vzhledem k jejich množství a vlivu na život severní Itálie rozhodně stojí za pozornost. Víme, že středověké hrady nemusely být „hezké“, obdiv k jejich tajemné kráse přišel až s romantismem 19. stol., ale musely
Castelli degli Scaligeri Read More »
Colli Euganei Z jednotvárné Pádské nížiny, nekonečné pláně bez jediné vyvýšeniny, jak přelud z jiného světa vyvstává jihozápadně od Padovy shluk dávno vyhaslých sopek – Euganejské kopce, Colli Euganei. Vznikly před zhruba 34 miliony let, v oblasti zalité původně ještě mořem, a v době své největší vulkanické aktivity vyrostly do výše 603 m n. m. (Monte
„Padovani, gran dottori,“ ironicky říká jedna posměšná básnička, ale i když jistě nejsou všichni Padované „velcí doktoři“, jedna věc je nesporná: zdejší univerzita je druhou nejstarší v Itálii. Ale není to jen univerzita, na niž jsou Padované hrdí. Jejich město, které má dnes asi 215 000 obyvatel, je odedávna jednou z hospodářských, politických i náboženských metropolí
Prosecco. Snad žádné jiné víno nezaznamenalo v několika posledních desetiletích takový vzestup popularity. Lehké a jiskrné bublinky dobývají svět. Odkud? Z Benátska přece! „Prosecco je značka.“ „Ano, ale taky odrůda.“ „Ne, odrůda to není.“ „Prosecco je přece vesnice.“ „Nějak podobně mi zní dalmatský Prošek.“ „A víte, že existuje Prosecco, které tohle označení vůbec nenese?“ Zmatení
Prosecco – víno s puncem památky Read More »
Villa Valmarana Za „šťastnou a geniální“ označil J. W. Goethe výzdobu venkovské vily, kterou navštívil na své italské cestě v září 1786. Byla to Villa Valmarana, již sotva třicet let předtím freskami vyzdobil jeden z největších benátských mistrů a která se řadí k nejslavnějším dílům pozdního baroka. S rodinou Valmaranů je v Benátsku spojeno nejméně sedm venkovských rezidencí a tři
Tiepolova Villa Valmarana Read More »
Opevněná města – Cittadella a Montagnana V Benátsku existuje mnoho měst s víceméně zachovanými hradbami. Některá z nich ale nebyla hradbami obehnána teprve během své neklidné historie, ale naopak byla s rozmyslem vložena do jejich již připraveného půdorysného rámce. Takových případů není mnoho, v podstatě šlo o pevnosti budované s konkrétním strategickým záměrem a k tomu, jaksi navíc, osídlené civilním
Cittadella a Montagnana – opevněná města Read More »
Ta krajina dostala za posledních pár století řadu jmen. Byla to jména vesměs německá, která v překladu znamenala České Nizozemí, Stolové hory polabské či Českosaské Švýcarsko. Dnes se její část na české straně hranice oficiálně nazývá Děčínská vrchovina a méně oficiálně, ale patrně výstižněji, Labské pískovce. Po většinu času, kdy se ona krajina vytvářela, existovala beze
Labské pískovce – krajina čtyř fází Read More »
Národní park České Švýcarsko je u nás druhým nejmenším a zatím nejmladší parkem. Vznikl v roce 2000, ale to neznamená, že do té doby nebyla zdejší příroda pod ochranou. Dnešních téměř 80 km2 národního parku bylo už od roku 1972 součástí chráněné krajinné oblasti. Našli bychom v něm však území, která dostala statut chráněných míst
Národní park České Švýcarsko Read More »
České Švýcarsko – rozhledny a vyhlídky Klidně bychom ji mohli nazvat „krajinou vyhlídek“. Jen málokterá oblast u nás se může pochlubit tolika místy k rozhlédnutí jako právě krajina Labských pískovců. Velmi členitý reliéf ji k tomu přímo předurčuje. Není divu, že zdejší vyhlídky jsou spojeny se samými počátky turistiky v Čechách. A některé jsou ještě starší. Na počátku
Rozhledny a vyhlídky Read More »
Jako hradba středověkého města tyčí se hráz pískovcových skal nad obcí Tisá v západním výběžku Labských pískovců. Nevelká obec má dnes necelých tisíc obyvatel. Bývaly však časy, kdy jich tu žilo třikrát tolik a její jméno znali výrobci oděvů téměř na celém světě. Místní manufaktury totiž proslavila výroba kovových knoflíků. Zákazníci, kteří zdejší produkty pod značkou
Tisá – Obec pod bludištěm Read More »
Děčínský Sněžník leží asi 7 km západně od Děčína a je vůbec nejvyšším vrcholem Labských pískovců. Ačkoliv na saské straně najdeme stolových hor více, žádná z nich nedosahuje jeho výšky. Vrchol hory tvoří plošina o velikosti zhruba 1600 × 600 m, která se mírně svažuje k česko-německé hranici. Blízko jejího jižního okraje se nachází nejvyšší místo s nadmořskou
Růžovský vrch, kterému místní neřeknou jinak než Růžák, je vidět skoro odevšad. Dominuje zdejšímu kraji, který převyšuje téměř o tři stovky metrů. Přitahoval staré Kelty i Germány, kteří ho považovali za sídlo bohů. Objevuje se na obrazech romantických malířů a intenzivně se o něj zajímali turisté, hlavně německé národnosti. Jeho příroda je natolik unikátní, že
Růžovský vrch plný tajemství Read More »
labský kaňon Nejmohutnější česká řeka teče na našem území v délce téměř 370 km. Od svého pramene prochází mnoha proměnami, ale místo, kde opouští naši zemi, si vybrala k opravdu velkému finále. Při průchodu masivem Labských pískovců zde vytvořila největší pískovcový kaňon v Evropě. Je pravda, že za velkými pískovcovými kaňony v jiných světadílech labský
Pravčická brána „Vidím … divokou část skal, Pravčickou bránu, kde jsme stáli pod kamenným obloukem, který nad našimi hlavami vytvořil mocný duch přírody.“ Tato slova si zapsal dánský pohádkář Hans Christian Andersen již v roce 1831, kdy navštívil pískovcovou krajinu na česko-saském pomezí. Malebný skalní oblouk zasazený do romantické krajiny však přitahoval pozornost už před návštěvou
Soutěsky Kamenice Vyplouváme. Nárazy bidla o bort, než loď dostane potřebnou rychlost, a vzdalující se zvuk vody šumící přes jez. A pak ten podivný klid. Když lodník a průvodce v jedné osobě promluví, kolmé skály vytvářejí prazvláštní ozvěnu. Vše je najednou tiché a intimní. Lidé nemluví, poslouchají výklad a možná cítí i respekt. Ke skalám a
Soutěsky Kamenice – tiché a divoké Read More »
Dolský mlýn Už z něj moc nezbylo. Je to vlastně jen ruina skrytá v hlubinách pohraničního hvozdu u říčky Kamenice. Přesto tu v hlavní turistické sezoně bývá docela rušno, neboť Dolský mlýn je důležitou křižovatkou turistických tras. Kdo si chce místo vychutnat, měl by sem přijít mimo sezonu. Stačí si pak sednout na zbytky pískovcových zdí, přivřít
Dolský mlýn – mlýn jako z pohádky Read More »
Nejstarší naučná stezka Máme jich v naší republice více než dva tisíce. Zná je každý, kdo občas zavítá do přírody. V mapách jsou značeny zelenou barvou a v reálu osazeny tabulemi s mnoha zajímavými informacemi. Jejich délka může být pár set metrů nebo i desítek kilometrů. Spojují dohromady pohyb v přírodě i nenásilné poučení příslušníků všech generací. Téměř každý
Po nejstarší naučné stezce Read More »
