Jméno autora:Země světa

Valašsko – jediný náš region, v němž najdete najednou Olymp, Athény, Balaton, Eiffelovku i Slavín. Region převážně hornatý, s dlouhými, jemně zvlněnými pásmy kopců, jež od sebe oddělují nepříliš hustě osídlená údolí s vesnicemi a maličkými městečky, kde pořád ještě místy stojí tradiční dřevěnice jako připomínka starých časů. Region plný výhledů, který byl a je

Pětadvacetitisícový Vsetín je díky své poloze výborným východištěm pro nejrůznější cyklovýlety i pěší túry – o populární cyklostezce údolím Vsetínské Bečvy píšeme v samostatném článku, stejně tak o Soláni. Některý den ale stojí za to zůstat také ve městě a pořádně se v něm porozhlédnout. Má co nabídnout. Vsetínská Bečva rozděluje město na dvě nestejně velké části.

Pobývat na Valašsku a nevystoupit na Radhošť snad ani není možné. Přitažlivost bájné hory je mimořádně silná, navíc je to hezký výlet, což samozřejmě vědí i místní. Vrchol Radhoště tak patří k nejoblíbenějším turistickým cílům v celém regionu. Hlavní legendy, které se pojí s vrcholem Radhoště (1129 m n. m.), jsou dvě. Podle první zde

Myslím, že žádná anketa „Bez čeho byste si nedokázali představit Valašsko?“ nikdy neproběhla. Ale kdyby ano, zajímalo by mne, kolik by bylo jiných odpovědí než „Bez slivovice.“ A mimochodem, všimli jste si někdy, jak se rýmují slova „slivovice“ a „Vizovice“? To nemůže být náhoda. Tradice pálení, nikoli čarodějnic či klestí, nýbrž pálení coby výroby destilátů,

Velkým lákadlem pro milovníky aktivní dovolené je cyklostezka Bečva, která nabízí cyklistům a v některých úsecích také příznivcům inline bruslí příjemnou jízdu pestrou krajinou, z velké části po nově vybudované speciální komunikaci s vyloučením automobilové dopravy. Vybrat si lze hned ze tří etap. Etapy odpovídají členění toku řeky. Dvě vedou Valašskem podél jejích zdrojnic – z Horní Bečvy do

Valašsko je krajem plných mýtů a legend a valašské tradice krajem stále živé a neopakovatelné, jejichž kořeny se ztrácejí v dávnověku. Poutník po nejzáhadnějším regionu Moravy by měl nejprve vědět, že valaška není jenom sekyrka, ale také plemeno ovcí a vlastně každá obyvatelka této oblasti, a že slivovice není pouze pálenka, ale především kouzelný nápoj,

Trochu moderní francouzské elegance, trochu doznívajících barokních principů, kabátek ušitý z rokoka a klasicismu, ale také atmosféra života v druhé polovině devatenáctého a první polovině dvacátého století – to je zámek Vizovice. Myslím, že nejsem sám, koho pokaždé překvapí nejen bohatství našich hradů a zámků, ale také mezery ve vlastním vzdělání, když člověk narazí na

Valašskému Meziříčí se často přezdívá „Valašské Athény“, neboť město je tradičním centrem vzdělanosti na Valašsku s bohatou nabídkou kulturního života i dlouhou historií. A v hovorové mluvě se neméně často jeho jméno zkracuje na praktičtější „Valmez“. Pokud by to někomu připadalo nevhodné, snad ho uklidní skutečnost, že VALMEZ je dnes oficiální marketingovou značkou města. Co vás napadne

Soláň, kopec s jedinečnými výhledy na sever i na jih, na Beskydy i Javorníky, se s rozvojem turistického ruchu ve 20. a 30. letech 20. stol. poměrně rychle začal připomínat v regionálních a později i oblíbených celostátních obrazových periodikách jako zcela výjimečné místo s originální atmosférou a přírodním kouzlem. Poetická jména vrcholů javornického hřebene a

Soláň není svou výškou žádná velehora, i když rozhled je z něj parádní. Co však tento „valašský Olymp“ činí vskutku výjimečným a předurčuje ho k nesmrtelnosti vpravdě božské, je jeho místo v našem umění, zejména výtvarném. A nejde jen o historii. Tradice Soláně coby uměleckého centra je živá i dnes. V minulém článku jste se dočetli, jak to