Halucinogenní účinky rostliny znali již Aztékové, kteří je využívali při svých magických obřadech i při léčení nemocných. K přípravě drogy se nadzemní část kaktusů příčně krájí na plátky, které se pak na slunci suší až se svrasknou a zhnědnou. Tyto placičky se nazývají meskalové koláčky nebo meskalové knoflíky, hikuli, nejčastěji jsou však známé jako peyotl neboli peyote…
Červená a černá barva tvoří základ nejkrásnějšího kroje Oaxaky, vyšívaného barevnými nitěmi a zdobeného bílým krajkovým volánem. Ocenit jej můžete při pověstných tanečních slavnostech Guelaguetza, jež probíhají podle okolností první dvě pondělí po 16. červenci (svátku patronky Panny Marie Karmelské)…
Ďáblové u poslední večeře, smrtky v kostele, pestrobarevní pavouci, volečkové s květinami na bocích, Ježíš Kristus na kříži se žlutou svatozáří kolem hlavy, zelené a modré mořské panny. Za těmito figurkami obklopenými dalšími těžko identifikovatelnými potvorami a příšerami sedí paní v pestrobarevném kroji. Její nabídka napovídá, že je z Ocumicha…
Ďáblové z Ocumicha Číst více »
Když conquistadoři, chtiví indiánských pokladů, zjistili, že proud zlata začíná vysychat, upnuli svoji pozornost ke stříbru. Vedle peruánských a bolívijských dolů to bylo zvláště střední Mexiko, kde od čtyřicátých let 16. století začala vznikat celá řada horních měst. Americké stříbro se stalo po tři staletí hlavním zdrojem zisků španělské koruny a záhy způsobilo kolaps starých důlních středisek v Evropě…
Kaktusy jsou domovem v tropických a subtropických oblastech Nového světa a některé dokonce i v oblastech chladnějších. Ale skutečnou mekkou kaktusářů, této zvláštní sekty pěstitelů, je Mexiko. Mnohé druhy kaktusů rostou pouze zde, někdy jen na několika málo lokalitách či dokonce pouze v jediném údolí, ba i na jediné skále. Kromě schopnosti přežít v těch nejnehostinnějších podmínkách je pro většinu kaktusů společná i přítomnost trnů a trníčků…
Mexičtí zelení ježci Číst více »
Záhy po skončení conquisty Mexika se začalo utvářet povědomí nové společenské vrstvy kreolů, Španělů narozených v Novém světě. Tváří v tvář kontinentálnímu Španělu v asketickém černém odění s tuhým bílým okružím se staví kreol, v jehož charakteru se stále více projevuje velkorysost až opulence a rozmáchlost gest, inspirovaná barokní pestrostí barev, chutí a tvarů, jež ho obklopuje a z níž lze plnými hrstmi nabírat tu i tam. Jasněji než všechno ostatní jej však charakterizuje jistý malý detail – šálek čokolády v ruce…
Okraj vulkanického sombrera, vynořující se po sluneční straně našeho autobusu, a vzorně upravená políčka, zaplněná vyrovnanými rostlinami agáve, nás přesvědčují o tom, že se blížíme do místa, odkud pochází jeden z hlavních symbolů současného Mexika. Vystupujeme ve zdánlivě ospalém, pětatřicetitisícovém městečku Tequila…
Tequila-chvála magueye Číst více »
Španělští dobyvatelé byli často nuceni už v samých počátcích conquisty doplňovat své potraviny ve spížích spřátelených indiánů, a tak se dochovaly zprávy, že jim rychle zachutnaly mnohé druhy listové zeleniny, označované Aztéky jako quelites. Postupně se seznamovali i s dalšími plodinami, na něž je americká příroda tak bohatá. Novinkou pro Španěly byla červená i zelená rajská jablíčka, nejrůznější typy papriček čili, všechny druhy ovoce rodu sapote, guanábana, guayaba, rozličné druhy dýní a další zeleniny. Brzy ochutnali a ihned si oblíbili kakao, které se ukázalo jako hodnotný zdroj energie během dlouhých válečných tažení a zachutnalo jim i „máslo starých Mayů“, avokádo. Nechutnala jim snad jen zralá papája, která jim páchla po štěnicích…
Tajemství mexické kuchyně Číst více »
Paricutín se zrodil poblíž stejnojmenné vesnice, v kraji plném starších vulkánů a obývaném potomky kmene Tarasků, kteří si říkají Purepečové. V sobotu 20. února 1943 se jeden z nich, Dionisio Pulido, vydal pracovat na své pole, zatímco se jeho žena a syn starali nedaleko o jehňata. Už několik dnů byli zdejší obyvatelé zneklidněni zemětřesením, které bylo mnohem silnější, než obvykle. Ale onoho rána začínal hezký, poměrně teplý, tichý, únorový den…
Paricutín – návštěva sopečného mrněte Číst více »
V arizonské pustině, nedaleko přehradního jezera Powel, na území indiánské rezervace Navahů, se nachází ojedinělý výtvor přírody, který přijíždějí obdivovat návštěvníci z celého světa. Jmenuje se Antelope Canyon a představuje geologický unikát mimořádné hodnoty…
Antelope Canyon – světelné kouzlení v nitru skal Číst více »
Získat pro domácnost olivový olej Royale, nejlepší a také nejdražší ve Francii, je zcela nemožné, i když jeho výrobce a vynálezce Pierre Poussou je vaším přítelem. Zkrátka není to možné, protože je na několik let dopředu vázán exkluzivními smlouvami s hvězdami kulinářského umění a nesmí nikomu jinému tento značkový výrobek prodávat, ba ani dávat…
Olivový ráj Pierredite Číst více »
Být zapsán na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO je pro každou jednotlivou památku, případně celou lokalitu velká čest. Že se město Kroměříž činí, aby bylo tohoto mezinárodního uznání hodno, je vidět na první pohled. Snaha o zvelebování jednoho z nejkrásnějších historických center moravské kultury se projevila především v posledním desetiletí…
Na schodech se s uctivostí a pokorou objevil sluha, který požádal o povolení, zda může ustlat moji postel. Byl indického původu, a protože právě začínal největší hinduistický svátek na ostrově Mauritius a v širokém dalekém okolí – Mahá Šivarátri – tedy velká Šivova noc, zeptal jsem se ho, zda také, jako všichni praví hinduisté, podnikne pěší pouť ke kráteru, v němž je posvátné jezero nazvané Ganga Talao známé více jako Grand Bassin…
V mnohačetném pantheonu hinduistických božstev je představitelkou učenosti, věd, moudrosti a umění překrásná bílá bohyně Sarasvatí. Je zobrazována s labutí, lotosovým květem, tradičním hudebním nástrojem vínou, knihou a kalamářem s perem. Právě k ní se ubírají modlitby malých i velkých školáků před četnými prověrkami vědomostí, které jsou těžkým břemenem pro většinu indických dětí…
Školy a školáci Indie Číst více »
Začátkem 20. století nouzově přistálo na jednom z indonéských ostrovů letadlo. Jeho pilot tam nejprve objevil podivné stopy, a potom uviděl i obrovské, dosud nevídané ještěry. Šťastně se mu podařilo z ostrova vzlétnout, ale jeho vyprávění o obrovských, drakům podobných ještěrech na ostrově Komodo, nikdo doma nevěřil. Podezírali ho ze ztráty zdravého rozumu. Za pravdu mu dala až vojenská expedice vypravená na ostrov v roce 1910…
Ostrov komodského draka Číst více »
Některá města mají svá tajemství, která do nich uložily především historické události. Stopy příběhů dávno minulých pak vybízejí k výpravám za dobrodružstvím poznání. Historická města protínají turisticky osvědčené trasy, na nichž se průvodci pokoušejí zprostředkovat takovou podobu města, která co nejvíce odpovídá očekáváním vzbuzeným různými bedekry, pohlednicemi a populárními dějinami umění. Města s pamětí však lze procházet i jinak, na vlastní pěst, a hledat v nich podobou, která není běžně nabízena. Flanderské Antverpy patří k oněm městům s obrovskou náloží paměti a s mnoha tajemstvími…
Antverpská tančící zebra Číst více »
Agathu Christie zná téměř každý jako slavnou spisovatelku detektivek, jako „první dámu zločinu“. Málokdo už ví, že proslulá autorka byla 46 let nejen manželkou, ale i spolupracovnicí archeologa Maxe Mallowana. S ním prožila značnou část života na Blízkém východě, v prostředí nepříliš pohodlných táborů, poblíž vykopávek sumerských a asyrských měst. I když většinu svého „archeologického“ života strávila v Sýrii a v Iráku, k napsání několika děl ji inspirovaly návštěvy Egypta…
Neznámá Agatha Christie Číst více »
V údolí pod rozeklaným hřebenem pohoří Swartberg, nedaleko jihoafrického městečka Prince Albert, hospodaří Heimie se svou matkou Adri na pštrosí farmě. Tento sympatický pilot se díky svému povolání zdržuje doma jen 12 dní v měsíci. Žije tady v bílém domě zastíněném vzrostlými blahovičníky, v místech, kde se narodil, vyrůstal, a kde se stará o své opeřené svěřence…
Z pštrosí farmy 12000 km do práce Číst více »
Obdivovatelé antických památek, kteří každoročně zaplavují Řím, často netuší, že pouhých 30 kilometrů na severovýchod, poblíž italského města Tivoli, stojí skvost římského stavitelství – Villa Adriana. Rozsáhlé zříceniny někdejšího letního sídla císaře Hadriána (76—138 n. l.) zabírají 77 ha a dodnes uchvacují svým dokonalým spojením architektury s okolní přírodou…
Villa Adriana – antický skvost nedaleko Říma Číst více »
Celosvětovou krizi letecké dopravy po teroristických útocích na Spojené státy 11. září 2001 neunesla ani belgická společnost Sabena, jedna z nejstarších v Evropě. Na konci roku zbankrotovala a Belgie se ocitla bez národního dopravce. Stala se jím belgická…
Mozaika zajímavostí Číst více »
