Jméno autora: Země světa

Londýn rozhodně není žádným svatým městem, jak bývá nazýván třeba Řím. Je zejména centrem obchodu a finančnictví. Tomu odpovídá i nápis na patce sloupu Královské burzy, kterým jsou úvodní slova Davidova žalmu: „Hospodinova jest země a plnost její“. Přes své světské zaměření má i britská metropole nepřeberné množství kostelů, od historických katedrál až po malé modlitebny v nejzapadlejších částech města. Není zřejmě významného světového náboženství, které by tu nemělo svůj svatostánek…

Dnes již asi těžko zjistíme, kde a kdy vznikly předsudky o nepoživatelnosti anglické kuchyně i četné vtipy na účet ostrovních hospodyněk. Možná za to mohou sami angličtí puritáni, kteří dávali přednost otázkám ducha před záležitostmi těla, ale často pomlouvali anglickou kuchyni i ti, kdo její pokrmy nikdy neochutnali a jen papouškovali zavedený stereotyp. Přiznejme si, že anglická kuchyně je pro většinu Čechů téměř neznámá, i když často užíváme třeba termín ‘anglická snídaně’. K té originální patří grilovaná klobáska, vajíčka, smažené žampiony, rajčata, často fazole a především bacon…

Pražské děti mohou londýnským školákům jen závidět. Součástí výuky britských škol jsou totiž pravidelné návštěvy muzeí a galerií. Každý všední den proto můžeme ve výstavních sálech vidět mládež ve školních uniformách, jak sedí na podlaze před obrazy a učitel jim vykládá o dějinách výtvarného umění či technice malby. Anebo je spatříme pobíhat s papíry a tužkou v ruce, jak hledají odpovědi na otázky třeba z britské historie…

Nebýt Temže, Londýn by nikdy v jihovýchodním cípu Anglie nevznikl. Řeka, jejíž celková délka, od pramene poblíž Cirencesteru až k ústí do moře, měří 338 kilometrů, byla vždy důležitou dopravní tepnou. I dnes na její hladině plují kromě četných výletních lodí i nákladní čluny, které po ní ročně přepraví více než padesát milionů tun nákladu. Bez Temže by také nemohl vzniknout londýnský přístav, v 19. století největší a nejdůležitější námořní přístav na světě – a to přesto, že Londýn neleží přímo u moře…

Londýn již dávno není středem ‘říše, nad kterou slunce nezapadá’. Z vládních budov však dodnes čiší bývalá imperiální sláva. Třída Whitehall, která vede z Trafalgarského náměstí k Parlamentu, je vládní ulicí, na které sídlí většina důležitých ministerstev, například obrany, zahraničních věcí a také financí. Jméno této ulice bývá často používáno jako synonymum pro britskou vládu…

Mnoho anglických či britských panovníků zanechalo v Londýně po svém vládnutí nesmazatelné stopy v podobě nepřehlédnutelných staveb. Vilém Dobyvatel položil základy Toweru. Palác Hampton Court sice začal stavět kardinál Wolsey, ale daroval jej Jindřichu VIII., s jehož jménem je toto sídlo spojováno. Tento šestkrát ženatý král dal také na místě bývalého špitálu postavit Svatojakubský palác. Vilém III. koupil roku 1689 Kensingtonský palác a jeho přestavbu na královskou rezidenci svěřil siru Christpheru Wrenovi…

Za svůj vznik může Londýn poděkovat Temži a Římanům. Ti na severním břehu řeky, tehdy zvané Tamese, v místě, kde se dala poprvé od svého ústí bezpečně přebrodit, vybudovali již v roce 43, za panování císaře Claudia, město, či spíše osadu Londinium. Stála přibližně tam, kde se dnes nachází finanční centrum City. Název však pochází od starých Keltů, podle nichž to bylo území, které patřilo muži jménem Londinos…

Britská metropole patří se svými více než sedmi miliony obyvatel k nejlidnatějším městům v Evropě. Další milion lidí do ní denně dojíždí za prací a ročně ji navštíví na 25 milionů turistů. Rozlohou 1580 km2 je zřejmě největším evropským městem. Na jeho plochu by se vešlo 146 300 fotbalových hřišť. Rozlehlost Londýna je dána zejména tím, že bytovou zástavbu tvoří převážně jednopatrové domky. Rozlehlost Londýna je dána zejména tím, že bytovou zástavbu tvoří převážně jednopatrové domky.

První poštovní schránky se v londýnských ulicích objevily v roce 1855. Byly umístěny na Fleet Street, Strandu, Pall Mall a Rutland Gate. Žádná z nich se nezachovala. Nejstarší schránky, které můžeme v britské metropoli najít, jsou z roku 1872. O dva roky později dostaly svou typickou červenou barvu, kterou září dodnes. Původně však byly natřeny na zeleno. Na každé britské poštovní schránce jsou iniciály panovníka, za jehož panování byla vyrobena, tedy královnou Viktorií počínaje a Alžbětou II. konče. Díky těmto litinovým boxům se alespoň něco málo uchovalo i z vlády Edwarda VIII., který abdikoval v roce 1936, ještě před svou korunovací. V Londýně je v současnosti osm velkých sloupových schránek s jeho monogramem. Edwardova schránka na snímku stojí na Rockhal Road v severozápadní části metropole…

I když Českou republiku dělí od Londýna stovky mil, má britská metropole své místo v českých dějinách. A naopak, několik Čechů zanechalo své stopy v londýnské historii. Dlouhé měsíce tu během první světové války trávil Tomáš Garrigue Masaryk. A nezabýval se pouze jednáními o budoucím osudu Čechů a Slováků, ale také se zde v roce 1915 podílel spolu Robertem Setonem Watsonem na vzniku Školy slovanských a východoevropských studií při Londýnské univerzitě. Byl také jedním z jejích profesorů…

Londýnská hromadná povrchová doprava vznikla už roku 1772, kdy koňmi tažené vozy začaly dopravovat až 14 cestujících najednou, a to mezi Charing Cross a Královskou burzou. První dvoupatrové omnibusy se objevily v ulicích Londýna poprvé roku 1850 a na počátku 20. století jich jezdilo více než 3500. První skutečné autobusy s benzinovým motorem vyjely roku 1904 a po deseti letech zcela nahradily koňku. Dnes jezdí na 649 autobusových linkách téměř pět tisíc autobusů, z toho více než 3300 dvoupatrových…

V těchto měsících jsme konali večerní zasedání válečného kabinetu v suterénu takzvané Přístavby. Když se tam člověk chtěl z Downing Street dostat, musel projít čtyřúhelníkem ministerstva zahraničí a pak se proplést mezi partami dělníků, kteří lili beton do bednění, aby zvýšili bezpečnost operační místnosti a úřadoven. Vypracovali jsme složitá opatření pro zavedení větrání, dodávky vody a především telefonů. Jelikož tyto kanceláře byly umístěny hluboko pod úrovní Temže, vzdálené pouhých dvě stě yardů, bylo třeba pečlivě dbá na to, aby se lidé v nich , při náhlém proniknutí vody, neocitli v pasti… (Winston S. Churchill, Druhá světová válka)

V polovině 19. století se Londýn potýkal s vážnými dopravními potížemi. Tehdy největší město na světě se rychle rozrůstalo a jeho dopravní systém nepostačoval. Angličtí inženýři, omámeni novými možnostmi využití ocelových konstrukcí, nešetřili odvážnými nápady, jak dopravu řešit. Návrh na vybudování železných monster v ulicích, které by uvolnily vozovky pro pěší a vyvedly kočárovou dopravu do prvního a železniční do druhého patra, naštěstí neprošel. Jako nejrozumnější se nakonec ukázala myšlenka podzemní železniční dopravy…

Několik náhodných kolemjdoucích se na chvíli zastaví a zaposlouchá se do zmatených řečí postaršího muže. Ten se v proslulém Speakers‘ Corneru na okraji Hyde Parku snaží ostatním sdělit něco ze svých pomatených myšlenek. Po chvíli je však svým tlacháním unavuje a posluchači se rozcházejí. Jeden z nich však zůstává. Věrný. Nikoli řečníkovi, ale místu, které si řečník pro své vystoupení vybral. Ten strom a trávník pod ním, to je její panství – panství velkooké šedé veverky…

Někdy až neuvěřitelně velké množství lidí čekajících na některé z frekventovaných konečných londýnských autobusů může návštěvníka z Prahy překvapit. A doubledecker v dohledu žádný. Ještě více ale překvapí naprostý klid čekajících, neuslyšíme žádné nadávky na ten „zatracený“ dopravní podnik, a to ani v případě, že se posléze objeví autobusy třeba hned tři. Ani poté nenásleduje žádný útok davu na jejich dveře, Londýňané pokojně nastupují bez strkání až na ně přijde řada…