Kdyby profese broušení drahých kamenů neexistovala, na Turnovsku by si ji snad museli vymyslet. Všude kolem se totiž nacházejí rozličné druhy vzácných minerálů, které vždy přitahovaly pozornost a provokovaly lidskou fantazii k nejrůznějšímu zušlechťování, a to už od doby kamenné. Nálezy jaspisů opracovaných jakýmsi mistrem kamenářským, který žil na Turnovsku v neolitu, jsou toho důkazem.
Drahé kameny a kamenáři Číst více »
Turnov je příjemné malé město s velkými ambicemi. Byl postaven na svažitých stráních nad řekou Jizerou, a tak skoro všechny jeho ulice běží z kopce a zároveň těžce stoupají nahoru. Také samotný střed města je dost svažitý, ale svým sebevědomým označením – náměstí Českého ráje – nenechává nikoho na pochybách: Turnov se cítí být srdcem okolní romantické krajiny. A to srdcem přímo granátovým.
Granátové srdce Českého ráje Číst více »
Pokud o něm nevíte, snadno ho můžete minout. Odbočka ke Dvoru Borčice, který leží u obce Všeň, je totiž velmi nenápadná. Dvůr Borčice je lék na duši. Klid, vůně sena, na lukách kolem několika vkusně zrekonstruovaných stavení se pasou koně a hříbata. Občas k nám dolehnou povely z drezúry a svištění biče. "Jsme na samotě, pro někoho možná trochu z ruky, ale má to svůj smysl. Zdejší okolí je nádherné, vždyť ne nadarmo se tomuto kraji říká Český ráj," usmívá se spolumajitel statku a zve nás do klubovny. Její zdi zdobí diplomy úspěšných koní a jezdců i fotografie známých lidí, kteří se tu zastavili, aby si zajezdili.
Ráj pro lidi i pro koně Číst více »
„Nikoliv bez zapření svých krajinářských snah malířských oddal jsem se kreslení našich lidových staveb, vida, jak mnohé z nich podléhají vlivu času, netrvanlivosti staviva, trpíce červotoči, hnilobou a ohněm. Kéž by svéráznost českého venkova nevzala zcela za své! Každý národ jeví se umělecky potud svým, pokud zná a dbá svého, byť i sebe jednoduššího přirozeného vkusu a slohu.“
Jan Prousek, malíř a sběratel, 1894.
Poklady lidové architektury Číst více »
Hruboskalskému skalnímu městu u Turnova se v okolí neřekne jinak než Skalák. Je to víc než tři kilometry dlouhý špalír úzkých stěn a samostatných věží, kterých tu horolezci napočítali kolem 400, a mnohé z nich dosahují výšky až 55 metrů.
Skalák, dobré místo k bydlení Číst více »
Zeptá-li se někdo, jaké živočichy považuji za nejpodivnější stvoření na této planetě, nezaváhám ani na okamžik. Spí hlavou dolů. Vstávají, když my uléháme. Jsou všude kolem nás a my o nich ani nevíme. Jsou savci a umějí létat. A mají jeden smysl navíc. Jsou obestřeni tajemstvím. Jsou spojenci pohádkových čarodějnic, nositeli pohanský pověr i křesťanského čertovského folklóru. A také neodmyslitelnými doplňky sci-fi hororů. Jsou technickým zázrakem božské přírody.
Živé kapky v hradním sklepení Číst více »
Jako exotická růžová perla v zeleni působí romantický Sychrov, někdejší sídlo francouzského šlechtického rodu Rohanů. Malebný zámek, obklopený udržovaným parkem s drobnými architektonickými stavbami, je také neodmyslitelně spjat se jménem hudebního skladatele Antonína Dvořáka. Jeho zámecké pobyty každoročně připomínají oblíbené hudební slavnosti nazvané Dvořákův Turnov a Sychrov.
Maloskalsko, malebně rozložené po obou březích řeky Jizery mezi Turnovem a Železným Brodem, patří k nejkrásnějším oblastem na severu Čech. Půvabné okolí Malé Skály návštěvníkům nabízí impozantní hrady i romantická skalní města a bývá právem považováno za perlu v náhrdelníku Českého ráje. Kraji zvláštní zadumané krásy vévodí hřeben Vranova a rozeklané Suché skály, přezdívané Maloskalské Dolomity.
Jičín se často prezentuje jako brána do Českého ráje a jeho největší město. Pyšní se však také – a právem – úžasnou valdštejnskou tradicí. Právě díky valdštejnskému komplexu budov soustředěných kolem náměstí a první raně barokní krajinné kompozici v okolí Jičína získalo město statut státní památkové rezervace. Mají tu i své slavné rodáky, k nimž například patřil J. Š. Kubín, který rodnému městu věnoval své Jivínské rapsodie. Řada významných osobností zde také působila, jako například malíř F. Kaván, hudební skladatel J. B. Foerster i autor nezapomenutelných pohádek Václav Čtvrtek.
Lucembursko je zakládajícím členem jak NATO (vlastní armáda čítá 900 dobrovolníků) tak Evropského společenství a často přejímá roli prostředníka v háklivějších debatách mezi většími státy. Ministerský předseda Pierre Werner předložil už v roce 1970 plán jednotné měnové unie. Jeho nástupce Jacques Santer zase inicioval Maastrichtskou dohodu (1991) a od roku 1995 předsedá Evropské komisi…
Poválečné Německo je od samého počátku politickým a hospodářským motorem sjednocené Evropy. Poté co vyvolalo a prohrálo dvě expanzivní války, do nichž zavleklo celý svět, nemělo prakticky na vybranou. Zbídačené obyvatelstvo, léta zahřívané a krmené jen plamennými slovy o germánské nadřazenosti, mělo jediné přání: odstranit trosky a žít v míru se svým okolím…
Nevelká a poněkud zvláštní země na západním okraji Evropy je u nás spíš známa pod ne zcela správným názvem Holandsko. S tímto jménem jsou také spojeny nejrůznější pojmy, které tuto zemi zkratkovitě charakterizují – holandské sýry, holandské tulipány, holandské malířství, holandské větrné mlýny a také holandské zámořské kolonie (bývalé). Ale to všechno jsou jevy a pojmy, s nimiž se při návštěvě této země nesetkáváte na každém kroku. To, co je zde všudypřítomné, je zcela jasně vymezený charakter zdejší společnosti. Občanské společnosti…
Nizozemské priority a primáty Číst více »
Portugalský stát se tvořil za dlouhých válek proti muslimům i království Kastilie. Když v roce 1139 Afonso Henriques zvítězil nad Maury u Ourique, země získala nezávislost. Její bezpečnost posílila smlouva s kastilským královstvím uzavřená v Alcanises v roce 1297, která s konečnou platností stanovovala portugalské hranice. V Evropě je tak Portugalsko zemí s nejstaršími hranicemi odpovídajícími dnešnímu stavu…
Malá říčka Dračice směřuje z lesnaté Českomoravské vysočiny do stejně lesnaté části Waldviertel Dolního Rakouska a pak se zase vrací do jižních Čech. Obdobně se přes hranice sem a tam přelévali místní obyvatelé. Příjmení jako Müler, Berger nebo Bauer cítíme stejně přirozeně jako v Rakousku Skopek, Praschak či Kral. Máme nejen kus společné hranice, ale také velký kus společných dějin, mnoho společných vlastností a nectností a dost společných problémů. Jsme sousedé. Vzájemně se ovlivňujeme, pomlouváme se, soupeříme a občas i výhodně spolupracujeme…
Během minulého století prodělalo Španělsko řadu společenských změn. Hospodářský růst se často střídal s krizí. Politické poměry se snažilo zvrátit několik povstání, až se po občanské válce v letech 1936-1939 dostal k moci diktátorský režim generála Franka. Teprve po jeho smrti v roce 1975 a po nastolení konstituční monarchie v čele s králem Juanem Carlosem II. mělo Španělsko možnost začít budovat novou svobodnou společnost postavenou na základech demokracie…
Mystiku krétských paláců starých 4000 let si člověk těžko může užít uprostřed léta, v turistickém mumraji. Zázračné působení archaických památek těžce atakuje zklamání z pohledu na rekonstruované části knósského paláce, kde je místo původních přírodních materiálů – dřeva a kamene – použit obarvený beton. Nejzajímavější části paláce jsou většinou přístupné jen úzkými dlouhými chodbami a stísněnými schodišti.
Krétský časový oblouk Číst více »
Ve švédské státní hymně se zpívá o staré a hornaté zemi, přestože jeho nejvyšší hora Kebnekaise dosahuje pouhých 2111 metrů. Švédsko je sice stará země, ale v žádném případě staromódní. V mnoha směrech je rozhodně jednou z nejmodernějších zemí na světě…
Dante, Federico Garcia Lorca, Bertold Brecht, Seamus Heaney. To nejsou jen jména z názvů kapitol nějaké antologie světové poezie, ale jména básníků, která se objevila v únoru a v březnu na plakátech spolu s úryvky jejich básní v londýnské podzemce, nejstarším metru světa. Verši vybraných básníků ze všech zemí současné evropské „patnáctky“ si totiž Spojené království připomnělo 30. výročí svého vstupu do Evropského hospodářského společenství, jak se v roce 1973 nazývala dnešní Evropská unie…
Británie, země tradic, ale také největších změn Číst více »
V přelomových dnech mrazivého listopadu 1989 se nad hlavami zástupů objevila i hesla o našem návratu do Evropy. Jistě, Česko v Evropě je a geograficky dokonce rovnou v jejím centru, ovšem nikoliv v ohnisku evropského hospodářského nebo politického dění. Naši geopolitickou situaci nepochybně znevážilo bipolární rozdělení světa, dokonce ji učinilo rizikovou vzhledem k poloze přímo na dělící linii ježící se zbraněmi. Železná opona sice zanikla, ale až přijetí do Evropské unie stav naší „zbytkové jinakosti“ změní i institucionálně a odstartuje vývoj, jímž se přiřadíme k západněji ležícím státům jako všestranně rovnocenní partneři.
Sotva milionová metropole maličké Belgie se stala hlavním městem spojené západní Evropy už v polovině 20. století. Nejprve pro svou centrální polohu v rámci Beneluxu, pak jako středisko Bruselského a krátce nato Severoatlantického paktu (sídlí tu rada NATO), později Evropského hospodářského společenství resp. Evropské unie (sídlí tu její komise a sekretariát rady ministrů). Čtvrť zvaná Eurodistrikt je ovšem hlavně cílem zaměstnanců Evropské unie, ze dvou třetin cizinců…
