Všechny tradiční cesty vedou do Říma, věčného města antického a barokního umění. Možná proto panuje představa, že se město od té doby změnilo jen minimálně. Opak sice není pravdou, ale přeci jen je jeho dnešní vzhled výsledkem několika stavebních vln, které dorazily až do samotného středu města a proměnily jeho tvář…
Po stopách moderní architektury Číst více »
U světců se vždy slaví jejich narozeniny pro nebe, tedy den jejich smrti. To však v případě Panny Marie působí jisté obtíže. Protože Panna Marie nebyla účastna prvotního hříchu, nemohla vlastně zemřít. Smrt je trestem za hřích, a kdo je zcela bez hříchu, neumírá. A tak se největší svátek spojený s Pannou Marií nazývá Slavnost nanebevzetí. Je to jedna z nestarších církevních slavností a zřejmě i nejstarší mariánský svátek vůbec. Slaví se již od 4. století, a to vždy 15. srpna…
Největší římský svátek Číst více »
Nejslavnější římské schodiště bylo pojmenováno podle Španělského náměstí, odkud se po úbočí pahorku Pincio zvedá ke kostelu Nejsvětější trojice. Stoupající vlnitý terén nahrál pozdnímu římskému baroku, které nápaditým propojením rovných úseků, křivek, teras a balustrád vytvořilo jedinečný architektonický celek, jenž se stal jednou z dominant Říma…
Když v roce 1300 vyhlásil papež Bonifác VIII. poprvé v dějinách „Milostivé léto“, vydaly se do Říma desetitisíce poutníků z celé Evropy. Byla to příležitost získat odpustky udílené pouze k této příležitosti, ale také možnost navštívit tzv. „Prahy apoštolské“ – místa spojená s působením apoštolů nejpřednějších: Petra a Pavla. – Místa, kde žili, a především místa, kde zemřeli a kde jsou uchovávány jejich ostatky. Tyto relikvie patřily mezi nejvzácnější drahocennosti a nad hroby, kde byla uchovávána těla světců, se budovaly co možná největší a nejhonosnější chrámy…
Starověké stavby ve městě nad Tiberou nacházíme doslova na každém kroku. Oblast pod Kapitolem ovládají takřka úplně, ale i ve středověké zástavbě okolních čtvrtí je stále co objevovat: tu sloupy na oslavu panovníků či pozůstatky dávných chrámů, tu zbytky dávných lázní, někde dokonce prorůstající činžovním domem…
Zrození Říma je sice opředeno legendami, jeho datum však Římané znají na den přesně. Natali di Roma se prostě slaví 21. dubna, a to od roku 753 př. n. l. Je to tradice navýsost úctyhodná, ale archeologické vykopávky dokládají, že město založili už před téměř třemi tisíci let Etruskové. Historik Livius píše o rychle pokračující římské zástavbě od 10. stol. př. n. l. Hranice města urbs Roma vymezovaly především čtyři pahorky: Palatin, Kapitol, Quirinal a Esquilin. Postupně se město rozšiřovalo k vrchům Aventin, Celius a Viminal. To zde ještě vládli etruští králové. Pak ale Římané svého sedmého krále Tarquinia Superba roku 509 př. n. l. vyhnali a vyhlásili republiku…
Věčné město, Caput mundi, Mamma Roma Číst více »
Ani to největší vedro nebývá v Římě nesnesitelné. Zásluhu na tom má bezpočet fontán, kašen a kašniček, jejichž vodotrysky neustále osvěžují horký vzduch. Snad v žádném jiném městě jich nemají tolik a tak krásných. Ty velké jsou uměleckými díly, ty malé usnadní život. Teče z nich totiž pitná voda, a to tak marnotratně, že spořivý duch by uvítal kohoutek. Je však velice příjemné kdykoli si moci umýt ruce anebo čerstvě nakoupené ovoce…
Vatikán je sice nejmenším státem na světě, v mnoha ohledech však tím nejmocnějším. Jeho rozloha v srdci Říma se sice oproti středověku scvrkla na pouhých 0,44 km2a role katolické církve zvláště v Evropě zeslábla, nicméně celosvětově její vliv spíše roste, až z toho mnoha bezbožníkům tuhne úsměv na rtech. A při obhlídce jeho pokladů, nashromážděných za staletí světovlády, přecházejí oči. Protože to, co skrývají vatikánská muzea, opravdu nikde jinde na světě v takové koncentraci nenajdete…
Vatikánské poklady Číst více »
Vojsko císaře Karla V. dobylo Řím a vojáci plenili město. Papež Klement VII. uprchl z vatikánských paláců únikovou chodbou zvanou passetto na Andělský hrad. Nebyl první, kdo tohoto útočiště využil. Impozantní stavba na nábřeží Tiberu měla ale původně sloužit zcela jinému účelu. Jako hrobku pro sebe a svou rodinu ji nechal postavit císař Hadrián…
Hora křížů připomíná z dálky spíše neveliký pahorek. Skutečný význam tohoto poutního místa nedaleko litevského města Šiauliai však pochopíte až při procházce mezi desítkami tisíc obřích, ale i miniaturních symbolů víry. V někom může rozjímání znásobit pocit sounáležitosti s Bohem, druzí si zase budou odnášet rozporuplné dojmy z monumentálního a poněkud bizarního skanzenu. Symbolickou podstatu Hory křížů je však třeba hledat zejména v minulosti litevského národa…
Mystická Hora křížů Číst více »
Nepříliš často člověk zažívá pocit, že se právě ocitl v pohádce. Mě taková nálada zachvátila ve chvíli, kdy jsem zahlédla úchvatnou scenérii – na hladině modravého jezera se odrážela monumentální cihlová stavba. Nebylo pochyb, že jsem dorazila do městečka Trakai – středověkého centra litevského velkoknížectví a do jednoho z historicky nejdůležitějších obranných bodů Litvy
Pohádkový hrad uprostřed jezera Číst více »
Když se na své cestě po severním pobřeží Estonska zatouláme do národního parku Lahemaa, ocitáme se náhle v pitoreskním světě bludných balvanů, těch podivných poutníků ze severských krajů, kteří se tady natrvalo usídlili. Místy se shlukují do velkých davů uprostřed luk, jindy posedávají v písku pláží či se koupou v mělkém moři anebo jako osamělí poustevníci pobývají v řídkých borových lesích a obrůstají mechem. Největší z nich pak vládnou jako velmistři rytířských řádů okolnímu kraji, v němž je volně ležící kámen vzácností a vždy vzbuzuje obdiv a respekt…
Bludné balvany – vládcové severu Číst více »
Prohlášení „Jedu na dovolenou k Baltskému moři“ by při současné nabídce zájezdů do teplejších krajin u vašich přátel zřejmě vyvolalo úsměv na tváři. V tom horším případě byste pak čelili podezření, že zřejmě není vaše duševní zdraví v pořádku. Faktem ale je, že Litva, Lotyšsko i Estonsko nabízí mnohem víc možností k letní rekreaci, než si vůbec dokážete představit…
Na pomezí mystického a skutečného světa se můžeme v Litvě ocitnout v přítomnosti výtvorů řezbářských mistrů, neboť z jejich děl vyvěrá zejména inspirace lidovými bájemi, pověstmi a tradicemi. Unikátní soubor dřevěných soch najdeme kupříkladu v národním parku na Kurské kose…
Setkání s výtvory mistrů řezbářů Číst více »
Kurská kosa je zcela jedinečným přírodním fenoménem. Je to písečný most dlouhý 97 kilometrů, místy až 4 km široký a na jihozápadě zúžený na pouhých 500 metrů. Je tady jedno z největších nalezišť jantaru, který je dnes, díky značnému turistickému ruchu, výhodným obchodním artiklem, a dokonce se sem částečně i dováží z dalších lokalit…
Kurská kosa – přírodní fenomén Číst více »
Monotónní nížiny severovýchodního Estonska protíná při pobřeží jediná silnice. Směřuje k řece Narvě, která už po staletí odděluje nejen dva státy, ale také dva evropské světy: katolicko-protestantskou západní Evropu a pravoslavné evropské Rusko. V raném středověku však byla víc spojnicí než hranicí. Již v dobách Vikingů se stala začátkem velkých obchodních cest na jih a později po ní vedla vodní cesta z Tallinnu do Novgorodu…
Narva – pevnost vždy připravená k obraně Číst více »
Krámky s voňavým pečivem, sympatičtí lidé v ulicích, nesčetné obchůdky se suvenýry. Nejen to nabízí výletníkům Tallinn, hlavní město Estonska. Milovníky historie třeba naláká na řadu muzeí, labužníky pak na chutná jídla v hospůdkách a restauracích. Kdo chce, může nasednout na trajekt a vydat se třeba do nedaleké finské metropole – Helsinek. Tallinn je ale především mystickým městem – domy a místa v centru i na periferii jsou totiž opředeny stovkami legend…
Tallinn – město legend a pověstí Číst více »
Země rovná jako stůl a na ní silnice přímé jako pravítko si prolamují mezi lesy spojení od města k městu. Desítky kilometrů úzkých cest nabízejí většinou výhled do borového lesa. Jen občas se na mýtinách objevují zcela zapadlé vesnice – pár chaloupek uprostřed políček – a člověk se musí ptát, z čeho tady ti lidé vůbec žijí. Když reliéf neviditelně poklesne o pár desítek metrů, lesy hned ochotně ustupují loukám…
Krajina lesů a jezer Číst více »
Jen pozvolna se zřejmě bude trojice pobaltských států – Litva, Lotyšsko a Estonsko – zbavovat příchutě bývalého Sovětského svazu – zejména pak v našich myslích. A nic na tom ke škodě věci nezmění ani fakt, že si tyto země užívají sladké, avšak draze vykoupené samostatnosti už od počátku 90. let minulého století…
Pobaltí – neobjevený kout Evropy Číst více »
V kraji bílých nocí, mezi chladnými vodami Finského zálivu a tajemným Čudským jezerem, se uprostřed rovinaté zalesněné a močálovité krajiny ukrývá před civilizací ženský Uspenský klášter Pjuchtica. Tento klenot pravoslaví oslavil v prvním roce nového tisíciletí hned dvě kulatá výročí. Jednak 110 let od svého založení a jednak 40 let od svého „zmrtvýchvstání“, neboť počátkem 60. let minulého století jen o vlásek unikl likvidaci, osudu, který stihl většinu klášterů na území bývalého Sovětského svazu…
Svatá hora Estonska Číst více »
