Rybářské vesnice v Pobaltí jsou mnohdy otevřenými okny do časů dávno minulých a v mnoha z nich dožívají staří rybáři a námořníci, kteří ještě pamatují doby, kdy jejich vesničky byly poslední zapomenutou výspou civilizace. Dodnes vyplouvají tito staří mužové na moře se svými malými čluny a snaží se nachytat trochu ryb, které buď hned připravují na ohni, nebo si je nasuší na zimu…
Estonská ostrovní říše Číst více »
Restaurace sítě LIDO jsou něco na způsob západních rychlých občerstvení. Sortimentem, prostředím i službami však tradiční „fast-foody“ mnohonásobně převyšují. Uvnitř obřího stravovacího komplexu se může naráz pohodlně najíst hned několik stovek strávníků. Místo unifikované a sterilní výbavy vás přivítají číšníci a servírky v národních krojích. V okamžiku vás také zcela uchvátí prostory s nábytkem, jenž evokuje prostornou selskou jizbu…
S lotyšskou kuchyní zapomenete na dietu Číst více »
Zářivě zlatý jako zhmotnělý sluneční paprsek, zlatavě průzračný jako med, rudohnědý jako staré víno i masivní a mléčně zakalený … ale vždycky křehký, lehký a snadno opracovatelný. Jeho ostrohranné úlomky, oblázky a hrudky lesknoucí se v písku omývaném vlnami vzbuzovaly zájem už prvních lidských tlup potulujících se po jižních březích Baltského moře. Možná si se žlutými kamínky hrávaly neolitické děti, protože v jejich náhodně odkrytých hrobech ležely jantarové kuličky a malé figurky…
Jantar – sluneční substance Číst více »
Od svého založení ve 12. století byla Riga a s ní celé Lotyšsko pod cizí nadvládou. Poprvé se osamostatnila až v roce 1918 a zosobněním vytoužené nezávislosti se stal obrovitý pomník Svobody, ženské postavy, která zvedá nad hlavu tři hvězdy – symboly lotyšských historických zemí – Vitzeme, Kurzeme a Latgale. Památník byl vztyčený roku 1935 na hlavním rižském bulváru Brîvîbas, který spolu s ulicí Kalku vytváří centrální rižskou třídu…
Čápi letí, čápi letí, volají děti a v kruhu se točí na návsích mnoha vesniček při západním pobřeží. Obloha je šedavá a fouká studený vítr, přesto je tohoto dne důvod k oslavě. Je 25. březen, tedy čas, kdy se v Litvě slaví takzvaný Čapí den. Dnes přišlo jaro a je tedy čas radosti i čas k poslední úpravě osiva před jeho vysetím do země…
Čápi – symboly venkovské krajiny Číst více »
Kosmopolitní atmosférou na vás dýchne litevský Vilnius. V metropoli na soutoku řek Neris a Vilnia žije bezmála 600 tisíc lidí a i přesto, že převážnou většinu z nich tvoří domácí obyvatelstvo, stopy dávné i nedávné historie spolu s ruským, polským, německým či židovským elementem vytvářejí unikátní kulturní směsici, kterou musí každý návštěvník zažít na vlastní kůži…
Vilnius – křižovatka evropských kultur Číst více »
Kaunas lze bez nadsázky označit jako typicky litevské město. Kdo chce načerpat něco z národní povahy obyvatel, neměl by si rozhodně nechat ujít návštěvu této čtyřsettisícové metropole na soutoku řek Němen a Neris. Kaunas je zejména průmyslovým, ale i kulturním či sportovním rivalem Vilniusu. Mezi světovými válkami byl dokonce hlavním městem nezávislé Litvy. Právě z té doby pochází například řada reprezentativních budov v centru. I díky tomu se bývalé ruské pevnostní město proměnilo na jedno z nejkrásnějších litevských sídel…
Kaunas – typicky litevské město Číst více »
Klášterecký porcelán a thunovský zámek jsou atributy, díky nimž toto město zůstává v povědomí české veřejnosti, i když jeho současní obyvatelé už dávno žijí jinými zájmy a jinou prací. Právě budovaný Industrial park a akvapark přivádějí Klášterec do nového tisíciletí, zatímco jeho ztichlá minulost leží stranou každodenního dění, pod městem, u břehu Ohře…
Klášterec nad Ohří – zrcadlo českých dějin Číst více »
Není u nás druhé takové město, které by ve své relativně krátké historii prošlo tolika proměnami, provázenými navíc tak prudkými vzestupy a strmými pády. Jáchymov vždy žil ze svého temného podsvětí. Jeho svažité ulice, výstavné domy, kostely a lázeňské paláce jako by byly až jeho druhou tváří, zušlechtěnou a zhodnocenou podobou vlastního podzemí, které tvoří kilometry štol a důlních jam…
Jáchymovské metamorfózy Číst více »
V jihozápadním výběžku Krušných hor, kde se jejich plochý, nepříliš široký hřbet snižuje až do výšek kolem 800 metrů, leží tichý kraj horských plání, protékaných potoky, a zalesněných svahů prudce klesajících do Sokolovské pánve. Osou této horské výspy je říčka Svatava, typická krušnohorská bystřina, která se zařízla do vrcholového hřbetu tak hlubokým údolím, že se stalo horským sedlem, jímž už od středověku vedla královská cesta ze Saska do Čech…
Mezi Svatavou a Rotavou Číst více »
Podkrušnohorské pánve od Chebu až po Chabařovice byly původně krajinou jezer, močálů, úvalových luhů, podmáčených luk a dubo-habrových hájů na vyvýšených místech. V současnosti zejí na mnoha místech jen lomové jámy s odhalenými slojemi uhlí a sousedními haldami výsypek. Jsou tu však i místa, odkud se obří rypadla a transportéry odstěhovaly, vytěžené lomy opět zalehla modrá jezera a na svazích výsypek vyrůstají mladé lesní porosty.
Proměny podkrušnohorské krajiny Číst více »
Patří k těm sympatickým krušnohorským obcím, které se snaží ke svému novodobému obrození využít všechno dobré, co v minulosti z tohoto města vzešlo – ať to jsou historické stavby, průmyslová tradice či slavní a bývalí rodáci. Pomáhá mu v tom řada občanských iniciativ, spolků, klubů, sdružení a sportovních organizací, s jejichž pomocí se toto město, vzdálené pouhých 16 kilometrů od Karlových Varů, jistě zařadí mezi vyhledávané turistické cíle…
Nejdek včerejší a dnešní Číst více »
Pěkné zimní víkendové ráno někdy závidím při pohledu z okna svého pražského bytu lidem z Mostu, Litvínova či Teplic. Důvodem pro toto ranní rozpoložení je vědomí, že chtějí-li, mají možnost vstát, v klidu se nasnídat, poté si sbalit lyže, dojít na nedaleké nádraží a být zhruba za hodinu v plnohodnotném horském prostředí. Takový způsob velmi neformální zimní rekreace umožňuje trať, která nese v jízdním řádu Českých drah číslo 135 a vede z Mostu do Moldavy v Krušných horách…
Vlakem na krušnohorské pláně Číst více »
Kdyby rozlehlý komplex budov oseckého kláštera stál někde o samotě v otevřené krajině, byl by z daleka viditelnou dominantou. V Oseku na samém úpatí Krušných hor však moc nápadný není, přestože zabírá nemalou část městské rozlohy – před pohledy zvenčí ho chrání vysoká zeď a z několika stran i okolní zástavba. O to větší překvapení ale zažije návštěvník, když projde klášterní branou a před sebou spatří monumentální chrám Panny Marie, jednu z největších a zároveň i nejpůsobivějších církevních staveb v republice…
Cisterciácký klášter v Oseku Číst více »
S krušnohorskými svahy za zády a Doupovskými vrchy za řeko, prošla Kadaň v posledním desetiletí velkou ozdravnou proměnou. Přestala ji dusit síra z nedaleké Tušimické elektrárny a zároveň obnovila téměř všechny své historické památky. Většina úctyhodných staveb má nové fasády a červené klobouky sedlových, valbových i mansardových střech září novotou…
Krásné město na Ohři Číst více »
Kovy patřily k nejvýznamnějším surovinám starověku i středověku, a tak byly i poznatky o nich na svou dobu značné. Tehdejší prospektoři například věděli, že kovy musí hledat v horách, nejlépe poblíž míst, kde vystupují na povrch žulové skály. V té době však nikdo nevěděl, jaká je mezi žulou a rudami souvislost. Prostě to tak bylo. A vlastně i dnes jsou poznatky o žule čili granitu, tom nejobyčejnějším pozemském kameni, stále neúplné…
Zašlá sláva rudných hor Číst více »
Zvedají se na severozápadě Čech jako impozantní, přes 200 kilometrů dlouhá pohraniční hradba s věžemi nejvyšších vrcholů a s cimbuřími nad hradebním příkopem podkrušnohorských pánví. Jsou naším nejdokonalejším kerným pohořím s prudkým zlomovým svahem obráceným do Čech a s rozlehlou parovinou na vrcholové části. Jejich štědrost rudních žil a uhelných slojí byla splacena špatnou mincí – devastací podhorské krajiny a zničením horských pralesů. Nastal čas pokorné nápravy chyb a ochrany posledních zbytků původních rostlinných a živočišných společenstev a jejich postupného návratu do celých hor…
Příroda Krušných hor Číst více »
Staří Čechové nazývali chlumem každé hřbetovité, zalesněné návrší a obdobným menším vrchům říkali zdrobněle chlumec. Byl to i případ nápadného vrchu ve východním Podkrušnohoří, dnes zvaném Hora. Na něm stávala už v dobách prvních Přemyslovců dřevěná tvrz Chlumec, která střežila starou obchodní cestu přes Krušné hory do Saska, ve středověku zvanou Zemská brána…
O Chomutovu přežívá obecně rozšířená představa z konce 20. století, že je to město železářského průmyslu uprostřed povrchových dolů, které se dusí exhalacemi okolních elektráren. V posledním desetiletí se však mnohé změnilo k lepšímu – především ozdravením ovzduší a rekultivací tisíce hektarů v místech vytěžených dolů a výsypek. Chomutov však nemá jen svou přítomnost…
Chomutovské letopisy Číst více »
Málokdo ví, že svahy hlubokých horských údolí, která protínají příkrý krušnohorský svah, tvoří rozsáhlé bukové porosty. Jsou to zachovalé květnaté bučiny, které bez větší újmy odolaly imisnímu stresu z let minulých, probudily se a začaly po dlouhé době opět plodit. Po plošném úhynu smrkové monokultury ve vyšších horských polohách se tak staly hlavním vegetačním pokryvem Krušných hor…
Krušnohorské bučiny Číst více »
