2002

V mnohačetném pantheonu hinduistických božstev je představitelkou učenosti, věd, moudrosti a umění překrásná bílá bohyně Sarasvatí. Je zobrazována s labutí, lotosovým květem, tradičním hudebním nástrojem vínou, knihou a kalamářem s perem. Právě k ní se ubírají modlitby malých i velkých školáků před četnými prověrkami vědomostí, které jsou těžkým břemenem pro většinu indických dětí…

Začátkem 20. století nouzově přistálo na jednom z indonéských ostrovů letadlo. Jeho pilot tam nejprve objevil podivné stopy, a potom uviděl i obrovské, dosud nevídané ještěry. Šťastně se mu podařilo z ostrova vzlétnout, ale jeho vyprávění o obrovských, drakům podobných ještěrech na ostrově Komodo, nikdo doma nevěřil. Podezírali ho ze ztráty zdravého rozumu. Za pravdu mu dala až vojenská expedice vypravená na ostrov v roce 1910…

Některá města mají svá tajemství, která do nich uložily především historické události. Stopy příběhů dávno minulých pak vybízejí k výpravám za dobrodružstvím poznání. Historická města protínají turisticky osvědčené trasy, na nichž se průvodci pokoušejí zprostředkovat takovou podobu města, která co nejvíce odpovídá očekáváním vzbuzeným různými bedekry, pohlednicemi a populárními dějinami umění. Města s pamětí však lze procházet i jinak, na vlastní pěst, a hledat v nich podobou, která není běžně nabízena. Flanderské Antverpy patří k oněm městům s obrovskou náloží paměti a s mnoha tajemstvími…

V údolí pod rozeklaným hřebenem pohoří Swartberg, nedaleko jihoafrického městečka Prince Albert, hospodaří Heimie se svou matkou Adri na pštrosí farmě. Tento sympatický pilot se díky svému povolání zdržuje doma jen 12 dní v měsíci. Žije tady v bílém domě zastíněném vzrostlými blahovičníky, v místech, kde se narodil, vyrůstal, a kde se stará o své opeřené svěřence…

Agathu Christie zná téměř každý jako slavnou spisovatelku detektivek, jako „první dámu zločinu“. Málokdo už ví, že proslulá autorka byla 46 let nejen manželkou, ale i spolupracovnicí archeologa Maxe Mallowana. S ním prožila značnou část života na Blízkém východě, v prostředí nepříliš pohodlných táborů, poblíž vykopávek sumerských a asyrských měst. I když většinu svého „archeologického“ života strávila v Sýrii a v Iráku, k napsání několika děl ji inspirovaly návštěvy Egypta…

Obdivovatelé antických památek, kteří každoročně zaplavují Řím, často netuší, že pouhých 30 kilometrů na severovýchod, poblíž italského města Tivoli, stojí skvost římského stavitelství – Villa Adriana. Rozsáhlé zříceniny někdejšího letního sídla císaře Hadriána (76—138 n. l.) zabírají 77 ha a dodnes uchvacují svým dokonalým spojením architektury s okolní přírodou…

Celosvětovou krizi letecké dopravy po teroristických útocích na Spojené státy 11. září 2001 neunesla ani belgická společnost Sabena, jedna z nejstarších v Evropě. Na konci roku zbankrotovala a Belgie se ocitla bez národního dopravce. Stala se jím belgická…

V nevelké osadě u města Ratnapura, na úpatí nejvyšších srílanckých hor, jsme se zastavili hlavně proto, že jsme chtěli následující noc vystoupit na nedalekou poutní Adamovu horu. Večeřeli jsme v místní restauraci, kde se rýže vyjídá z talířůi prsty a stolovníci si s čistotou kolem sebe příliš starostí nedělají. Mezi stoly se však pohybovala nádherná Sinhálka a na krku měla ještě nádhernější zeleno-červený krystal v barvě svého sárí…

Nehnutě, oděn v oranžovohnědé roucho, stál na pláži a zadumaně, s jemným úsměvem na rtech hleděl do dálky. Jako by sestoupil rovnou z nebe, kolem něho nebylo jediné stopy po jeho bosých nohou. Co chvíli mu je zalévala zpěněná voda, jež na zpáteční cestě do nitra oceánu přerovnala zrníčka písku do vyhlazené, stříbřitě se lesknoucí plochy. Když si všiml, že ho fotografuji, mnich sepjal ruce a laskavě řekl: „Ajubowan“…

Když byl Adam vyhnán z ráje a bloudil světem, dostal se prý na ostrov Serendib, starými Řeky zvaný Taprobane a přezdívaný Královna ostrovů nebo Zahrada Indie. Domorodci byl nazývaný Singhala, kolonizátory Cejlon a novodobě se mu říká Srí Lanka. Zkrátka, když prý Adam přešel z jihovýchodního pobřeží Indie na Lví ostrov, který má podobu fíku, měl náhle dojem že se dostal opět do ráje, tak krásná a utěšená byla okolní příroda – plná bujných rostlin, květů, plodů a zvířat…

„Salamanka k sobě vábí prudkou mocí všechny, kdo poznali příjemný život v jejích zdech.“ Tak se vyjádřil již před mnoha sty lety Quijotův předchůdce, licenciát Sklíčko, snad nejslavnější povídkový hrdina Miguela de Cervantese (1547—1616). Španělskému městu Salamanka se v průběhu jeho historie dostalo i několika dalších přívlastků: „Matka španělské vzdělanosti“ – pro starou univerzitu, kterou zde založil leonský král Alfons IX. již v roce 1218 a „Malý Řím“ – pro její umělecké a architektonické bohatství…