Českobudějovicko

Stavební počiny českých králů a Rožmberků dodnes dotvářejí jihočeskou krajinu a dávají jí punc výjimečnosti. Těžko si můžeme představit jižní Čechy bez rožmberských rybníků a monumentálních hradů, jako je Krumlov či Rožmberk, bez jejich měst v podhradí, bez kláštera ve Vyšším Brodě, bez desítek drobných hrádků, mnohde už změněných v ruiny. I bez královských Budějovic a kláštera ve Zlaté Koruně by byly jižní Čechy velice ochuzené…

V minulosti značnou část českobudějovického pánevního dna porůstaly na sušších místech doubravy a níže položené lužní lesy, hlavně podmáčené olšiny. Mezi nimi často ležely mokřadní louky zvané blata. První rybníky, které ve středověku budovali na zamokřených místech majitelé panství, se nazývaly stavy a většinou jen odvodňovaly zamokřenou půdu. Pozdější chov ryb, zejména kaprů, byl však stále promyšlenější a zajišťoval v hladovém středověku i nový druh obživy…

Snad nikdo z Jihočechů nenazve své krajské město jeho oficiálním jménem. Sem tam to jsou Budějovice, ještě častěji Budějice a nejčastěji Budějce. Lidová úprava jména se objevuje i v té známé lidové písničce K Budějicům cesta, ale že je ouzká. Sice není pravda, že by i dnes vedly do Budějic jen úzké cesty, ale ta nejširší, dálnice, jim přece jen chybí, a tak je ta písnička stále aktuální. České Budějovice a celé jižní Čechy na dálniční spojení dlouho a netrpělivě čekají…

Jako bílá koruna sedí na zeleném temeni skalního ostrohu a přitahuje pozornost už ze vzdálenosti desítek kilometrů. Její kamenný piedestal se vysoko zvedá nad Českobudějovickou pánví a zároveň jako předvoj vybíhá před dlouhý hřbet Lišovského prahu, jímž je pánev uzavřena. Hluboká, nejkrásnější a nejromantičtější zámek Čech, je také nejnavštěvovanější historickou památkou Jihočeského kraje. A každoročně, většinou v čase vánočním, nahlížejí do jeho interiérů dospělí i dětští diváci, když opakovaně sledují stařičký film Pyšná princezna, který se zde zčásti natáčel…

Dívají se na sebe přes Munický rybník – bělostný zámek Hluboká shlíží ze svých královských výšin na lovecký zámek Ohradu, který mu opětuje pohled ze zelené louky u rozlehlé vodní hladiny…

V zámecké jízdárně na Hluboké sídlí od roku 1956 jediné muzeum umění v Jihočeském kraji. Množství, kvalita a krása exponátů z něj činí instituci, jejíž význam hranice kraje daleko přesahuje…

Konec zimy patří už tradičně v Doudlebech masopustu. Jeho přesné datum se určuje podle tradice, správně by mělo veselí skončit o půlnoci v úterý před popeleční středou, kdy začíná předvelikonoční půst. Ale dnes se hlavní zábava koná spíše o víkendu, a tak se masopust koná vždy sedmou neděli před nedělí velikonoční…

Podsaditá, ale přitom velice šarmantní a také nápadná a nezaměnitelná – s rapírem stožáru televizního vysílače vztyčeným na svém protáhlém temeni drží stráž nad Českobudějovickou pánví a dává o sobě vědět na desítky kilometrů daleko. Její český název, dost možná související s kácením lesa, nabýval od 13. století různých podob, například Naklati, Kleta, Kletý, Klet. Teprve po vzniku samostatného Československa se ustálil v podobě Kleť…

Po kličkované u Rožmberku se Vltava zkázní a nějaký ten kilometr teče skoro rovně. Nevydrží jí to ale dlouho – za Větřním znovu ztratí rozum a vrhne se do zákrut a ohybů, jež jí na mapě propůjčí vzhled nakrabacené modré stužky. V esovitých meandrech na pradávné Linecké stezce, v místech „křivého luhu“, po německu „Krumme Aue“, vznikl hrad a pod ním město – Krumlov, od 15. století řečený Český…

Původně to byla Sancta Spinea Corona, Svatá Trnová Koruna, neboť u jejího založení figurovala prý relikvie trnu z Kristovy mučednické koruny. Už po pár desítkách let se však cisterciácký klášter sevřený v úzkém meandru Vltavy mezi Krumlovem a Budějovicemi začal nazývat jinak – ať už podle jeho bohatství nebo podle toho, že trn byl zasazen do zlata, objevila se Zlatá Koruna…

U Vyššího Brodu se koryto Vltavy podobá zalomenému lokti, když si kdysi pradávno  přivlastnila cizí tok a obrátila své vody k severu. Od tohoto nejhlubšího jihu Čech až po soutok s Labem je Vltava osou Čech a také pomyslnou osou české historie. Je spjata s dějinami vesnic a měst, jimiž protéká, je součástí životů lidí, kteří na jejích březích žijí, zůstává v srdcích těch, kdo po ní kdy pluli nebo putovali podél jejích břehů po úzkém chodníčku…

Ideální místo pro hrad“, napadne vás nejspíš, podíváte-li se z ochozu věže hradu Rožmberk pod sebe dolů, na úzký protáhlý ostroh sevřený hluboce zakleslým meandrem Vltavy. Lineckou stezku, která odnepaměti vedla po břehu řeky, měla odtud hradní posádka jako na dlani a nikudy jinudy se nepřítel přiblížit nemohl. Ale i když pominete praktickou stránku věci, budou vás napadat superlativy, protože poloha hradu stojícího v objetí lesů, vody a strání je impozantní a zároveň romanticky malebná…

Ora et labora, modli se a pracuj – původní benediktinské heslo převzali cisterciáci v době, kdy u benediktinů prý již nedocházelo svého naplnění. Po tři čtvrti tisíciletí se vznáší i nad Vyšším Brodem a dodává oduševnělý rozměr jeho světské tváři…

Pod pojmem baroko si zpravidla představíme honosné zámky, okázalé městské paláce či impozantní chrámy, doplněné rozevlátými sochami a obrazy živých barev. Tento dynamický umělecký sloh, v českých zemích vzkvétající zhruba od poloviny 17. století, však později získal – zejména na jihu Čech – ještě zcela jinou, originální tvář, jež nemá obdobu v celé Evropě. Díky vesnickým stavitelům zde během 19. století vznikl osobitý styl lidové architektury, souhrnně označovaný jako selské baroko, ačkoliv se v něm mísí nejen starší barokní, ale i klasicistní či dokonce novorománské prvky…

Poutní areál v Římově, nenápadné obci asi 15 km jižně od Českých Budějovic, patří k nejpozoruhodnějším církevním komplexům v Čechách. Ústřední loretánská kaple z poloviny 17. století, doplněná zvonicí z roku 1891, napodobuje Svatou Chýši – legendární obydlí Panny Marie, údajně přemístěné anděly z Nazaretu do Dalmácie a poté do italského Loreta. Pozornost upoutá uctívaná soška Černé Madony (Panny Marie Římovské) z roku 1679, malířská výzdoba ambitů s mariánskými motivy a čtyři poutní oltáře. Přilehlý kostel sv. Ducha pochází z let 1672–1697…